Sytonová struktura prvků a vody

Při nižších frekvencích energetického pole tvořící se galaxie a při odpovídajících nižších teplotách se sytony S^(–) seskupují do základních pyrotonů procesem řízeným hustotou energie tohoto pole. Z těchto základních pyrotonů byly postupně stvořeny elektrony a pyrotonové aglomeráty (proteročástice), jejich agregací neutrony, protony a dále prvky od atomového čísla 1, tj. vodíku, až po atomové číslo 10, odpovídající neonu, v celkem pětistupňové posloupnosti. Stvoření antičástic a antihmoty je uvedeno v příloze č. 9.

Atomové číslo	Částice nebo prvek	Frekvence energetického pole	Teplota tohoto pole
(eH)	Elektron vodíku stvořený z 20 sytonů S(–) obalujících jeho jádrový pyroton z 10 sytonů S(–) a 4 S(+)(–)	1024 Hz	1038 K
(nD)	Neutron deuteria	1016 Hz	1029 K
(pH)	Proton vodíku	1014 Hz	1022 K
(Ae)	Antielektron	1013 Hz	1017 K
(An)	Antineutron	1011 Hz	1015 K
(Ap)	Antiproton	1010 Hz	1014,5 K
1	Vodík	108,5 Hz	1011 K
2	Helium	106 Hz	107 K
3	Lithium	105 Hz	105 K
8	Kyslík	104 Hz	104 K
10	Neon	104 Hz	103 K

 

Prvky od atomového čísla 11 výše mohou být stvořeny pouze výbuchem supernovy, kde teplota dosahuje hodnoty až 10¹⁷ K a tlak 10²⁰ Pa. Duplicita stvoření prvků platí pro prvky od atomového čísla 4, tj. od berylia až po neon, tzn. včetně kyslíku nezbytného pro syntézu vody. Časově byl stvořen vodík před 13 mld. roků, helium před 12,9 mld. roků, lithium před 12,8 mld. roků a poslední neon před 12,2 mld. roků. První supernova naší galaxie vybuchla před 12 mld. roků, osmá supernova před 8,2 mld. roků a poslední devátá supernova před 6 mld. roků. Jejím zbytkem je bílý trpaslík Sírius B. Výbuchem supernovy mohou vznikat prvky od atomového čísla 4 až po atomové číslo 133.

 

Z důvodu radioaktivního rozpadu prvků vysokých atomových čísel by bylo možné identifikovat v našem vesmíru prvky nejvýše po atomové číslo 118, a to v příslušné lokalitě výbuchu supernovy. Ze zárodečného materiálu vzniklého výbuchem poslední supernovy byla postupně agregována naše sluneční soustava. To znamená, že podmínky jejího stvoření byly vytvořeny již před 6 mld roků.

Výbuch první supernovy v naší galaxii podstatně urychlil její rozpínání. Před jejím výbuchem činil průměr naší galaxie 700 ly. Vlastním výbuchem byl zvětšen její průměr o 100 ly za 60 našich občanských roků. Výbuchy dalších supernov ovlivnily rychlost rozpínání naší galaxie podstatně méně, cca o 56 %.

 

Příkladem nejvýznamnější sloučeniny je běžná voda. Je složena ze dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku. Vodík běžné vody je tvořen jedním protonem s kladným nábojem a jedním elektronem se záporným nábojem. Atom vodíku má tedy elektroneutrální charakter. Proton vodíku je stvořen ze záporně polarizovaných tetraedrických sytonů S^(–), doplněných malým množstvím bipolárních sytonů S^(+)(–) (viz příloha č. 8). (Sytony S^(–) vytváří celkem 14 základních pyrotonů.)

Struktura pyrotonového aglomerátu protonu (proteroprotonu) tohoto vodíku se skládá z 66 neúplných základních pyrotonů:

Č. základního pyrotonu	Počet těchto pyrotonů	Skutečný počet sytonů S(–) v pyrotonech	Výsledný konfigurační jednotkový náboj
1	25 ks	136 S(–)	+14 S(–)
2	6 ks	80 S(–)	+ 4 S(–)
3	11 ks	236 S(–)	+ 6 S(–)
4	22 ks	654 S(–)	+ 2 S(–)
5	2 ks	76 S(–)	(-2) S(–)
Total	66 ks	1182 S(–)	+ 24 S(–)

 

Základní vodíkový proteroproton se tedy skládá ze 66 pyrotonů, vzájemně elektromagneticky vázaných, skládajících se z 1182 sytonů S^(–) a 70 bipolárních sytonů S^(+)(–), které jsou v jednotlivých pyrotonech vázány rovněž elektromagneticky, ale s permitivitou 5 × nižší, než je permitivita vakua. Energie této sytonové vazby je 6 × nižší než u vazby pyrotonové. Agregací 59 ks proteroprotonů vodíku vzniká vodíkový proton se stejným výsledným nábojem jako u příslušného proteroprotonu. Permeabilita je standardní a u obou vazeb shodná. Podíl gravitační vazby je minoritní. Jednotkový náboj činí (+24) sytonů S^(–).

Elektron vodíku se skládá ze třiceti sytonů S^(–). Deset sytonů S^(–) je umístěno v jádru elektronu v jednotlivých poloosách a ve čtyřech oktantech pod úhlem 45^o.

Další čtyři oktanty jsou volné. Pokud jsou tyto volné oktanty v pravé polovině, tak je elektron pravotočivý a naopak. Jádro elektronu je obklopeno pravidelným dvacetistěnem a ve středu každého jeho rovnostranného trojúhelníku je umístěn jeden syton S^(–). Výsledný náboj elektronu je roven 24 sytonům S^(–), tedy (-24) sytonů S^(–). Jádro elektronu (elektronový pyroton) dále obsahuje 4 bipolární sytony S^(+)(–). Tím je vysvětlena elektroneutralita základního atomu vodíku (viz příloha č. 7).^[4]

Kyslík běžné vody je složitější, protože se skládá z osmi elektronů, osmi protonů a osmi neutronů. V jádře atomu se uplatňuje vazba elektrostatická i gravitační. Elektrony vytvářejí s jádrem atomu elektromagnetickou vazbu. Podobně jako vodík může jádro atomu kyslíku adsorbovat sytony S⁽⁺⁾, přičemž protony mají vyšší schopnost této adsorpce než neutrony. Pokud má proteroproton kyslíku pyrotonové složení z 820 sytonů S^(–), 1180 sytonů S⁽⁺⁾ a 70 bipolárních sytonů S^(+)(–), tak se jedná o kyslík živé vody. U mrtvé vody se proteroproteon kyslíku skládá z 1400 S^(–), 70 S^(+)(–) a je bez sytonů S⁽⁺⁾. Proteroneutron kyslíku se v obou případech skládá z 1450 sytonů S^(–) a ze 120 bipolárních sytonů S^(+)(–).
Proton kyslíku se skládá z 51 ks proteroprotonů kyslíku a příslušný neutron ze 46 ks proteroneutronů (viz příloha č. 7 a 8).

Běžná voda pitného charakteru se skládá z 5% mrtvé vody, 10% živé vody a 85 % podzemní vody s nízkým obsahem sytonů S⁽⁺⁾.

100 % mrtvé vody vykazuje voda mořská a voda s vyšším obsahem solí. 100% živé vody má lurdská voda, turzovská svatá voda 85%, rokolská u Nového Hrádku 50% a malosvatoňovická 37 %.

Průměrná hodnota obsahu živé vody ve svaté vodě je 85 %. Skladováním ve skle vydrží tato voda v původním stavu 10 týdnů, v PET láhvi jen 2,5 týdne.

Sytony S⁽⁺⁾ jsou v podobě kladných pyrotonů přijímány ze Slunce převážně jádrem kyslíku. Ozářením vody se může zvýšit podíl sytonů S⁽⁺⁾ v této vodě. Nárůstem sytonů S⁽⁺⁾ se minoritně ovlivní hmotnost protonů a neutronů atomu kyslíku. Ve vodě se tento vliv projeví v její elektrické vodivosti a mikroskopicky v krystalizačních efektech ledu. Účinkem Slunce lze zvýšit podíl živé vody v obyčejné vodě až na 25 %, posvěcením až na 90 %.

Voda vytváří molekulové agregáty obsahující optimálně 40–100 molekul. Paměťové struktury vody vytvářejí sytony S⁽⁺⁾. Živá voda má paměť až 11 měsíců a vytváří agregáty z 10–150 molekul vody, běžná pitná voda má paměť pouze 8 týdnů s agregáty 12–25 molekul vody a mrtvá voda jen 12 hodin s agregací 6–15 molekul vody [13].