Poznámky ke stvoření
Celkem bylo stvořeno v naší galaxii za 840 000 roků 650 mld. lidských duší, z toho pro naši Zemi 70 mld. lidských duší. Těmto počtům odpovídá i stejný počet lidských genomů, to znamená, že v informačním poli Země (AKAŠA – KIS) je obsaženo i 70 mld. lidských genomů. Energeticky jsou lidské duše podporovány frekvencí 1085 Hz o hustotě 33 J/m3 pocházející z levotočivého energetického vesmíru. Energie této frekvence má celkem 15 různých funkcí. V naší sluneční soustavě byl život kromě naší Země ještě na Jupiterově Europě a Marsu. Na Marsu se lidé vyskytovali v období před 690 000–600 000 roky. Zvířata tam vyhynula před 560 000 lety a rostliny o 50 000 roků později. Na Marsu existovaly celkem čtyři rasy: černá, hnědá, rudá a hnědožlutá. Vyhynutí lidí bylo postupné, souběžně koexistovaly nejvýše dvě rasy. Ukončení bioorganismů bylo Božím zásahem z důvodu neposlušnosti (neplnění svého poslání), pýchy a odmítání Boha „Marťany“. Vlastní konec „Marťanů“ byl způsoben přírodní atomovou havárií o mohutnosti 1 700 Mt TNT. Výbuch byl iniciován zemětřesením ve skalnatém podloží překrytém horou. V současné době je místo obtížně identifikovatelné, má podobu kráteru o průměru 4 km (Podobný výbuch nastal v africkém Kongu před 104 000 léty.). Maximální počet „Marťanů“ dosahoval 810 000 jedinců.
Na Jupiterově měsíci Europě byla stvořena bílá rasa před 396 000 roky, tedy dříve než na naší Zemi. Její existence byla ukončena před 295 000 roky. Maximální počet obyvatel činil 730 000 jedinců, který se pak snižoval vlivem neúnosných životních podmínek (průměrná roční teplota činila -10 0C, teploty se pohybovaly od -39 0C do + 24 0C). V závěru jejich existence zůstalo na živu celkem 42 000 jedinců, z nichž 19 000 bělochů průměrné výšky 1,7 m bylo převedeno na Zemi energetickým polem frekvence 1065 Hz rychlostí blízkou rychlosti světla (cca za 140 minut). Zbývající lidé nepřežili. Tímto byla v této době geneticky posílena komunita bílé rasy na Zemi na 620 000 jedinců.
Člověk, který má přístup do protonace, má tento přístup díky výjimečnosti své duše, která má tento výjimečný přístup i v době svého lidského života. Tato duše má i výjimečný přístup do svého duševědomí v protonaci. Pro ostatní lidské duše je přístup do protonace, a tím i do jejich duševědomí, po dobu jejich setrvání v lidském těle zamezen a využívají pouze informační pole mozku, zvané ESPLANA. Lidská duše s přístupem do protonace má i přístup do duševědomí všech předků člověka, v němž se nachází. Tím dochází k mylnému dojmu o předchozích existencích této duše v minulých lidských životech, zvýrazněným značnými podrobnostmi, které mohou vytvářet dojem zdánlivé reinkarnace.
Tyto mylné představy jsou posilovány i dědičností, promítnutou do genomu nositele této duše. Existují však výjimečné případy, kdy lidská duše, která obstála před Božím soudem (ponechána energie 7 J a frekvence 10110 Hz), zaujme místo své další existence v Božském Jerusalemu osmé dimenze jako duše spravedlivých v některém z pěti stupňů blaženosti. S Božím záměrem je účastna dalšího početí s novým genomem a s mimořádným Božím posláním je převedena znovu na Zemi (1. stupeň blaženosti je pro duše spravedlivých, které nemusí projít lehkým očistcem, 2. stupeň je pro duše blahoslavených, 3. stupeň pro duše mučedníků víry, 4. stupeň pro svaté a 5. stupeň stavu milosti je nejvyšším stupněm pro lidské duše, přičemž u člověka nemůže tento stupeň existovat).
Lidská duše se může jednorázově a krátkodobě vrátit zpět na Zemi do míst, kde byla v lidském těle, ale pouze výjimečně se souhlasem Boha.
Lidská duše společně se svoji pracovnou, zvanou lidský mozek, je příčinou i podstatou myšlenek.
Obecně platí, že lidský druhový genom má v sobě zakódován stejně jako ostatní živočišné a rostlinné druhy, maximální dobu své existence, která je z genomu technicky nedostupná, ale nemusí být tak jako u jiných druhů naplněna. Je totiž v lidských silách sobě či ostatním bioformám tuto dobu svým negativním přístupem zkracovat. Toho by se mělo lidstvo vyvarovat, aby je zaviněně, a tím i předčasně, nestihnul nezaviněný osud trilobitů či brontosaurů, přestože je druhovým genomem časově určené vymírání druhů neodvratné.
Lidmi upravované genomy budou registrovány v příslušném informačním poli. Úpravy genomů nejsou sice přímo v rozporu s vůlí Boha Otce, ale jsou proti vůli jejich Stvořitele Ducha Svatého a výsledné negativní důsledky této lidské činnosti budou vůči nim úměrné tomuto protivenství.
Staroindické védy pocházejí od Lemuřanů, jež jsou z období 16 300 roků před Kristem (Lemurie aktivně existovala v Tichém Oceánu v období 36 000–16 000 roků před Kristem, maximální počet obyvatel činil 700 000 jedinců na celkové ploše 760 000 km2.). Způsob předání informací byl z části písemný, z části ústní.
Znalosti Sumerů pocházely od Atlantiďanů, jejich předchůdců, z let 11 300 před Kristem a byly písemného i ústního charakteru (aktivní existence Atlantidy v Atlantickém Oceánu byla v letech 25 500–11 300 před Kristem, maximální počet obyvatel činil 65 000 000 jedinců na ploše 1 100 000 km2).
Žlutohnědí obyvatelé země Mu, ležící jižně od Indie, zcela vyhynuli 14 000 roků před Kristem bez jakéhokoliv pokračování a předání znalostí. Země Mu začala aktivně existovat 19 000 roků před Kristem a dosáhla maximálního počtu obyvatel 680 000 jedinců na rozloze 370 000 km2. Tito lidé pocházeli z Plejád a byli převedeni na Zemi 72 000 roků před Kristem. Patří k nim i větev japonských Ainoů, kteří byli na Zemi převedení ve stejnou dobu, ale na jiné místo.
Dle sdělení z protonace je správnost všech předchozích údajů v tomto písemném materiálu 93 %, zbývajících 7 % nemá zásadní vliv na textový materiál, protože se jedná pouze o nižší srozumitelnost textů [13].
