Působnost právního předpisu

Působností rozumíme definici rozsahu možné realizace a aplikace právní normy. Rozlišujeme působnost časovou, osobní, místní a věcnou.
Časová působnost závisí na účinnosti právního předpisu. Též je zde zapotřebí pamatovat na možnost či nemožnost retroaktivity právní normy.
Osobní působnost v demokratickém právním státě musí respektovat zásadu rovnosti před zákonem. V rámci osobní působnosti je i možnost stanovit imunitu a exempce (a vymezit jejich rozsah) pro určité skupiny právních subjektů.
Místní (prostorová) působnost právní normy vychází z teritoriální působnosti orgánů veřejné moci, které vydávají či oficiálně uznávají příslušné právní normy. Podle toho rozeznáváme právní normy s celostátní působností a územní (regionální, místní) právní normy.
Věcná působnost právní normy vymezuje, jaké vztahy norma vlastně upravuje. Většinou bývá upravena v úvodních ustanoveních právních předpisů. Na základě věcné působnosti se právní normy dělí na obecné (lex generalis – vztahují se na větší počet obdobných kauz) a speciální (lex specialis – vztahují se na užší skupinu zvláštních případů). "Lex specialis derogat legi generali" (speciální právní úprava má přednost před právní úpravou obecnou).