Šílené nařízení ve firmě: Ženy s menstruací musely být označené.

Absurdní interní nařízení společnosti Kaufland rozzuřilo tisíce lidí. Obchod v něm prakticky zakazoval svým zaměstnancům během pracovní doby pít, po dni nařízení zrušil. Podobná nařízení ale mají i v jiných firmách. Někde třeba nesmějí pracovníci mluvit nebo se smát.

Pít budete jen ve společenské místnosti nebo kuřárně, brát si pití na pracoviště je zakázáno, a to bez výjimky. Takové nařízení se snažila prosadit vůči svým zaměstnancům společnost Kaufland. Proti zákazu se ale zvedla taková vlna nevole, že bylo po jediném dnu zrušeno.

Lidé na sociálních sítích nenechali na společnosti nit suchou, zároveň ale upozorňovali, že situace je podobná i na jiných místech. "Já to řešila způsobem, že pití jsem si na tu kasu vzala a měla ho pod kasou. Jsem pouze člověk, který má své potřeby a práva. Díky deb***** nápadům vedení jsem měla brzo zánět močáku a pomalu i ledvin," svěřila se Bea.

"Za Intersparu naprosto běžné, v Lidlu něco podobného. Tam je to ještě vyšperkované tím, že chlapi sedí na kase a ženský na krámě makaj a tahaj těžký věci. Když jsem kdysi dělala na stánku UPC v obchodním centru, běda, když vám přišli na to, že jste za 12hdinovou směnu šli jednou čůrat," popsala své zkušenosti Ivča.

A podobné zážitky má ze svého působení za kasou také Ondra: "Dostal jsem instrukce, že pít vůbec nesmím. Jídlo už v žádném případě, pouze o přestávce, která ne vždy byla. Napít jsem se mohl jedině tehdy, kdy už jsem fakt umíral žízní a musel mi to zákazník u pásu povolit." Petra zase na stánku s kabelkami nesmí jíst, když je v dohledu zákazník, zároveň nesmí omezit provoz stánku, ani když chce jít na WC. A jelikož je na stánku sama, je to skutečně oříšek.

Nejsou to ale jen obchody, kde platí zařízení odporující lidskému chápání. Jitce se něco podobného stalo, když pracovala v hotelu jako snídaňová kuchařka. "Byla jsem převážně u teplého pultu a hodiny jsem musela u něj stát, smažit a obsluhovat plno zákazníků. Nemohla jsem si odskočit pár metrů do kuchyně se napít, natož jít na WC. Pití mi pokaždé vedoucí vylil, na WC jsem  nesměla, protože jsem prý chodila moc často. Pak už jsem skoro vůbec nepila ani nejedla a bylo mi hrozně zle," popsala.

"V každé práci, kde jsem pracovala, bylo nějaké to "super nařízení" - od jídla, pití, telefonů, návštěvy WC. Za největší perličku považuji nařízení o zákazu smíchu. Tohle všechno je velmi smutné, ponižující a urážející lidskou důstojnost," myslí si Iveta. Také Margita měla v práci kvůli smíchu problémy - ona se prý smála moc, zatímco její kolegyně málo. "Zažila jsem, že majitel se doma díval na firmu a volal, ať se neshlukujem a nesmějem, i když jsme placení úkolem," přidala se Irena.

U Dagmar v práci nesměli mluvit - prý to zdržovalo od výkonu na páse. Michaele zase v práci nařizovali, se kterou kolegyní se může bavit a se kterou ne, jelikož byla vedení nesympatická. "Vrcholem bylo, když nám začala účetní olizovat materiál, jestli jsme ho neměli u moře na dovolené, jestli není slaný," napsala.

Snad nejšílenější nařízení ale popsala Zuzka: "V Jeseníku byla firma (tedy ona je stále, ale nevím, zda nařízení ještě platí), kde musely být menstruující ženy označené. Prý kvůli častějším návštěvám WC."

Související témata