Trhy mají novou hádanku: Z dlouhodobé stagnace dlouhodobá expanze?

Během posledních let se značně rozšířilo přesvědčení, že světové ekonomice hrozí pád do dlouhodobé stagnace, o které hovoří například Lawrence Summers. Ten ji poprvé zmínil v létě roku 2013. Tehdy byl považován za přílišného pesimistu, nicméně centrální bankéři se této tezi postupně začali věnovat a to samé platí o pozornosti finančních trhů. Mimořádně nízké výnosy vládních obligací jsou totiž jasnou známkou toho, že rovnovážné sazby skutečně klesly tak, jak teorie dlouhodobé stagnace napovídá. Nyní je ale podle známého investora a ekonoma Gavyna Daviese namístě se ptát, zda toto období přece jen nedorazilo ke svému konci a nevstupujeme do období dlouhodobé expanze.

Davies na stránkách Financial Times poukazuje na aktuální výstupy modelů jeho společnosti Fulcrum AM, které „ukazují to, co dnes již vědí všichni investoři“. Ekonomický boom, který začal téměř před dvěma lety, si totiž podle modelů udržuje své tempo a mezi významnými ekonomikami nenajdeme ani jednu, která by vykazovala vážné známky slabosti. Otázkou ovšem je, zda skutečně hledíme na dlouhodobý trend, který by byl koncem spekulací o dlouhodobé stagnaci, nebo zda jde stále jen o cyklický jev, který již brzy ztratí na síle.

„Důkazy, že dlouhodobá stagnace se mění na dlouhodobou expanzi, jsou zatím jen ojedinělé. Trhy ovšem hledí dopředu a možnost přechodu na dlouhodobou expanzi by pro ně byla klíčovou událostí,“ poukazuje investor. Následující grafy ukazují historické a odhadované tempo růstu vyspělých a rozvíjejících se ekonomik od společnosti Fulcrum AM:

Tempo růstu světové ekonomiky se nyní pohybuje zhruba na dvojnásobku úrovní z let 2015 a 2016, kdy na ekonomiku dolehl ropný a čínský útlum. Tempo růstu se nyní také nachází více než jeden procentní bod nad trendem a tudíž pravděpodobně dochází k velmi rychlému vyčerpávání volných kapacit. Spojené státy nyní podle modelů Fulcrum AM rostou 3,6% tempem, eurozóna o 3,5 %, Japonsko o 2,3 %, Velká Británie o 1,6 % a Čína o 7,1 %. Největším překvapením je zřejmě síla vyspělých ekonomik a zejména eurozóny.

K současnému vývoji bezpochyby přispěly cyklické faktory, které nelze udržet dlouhodobě. V roce 2016 došlo k uvolnění monetární politiky v USA i v Číně, kde navíc proběhla i fiskální stimulace. V USA pak skončil kolaps investic do energetiky, proběhlo znatelné uvolnění finančních podmínek a začaly se zvedat indikátory důvěry spotřebitelů i firem. Víme ovšem, že po roce 2010 se ještě nepodařilo počáteční boom udržet i poté, co začalo utahování monetární politiky. A řada faktorů navíc stále nahrává tomu, že globální ekonomika se nachází ve stavu dlouhodobé stagnace a současný boom znamená skutečně pouze přechodný jev.

Mezi tyto faktory patří především pokles rovnovážných sazeb, který pravděpodobně nebude eliminován několika měsíci mimořádně silného globálního růstu. Optimisté na druhou stranu poukazují na určité zlepšení i v této oblasti. Bank of England ve své nové studii tvrdí, že od počátku osmdesátých let klesly reálné sazby o 4,5 procentního bodu. Za tímto vývojem stojí dvě hlavní příčiny: Snížení tempa růstu produktivity a růst investic relativně k úsporám. Dlouhodobá stagnace je tažena i dalšími faktory, jako je třeba stárnutí populace. A není pravděpodobné, že skončí bez toho, aby došlo k obratu v investicích, úsporách, produktivitě či demografickém vývoji. U produktivity můžeme nyní pozorovat mírné zlepšení, v případě investic je zlepšení dokonce velmi znatelné. Naděje na přechod do dlouhodobé expanze tedy stále žije.

Zdroj: Financial Times