Rozhovor s Alenou Schillerovou, ministryní financí
Zdroj: Bankovnictví, 20.4.2018, rubrika: Rozhovor, strana: 14, autor: Tomáš Houdek
* Během funkčního období minulé vlády byl pětadvacetkrát přímo nebo nepřímo novelizován zákon o dani z příjmů, když k tomu uvážíme ještě novely zákona o účetnictví a změny navazujících předpisů, je orientace v daňové a účetní legislativě čím dál složitější. Lze čekat, že někdy budeme mít stabilní a jednoduchou legislativu v těchto oblastech?
Velmi bych si to přála. Řešením je nový zákon o daních z příjmů, který bude jednoduchý, přehledný a především postavený na jasných principech, čímž se zredukuje počet novel i počet legislativních bodů, které je třeba ročně uskutečnit. Základní „kostra" tohoto zákona zůstane neměnná, očištěná od výjimek. K ní pak bude připojen katalog parametrů, ze kterého si bude každá budoucí vláda vybírat a aktualizovat své priority s ohledem na svůj program, aniž by měnila základní stavbu zákona. Abych to více přiblížila, použiji jedno přirovnání. Představte si základ nového zákona jako vánoční stromeček, na kterém nejsou žádné ozdoby. Teprve až budoucí vláda si vybere ozdoby ve formě svých programových priorit z katalogu parametrů, který bude k zákonu připojen, a pověsí je na stromeček. Další vláda může ozdoby ze stromečku zase sundat a navěsit na něj nové, aniž by se jádro zákona nějak měnilo.
* Velká část nových regulací je prosazována s odvoláním na potřebu lépe chránit spotřebitele. Příkladem je „nový" zákon o spotřebitelském úvěru. Některé jiné legislativní inciativy z poslední doby, například z dílny ministerstva spravedlnosti, ale pokračují a posilují trend přizpůsobování právního řádu potřebám a zájmům dlužníků na úkor věřitelů - to je třeba případ projednávané novely občanského soudního řádu a exekučního řádu. V extrémním případě je lze číst jako popření principu, že dluhy se mají plnit. Otázkou tedy je, kde má mít ochrana spotřebitele své hranice a zda se už nestává kontraproduktivní?
Ze spotřebitelské legislativy, která se týká problematiky dluhů, Ministerstvo financí odpovídá za zákon o spotřebitelském úvěru. To je primárně transpoziční zákon, současně však reaguje na některé specifické problémy tuzemského úvěrového trhu. Z nich lze zmínit například otázky předčasného splacení, uplatňování smluvních pokut nebo způsob ověřování odborné způsobilosti osob sjednávajících spotřebitelský úvěr v různých jeho podobách. Samotný zákon se v žádném případě nesnaží relativizovat povinnost dlužníka platit svoje dluhy. Oblast oddlužování předlužených občanů je doménou Ministerstva spravedlnosti, kterou mi nepřísluší příliš hodnotit. Snad bych jen podotkla, že stát nemůže jednoduše zavírat oči nad tím, že téměř 10 procent všech občanů starších 15 let je v exekuci. Vnímám proto provedené legislativní kroky jako nutné pro zachování základního sociálního smíru v zemi. Obecně jsem pak názoru, že ochrana spotřebitele by měla být vždy přiměřená. Na straně jedné by měla účinně zlepšovat postavení klienta vůči finanční instituci, na straně druhé by neměla zatěžovat adresáty regulace zbytečnými náklady. Rozhodně by naopak neměla mutovat do ochrany samotných poskytovatelů finančních služeb, neměla by být nástrojem konkurenčního boje na trhu. Připouštím, že může být věcí názoru, zda ten či onen zákon chránící spotřebitele tuto přiměřenost respektuje. Pokud jde o zákon o spotřebitelském úvěru, myslím si, že tomu tak je. Své tvrzení bych zde podpořila především odkazem na délku a rozsah konzultací, které v rámci přípravy návrhu zákona resort financí vedl a které byly jak odborné, tak samozřejmě i politické. Za připomenutí určitě stojí, že tento zákon jako jeden z nemnoha byl v roce 2016 Poslaneckou sněmovnou schválen bez jediného hlasu proti.
* Ministerstvo financí tradičně drželo přístup, že při transpozici evropské regulace do českého práva nebude docházet k tzv. goldplatingu, tedy že nebude docházet v české regulaci ke zpřísňování oproti EU -platí to ale ještě?
Nelze a priori tvrdit, že tím nejvhodnějším řešením je jednoduše přepsat směrnicové ustanovení do zákona a za žádných okolností nejít ani o krok dále. Takový mechanický postup není správný, protože může poznamenat konzistenci a srozumitelnost právního řádu. Musíme si uvědomit, že jednotlivé sektorové evropské směrnice a nařízení často nejsou příliš provázané. Druhým faktem je, že řada osob na domácím finančním trhu podniká ve více sektorech souběžně a zbytečné regulatorní odchylky pro ně představují regulatorní zátěž. Jinou věcí je, že při transpozici je často nutné dopsat do zákona ustanovení, která sice nejsou obsahem směrnice, ale bez kterých by zákon jako celek nemohl fungovat. Mám-li si pomoct příkladem ze spotřebitelských úvěrů, bylo zapotřebí stanovit např. příslušná podnikatelská oprávnění poskytovatelů a zprostředkovatelů úvěrů, upravit proces jejich nabývání, vedení registru, výkon dohledu a ukládání sankcí nebo již zmíněný způsob ověřování odbornosti. Přítomnost těchto institutů v zákoně není výrazem goldplatingu, ale samozřejmě i zde platí pravidlo o hledání řešení, které vykazuje nejlepší poměr mezi očekávanými přínosy a souvisejícími náklady.
* Český bankovní systém je do značné míry kontrolován zahraničními vlastníky a díky tomu, jak tito vlastníci své investice u nás dlouhodobě kultivují, zůstává stabilní a důvěryhodný. Na globálním i na evropském trhu ale přetrvává turbulentní prostředí a nejasné perspektivy. Měla by regulace spíše stavět překážky volnému pohybu kapitálu a dispozici akcionářů s jejich investicemi, tedy jít cestou „ring fencingu" tuzemského trhu, nebo by měla nadále sázet na kartu přínosů volného trhu?
Propojená a dobře fungující Evropa je v zájmu České republiky, neboť jsme exportně orientovanou zemí. Již jen z důvodu obchodního propojení mezi naší zemí a dalšími státy je tuzemský trh ovlivňován i vývojem v zahraničí. Česká republika proto podporuje volný trh, odstraňování překážek uvnitř EU a rozvoj konkurenčního prostředí na celém jednotném trhu, což platí i pro finanční trh, bez ohledu na to, zda je určitý členský stát členem eurozóny či bankovní unie. Na druhou stranu věnujeme zvýšenou pozornost opatřením na finančním trhu, která by mohla oslabovat pravomoci tuzemského orgánu dohledu a potenciálně vést k oslabení kvality dohledu na finančním trhu a případně též finanční stability. Proto jsme v rámci evropské diskuse silným odpůrcem zavedení výjimek z řízení kapitálu a likvidity, které navrhují některé členské státy a které by mohly v konečném důsledku vést k nežádoucímu oslabení tuzemských bank kvůli přesunu části kapitálu a likviditních rezerv ve prospěch zahraničních mateřských bank.
* Jaký má podle vás eurozóna a bankovní unie význam, jste zastánkyní, nebo odpůrkyní?
Hospodářská a měnová unie je významný projekt a euro je jednou z klíčových světových měn. To však neznamená, zeje pro Česko nezbytně nutné do ní vstoupit v krátkém horizontu. Připravenost naší země na vstup do eurozóny vyhodnocuje každoročně Česká národní banka ve spolupráci s Ministerstvem financí. Poslední vyhodnocení proběhlo na podzim minulého roku a jeho výsledkem je doporučení vládě, aby prozatím nestanovovala cílové datum vstupu do eurozóny. Vláda s tímto doporučením souhlasila. V současnosti v eurozóně probíhají významné debaty, které jsou reakcí na přestálou hospodářskou krizi a jejich cílem je posílit odolnost eurozóny. Snažíme se proto do probíhajících debat aktivně vstupovat, aby budoucí uspořádání eurozóny bylo atraktivní pro nové členy. Jsme si vědomi, že jsme se zavázali v budoucnu do eurozóny vstoupit. Tento důležitý krok by měl nastat až v okamžiku, kdy to bude pro nás vhodné. Bankovní unie je projekt zaměřený na zajištění stability bankovního sektoru eurozóny a jeho dokončení je jednou z jejích priorit. I když v ní Česká republika není, těchto diskusí se aktivně účastníme. Tuzemský bankovní sektor totiž tvoří z velké části dceřiné subjekty, jejichž matky mají sídlo v zemích eurozóny. Je pro nás proto důležité, aby i nadále zůstaly na vnitřním trhu zachovány rovné podmínky pro všechny členské státy a aby byla zachována možnost přistoupit k bankovní unii v pozdější fázi. Pozitiva i negativa přistoupení k bankovní unii průběžně vyhodnocujeme, ale zatím nepřevažují > pozitiva nad nevýhodami. Zároveň ještě není zřejmá konečná podoba bankovní unie a do té doby se nyní jeví jako vhodnější počkat na další vývoj.
* Díky EET se vybralo navíc 6 miliard v daních, je tady potenciál ještě pro další výběr? Ve spojitosti s EET máte ohromné množství informací. Kde jsou tato data uložena a jak s nimi MF pracuje? Lze je vůbec efektivně vytěžit?
Zmiňovaných 6 miliard korun navíc díky EET se týká pouze výběru DPH. Nyní ještě čekáme na vyhodnocení daňových přiznání za loňský rok, abychom mohli říci, o kolik se zvedlo také inkaso daně z příjmů fyzických a právnických osob. Již teď je ale jasné, že fiskální přínos EET předčil naše původní očekávání. Data, která jsou zasílána skrze EET, analyzují kolegové z Finanční a Celní správy. Díky této analýze pak mohou provádět cílenější a efektivnější kontroly těch provozoven, kde se objeví nějaké nesrovnalosti. Ve výsledku to znamená menší administrativní zátěž pro podnikatele, kteří řádně plní své povinnosti.
* Jak vnímáte aktuální daňový systém? Kde jsou jeho rezervy?
Daňový systém u nás je rozhodně potřeba modernizovat tak, aby nejen podnikatelům a dalším poplatníkům usnadnil plnění jejich daňových povinností, ale také zefektivnil práci Finanční správy. Právě jeho zjednodušování a elektronizace jsou jednou z mých priorit.
* Již pár měsíců nám zde funguje Účtenkovka. Bohužel systém vyplňování účtenky je extrémně náročný na zadávání informací. Je reálné, že se občané dočkají možnosti načíst účtenku například skrze QR kódy?
My samozřejmě nasloucháme poptávce soutěžících a neustále pracujeme na vylepšování Účtenkovky. Například od i. března jsme pro soutěžící připravili několik novinek, které usnadňují registraci účtenek a opravu chybně zadaných údajů. Registraci účtenek plánujeme rozšířit také o čtečku QR kódů, a to od května tohoto roku. Mobilní aplikace bude schopna pomocí QR kódu načíst potřebná data z účtenky, což výrazně urychlí a hlavně zjednoduší její registraci. V tuto chvíli diskutujeme s dodavateli pokladních zařízení nad technickými parametry QR kódů. Ráda bych připomněla, že tisk QR kódu na účtenky zůstane zcela na dobrovolném rozhodnutí jednotlivých podnikatelů.
* Podle průzkumu, který MF dělalo mezi obcemi, vychází, že obce, ale podobně to bude i s obchodníky, platí stále poměrně vysoké poplatky (až přes 2 %) za akceptaci platebních karet. Podle vyjádření MF ale záleží na obcích, zda si nižší poplatky vyjednají samy. Nechce MF v tomto směru obce podpořit?
Už když se vyjednávalo evropské nařízení o zastropování mezibankovních poplatků, zástupci Ministerstva financí na jednáních Rady EU říkali, že proklamované zlevnění pro obchodníky nebude automatické, jak si mnozí představovali. Po roce účinnosti nařízení jsme se proto rozhodli uskutečnit průzkum mezi obcemi a obchodníky, jak se zastropování promítlo do cen, které za přijímání karet platí. Skutečně se ukázalo, že v cenách panují poměrně výrazné rozdíly. Nutno poznamenat, že obce si v porovnání s obchodníky nestojí vůbec špatně. Cílem naší studie bylo umožnit porovnat ceny za přijímání karet. Každá obec si tak může spočítat, kolik platí v porovnání s ostatními. Z naší strany je to určité povzbuzení, aby se například právě obce zajímaly o to, kolik za přijímání karet platí, a případně se snažily změnit své smlouvy s bankou. Tato možnost samozřejmě platí i pro obchodníky.
* Měla vůbec tato regulace interchange fee smysl? Koncový zákazník určitě úpravu ceny obchodníků směrem dolů nepocítil, ale i díky EET je spousta nových míst, kde akceptují karty, což je pozitivní. Jaký je v tomto kontextu váš pohled na bezhotovostní ekonomiku?
Zastropování mezibankovních poplatků automatické snížení cen nepřineslo, ale vytvořilo pro něj prostor. Jak tento prostor bude využit, je na obchodnících a jejich vyjednávačích schopnostech. Platí však, že z regulace mají prospěch spíše velcí obchodníci. K bezhotovostní ekonomice lze říct, že by se měla prosazovat především svými výhodami pro spotřebitele, a ne nějakými direktivními zásahy. Lidé snáze přijmou to, co je pro ně výhodné. Pro legislativu pak platí, že nemá bezhotovostní ekonomice bránit. Zákony by tedy podle mého názoru neměly stanovovat, který typ hotovostní či bezhotovostní platby je ten pravý a preferovaný. Tuto otázku by měl rozhodovat především spotřebitel.
* Není to tak dávno, co Andrej Babiš pro média řekl, že digitalizace bude jednou z priorit nové vlády. Máte už nějaký plán? Na co se chcete zprvu zaměřit?
V programovém prohlášení vlády jsme se zavázali vytvořit z České republiky digitální stát. Velmi důležité je vytvořit takové podmínky pro operátory, které je budou motivovat k dostavbě vysokorychlostních internetových sítí, a to i v místech, kde dnes žádné připojení není. Naší prioritou také je, aby každý občan měl zajištěn přístup k internetu. Naším cílem je rovněž vytvořit moderní elektronický centrální portál státu, kde občané naleznou přehledně veškeré informace a jednoduše si z pohodlí domova či své kanceláře vyřídí, co potřebují.
* Jaké digitální projekty jsou dnes již hotové a jaké se chystají?
Na digitalizaci jsme pracovali již během minulého volebního období. Kromě EET, což byl mimochodem jediný velký „digitální projekt" předchozí vlády, Finanční správa kontinuálně pracovala na řadě drobných zlepšení pro poplatníky, spočívajících například v tom, že se postupně rozšířil okruh podání, která mohou poplatníci učinit elektronicky. V následujících letech bychom však chtěli provést výrazné změny v oblasti digitalizace, které lidem usnadní život při podávání daňových přiznání a plnění dalších povinností. Prvním z těchto projektů, na kterém v současné době Finanční správa intenzivně pracuje, je portál MOJE daně, jehož smyslem bude nabízet v maximální možné míře předvyplněná daňová přiznání a jejich podání přes internet. Následovat budou další změny jako modernizace IT systému správy, což umožní Finanční správě lépe a efektivněji pracovat s informacemi, které má již dnes k dispozici. Finanční správa tyto projekty samozřejmě konzultuje se specialisty na oblast digitalizace.
* V souvislosti s regulací bych rád zmínil novelu zákona o platebním styku, která integrovala také evropskou směrnici PSD 2. Někteří zástupci bank ale kritizují vládu za to, že přijala v podstatě nehotovou legislativu (RTS vyšly teprve v březnu). Jak vnímáte tento krok vy? Nebylo by rozumnější počkat? Přece je Česko mezi prvními zeměmi, které PSD implementovaly.
Předně bych řekla, že směrnici transponovaly jak velké státy, jako je Německo, Francie či Velká Británie, tak i menší země jako Finsko, Dánsko, Estonsko či sousední Slovensko. Celkem se tedy jedná o jedenáct zemí. U ostatních bych opožděnou transpozici přičítala spíše komplikovanosti směrnice PSD 2 než nějakému záměru. Česká republika tedy není nějaký zvláštní úkaz. Česká republika společně s Nizozemskem už v době přijímání směrnice PSD 2 říkala, že je žádoucí sladit účinnost prováděcí legislativy a souvisejících článků směrnice. Nicméně tento pohled nezvítězil. Většina považovala za lepší mít alespoň nějaká pravidla pro činnost třetích stran. Neměli bychom si totiž nalhávat, že třetí strany se do bankovních systémů nepřipojovaly ještě před účinností směrnice PSD 2. Také záleží na úhlu pohledu. Když se zeptáte fintech společností, tak se dozvíte, že bez včasné transpozice nemohou žádat o licence a byly by znevýhodněny oproti zahraniční konkurenci. Takže z této strany zaznívá -transpozice PSD 2 ano a včas. V přechodném období platí, že je na bankách, jakým způsobem dostojí požadavku otevřít své bankovní systémy. Spoustu otázek jsme zástupcům finančního sektoru zodpověděli na odborných seminářích, které jsme organizovali. S Českou národní bankou jsme také vydali společné prohlášení k přechodnému období. Pro zdárný průběh transpozice jsme tak učinili poměrně hodně.
* Nebylo by zde řešením využít tzv. regulačního sandboxu? Uvažuje MF o něčem podobném? V Británii mají velmi dobré výsledky se sandboxy.
V podmínkách kontinentálního práva je existence regulačního sandboxu o něco složitější oproti právu zvykovému. Nicméně pravdou je, že s nimi experimentuje čím dál více států. V našich podmínkách se snažíme tam, kde to umožňuje unijní právo, uplatňovat na malé subjekty princip proporcionality. Příkladem mohou být poskytovatelé platebních služeb malého rozsahu či vydavatelé elektronických peněz malého rozsahu. U těchto subjektů se uplatňují stejná pravidla z hlediska ochrany klienta, ale mírnější veřejnoprávní regulace. Jinak ohledně regulačních sandboxu se chystá společný postup na úrovni EU, takže se možná dočkáme určitých prvků proporcionality v unijní legislativě. Což by mimochodem bylo velmi žádoucí a v Bruselu to opakujeme často.
* Česká ekonomika je jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik v EU, nicméně ve srovnání s vyspělými zeměmi jsme stále desítky let pozadu. Má vláda v současnosti plán, jak vyspělé země dohnat?
Ekonomická úroveň České republiky dosáhla v minulém roce přibližně 90procentní úrovně celé Evropské unie. Vztaženo vůči německé ekonomice pak kolem 73 procent. Za poslední čtyři roky jsme se tak vyspělostí ekonomiky přiblížili průměru Evropské unie o cca šest procentních bodů. To považuji za velmi dobrý výsledek, a to i vzhledem k tomu, že jsme již poměrně vyspělá ekonomika. Pevně věřím, že reformy nastartované za minulé vlády i opatření, která chystáme, pomohou proces konvergence upevnit, či ještě lépe posílit. K tomu je třeba se soustředit nejenom na investiční a strukturální opatření, ale nesmíme zapomínat na rovnovážný ekonomický vývoj bez prohlubování nerovností či míry chudoby. V tomto aspektu si Česká republika vede velmi dobře.
* Na druhou stranu vloni hospodařila Česká republika s deficitem rozpočtu. Není to tak trochu plýtvání, především v době silného ekonomického růstu?
Zde bych si dovolila poupravit tvrzení. Veřejné finance České republiky v minulém roce nehospodařily s deficitem, nýbrž s rekordním přebytkem ve výši téměř 81 mld. Kč, tedy 1,6 procenta HDP. Na přebytku se velkou měrou podílela silná dynamika daňových příjmů, kterou nejenom stimuloval ekonomický růst s vysokou zaměstnaností, silným růstem mezd a platů, robustní spotřebou nebo rostoucí investiční aktivitou, ale také opatření, která jsme zavedli k narovnání tržního prostředí a k omezení daňových úniků. Nicméně otázkou jste možná mířil na výsledek hospodaření státního rozpočtu. Ten je ovšem na hotovostní bázi a výsledek značně zkresluje cyklus předfinancování a čerpání prostředků z Evropské unie. O tom ostatně svědčí i fakt, že hotovostní deficit státního rozpočtu očištěný o tyto vlivy byl téměř vyrovnaný. Na druhou stranu státní rozpočet vyjádřený v mezinárodně srovnatelné metodice, ve které se vykazují výsledky hospodaření celých veřejných financí, dosáhl rovněž přebytku kolem 11 mld. Kč. O plýtvání bych tedy rozhodně nehovořila.
* Když se bavíme o veřejných financích, chystá se MF podpořit koncepci kapitálového trhu, který je u nás stále velmi pozadu ve srovnání se západními zeměmi?
Český kapitálový trh bohužel stále zaostává za západními zeměmi, nicméně ve srovnání se zeměmi střední a východní Evropy si stále drží prvenství v tržní kapitalizaci na obyvatele. Přesto jsme v žebříčku MSCI World Index považováni za rozvíjející se ekonomiku, ale naší ambicí je být rozvinutou ekonomikou a k tomu je bezpodmínečně nutné mít silný a rozvinutý kapitálový trh. Je tedy v zájmu české ekonomiky alokovat více finančních zdrojů na kapitálový trh tak, jak je tomu v západních zemích. K tomu má napomoci projekt EU Unie kapitálových trhů a zejména pak národní koncepce kapitálového trhu, kterou připravujeme ve spolupráci se Světovou bankou a kterou brzy uveřejníme ke konzultaci. Tato koncepce navrhuje mnoho opatření, která mají za cíl přiblížit český kapitálový trh vyspělejším západním trhům.
* Jak se díváte na projekt START burzy cenných papírů?
Obdobné projekty, jako je trh START burzy cenných papírů, již úspěšně fungují v mnoha zemích EU, například ve Velké Británii nebo v Polsku. Proto není překvapením, že i v České republice vzniká obchodní platforma zaměřená na malé a střední podniky, která jim může pomoci najít nejenom potřebný kapitál pro jejich další růst, ale například i vhodného investora, který může být pro takovou společnost mnohdy větším přínosem než jen samotný přísun finančních zdrojů. Nelze samozřejmě předjímat, do jaké míry bude tento projekt úspěšný v lokálních podmínkách, ale samotnou skutečnost, že zde trh START vzniká, vnímám pozitivně, a to zejména v kontextu našeho zájmu o rozvoj českého kapitálového trhu.
* A nakonec nelze nepoložit otázku, jak se díváte na segment stavebních spořitelen?
V posledních letech spravují stavební spořitelny méně smluv i méně naspořených prostředků, nicméně zájem o produkt stavebního spoření, měřeno počtem nově založených smluv, je dlouhodobě stabilní. Úvěrová činnost stavebních spořitelen byla v posledních letech ovlivněna nízkými úrokovými sazbami, v jejichž důsledku byl o úvěry menší zájem. Přesto bylo v loňském roce poskytnuto stavebními spořitelnami nejvíce nových úvěrů za posledních šest let. Nové úvěry dosáhly objemu 67 mld. Kč. Tento typ financování má své pevné místo na úvěrovém trhu, a to zejména při obnově bytového fondu. Stát účastníkům v posledních letech přispíval ze státního rozpočtu částkou cca 4 mld. Kč ročně, což považuji za přiměřené, a v nejbližší době proto neplánuji upravovat parametry státní podpory.
| Zařazeno | čt 26.04.2018 09:04:00 |
|---|---|
| Zdroj | MFČR - ministr |
| Originál | mfcr.cz/cs/aktualne/v-mediich/2018/alena-schillerova-chceme-z-ceska-udelat-31730/ |
| Přílohy |
RSS - všechny zprávy
Vložit zprávy na www stránky
