Fascinující Příběh Evropy přináší nejzajímavější fakta z naší historie!

Samotné slovo Evropa pochází od velice krásné královské dcery Európy z řecké mytologie, do které se zamiloval samotný nejvyšší z bohů, Zeus.

Evropa jakožto kontinent pak má velice zajímavou a pohnutou historii a dala vzniknout civilizaci tak, jak ji známe dnes. Je postavena na židovsko-křesťanské tradici, ale její kořeny sahají mnohem hlouběji. Stačí se podívat jen na náš region – fascinující jsou příběhy starých keltských, slovanských a germánských kmenů, vycházejících z hloubi pravěku v době, kdy v Římě vládli císaři a staré Řecko už stihlo pohřbít svoje první starověké filozofy.

O těchto kmenech dnes kolují víceméně pouhé legendy – bylo tomu tak především proto, že našim končinám – na rozdíl od vyspělého Jihu – chybělo písmo (pokud nepočítáme tzv. slovanské runy, o jejichž existenci ovšem pravděpodobně neexistují žádné přímé důkazy).

Pravěkou kulturu, formující Evropu v dobách, o nichž se můžeme jen dohadovat, tak dnes můžeme mapovat prakticky jen z vykopávek, ať už hrobů významnějších členů společnosti nebo prostě jen rozbitého nádobí, jak by řekl laik.

První známky civilizace přinesla na náš kontinent antika. Starověké Řecko sice lidstvu dalo první filozofy a básníky, které známe jménem, i první známky humanismu, ale zároveň si v ničem nezadalo s barbary na Severu. Ostatně stačí si někdy něco přečíst o tamních městských státech, především pak o Spartě.

Všechny cesty vedou do Říma, říká se dodnes, i když už to dávno není pravda – minimálně od chvíle, kdy byla objevena Amerika. Přesto je Řím už tisíce let jedním z nejvýznamnějších měst světa a v dějinách Evropy má jistě svou nezastupitelnou roli. At už šlo o vznik propracovaného právního systému, orientace na vzdělanost, úpravu systému škol, využívání architektury pro veřejnost budováním akvaduktů, mostů, kanálů a velkých veřejných budov, nebo jen způsob, jakým Řím přistupoval k budování vojenského systému.

Kulturně sice došlo v Římě k úpadku, ovšem na jeho popelu povstala mocnost nová, a sice Vatikán, sídlo hlavy katolické církve – papeže – jenž měl určující vliv na smýšlení většiny Evropanů po dobu několika staletí. Katolická církev byla dlouhou dobu synonymem křesťanství (byť na Východě vládla Konstantinopol a její pravoslaví), a to zase bylo jedním z určujících nábožensko-kulturních směrů v rámci Evropy.

Pokud jde o války jako celek, na ty jsou dějiny Evropy bohaté také. A jistě byly jedním z hlavních faktorů ovlivňujících formování starého kontinentu. Skutečně masové konflikty přišly sice až ve 20. století s 1. a 2. světovou válkou, jenže už předtím se v našich končinách ukázali třeba Rusové a Francouzi (slavná bitva u Slavkova), ještě dříve pak například Švédové, kteří se v roce 1648 v rámci třicetileté války pokusili dobýt Prahu.

Po stránce kulturní a společenské Evropu ovlivnilo nejen náboženství, ale také humanismus a osvícenství, rozvíjející se paralelně s reformací, tj. tříštěním křesťanství na menší frakce, jež neuznávaly moc Vatikánu. Období humanismu se vyznačovalo i výraznými sekularizačními tendencemi, tedy snahou o odluku církve a státu, a vyvrcholilo francouzskou revolucí v roce 1789.

Celkově vzato je Evropa kontinentem, jehož kulturní a politická roztříštěnost nemá ve světě obdoby. Tento stav zapříčinily nejen výše uvedené skutečnosti, ale také dlouhodobé rozčlenění území na západní a východní blok.

http://www.viasathistory.cz

FB: Viasat History CZ

https://www.youtube.com/watch?v=aWIQYUw1veg

Související témata