Tragickým případům násilí na ženách lze zabránit, zaznělo na setkání s médii k Istanbulské úmluvě

V úvodním slovu Helena Válková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva, zdůraznila, že Úmluvu doporučuje ratifikovat: „ Z jejího přijetí nemusíme mít obavy. Posiluje totiž ochranu obětí násilných trestných činů. Legislativu máme dobrou, ale aplikační praxe je špatná. Úmluva by měla pomoci v podpoře, následné péči o oběti ale i v prevenci“.

Prezentovala zároveň nový překlad Úmluvy proti násilí na ženách a domácímu násilí, který by měl zpřesnit určité nejasnosti, které panovaly kolem překladu původního. Helena Válková dále seznámila novináře a novinářky s předběžným harmonogram ratifikace Istanbulské úmluvy, jejíž projednávání by mělo přijít na program vlády na podzim a následně by se jí měl zabývat Parlament. Pro uklidnění části obav veřejnosti bude zřejmě nezbytné k úmluvě formulovat tzv. prohlášení v tom smyslu, že ji bude ČR naplňovat v souladu se svým ústavním pořádkem.

Obavy z dopadů ratifikace Úmluvy se nenaplňují

Radan Šafařík, ředitel Odboru rovnosti žen a mužů, představil výsledky nové Analýzy dopadů Istanbulské úmluvy ve vybraných zemích, které dokument již ratifikovaly. Analýzu zpracoval Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR. Hlavním závěrem je, že v praxi zkoumaných států, ani v doporučeních monitorovacího orgánu GREVIO či Výboru smluvních stran se nejčastější obavy zaznívající v českém prostředí nenaplňují. Jednou z nenaplněných obav bylo například prolomení advokátní mlčenlivosti (čl. 28), přitom žádný ze zkoumaných států neinformuje o změně povinnosti mlčenlivosti ze strany advokátních profesí. Další výtkou byla hrozba potírání biologických rozdílů mezi ženami a muži (čl. 6). Z analýzy ale naopak vyplývá, že jsou zohledňovány specifické potřeby a životní zkušeností žen (a mužů) a nikoli jejich potírání.

Desítky případů násilí končí ročně tragicky

Daniel Bartoň, advokát zastupující oběti zneužívání a (sexuálního) násilí, zdůraznil, že sice po legislativní stránce Úmluvu proti násilí na ženách Česká republika naplňuje, ale v aplikační praxi je situace odlišná. Případná ratifikace Úmluvy proti násilí na ženách by tak pomohla právě vylepšit stávající praxi řešení případů násilí na ženách a domácího násilí. Například zavedení a rozšíření komplexní ch služeb pro oběti násilí (právní, psychosociální, krizové) nebo důsledné školení policejních složek, soudců a státních zástupců, umožní komplexní a odpovídající řešení zaznamenaných případů násilí.

Další vystupující Branislava Marvánová Vargová, psycholožka a vedoucí Informačního a poradenského centra ROSA, která se věnuje pomoci obětem domácího násilí již 20 let, uvedla, že v minulosti se podařilo v oblasti prevence domácího násilí a násilí na ženách prosadit několik důležitých změn (např. institut vykázání násilné osoby). Přesto tisíce žen v ČR partnerské násilí zažívají a většina z nich pomoc nevyhledá: „Ty, co se rozhodnou svou situaci řešit, se často setkávají s nepochopením a zlehčováním ze strany institucí. Kvůli špatné dostupnosti specializovaných služeb pro oběti a nedostatečné aplikační praxi desítky případů ročně končí tragicky. Právě tlak na rychlejší odstranění těchto nedostatků a trvalý závazek ČR k tomu tyto nedostatky efektivně a komplexně řešit je něco, k čemu by ratifikace Istanbulské úmluvy mohla značně přispět.“.

Odbor rovnosti žen a mužů ÚV ČR se bude v následujících měsících věnovat osvětové kampani zaměřené na zvyšování informovanosti veřejnosti o Úmluvě proti násilí na ženách. Činnosti odboru je možné sledovat na facebookové stránce Istanbulská úmluva a na webové stránce www.istanbulska-umluva.cz.