Pandemie? Udělali jsme mnoho chyb. Cena za ně bude brutální

Čtu oslavné články o tom, jak jsme skvěle zvládli pandemii Covid-19. Jak jsme skvělí. Tak dnes o tom, že pravda není černobílá. O tom, že temnější tóny nás teprve čekají, a jak lhát si do kapsy ničemu nepomůže.

Chybovat je nevyhnutelné, nevidět chyby je hloupé

Dělat chyby je lidské. Pandemie koronaviru je natolik extrémní situací, že chyby na úrovni jednotlivců, firem i vlád byly nevyhnutelné. Není důvod se kvůli nim na sebe navzájem zlobit. Je však zároveň nutné své chyby vidět, přiznat si je, a hlavně se z nich poučit. Lhát si do kapsy a přesvědčovat se, jak jsme byli skvělí rozhodně nemá smysl. Nebyli jsme skvělí. Udělali jsme mnoho zásadních chyb – a cena za ně bude brutální.

Zaspali jsme strašlivě

Předně a naprosto bez příkras si musíme přiznat, že jsme zaspali. První nákup ochranných pomůcek pro zdravotníky uskutečnila česká vláda 12. března. Neuvěřitelných 11 dní po prokázání prvního příznaku koronaviru v České republice a o čtyři měsíce později, než by velel zdravý rozum. Jde to vůbec pochopit? Na začátku ledna zkolabovala celá čínská provincie a ministr zdravotnictví, bez adekvátní reakce na to koukal v televizi. V únoru kolabuje Itálie, premiér vlády České republiky lyžuje nedaleko. Ani v únoru česká vláda není schopna připravit stát na pandemii koronaviru, a začala reagovat prakticky v polovině března, kdy na jakoukoliv reakci bylo naprosto pozdě. I další státy reagovaly pozdě, Itálie a Španělsko zjevně. Učím své děti, že nebýt nejhorší z nejhorších v životě nestačí. Učím své děti srovnávat se s těmi nejlepšími. Švédové od začátku ledna 2020 nakupují obrovské množství ochranných pomůcek a připravují velké množství lůžek na JIP, a hlavně připravují zázemí pro rychlé testování lidí. Švédové chápou, že rychlost výsledků testů bude pro omezení šíření viru klíčové.

Zavřené Česko

Pandemie nás zastihla naprosto nepřipravené. Neměli jsme dostatek testů, abychom testovali případné nakažené. Neměli jsme infrastrukturu, kde testy vyhodnocovat. Neměli jsme základní ochranný materiál – ani pro lékaře, natož třeba pro prodavačky v obchodech. Na provedení testů čekali nemocní dva týdny, na výsledek dalších osm dní. Od podezření k výsledku uplynulo dlouhých dvacet dva dní, to je o dvacet déle, než abychom mohli infekci zvládnout. Když jsme si zoufalost naší situace uvědomili, nezbylo vládě než zavřít celou republiku do bezprecedentní karantény s nepředstavitelně devastujícím ekonomickým dopadem na životy nás všech. Dnes své kroky vydáváme za úspěch. Lžeme si do kapes. Nic jsme nezvládli. Pandemie nezmizela. S pandemií budeme bojovat další měsíce a možná roky. Karanténa nic nevyřešila – jen jsme si koupili čas připravit lůžka, koupit ochranné pomůcky a testy, abychom vůbec mohli testovat. Tam, kde se Švédové připravovali v lednu a únoru, a proto karanténu nepotřebují. Karanténa byla nutným zlem, když jsme selhali v přípravě na pandemii v lednu, a únoru. Koupili jsme si tak čas za nepředstavitelně vysokou cenu.

V České republice jsme karanténou spálili peníze, které teď budeme dalších 20 let splácet – protože jsme si v lednu nenařezali dřevo. Splácení ovlivní životy, důchody i zdraví nás všech. To je česká karanténa. Vydávat ji za úspěch je mimořádně omezené.

Lidský život versus ekonomika

Dostávám reakce na své blogu ve smyslu, že když jde o život, není možné myslet na ekonomiku. Kéž by byl svět tak jednoduchý a prostý. Zdevastovaná ekonomika délce a kvalitě života rozhodně nikdy neprospívá. Cena za posledních šest týdnů bude obrovská – deficit státu, ztráty firem, náhrady škod na prohraných soudech. Tratili jsme karanténou bilion, ve střednědobém hledisku možná dva biliony. Ty peníze budou scházet na stavbu nemocnic, nové přístroje, lepší platy zdravotníků, drahé léky. Již před pandemickou krizí byla Čechům často odpíraná nákladná léčba. Kde ve vyspělých státech byla naděje na záchranu života, tam se v České republice na drahou léčbu peněz nedostávalo. Jednoduše již před tímto průšvihem jsme si ty nejdražší léčby nemohli pro své lidi dovolit. Se spáleným bilionem bude situace významně horší. Mnoho lidí zemře, protože drahou léčbu nedostanou. Většina lidí prožije horší životy, protože peníze budou scházet.

Ekonomiku a zdraví jednoduše rozdělit nejde. Ekonomicky zruinovaný stát si může dovolit horší zdravotní péči při které přežívá méně lidí než v případě vyspělé péče. Můžeme to vidět na zdravotnictví afrických zemí, nebo třeba jen v rozdílu zdravotnictví řeckého, italského a německého. Závislost ekonomiky a šance na přežití vážné nemoci pak snadno pochopíte. Ekonomická ztráta tedy ovlivní naše životy a naše budoucí důchody. Ovlivní sociální napětí v zemi. Mnoho lidí skončí v exekuci a insolvenci. Některým vezme velkou část produktivního života, aby je tak později poslali do důchodu jako sociálně slabé. Tedy říkat, že pokud jde o život musí jít ekonomika stranou je laciné. O život půjde vždy, a bude velký rozdíl, zda pak naše zdravotnictví bude blíže úrovni německé nebo italské.

Papalášské geny

Vyhlásit karanténu bylo podle mne nevyhnutelné. Pokud se vláda České republiky nestihla připravit nezbylo než karanténu vyhlásit, a i za cenu nesmírné škody ochránit rizikové skupiny. Nikdo by neměl našim ministrům vyhlášení karantény vyčítat. Zároveň by vláda neměla karanténu vydávat za svůj úspěch v podobě tisíce zachráněných životů. Nic takového není pravda. Vláda by měla poctivě přiznat, že zaspala přípravu a k záchraně situace nezbylo než karanténou pálit peníze. Bilion peněz. Karanténa je selhání, nikoliv úspěch, a také s ním bylo nutné tak nakládat. Karanténa měla být co možná nejkratší. Vláda nemůže svá pochybení sanovat tím, že sebere občanům jejich nejzákladnější svobody.

Nejvíce špatnou zprávou pro mne nejsou ekonomické škody, ale papalášské geny, které tato doba znovu ukázala u mnohých politiků. Papaláš zapomíná, že je služebníkem lidu, nikoliv jeho vládcem. Strach z viru dal vládnoucím moc. A moc zachutnala. Najednou není cílem omezení co nejmenší a nejnutnější. Najednou není největší hodnotou ochrana svobod. Pro papaláše nemají naše svobody žádnou hodnotu. A tak slyšíme, že hranice budou zavřené měsíce i roky, že mnohá omezení budou s námi celé další roky. To papaláši zkoušejí, kolik prostoru jde vyždímat z tohoto strachu. A stalo se již pravidlem, že nejhoršího hledáme nejvýše.

Ze snu tentokrát moci chtivé vytrhl soud, který připomněl, že v této zemi stále ještě existují zákony a podle Ústavy se vrchnost nad zákon stavět nemůže. Džin z láhve však již byl vypuštěn. Mocní celého světa poznali, jak pomocí strachu z neznámého lze snadno ovládat i jindy svobody milující občany. Obávám se, že toto poznání je zpráva z pandemie ze všech nejhorší. Myslet si, že máme vše za sebou by byl nebezpečný sebeklam. Vypořádat se budeme muset s pokračující pandemií, kde většinu z nás nákaza nejspíše teprve čeká. Teprve budeme čelit ekonomickým důsledkům, které ovlivní naše životy na řadu let.

Zůstaňte moji milí ve zdraví, optimismu a před papaláši v bdělosti.

Související témata