Duy: Mohou politiku Fedu změnit lokální bubliny na akciích?

Tim Duy je jeden z nejsledovanějších odborníků na americkou monetární politiku a ve svém posledním příspěvku na blogu The Fed Watch si i on všímá toho, co se děje na akciovém trhu, a to zejména kolem akcií společnosti GameStop. Poukazuje na to, že se objevují názory podobné tomu, co k současné situaci řekl Vincent Reinhart, který 20 let pracoval jako ekonom v americké centrální bance, nyní působí v soukromém sektoru. Podle něj Fed „vytvořil prostor a podmínky, ve kterých se investoři cítí být v pohodě při svých agresivních akciích“. Duy tak míní, že příběh kolem akcií Gamestop přináší další příležitost kritizovat Fed kvůli tomu, že drží sazby nízko. Nakolik je ale tato kritika oprávněná a jak moc si jí bude Fed všímat?

Duy analyzuje nedávné prohlášení šéfa Fedu Jeroma Powella, ve kterém se věnuje možným bublinám. Podle ekonoma ale Powell přičítá růst cen akcií zejména lepšícímu se hospodářskému výhledu, vakcinaci a fiskální expanzi. A „jednoznačně se dívá na trh jako na celek a ne jako na nějaký jeho malý segment“. Powell uznává, že svůj vliv má i monetární politika, a to hned dvojí. Jednak jeho politika vytváří akomodaci, která pomáhá ekonomickému oživení. A také snižuje výnosy obligací a tím tlačí investory do jiných aktiv a zvyšuje jejich ceny. Na druhou stranu ale Powell podle Duye míní, že „Fed není příčinou každé jednotlivé spekulativní bubliny, která se někde objeví.“

Duy pokračuje s tím, že Powell by na podporu svého názoru mohl poukázat na řadu příkladů, kdy byla nafouknuta bublina i přesto, že sazby neležely nijak nízko. Třeba na internetovou bublinu devadesátých let. A také na to, že nízké sazby zase nemusí ani zdaleka vést k bublině. Například v Japonsku jsou totiž sazby velmi nízko již celá desetiletí a žádnou novou realitní či akciovou bublinu nenafoukly. Duy k tomu dodává, že podle jeho názoru jsou bubliny spíše otázkou investiční psychologie a touhy po rychlém výdělku než monetární politiky.

Každopádně Fed se podle Duye drží jasného směru. Primárně mu jde o dosažení cílů v oblasti inflace a nezaměstnanosti a od toho neupustí bez nějakého velmi dobrého důvodu. Z jeho pohledu takovým důvodem není kritika, že nafukuje bubliny. Duy míní, že Fed by tvrdil, že pokud by měl s bublinami bojovat, vyžadovalo by to takové utažení politiky, které by téměř jistě vedlo k recesi a následně k nutnosti pomáhat finančnímu sektoru tak, aby nenastala systémová krize.

Duy má za to, že ke vzniku různých bublin může nyní vést to, že lidé mají velký objem úspor, které nemohou použít k nákupu běžného zboží a služeb. Tyto úspory a neuspokojená poptávka se tak neprojevují ani v inflaci, namísto toho jsou reflektovány třeba v cenách některých akcií. Duy ale považuje za pravděpodobné, že pokud budou tyto bubliny vznikat a zase praskat bez nějakého vážnějšího dopadu na reálnou ekonomiku, „kritici Fedu budou zklamáni jeho nezájmem.“ Menší bubliny mohou teoreticky vést k tomu, že nakonec vznikne jedna velká, ale ekonom míní, že zatím se tak neděje.

Občas tak podle ekonoma uslyšíme i ze strany Fedu obavy z bublin a z vývoje na finančních trzích, ale to není nic nového. „Tak tomu je, co pamatuji, ale vždy šlo o minoritní pohled,“ píše Duy. Fed se tak podle něj bude silně bránit kritice související s iracionalitami na trzích, a to zejména v případě, že se týkají jedné akcie. Politika centrální banky bude dál pevně spojena s inflací a nezaměstnaností.

Zdroj: The Fed Watch