CO JE INFLAČNÍ DOLOŽKA A KDY JI POUŽÍT – II. ČÁST

V tomto článku se zaměříme na inflační doložku a její zanesení do obchodních smluv. Zejména je nutné si uvědomit, že institut inflační doložky nemá smysl u krátkodobých nebo jednorázových smluv, ale pouze u smluv, které jsou střednědobého nebo dlouhodobého charakteru.

Zejména bychom se neměli nechat zmást názvem, neboť inflační doložka se dá využít při jakémkoliv pohybu cen, tedy taktéž i při deflaci a může dojít k pohybu ceny směrem dolů.

Inflace je taková a je běžnou součástí tržní ekonomiky. Její výše v rozmezí 0 – 3 % je považována za přirozený vývoj spotřebitelských cen a celkově je vnímána jako pozitivní. Při vyšší inflaci už ale nastává problém, který je třeba řešit.

Zcela jistě není na místě, aby se cena realizované zakázky navyšovala přesně na základě vyhlášené inflace, ale spíše aby na základě určitého rozmezí byla cena zakázky navýšena. Například v rozmezí inflace 0 – 5% výše inflace se cena automaticky zvyšuje o 3 %,
v rozmezí 5,1 – 10% výše inflace se cena automaticky zvyšuje o 8 % atd.

Ohledně frekvence navyšování resp. úpravy cen je nejvhodnější měsíční frekvence, ale je možné zvolit i častější, a to zejména v případech, kdy se výše inflace pohybuje přes 10 % a uvedené zvýšení cen vstupů by pro dodavatele mohlo znamenat nemalé ekonomické problémy.

Spolu s mírou navyšování cen a frekvencí takového navyšování je důležité stanovit, jakým způsobem toto navyšování bude probíhat. Nabízí se několik základních variant.
Pro dodavatele je nejvhodnější varianta automatického navyšování, druhou možností je navyšování na základě dohody stran. Třetí možností je kombinace automatického navyšování a navyšování na základě dohody, kdy se stanoví při určité výši inflace minimální navýšení cen a další navýšení bude jen na základě dohody smluvních stran.