Měli by libertariáni podpořit stejnopohlavní sňatky?

V současné době probíhá společenská diskuze kolem stejnopohlavních sňatků. Spousta lidí i spousta organizací si přeje, aby stát povolil gayům a lesbám uzavírat manželské svazky. Spousta lidí i spousta organizací si to, bohužel, naopak nepřeje. V hospodách, na sociálních sítích, ve Sněmovně… všude padají argumenty proč ano a proč ne.

Otázkou však je - jaké stanovisko by měli zaujmout libertariáni či anarchokapitalisté? Dle mého názoru by měli stejnopohlavní sňatky jednohlasně podpořit. Avšak libertariánská komunita v tomhle jednohlasná úplně není. Někteří stejnopohlavní sňatky odmítají a důvodů je spousta, od těch vyloženě homofóbních až po různé další.

Nejčastější argument, který opakovaně slýchávám, zní, že správný libertarián by měl usilovat o to, aby došlo k úplné odluce manželství a státu. Říkají: „Státu do toho, koho si beru, nic není. Sňatky bych kompletně privatizoval.“ A požadují absolutní zrušení státního monopolu v otázce uzavírání sňatků a zcela anarchisticky hlásají: „Ať si každý vezme, koho chce!“

Někteří libertariáni dokonce prezentují mou podporu stejnopohlavních sňatků tak, že jsem vlastně etatista, protože volám po tom, aby manželství bylo státní a evidentně potřebuji mít svůj vztah požehnán úřady, což je značně absurdní.

Já samozřejmě souhlasím s tím, aby sňatky nebyly státní a ponechal bych je trhu. Koneckonců já si nemyslím, že by něco jako stát mělo vůbec existovat. Nicméně považuji tuhle argumentaci v kontextu současné společenské diskuze za značně irelevanní.

Současná společenská diskuze se netočí kolem toho, jestli odloučit institut manželství a stát. Diskuze se točí kolem toho, jestli by se měli uzákonit stejnopohlavní manželství. Máme tady nějaký návrh změny zákona, který reálně leží na stole a reálně se projednává ve Sněmovně. Máme tady reálnou šanci, že se prosadí. Vidíme, že v okolních zemích takový zákon prošel. A také vidíme, že současná společenská nálada je takové změně celkem nakloněna.

Říkám, že bychom takové situace měli využít, abychom prosadili více svobody.

Rád bych svůj postoj vysvětlil trochu lépe, takže zkusím použít analogii. Představme si, že žijeme ve společnsoti, ve které stát dovoluje lidem nosit pouze modrá trička a všechny ostatní barvy zakazuje. Všichni lidé tedy nosí modrá trička a je nulová naděje, že by se povolila jakákoliv jiná barva.

Společenská nálada se však postupně malinko změní a lidé začnou volat po tom, aby se povolila také žlutá trička. Najednou je tu jistá naděje, protože z poměrně menšinového underground názoru se najednou stává názor, který zastávají mladí lidé, celebrity, organizace a dokonce vlivní politici. Dostal se do mainstreamu.

V takové chvíli bych od libertariánů a anarchokapitalistů očekával, že tuhle myšlenku podpoří, budou za ni bojovat a mít radost, když se prosadí. Ale libertariáni najednou prohlásí: „Osobně si myslím, že by stát neměl určovat barvu triček vůbec. Co je komu do toho, co nosím za barvu trička? Ať si každý nosí, co chce! Jakýkoliv zákon, který řeší nošení triček, bych ihned zrušil!“

S takovým postojem zcela souzním, ale zároveň nevidím důvod, proč nepodpořit právo na nošení žlutých triček, zvláště pokud existuje reálná šance takové právo v současné době prosadit. Nač tedy aplikovat logiku „vše nebo nic“, sedět se založenýma rukama a prohlašovat, že nehnu pstem, dokud se nebude diskutovat o úplném zrušení státního monopolu na nařizování barev triček?

Navíc se tu nebavíme o nějakém teoretickém konceptu z knih, ale když se prosadí právo na nošení žlutých triček, reálně to lidem pomůže a reálně vzrostě celková svoboda ve spoelčnosti. Stát, kde mohu nosit modrou a žlutou, je menším zlem než stát, kde mohu nosit jen modrou.

Navíc, pokud chci úplné zrušení státního monopolu na nařizování barevných triček, tohle je jednoznačně způsob, jak být o krok blíž svému cíli. Nelze čekat, že se společnost posune jedním velkým skokem a z děsivé totality, kdy všichni nosí modrá trička, se najednou posuneme do silně liberální společnosti, kde se stát o barvu triček vůbec nestará a nikdo to neřeší.

Samozřejmě, že se to bude dít postupně. Samozřejmě, že se nejdříve prosadí právo nosit žlutá trička a možná časem nějaká další barva. Postupně se ale můžeme dostat do společnosti, kde si každý nosí, co chce. Jak jinak byste chtěli, aby se to stalo? Budete prostě čekat, až to samo od sebe přijde?

Stejnopohlavní sňatky jsou podle mého názoru malinký krok k úplné odluce institutu manželství od státu. Bude to cesta dlouhá a klikatá, ale rozhodně je lepší, když nám stát dovolí více než méně.

Měli by tedy libertariáni podpořit stejnopohlavní sňatky? Ano!