Projev premiéra Petra Fialy při slavnostní mši k uvedení Jana Graubnera do úřadu pražského arcibiskupa

Vaše eminence, vážený pane kardinále,
Vaše excelence, vážený pane arcibiskupe,
vážení ústavní činitelé, excelence, dámy a pánové,

je pro mě ctí a radostí, že jsem byl požádán, abych při příležitosti uvedení nového pražského arcibiskupa do úřadu pronesl za český stát pár slov. Dělám to rád jako předseda vlády, která si váží nejen našich duchovních tradic, ale i významu náboženství a církve pro naši současnou společnost. Je to pro mě ale i radost jako pro člověka, který se otevřeně hlásí ke své víře, a pro nějž představují duchovní hodnoty základní klíčovou orientaci v jeho životě.

Mám tu výhodu, že oba hlavní aktéry dnešní slavnosti již dlouhá léta osobně znám. Kardinála Dominika Duku jsem poznal už v 80. letech, v době, kdy nemohl působit oficiálně ani jako kněz ani jako provinciál Dominikánů. Učil mě tehdy v bytových seminářích biblistiku, díky němu jsem objevil řadu autorů především z francouzského prostředí, ale hlavně jsem měl možnost poznat jeho autentickou službu věřícím, působení kněze, které bylo spojeno s osobním rizikem, které bylo silným svědectvím o Bohu a víře.

Ano, Dominik Duka se nikdy nebál jít proti proudu a většinovému mínění, i když mu to přinášelo nevýhody a dokonce i vězení. Myslím, že i těmato očima se musíme dívat na jeho působení ve službě pražského arcibiskupa, kterou vykonával vždy s velkým smyslem pro řád a tradici, s úctou k institucím i k člověku.

Jeho nástupce arcibiskupa Jana Graubnera jsem blíže poznal v 90. letech poněkud paradoxně nikoliv u nás na Moravě, odkud oba jsme, ale v Německu, kde jsme vystupovali na konferencích věnovaných vztahům církve a státu ve střední Evropě. A měl jsem možnost sledovat jeho působení moravského metropolity, v němž vždy dokázal spojovat tradiční moravský katolicismus s otevřeností a s velkou lidskostí, která se projevovala třeba v jeho péči o charitu nebo tím, že stál u zrodu populární tříkrálové sbírky, tedy aktivit, které ukazují jeho zájem o ty, kteří potřebují naši pomoc.

Při našem posledním setkání v loňském roce mi dal pan arcibiskup svoji novou knihu Zbožnost je užitečná ke všemu. Přečetl jsem ji s velkým zájmem, protože se v ní odráží dlouhodobě zkušenosti z pastorační práce, lidská moudrost, ale i něco navíc… Zážitek existenciálního otřesu, doteku smrti, který pan arcibiskup prožil při těžkém onemocnění nemocí Covid-19. Je to knížka pokorná, přemýšlivá, vyzařuje z ní vyrovnanost a radost. Myslím, že všechny tyto zkušenosti a toto hluboké poznání jsou dobrým předpokladem pro náročný úkol, který před panem arcibiskupem Graubnerem stojí.

Při vedení pražské arcidiecéze v těchto složitých časech půjde především o uplatňování moudrosti, lidského přístupu, o spolupráci a hledání konsenzu. My, kteří sledujeme dění v církvi, tak víme, že se v ní nyní vede hluboká diskuse o jejím působení, strukturách, způsobech pastorace, minulosti nebo aktuálnímu vztahu k menšinám. Kulturně-hodnotové střety, kterými prochází naše společnost, se nevyhýbají ani církvi.

Myslím, že je velká výhoda mít na tomto významném svatovojtěšském stolci člověka, který přináší zkušenost, nadhled a porozumění a je ochoten naslouchat a spojovat. Mezi dominikánskou a fokolarínskou spiritualitou je určitě jistý rozdíl. Nepopírám, že jsem byl kdysi ovlivněn a měl blízko k oné tradici dominikánské. Ale dnes jsem přesvědčen, že fokolarínská připravenost k dialogu, schopnost naslouchat a šířit radost budou pro pražskou arcidiecézi a českou církev velkým přínosem.

Děkuji jménem české vlády kardinálu Dominiku Dukovi za jeho službu pražského arcibiskupa, za vše, co dělal a dělá ve prospěch naší země. A za svědectví, které i za cenu osobních obětí přinášel.

Přeji arcibiskupu Janu Graubnerovi úspěšnou službu v čele pražské diecéze, mnoho sil, moudrosti a především božího požehnání. S Boží pomocí se dají dokázat velké věci. Nečekají nás lehké dny, ale věřím, že jimi společně projdeme úspěšně a se ctí.

Petr Fiala
předseda vlády ČR