ECB poprvé od roku 2011 zvedne úrokové sazby a hlavně představí nové anti-fragmentační QE

Evropská centrální banka dnes poprvé po více než dekádě zvedne úrokové sazby.

Zatímco celá Evropa s napětím očekává, v jakém objemu obnoví Rusko dodávky prostřednictvím plynovodu Nord Stream 1, Evropská centrální banka dnes poprvé po více než dekádě zvedne úrokové sazby. Spekulace z Frankfurtu přitom naznačují, že ECB zvažuje relativně agresivní start normalizace sazeb v podobě jejich růstu o 50 bps, čímž by se depozitní sazba dostala poprvé od roku 2014 ze záporných hodnot. Proti takto prudkému zvýšení sazeb nicméně hovoří dosavadní komunikace ECB, jež trhy vcelku jednoznačně připravovala na jejich růst o 25 bps. ECB navíc historicky trhy nerada překvapovala a je možné, že hlasy plédující za vyšší růst úrokových sazeb jsou spíše zbožným přáním minoritního jestřábího křídla v rámci Rady guvernérů. Na druhou stranu, při pohledu na inflační vývoj v eurozóně je centrální banka viditelně za křivkou a rychlejší normalizace úrokových sazeb by – navzdory přetrvávajícím nejistotám – dávala smysl. Ať již dnes dojde ke zvýšení sazeb o 25 bps, nebo 50 bps, z pohledu finančních trhů bude podstatnější, jaká bude podoba nového anti-fragmentačního nástroje (neoficiální název zní Transmission Protection Mechanism). Má se jednat o další program nákupu státních dluhopisů, jehož cílem je umožnit normalizaci úrokových sazeb, aniž by došlo k destabilizaci dluhopisových trhů. Není žádným tajemstvím, že ECB jde především o jižní křídlo eurozóny a zvláště pak Itálii, kterou zrovna v těchto dnech otřásá vážná politická krize, jež znovu prudce zvýšila rizikovou prémii vládních bondů. V případě nového anti-fragmentačního QE budou pro trhy zásadní jeho parametry. Lze čekat relativně mírnou kondicionalitu a vágně definované podmínky spuštění. Z hlediska velikosti, případně délky trvání dává smysl, aby byl program nákupu aktiv neomezen, tedy představoval co možná nejsilnější závazek ECB ve vztahu k zastropování kreditních spreadů. Pokud totiž bude závazek pro trhy dostatečně kredibilní, ECB by teoreticky tento nástroj nikdy nemusela v praxi využít, podobně jako v případě programu OMT, který doprovázel Draghiho „whatever it takes“ v roce 2012. V opačném případě by před ECB vyvstala celá řada nových problémů, které by zkomplikovaly cestu ven z kleští inflace/fragmentace.