Případ Algera Hisse (30. díl - Překvapivý svědek)

Překvapivý svědek je termín pro někoho, jehož výpověď se neobjevila během předsoudní přípravy a depozic, ale až během samotného soudního procesu. Je pak na zvážení soudce, jestli předvedení takových překvapivých důkazů a svědectví, která „padají z nebe“ uprostřed jednání a strany neměly dost času se s nimi důkladně seznámit, povolí nebo nikoliv. Jak bylo vícekrát řečeno, soudce Goddard byl v tomto směru velmi benevolentní. Proto se i Hissův soud dočkal překvapivého svědectví mimo obvyklé pořadí (nejdřív svědci obžaloby, poté svědci obhajoby).

Připomeňme si, že Chambersovi měli v druhé polovině třicátých let s Hissovými řadu kontaktů a návštěv a Hissovi toto popírali a tvrdili, že vzájemná známost byla jen krátká a nepříjemná.

Před soudem vystoupila černoška ve středních letech a vypověděla následující:

„Jmenuji se Edith Murrayová a ve třicátých letech jsem žila v Baltimoru. Živila jsem se tam jako pomocnice v domácnosti. Během let 1934, 35 a 36 jsem občas pracovala jako kuchařka a uklízečka u rodiny, kterou jsem tehdy znala jako Cantwellovi, ale nyní v nich poznávám pana a paní Chambersovi.“

„Naposledy jsem pro ně pracovala na jaře 1936. Pan Cantwell (Whittaker Chambers) se doma zdržoval pouze o víkendech. Bylo mi řečeno, že pracuje jako obchodní cestující. Chambersovi se neúčastnili žádného společenského života a neměli žádné přátele s výjimkou jednoho mladého, bílého manželského páru. Ten nyní poznávám jako pana a paní Hissovi.“

„Pamatuji si, že dámu, kterou nyní poznávám jako paní Hissovou, jsem oslovovala paní Priscilla.“

Jeden z novinářů napsal, že když Edith Murrayová ukázala prstem na paní Hissovou, tak ta celá smrtelně zbledla.

„Pan a paní Hissovi navštívili byt Chambersových v Baltimoru jednou společně a pamatuji si, že paní Hissová samotná navštívila paní Chambersovou při třech dalších příležitostech. Pravděpodobně došlo k většímu počtu návštěv než jen tyto, ale tyto čtyři si živě pamatuji. Obě dámy byly dobrými přítelkyněmi. Mám konkrétní vzpomínku na to, co se muselo odehrát na jaře 1936. Paní Chambersová byla těhotná se svým druhým dítětem a chtěla odjet na prohlídku k lékaři do New Yorku. Paní Priscilla přijela z Washingtonu a jeden den a noc, když paní Chambersová byla pryč, hlídala její dvouletou dcerku. Naposledy, kdy jsem je viděla spolu, bylo také v roce 1936.“

Při křížovém výslechu se Hissovi právníci pokusili znevěrohodnit výpověď Edith Murrayové tím, že na ní vytáhli, že v roce 1942 utrpěla nervové zhroucení a nějakou dobu se kvůli němu léčila.

Také při identifikaci Hissových FBI použila metodu, která je daleko sugestivnější, než jak by se to odehrálo podle současných standardů. Tehdy jí zkrátka ukázali jednu fotografii paní Hissové a zeptali se, jestli tuto dámu poznává a ona odpověděla „ano.“ Dnes by ukázali plato fotografií a nechali jí z něj vybírat.

Na druhou stranu, pokud by si Edith Murrayová Hissovi jen s někým spletla, tak se Chambersovi museli stýkat ve třicátých letech s jiným bělošským párem, kde jméno manželky bylo Priscilla a jehož identita zůstala přes veškerou pozornost věnovanou tomuto případu dodnes neznámá.

Svědectví Edith Murrayové, stejně jako řada dalších detailů jako převod auta, koberec atd. oslabilo Hissův příběh o tom, že jeho známost s Crosleym byla krátká, nepříjemná a skončila v roce 1935. Oproti tomu potvrdila příběh Chamberse o blízkém přátelství a obzvláště u celodenního hlídání dítěte o přátelství plném vzájemné důvěry.

Tyto tři výpovědi tedy byly hlavními událostmi, ve kterých se druhý soudní proces lišil od prvního. V příštím díle se podíváme na závěrečné proslovy a verdikt.

Na další díl seriálu od Vládi Krupy se můžete těšit již za týden.