Fosilie či baterie. Z ruského bláta do čínské louže

I každé malé dítě, když se jednou spálí, podruhé si dá už pozor. Unijní politici a úředníci jsou však zřejmě nepoučitelní a zapalují další požár. Po bolestivé léčbě morálních i ekonomických „popálenin“ z ruské ropy a plynu totiž již neohroženě skáčou do „spásných“ elektromobilů, které jsou ale zase závislé na bateriích, či lépe řečeno surovinách pro ně, produkovaných hlavně v Číně. Tedy opět v totalitní zemi s potenciálně vyděračským přístupem k okolnímu světu. Chcete baterie? Ok, ale nepleťte se do našich zvyklostí ohledně porušování lidských práv či vojenských akcí. Jinak utrum!

Do tohoto scénáře „výborně“ zapadá například nová přísná unijní emisní norma Euro 7, která zasáhne budoucnost automobilového průmyslu v Evropě. Na starém kontinentě totiž chybí právě přes 90 % surovin k výrobě srdce elektromobilů – baterií a prakticky vše se dováží hlavně z Číny. V době, kdy tato země vyváží do Evropy už cenově supervýhodná elektroauta, se máme spoléhat na její dobrotu dodat nám základní komponenty pro baterie našich evropských aut? Navíc, když si zároveň sami zakážeme vyrábět ta na benzín a naftu? Nezopakujme si v automotive model tragického konce dodávek ruského plynu, na němž měla jak německá Energiewende a evropský Green Deal stát v době přerodu své energetiky.

V Česku mezitím podnikatelské a zaměstnavatelské organizace už podepsaly deklaraci, v níž podpořily úsilí české vlády upravit navržené podmínky, a požadují, aby čeští europoslanci vyjednali odklad účinnosti normy. Podle výpočtů Hospodářské komory ČR totiž nový emisní předpis Euro 7 neohrozí jen budoucnost výrobců automobilů a jejich dodavatelů, ale výrazně zasáhne až 15 % ekonomiky, přičemž může snížit její výkonnost o 2 až 3 %. „Změny se dotknou až 700 tisíc zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných, mnozí z nich si budou muset projít rekvalifikací nebo přeorientovat své podnikatelské aktivity. Nedostupnost levných užitkových a nákladních vozidel může jednorázově zvýšit ceny v maloobchodě a ve službách i o více než 5 %,“ varuje HK ČR na svých webových stránkách Analýza: Euro 7 zdraží přepravu zboží, jízdenky i řemeslné práce – Hospodářská Komora.

Jakým způsobem tedy hrozícímu chudnutí zabránit? Nikdo soudný asi nebude prosazovat úplnou stopku pro cíle, které mají pomoci šetřit naše životní prostředí a zachovat je udržitelné pro další generace nebo pomoci progresu v průmyslu. Jenže dělat to hlava nehlava nejen v automotive, ale i v dalších oblastech včetně energetiky nebo vytápění domů či v zemědělství, na nějž se nesmí zapomínat, neboť taky patří do konečného spotřebitelského koše ovlivňující směrem k horšímu náklady na život Evropanů včetně Čechů, nejde.

Evropský parlament a Rada EU se ale dohodly na posílení směrnice EU o obnovitelných zdrojích energie, která zvyšuje závazný cíl EU jejich podílu do roku 2030 ze současných 32 % na nejméně 42,5 %. To je však na hony vzdáleno současnému reálnému životu unijních Evropanů, především co se týká z toho vyplývajících nákladů na každodenním živobytí drtivé většiny lidí. Podobné závazky „od stolu“ jsme přeci u nás dlouho slýchávali v době reálného socialismu a nemusím připomínat, co ve výsledku přinášely… Především co se týká rychlosti prosazování a s ní spojené ekonomické udržitelnosti jde o obrovský zásah do životní úrovně obyvatel našeho kontinentu, kterou nemůže ospravedlnit žádný solidární peněžní fond, kterým se mají tlumit dopady. Tím vlastně sami tvůrci podobných závazků přiznávají, že to, co dělají, povede k zchudnutí evropské populace. Nejen nám v Česku už se zdá, že cena za údajnou záchranu planety přesahuje míru snesitelnosti. Když nejste ideově na stejné vlně, tak se logicky ptáte, proč se pro údajné blaho všehomíra dělá něco, co většině lidí vadí. Jak vyplynulo z nedávného průzkumu agentury YouGov, většina Evropanů chce sice chránit světové klima, ale bez toho, aby si musela významněji odříci svůj komfort. Rozumím jim. O tom to přeci je, nemůžete lidem rozkazovat, aby dobrovolně chudli, jenom proto, že si to jejich vedení přeje, byť se zaštiťuje štítem světových zachránců. Pardon, ale tuto filosofii spousta lidí nikdy nepřijme.

Dalším hřebíčkem do rakve je uzavření jaderných elektráren v Německu, které má zvýšit ceny energií i v Česku. Navíc dojde k vyšší produkci CO₂. Německo totiž zcela popřelo hlavní důvod své Energiewende a najednou mu nevadí, že dočasně stoupne podíl výroby fosilní elektřiny z plynu a uhlí. Hlavně když se zbavilo v tamních podmínkách ideologicky ještě hůře vnímaného jádra. Slyšíme odsud jen – my to zvládneme. Fajn, oni se svojí nejsilnější ekonomikou na kontinentě asi ano, ale minimálně jejich sousedé se s tím budou horko těžko prát, zvlášť když my v Česku se máme už za pár let stát místo vývozce importérem elektřiny.

Jak ČEZ, tak další producenti uhelné elektřiny navíc avizují, že další zpřísnění systému emisních povolenek a jejich finanční náročnost neumožní ekonomicky smysluplně pokračovat v provozu těchto elektráren. Jenže bez jejich pomoci v přechodném období směrem k CO₂ neutralitě se chtě nechtě neobejdeme. Pokud nás někdo přesvědčuje, jak je do pár let nahradíme hlavně OZE nebo novými jadernými elektrárnami, není to pravda. Vezměte si jenom, jak se na Velikonoční pondělí musely centrálně odpojovat fotovoltaické elektrárny od sítě, aby nezkolabovala. Prostě to hned nepůjde. Fyzika je věda založená na empirických zkušenostech a výpočtech, žádná ideologie ji oklamat nedokáže.

Postup musí být opačný. Nejprve analyzovat, co jsme schopni v daný časový úsek v tom kterém státě unie splnit za ekonomicky přijatelných nákladů a dopadů na obyvatele. Když pak někdo přijde s tím, že je reálné udělat víc, ok, proč ne. Tomu se přeci nikdo bránit nebude. Ideologické ambice pro lidi k únosnému pokroku ale nepovedou. Vliv veškeré lidské činnosti na planetě by měl být udržitelný, ale také vydržitelný. Jenže to je asi nejen pro bruselské úřady naprosto podružná věc. V debatě na ČT24 (Události, komentáře 22.5.23) prohlásil bývalý šéf ČEZu Jaroslav Míl mj., že je důležité, aby se všechny kroky v energetice dělaly především s ohledem na konečné ceny pro spotřebitele. A ironicky, až smutně, dodal: „A nezajímá to teda mimochodem nikoho ani v Evropské komisi. Když jsem se na to ptal, tak jsem se dozvěděl, že to není důležitý……“

Zdroj: Hospodářská komora, Seznam Zprávy, ČT24

Související témata