Dva vědci z MU chtějí být Vševědy. Podpořte je svým hlasem

Nadchnout pro vědu. Tento slogan stručně vystihuje cíl soutěže Český VŠEVĚD, která je stejně jako loni přidružená k akci Noc vědců. Soutěž chce bořit mýty o vědcích coby nudných lidech zavřených v laboratořích a ukázat, že dokáží svoji práci poutavě představit také laikům a vědeckými výzkumy se i bavit.

Do soutěže se letos přihlásilo celkem jedenatřicet vědců a vědkyň, kteří zaslali krátké video na téma Tajemství. Toto téma měli za úkol nápaditě propojit s námětem svého vědeckého výzkumu. O titul Vševěda se ucházejí také dva vědci z Masarykovy univerzity: archivářka z Archivu MU Jaroslava Kacetlová a hydrobiolog Petr Pařil z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty MU.

Podpořit oba vědce můžete svým hlasem na webu Noci vědců, kde hlasování potrvá až do 15. října. Veřejnost i odborná porota potom vyberou šest nejlepších, kteří postoupí do prosincového finále. Díky vítězce loňského ročníku Evě Bílkové z Ostravské univerzity, která nadchla publikum svou vášní pro vážky, přivítá letošní finálový večer 6. prosince City Campus Ostravské univerzity.

i

Jaroslava Kacetlová vystudovala archivnictví a historii na Filosofické fakultě MU. Hned po vysoké škole jsem nastoupila do Archivu Masarykovy univerzity, kterému jsem věrná už šestnáct let. Krátkou šestiletou přetržku jsem měla jen kvůli mateřské a rodičovské dovolené, vysvětluje.

Přestože Jaroslavě Kacetlové mravenčí archivní práce v ústraní vyhovuje, rozhodla se vyzkoušet novou formu propagace univerzitního archivu a přihlásit se do soutěže Český VŠEVĚD. To, co v sobě archiv ukrývá a jaký význam by to pro univerzitu mohlo mít, mě zkrátka vyburcovalo vykročit ze své komfortní zóny. Myslím si, že historické dokumenty poskytují dostatek inspirace i pro odlehčenější formy popularizace, a tak bych ráda vyzkoušela, jestli to bude fungovat a vznikne nová cesta mezi archivem a univerzitní veřejností, naznačuje Jaroslava Kacetlová.

Ve své každodenní práci se zabývá hlavně osobními fondy univerzitních osobností. Osobní fondy vědců nabízejí mnohem více než jen hluboký vhled do vývoje vědeckého bádání. Lze v nich vystopovat různé okolnosti, které ovlivňovaly jejich odbornou činnost a které nemusí být na první pohled patrné. Do archivů se však získávají obtížně, a navíc hrozí, že vlivem elektronizace různých oblastí našeho života, včetně komunikace, brzy nebudou vznikat vůbec, uvádí.

Fakt, že Archiv Masarykovy univerzity a jeho bohatství nejsou mezi univerzitní veřejností stále příliš známé, Jaroslavu Kacetlovou mrzí. Do jisté míry to může souviset s tím, že archivy nejsou ze své podstaty primárně předurčeny pro prezentaci, protože jsou v nich uloženy osobní údaje. Pro intepretaci údajů obsažených v archiváliích je také potřeba znát historické souvislosti, proto do archivů míří spíše erudovaní historici. Nicméně pro univerzitu a její vnitřní kulturu je povědomí o vlastní historii důležité. Proto se nyní ve zvýšené míře snažíme dávat o univerzitním archivu vědět, zejména pořádáním různých exkurzí, naznačuje.

Proto i tématem soutěžního videa Jaroslavy Kacetlové jsou tajemství ukrytá v historických a archivních dokumentech. Samotnou mě překvapuje, kolik tajemství jsou schopny archivní dokumenty vydat, když člověk ví, jak se jich zeptat. Moje soutěžní video je navíc i o tom, že se nám při tom všem podařilo odhalit tajemství Elixíru nesmrtelnosti, přibližuje.

Mimo práci tráví Jaroslava Kacetlová nejraději čas s rodinou. Zahrnuje to v sobě také objevování a pozorování světa očima mých rostoucích dětí, což mě hodně inspiruje při mé práci. Takže se mi vlastně můj osobní život s prací krásně prolíná. Dříve patřilo mezi mé koníčky třeba hraní na housle, jízda na koni nebo folklor, ale po narození dětí už na to není čas, přiznává.

i

Petr Pařil působí na Přírodovědecké fakultě MU od roku 2002. V Ústavu botaniky a zoologie se se svým týmem věnuje hlavně hydrobiologii a studiu vysychavých toků. Ke studiu hydrobiologie mě přivedla moje dětská záliba v rybaření, kdy jsme vodní bezobratlé, kterým se ve výzkumu převážně věnuji, napichovali na háček jako návnadu. Obor jsem dostudoval v roce 1992, nicméně potom jsem strávil deset let mimo základní výzkum v organizacích aplikované ochrany přírody jako je Agentura ochrany přírody a krajiny nebo Česká inspekce životního prostředí, přibližuje.

Účastí v soutěži Český VŠEVĚD chce lidem představit náplň svojí každodenní práce a zároveň je nadchnout pro to, aby se začali více zajímat o potoky a řeky ve svém okolí. Kromě toho, že to jsou krásná a tajemná místa, mají často i přes dočasně chybějící vodu velkou biologickou hodnotu. Pokud by nám zájemci chtěli pomoct taková koryta mapovat, mohou využít jednoduchou mobilní aplikaci DryRivers, kterou náš tým hydrobiologů pro svou práci vyvinul. Pomocí ní potok jednoduše vyfotí a záznam se vloží do databáze, která nám při výzkumu hodně pomáhá, přibližuje Petr Pařil.

Téma vysychání vodních toků Petr Pařil zpropagoval nedávno i pro Českou televizi v krátkém dokumentu Cestou suchých potoků a částečně se podílel i na dokumentárním cyklu Tajemné hlubiny. V minulosti se díky dostatku vody suchými koryty nikdo nezabýval, přestože vysychavé toky u nás existovaly alespoň v krasech či pískovcích vždy. S klimatickou změnou jich však rychle přibývá a nám chybí informace o jejich fungování, které bychom mohli použít pro jejich ochranu a účinný management. Bez nich se totiž v dobré víře můžeme dopouštět chyb. K nim patří často bezhlavé budování nádrží jako hlavního opatření proti suchu, i když ty mohou často víc škodit než pomáhat, vysvětluje.

I ve svém soutěžním videu proto nabízí trochu jiný pohled na hydrobiologii, která se ve svých zájmech neomezuje jen na svět pod hladinou řek. Chci ukázat, že vysychající krajina a koryta řek nemusejí nutně znamenat katastrofu. Někteří obyvatelé říčních krajin s klimatickou změnou sice nevyhnutelně ubydou či zmizí, ale část druhů se může přizpůsobit a dokonce využít tyto změny ve svůj prospěch. Pro někoho možná překvapivě tak tímto obor hydrobiologie vystupuje na souš a v přibývajících vyschlých korytech sleduje, jak kritické období překonávají nejen vodní organismy, ale zajímá se i o to, jak šanci nabízenou čerstvě vzniklým biotopem využijí suchozemská zvířata i rostliny. A právě tento nový pohled nás zavedl k mnoha tajemstvím a jejich překvapivým rozuzlením, naznačuje Petr Pařil.

Při paralelním zapojení do mnoha projektů a nově založené rodině nezbývá Petru Pařilovi už mnoho času na koníčky. Práce se mu navíc s volným časem hodně prolíná. Když to vyjde, snažím se fotit právě vysychavé toky nebo zvířata v nich. Ven se ale často dostanu až pozdě večer, takže pak přijde na řadu pozorování hvězd nebo fotografie noční krajiny. Dříve jsem aktivně hrával v několika alternativních kapelách, ale na to už bohužel čas není. Tak hrajeme alespoň jednou ročně s přáteli autorské divadlo v divadelním spolku VERDIS, který vystupuje jednou ročně v Huse na provázku, vyjmenovává.

Soutěž Český VŠEVĚD je součástí programu Noci vědců, která se koná pravidelně od roku 2005. Letos se uskuteční 6. října, kdy se do programu opět zapojí několik desítek univerzit a dalších vědeckých a vzdělávacích institucí. Zájemcům budou zpřístupněny výzkumná pracoviště, mohou navštívit popularizační přednášky, experimenty, workshopy a další aktivity. Pestrý program pro návštěvníky chystají také pracoviště Masarykovy univerzity.