Náměstek ministra Marek Mora hostem pořadu Svět financí s Trinity bank

19.09.2023 | CNN Prima News

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Jsem ráda, že sledujete CNN Prima News a vítám vás u dalšího dílu Světa financí s Trinity bank, ve kterém si dnes posvítíme na euro. Je společná měna pro členské země výhodná nebo není? I to dnes proberu s mými dnešními hosty, krásný večer. Pozvání dnes přijal náměstek ministra financí, bývalý viceguvernér České národní banky a mimo jiné také bývalý vedoucí kanceláře generálního tajemníka rady Evropské unie pan Marek Mora, dobrý večer.

Marek Mora, náměstek ministra financí
Dobrý večer.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
A vítám tady také našeho stálého ekonomického experta a hlavního ekonoma Trinity bank Lukáše Kovandu, krásný večer i tobě.

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Dobrý večer, ahoj.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
A o čem dnes bude řeč? Je euro udržitelný projekt? A co ukazuje současné zadlužení v eurozóně? Unese společná evropská měna narůstající problémy? A co když se zadrhne německý průmyslový motor Evropy? Ustojí to české firmy? Lukáši, pojď nám, prosím, na úvod vysvětlit, proč se právě v současnosti ukazují tak velké problémy společné měny.

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Tak ony jsou v podstatě skryty, ale zároveň tedy vyvěrají na povrch v občasných tendencích. Tady například vidíme vývoj inflace, aktuální problém eurozóny, i když inflace klesá, tak se ukazují velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi eurozóny, například v Estonsku byla inflace výraznější než v České republice, až přes 20 %, ale v některých dalších zemích, Kypr, Řecko, další země eurozóny, tam ta inflace je zase výrazně nižší, a to se všechno nějakým způsobem maskuje, takže toto je jednolitý graf za celou eurozónu, nicméně to maskování té rozdílnosti probíhá zadlužováním a přesuny bohatství hlavně ze severu, z těch bohatších zemí do jižního křídla eurozóny, a to je ten problém, ta eurozóna stále není optimální měnovou oblastí, jak o tom hovoří ekonomové a taková oblast, pokud by vznikla, tak by to byl ten nejlepší předpoklad, aby euro dlouhodobě fungovalo, ale zatím touto oblastí není.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Inflace je problémem pro všechny, to jistě všichni chápeme. Jak je na tom se zadlužením? Protože to jsi tady také zmínil.

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
To je právě ten problém číslo jedna nebo ten klíčový problém eurozóny. Tady vidíme, že zadlužení zejména právě onoho jižního křídla je skutečně enormní. Řecko - takřka 170 % hrubého domácího produktu je jeho veřejný dluh. Česká republika, i když se hodně hovoří o tom, jak jsme nyní zadlužení a jak jsou veřejné finance v rozvratu, má zhruba 45 % k HDP veřejného zadlužení, což je stále hluboce pod průměrem eurozóny. Je to v podstatě na polovině průměru eurozóny, je to také níže, než kolik činí průměr EU. Tady je důležité říci to, že původně EU měla dbát tzv. Paktu růstu a stability, který hovoří o tom, že by zadlužení tady to číslo nemělo překročit 60 %, jenže se tak neděje a dalším ustanovením toho Paktu růstu a stability je to, že deficit veřejných financí by neměl překračovat 3 %, pokud daná země eurozóny EU nečelí nějaké hlubší recesi. Jenže v letech 1999-2019, tedy od založení eurozóny, od vzniku eura, ten Pakt růstu a stability jen v té oblasti deficitu byl porušen tou či onou členskou zemí z celkem 170 dvakrát a měly následovat sankce ve zhruba 125 případech. Ani jednou se tak nedělo. To znamená, že pravidla Paktu růstu a stability, rozpočtová pravidla eurozóny a EU jsou permanentně porušována v podstatě už ve dvou stovkách případů, ale sankce nepřicházejí. Proto se nyní hovoří o tom, že se Pakt růstu a stability učiní laxnějším a už nebude tak přísný, ale to samozřejmě má zase nedozírné následky pro budoucnost.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Lukáši a věří vůbec analytici těm problematickým zemím, že ještě budou schopny někdy splatit své dluhy?

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Analytici samozřejmě věří, ale stále méně. Takto bych to řekl, protože když ČR vstupovala do EU v roce 2004, tak celých 100 % zemí tehdejší EU mělo lepší rating než ČR, to znamená všechny. Skutečně jsme vstupovali do elitního klubu. V současné době má pouze 25 % zemí eurozóny, tzn. pětice zemí Německo, Rakousko, Finsko, Lucembursko a Nizozemsko lepší rating než Česko, ostatní buď stejný, nebo horší. To znamená, že nyní, pokud přijmeme euro, tak už to není vstup mezi elitu. Já to připodobním ke známkování ve škole. Zatímco v tom roce 2004, kdy jsme se zavázali vstoupit do eurozóny, tak to bylo, jako kdyby čtyřkař ČR vstupovala mezi elitu, mezi jedničkáře. V současné době, když vstoupíme do eurozóny z hlediska ratingové hodnocení, je to, jakoby kdyby dvojkař Česko, protože nám se mezitím rating zlepšil, vstupovalo mezi nikoliv jedničkáře jako tehdy, ale trojkaře, takže už nemůže být řeč o tom, že je to elitní klub.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Pane Moro, my jsme tady viděli, že ta míra zadlužení v těch jižních zemích Evropy je velmi vysoká, naopak v těch severských zemích je velmi nízká. Tak čím je to podle vás dáno?

Marek Mora, náměstek ministra financí
Je to dáno zejména jejich minulou fiskální politikou, která zejména na evropském jihu nebyla příliš zodpovědná. Zároveň asi platí, že státy evropského severu byly schopny peníze utrácet, pokud se zadlužovaly efektivněji než na jihu, tzn. podporovaly možná lépe svůj hospodářský růst, tím pádem si vytvářely solidní bázi pro příjmy a tím pádem se tolik nezadlužovaly. Tzn., že jejich veřejné finance jsou vyrovnanější. Ono je dobré si uvědomit, že většinou státy evropského severu patří i mezi státy, kde mají poměrně velkou míru zdanění i poměrně velké výdaje, pokud jde o podíl na HDP, ale rozpočty jsou vyrovnanější. Možná to souvisí s nějakou takovou, dejme tomu, katolickou a protestantskou mentalitou, o čemž psal už v minulém století známý německý ekonom a sociolog Max Weber, který to vztahoval na protestantskou etiku evropského severu, kde prostě dluh není tak pozitivně vnímán a možná na jihu, tam to tolik nevadí. Bývalý italský premiér Mario Monti skoro každou svou přednášku v posledních letech, kterou jsem zažil, vždycky začíná slovy, že v němčině existuje stejné slovo pro dluh a vinu „die Schuld“ je v němčině dluh, ale taky je to vina, takže takto to vnímají třeba právě Němci a možná to je jedno z těch vysvětlení, proč státy evropského severu nemají tolik chuti se zadlužovat jako na jihu.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Lukáši, vidíme tam nějaký posun od té velké krize v roce 2008 a v zadlužení těch problematických zemí, pro které se tedy vžila ta zkratka PIX?

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Vidíme určitý posun. Podařilo se překonat řeckou krizi? Řecko kolem roku 2015 málem už vystoupilo z eurozóny EU, to se nestalo, ale posun bych viděl zejména nikoliv v té oblasti fiskální, protože to zadlužení spíše dále narůstá, ale v oblasti měnově politické tu, kterou mají v gesci centrální banky, protože ty tzv. tištěním peněz ve velkém kvantitativním uvolňováním byly schopné vlastně v tom uplynulém desetiletí stlačit úroky z dluhu státu a vlastně to bylo historicky úplně něco nového, a to umožnilo státům překonat nebo žít s těmi vysokými dluhy, ale my nevíme, jestli toto je udržitelné. A to je podle mě klíčová otázka v současnosti, jestli vlastně takto nízké úroky v tom inflačním prostředí, které nyní máme, je možné udržet.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Pane Moro, a je vůbec šance, že někdy tyto země své dluhy splatí?

Marek Mora, náměstek ministra financí
Možná, že se na to díváme příliš optikou nás, občanů, jednotlivců, protože náš časový horizont je jaksi omezený a tím pádem vycházíme z toho, že když se zadlužíme, že ten dluh musíme i splatit, ale státy a firmy nemusí, ale mohou existovat nekonečně dlouho a tím pádem ten dluh nemusí splatit. Vlastně vždycky jde o to, aby dluh byl udržitelný a aby staré dluhy se případně splácely novými, ale aby prostě byla ochota věřitelů těm státům nadále půjčovat. Já, jestli dovolíte, tak bych možná udělal 2-3 drobné komentáře na to, co tady říkal Lukáš Kovanda. Ono je zajímavé, když se podíváte na data, třeba na poslední prognózu EK z jara letošního roku, ta končí v roce 2024, a porovnáte veřejný dluh na začátku od toho prognovací období - to byl rok 2020 a na konci - 2024, tak zjistíte, že skoro u všech států, včetně těch nejzadluženějších států eurozóny, dluh jako podíl na HDP, to je to nejrelevantnější číslo, protože o těch absolutních částkách asi nemá smysl příliš mluvit, tak u většiny států ten podíl klesne a velmi výrazně klesne právě u těch nejzadluženějších - u Řecka, u Itálie, u Portugalska. A je jen málo zemí, kde v tomhle období do toho roku 2024 dluh naroste a bohužel nejhůře na tom je ČR. Neboli chci říct, že úrovně toho dluhu v zemích evropského jihu jsou skutečně vysoké, jsou varující a je určitě špatně, že eurozóna porušuje své vlastní pravidla, ale minimálně trajektorie je správná, je sestupná. Zatímco u nás ten dluh není tak varovný, je někde pod 40 % HDP, je dobré si uvědomit, že vzrostl ze 30 % HDP během 3-4 let, tzn. velmi rychle a že tenhle ten trend pokračuje. To je to varovné, co je v ČR a je dobře, že se vláda s tím snaží v současné době něco dělat.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Lukáši, můžeme si to právě na tom příkladu ČR vysvětlit, jak se změní ta obsluha toho dluhu, když jsme měli vlastně úrokové sazby téměř 0 a teď jsou 7 %, tak kolik miliard ročně musí česká vláda zaplatit navíc?

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
V době těch nízkých úrokových sazeb, řekněme v roce 2015, dala ČR ročně na obsluhu dluhu zhruba 45 miliard, nyní je to dvojnásobek a má to být 100 miliard. Takže 90-100 miliard dáváme nyní, to znamená nějakých 50 miliard korun mohlo jít na úplně jiné věci, než je splácení úroků. Mohli jsme za to mít nemocnice, lepší dálnice, vysokorychlostní železnici, ale jenom platíme bankám, spekulantům, fondům a dalším finančníkům, často mezinárodním, takže ty peníze často jdou do zahraničí, protože podstatný podíl držitelů českých dluhopisů už jsou zahraniční držitelé, tudíž je to něco, co samozřejmě je velmi varovné i v případě ČR.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Ty jsi tady ještě drobně nakousl ta rozpočtová pravidla EU, která byla pozastavena v roce 2020. A jak moc je reálné, že budou 2024 obnovena?

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Obnovena budou, ale budou obnovena v nějaké volnější podobě. Už to nebude ten Pakt růstu a stability. On vznikl v roce 1996 a tehdy byla jiná doba, zkrátka nyní ta tolerance k dluhu je větší. Já osobně si myslím, že to není dobře, já bych rád zůstal u toho starého Paktu růstu a stability, ale ta politická realita je prostě neúprosná, jestliže 170x bylo porušeno jenom jedno pravidlo, deficit HDP, tak je to neudržitelná věc a je třeba to nějak překreslit, to je jasné.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Můžeme se ještě jenom krátce podívat na euro? Aktuální situace je tedy jedním z těch důvodů, proč je to euro vlastně v současné době pro státy eurozóny nevýhodné?

Marek Mora, náměstek ministra financí
Já bych neřekl, že současná situace je taková, že by bylo euro pro státy nevýhodné. Já myslím, že situace zhruba před nějakými 10 lety byla násobně horší. Někdy v období 2010-2015, kdy euro prožívalo několik po sobě jdoucích krizí, ta situace byla skutečně velmi vážná. Teď bych řekl, že existuje vysoká míra zadlužení, existuje vysoká inflace - mimochodem to je taky zajímavé téma, jak dojde k tomu, že v různých zemích eurozóny, které mají velmi různou míru inflace (mezi země s nejvyšší inflací patří v eurozóně například Pobaltí), tak jak při té jednotné úrokové sazbě, kterou uplatňuje ECB, dojde ke snížení země i na periferii Evropy, ale to asi teďka tady nebudeme řešit. Já bych řekl, že euro se v žádné fatální situaci nenachází. Máme vysoké dluhy. Jak jsem řekl, ony se snižují, možná pro někoho trošku překvapivě, možná je to i důsledek toho, protože když se podíváte, kde očekáváme, že se dluhy sníží nejvýše, zase se bavíme o tom podílu na HDP, tak skutečně mezi ty šampiony patří dneska země, které bychom možná ani nečekali, typu Řecko, Kypr, Portugalsko, Španělsko, Itálie a Irsko. Mnohé z těchto zemí mělo dřív jakýsi tzv. „Program“, to byl vlastně konsolidační program - to, co my si děláme jako balíček doma, tak jim naordinoval MMF společně s ECB a EK a zdá se, že tyhle ty programy, které tam byly naordinovány, nyní přinášejí své ovoce. Takže já bych neřekl, že teď je euro v nějaké úplně fatální situaci. Pokud jde o Pakt stability a růstu, tam ještě uvidíme, kam se to posune, já bych úplně neházel flintu do žita. Stará pravidla byla možná trošku jednoduchá i samozřejmě špatně, když se takhle často porušovala, tak se asi nelze k nim úplně jednoduše vrátit, ale zase v jednoduchosti bývá krása, pokud vymyslíte něco velmi složitého, tak to taky nemusí fungovat, takže uvidíme, jak ta debata dopadne, není u konce a existuje velké křídlo státu eurozóny, ale i mimo eurozónu a my k nim patříme, které volají právě po přísnějších pravidlech. Asi tak, jak si to přál i Lukáš.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Já vám děkuju, pánové, za vaše postřehy a pojďme se posunout dál, tentokrát do světa investic. Viděli jsme, že ekonomická situace v Evropě není růžová a nejspíše bude ještě horší než doposud. Důvody můžeme hledat zejména v Německu, které je největším ekonomickým partnerem ČR. Lukáši, ty jsi napsal nedávno komentář, podle něhož v Německu hrozí deindustrializace, a to více než kdykoliv jindy v historii. Můžeš nám ukázat nějaké důvody?

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Je to tedy vyjádření německé Obchodní a hospodářské komory, které jsem tlumočil a skutečně podle německých průmyslníků našemu západnímu sousedovi hrozí ona deindustrializace jako nikdy v dějinách, což je varovné samozřejmě i pro ČR, která je na Německo navázána. Ono to trochu souvisí i s tou neefektivitou eura, s tím, že Německo posílá hodně peněz na jih eurozóny, třeba do Itálie, že se zadlužuje eurozóna, aby právě třeba Itálie měla hodně finančních prostředků k dalšímu fungování. Ale zejména jde o to, že Německo provádí už několik let historickou energetickou přeměnu, přeměnu své energetiky, tzv. „Energiewende“ a podle aktuálního výzkumu právě německé Obchodní a hospodářské komory vnímá tuto přeměnu negativně, nebo dokonce krajně negativně. Více než 50 % tamních firem oslabuje jejich konkurenceschopnost a podle šetření této komory třetina německých průmyslových podniků v oblasti zpracovatelského průmyslu buď uskutečňuje, nebo zvažuje odchod ze země, tedy někam jinam než do Německa, což samozřejmě už je něco, co se blíží té deindustrializaci, což je nebezpečí podle mě pro Česko.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Lukáši, k čemu ta přeměna povede? Nebo možná může vést?

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Přeměna má vést k tomu, aby Německo bylo více zelené, když to řeknu velmi jednoduše, a zároveň, aby bylo bezjaderné, to už se Německu podařilo, protože už všechny své jaderné bloky vyplo, poslední v letošním roce. Nyní chce být ještě zelenější, to znamená, opírat svoji energetiku o sluníčko, jenže potřebujeme v takovém případě záložní zdroj plynu. No a ten Němci chtěli brát od Rusů, ale teď ho musí brát dráže ze zámoří nebo z Norska, z Kataru, ze Spojených států, a to vede k prodražení energií, a proto právě německé firmy v docela širokém měřítku zvažují odchod do zahraničí, jak už jsme si řekli, proto omezují své investice, a proto také například hrozí růst úroků dluhopisů německých firem a obecně růst úrokových sazeb napříč eurozónou, což by pak vedlo k tomu, že by se vládám zemní eurozóny prodražily ty dluhy a přiblížila by se hrozba bankrotu některé z nich.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
A může to vést třeba i k tomu, že evropské firmy začnou zaostávat?

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Tak tady vidíme, jak žebříček nejinovativnějších firem, který skutečně nevěstí nic dobrého pro právě eurozónu, protože z těch vedoucích společností pouze jediná podle aktuální zprávy Boston Consulting Group je z EU, z Evropy a ostatní jsou buď ze Spojených států, nebo z Asie, takže toto demonstruje. Kdybychom viděli tento žebříček před 10 - 20 lety, tak by v něm byl daleko větší podíl evropských firem, takže dochází opravdu k něčemu, co není příliš příznivé a je třeba se ptát, proč evropské firmy nejsou tak inovativní. To je podle mě zásadní otázka dneška.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Pane Moro, když posloucháte Lukáše Kovandu, je podle vás také situace v Německu tak vážná?

Marek Mora, náměstek ministra financí
Já si myslím, že německá hospodářská situace je skutečně velmi zajímavá, myslím, že je národohospodářský oříšek pro mnoho z nás, co se v Německu nyní děje a co z toho vlastně bude. Pravda je ta, že Německo je, když to porovnáte s tím okolím, zejména v západní Evropě, jednou z nejvíce průmyslově orientovaných zemích, navíc má poměrně velký podíl energeticky náročného průmyslu, má silný automobilový průmysl, ale má třeba i velice silnou chemii, chemický průmysl, který je také velice energeticky náročný. Plus si k tomu zvolilo Německo ten zajímavý svérázný energetický mix, kdy odešlo z jaderné energetiky, z logických důvodů odstoupilo od výroby energie z uhlí, přiklonilo se k obnovitelným zdrojům slunce vítr, to už jsme slyšeli, ale jako záložní zdroj si zvolilo plyn - takový, dejme tomu, relativně čistější fosilní zdroj. Ale podle mě tu fatální chybu, kterou Německo udělalo, je, že se snažilo ten plyn zajistit jednou jedinou trubkou, respektive dvěma, ale od jednoho zdroje, to bylo z Ruska. A ve chvíli, kdy se situace změnila tak dramatickým způsobem, jako se odehrálo v únoru 2022, tak se ukázalo, že Německo zůstalo energeticky na holičkách, byť to není skutečně tak, že je člověk po bitvě generálem, protože řada z nás ekonomů na různých úrovních jsme našim německým přátelům říkali už tehdy, že to není moudré sázet na takovou energetickou politiku. To vyústilo v to, že dnešní dodávky plynu do Německa jsou násobně dražší, a to prodražuje i energeticky náročný průmysl, plus k tomu přišlo to, že došlo ke kolapsu ruského trhu, který byl pro Německo poměrně důležitý, došlo k nějakému propadu i na čínském trhu, který byl taky pro Německo důležitý, došlo nebo dochází pravděpodobně k odchodu od spalovacích motorů, kde je Německo významným výrobcem, takže tahleta série šoků je pro Německo skutečně těžká rána. Uvidíme, co z toho bude. Já si myslím, protože jsem v Německu žil více než sedm let, , že máme jednu věc společnou, a to je takovéto mektání a naříkání a stěžování si na všechno, takže to si myslím, že bylo projevem té německé Obchodní a hospodářské komory. Německo má dar občas udělat skutečně velkou chybu, ale má zároveň velký dar povstat jako Fénix z popela a já bych vůbec nevylučoval, že nakonec se Německu podaří nějakým způsobem se z téhle složité situace vyhrabat. Jak to ale bude probíhat, co se vlastně má stát, to skutečně nevím, nejsem si jist, že silné dotace německé vlády typu, že tam budou podporovat investice Intelu, aby tam produkovaly mikro čipy, nebo že budou masivně dotovat elektrickou energii, že to je úplně ta správná cesta, ale je to samozřejmě na nich. Uvidíme, co z toho bude, každopádně je to, jak už jsem řekl na začátku, velký národohospodářský oříšek.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Lukáši, a co by ten případný útlum průmyslu v Německu mohl znamenat pro Česko, český průmysl, české firmy, protože ta závislost na Německu tady je možná třeba, řekněme, i nezdravá závislost?

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Ona je dána tou geografickou blízkostí už historicky, kdy už za Rakouska-Uherska Česko patřilo k průmyslově rozvinutějším zemím a je tu levná pracovní síla, což Němci samozřejmě rádi využívají a využívali v devadesátých nultých letech. Pokud by se zpřetrhala tato vazba, nebo pokud by Německo ochablo, tak samozřejmě to na nás bude mít neblahý dopad. Všechny makroekonomické modely, které používáme my, ekonomové, tak klíčovou proměnnou je růst v eurozóně, ale také v Německu. Kdykoliv se Německo zadrhává, zadrhává se Česko, když to zjednoduším. Do toho vstupuje Čína, Německo je zase hodně závislé na Číně, takže pro nás by to určitě nesignalizovalo vůbec nic dobrého.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Znamenalo by to i vyšší nezaměstnanost?

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Jednoznačně. Německo ničím nenahradíme a pokud by ochřadlo hospodářsky, tak to bude problém nejen pro Česko, ale pro celý starý kontinent, protože Německo je motorem eurozóny, EU. Dá se říct, že i jižní křídlo eurozóny by bylo bito, protože to, že je Německo výkonné, pomáhá vládám držet úroky pořád nízko, takže kdyby Německo bylo v hlubokých problémech, tak by vylétly úroky na dluhopisech a např. Itálie a její veřejné finance by se staly asi neuřiditelné.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Pane Moro, já jsem viděla, že vás tady zaujal ten žebříček nejinovativnějších firem. O čem to vlastně vypovídá, že první evropská je teprve na desáté příčce? Stručně.

Marek Mora, náměstek ministra financí
Já jsem si v první řadě trošku kladl otázku vždycky, když vidím firmy a vidím tam ty vlaječky, co ta vlaječka vlastně znamená. Asi, kde sídlí matka té společnosti. Teď je otázka, jestli, když v nějakém státě sídlí matka, jestli v tom státě provádí ta firma většinu svých operací, včetně inovačních operací. Nevím, možná jo, ale pokud by to tak bylo, že bychom si přece jenom vztáhli firmu k vlaječce a k tomu státu, tak ten výsledek byl skutečně relativně tristní, že je v té první desítce až na tom místě 10.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
A věříte evropským firmám dále do budoucna?

Marek Mora, náměstek ministra financí
K tomu jsem se chtěl dostat. Pro mě je ta odpověď trošku smutná, ale zároveň jednoduchá. Evropa má dvě nevýhody nebo podle mě tenhle ten žebříček závisí od dvou faktorů - od stupně ekonomického vývoje, od stupně demografického vývoje. Evropa je bohatá, tím pádem už nemá takovou tu dravost a urputnost se drát o něco nového. Už jsme prostě nasyceni, možná pohodlní, dokonce bych řekl, že možná trošku zpovykaní. A Evropa je taky prostě stará a tam ta urputnost a dravost a ta invence také není. Takže tyhle ty dva faktory nám skutečně nehrají do not, zejména ta demografie prostě bude klíčová a ta nám bude situaci jenom zhoršovat, takže očekávat, že na nejstarším kontinentě světa teď budeme vytvářet nějaké světové inovátory a budeme dominovat těmto žebříčkům, je iluze.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Pánové, děkuju moc a jdeme na poslední dnešní téma. A to jsou reality. Jedním ze sektorů, na němž se současná situace podepisuje zvlášť negativně, jsou právě nemovitosti. V problémech se ocitají zejména developeři, kteří si v minulosti zvykli na levné peníze. Lukáši, prosím, ukaž nám na úvod, jak zle na tom stavebníci jsou a kdo z nich strádá nejvíce, jestli se to tak dá vyčíst z toho grafu.

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Tady vidíme souhrnný vývoj akcí, řekněme evropských stavebních firem, developerů. Vidíme zřetelný pokles tak jako i v ČR, stavebnictví prochází kvůli vysokým úrokovým sazbám, o nichž jsme hovořili, útlumem a developeři strádají. Můžeme se podívat na některá jména, která zvláště strádají.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
A komu tedy investoři nejvíce nevěří, by se možná dalo říct…

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Přesně tak.Je to jenom určitý výběr, ale pochopitelně těžký rok mají stavební firmy napříč celým starým kontinentem a klíčovým důvodem jsou vysoké úrokové sazby a velká otázka je právě nyní, zda ty úrokové sazby klesnou tam, kde byly v uplynulé dekádě, kdy se stavebnictví, realitám dařilo, anebo zůstanou výše, a to by pak mohla být pohroma jak pro developery, tak i pro reality jako takové.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Pane Moro, proč je právě nemovitostní sektor v takových problémech? Jsou to ty zmiňované úrokové sazby? Jenom?

Marek Mora, náměstek ministra financí
Určitě dochází ke korekci, kterou si mimochodem řada z nás přála nebo i očekávala. Já ještě za svého působení v ČNB a kolegové a mnoho jiných centrálních bank to říkalo, že zejména ceny nemovitostí jsou skutečně nadhodnoceny. Takže to, že dochází k silné normalizaci měnové politiky, tzn. ke zvyšování úrokových sazeb, musí mít dopad i tento sektor, takže ta cenová korekce byla, myslím, očekávatelná. Já bych úplně nepoužíval slovo, že developeři strádají. Možná strádají, ale byly doby, kdybychom si tu časovou osu protáhli, kde určitě nestrádali. Ani výrobci stavebních materiálů a hmot nestrádali. Možná se teď dostali do problematické situace, ale budou se s tím muset vyrovnat a budou to muset přežít. A ti, co nestrádali v těch dobrých časech, pokud si neudělali finanční rezervy, tak to možná třeba někteří z nich úplně nepřežijí, ale to je prostě kapitalismus.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Vy jste zmínil vaše působiště v ČNB, která dlouhodobě upozorňuje, že ceny nemovitostí jsou nadhodnocené. Dočkáme se podle vás lepších cen?

Marek Mora, náměstek ministra financí
Lepších cen ve smyslu, že by ty ceny absolutně klesaly, si myslím, že úplně realisticky očekávat nelze, ale co lze očekávat a někde to už vidíme (jsou tam samozřejmě místní rozdíly), že ceny nerostou tak rychle, možná někde drobně klesají. Doufám, že se dočkáme období, kdy mzdy porostou rychleji než ceny nemovitostí a tím pádem bude pro nás snazší si opět nemovitosti kupovat, ale potrvá to pár let. Teď je ta situace skutečně ještě těžká.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Lukáši, Češi poměrně hodně investují v zahraničí, vyplatí se to nyní?

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Do nemovitostí? Já bych řekl, že ano. Zejména v zemích, troufám si říci, mimo EU, jako je třeba Albánie, protože ta může zažít to, co ČR zažila se vstupem do EU - takový velký boom, který byl v těch nultých letech a který souvisel s tím, že Česko získalo důvěru investorů, ale samozřejmě v tuto chvíli je to určité riziko. Kdo chce investovat v EU, nabízí se třeba Chorvatsko nebo Španělsko, kdo má nemovitosti v Česku, tak pokud investuje v zahraničí, dodržuje základní pravidlo investování, diverzifikaci, neinvestovat všechno v jedné zemi, takže jednoznačně je to správná cesta. Pokud na to má člověk peníze, tak ano.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Nemít všechna vajíčka v jednom košíku, jak se říká. Můžeme ještě možná zmínit nějaké rizikové faktory těch investic do nemovitostí v zahraničí.

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Tak ta Albánie, to je příklad, že jo. To je otázka, vstoupí ta země do Evropské unie nebo ne. Pokud by vlastně přijali dobře dobré instituce, rozvinul by se tam například ještě více textilní průmysl, když teda Italové už nebudou šít v Asii, ale budou žít místo toho v Albánii, protože už je pro ně Asie moc riziková, se zkracují teďka ty řetězce globalizační, tak to může být velká vzpruha pro tu ekonomiku, a pokud by zkvalitnila své instituce, tak časem to může být velmi zajímavá investiční destinace, ale samozřejmě v tuto chvíli investování tam obestírá velké riziko, ale pokud chceme velký výnos, tak ten je odměnou za velké riziko, tak to prostě vždy v ekonomii bylo.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Jak vy se díváte na investice do nemovitostí v zahraničí, jste pro, doporučil byste?

Marek Mora, náměstek ministra financí
Já se musím přiznat, že jsem o tom úplně tak intenzivně nepřemýšlel. Já nyní investuji do své chalupy v jižních Čechách, ale kdybych investoval do zahraničí, tak bych si osobně nevybral ani Albánii, možná ani to Španělsko, ani Chorvatsko, ale když už, tak bych investoval nebo bych si koupil něco v Sopotech nebo na Rujaně, kde podle mě pro mě budou přívětiivější klimatické podmínky než na tom horkém jihu.

Sandra Pospíšilová, moderátorka
Tak skončili jsme takovou uvolněnou debatou. Pánové, já vám moc děkuju. Čas je neúprosný. Více informací se do dnešního světa financí z trhnity bank nevejde. Takže moc děkuji, že jste dorazili, pan Marek Mora, náměstek ministra financí a bývalý viceguvernér České národní banky, krásný večer.

Marek Mora, náměstek ministra financí
Hezký večer, děkuji za pozvání.