Otázky a odpovědi – Vyšší ambicióznost nařízení EU o „sdílení úsilí“ a větší objem přirozených propadů hlíku

Vyšší ambicióznost nařízení EU o „sdílení úsilí“

Jaké nové cíle obsahuje nařízení o „sdílení úsilí“ a na která odvětví se vztahuje?

Nařízení o „sdílení úsilí“ stanoví cíle, pokud jde o snižování emisí pro EU a jednotlivé členské státy v celé řadě odvětví. Týká se vnitrostátní dopravy (kromě letecké dopravy), budov, zemědělství, průmyslové malovýroby a odpadu. Emise, na něž se vztahuje sdílení úsilí, představují celkem přibližně 60 % celkových domácích emisí skleníkových plynů v EU.

Podle revidovaného nařízení má EU do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů v těchto odvětvích alespoň o 40 % ve srovnání s úrovněmi z roku 2005. Oproti předchozímu cíli snížení emisí o 29 % jde o významný nárůst.

Většina členských států bude mít podle revidovaného nařízení vyšší vnitrostátní cíle (jedinou výjimkou je Malta). Cíle se nyní pohybují mezi -10 % emisí (Bulharsko) a -50 % emisí (Dánsko, Německo, Lucembursko, Finsko a Švédsko). Níže uvedená tabulka uvádí vnitrostátní cíle stanovené v roce 2018, kdy bylo poprvé přijato nařízení o sdílení úsilí (sloupec 1), a nové ambicióznější cíle po přezkumu nařízení v roce 2023 (sloupec 2).

Jaké jsou nové cíle v nařízení o využívání půdy, změnách ve využívání půdy a lesnictví?

Revidované nařízení o využívání půdy, změnách ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) zvyšuje cíl EU pro čistá pohlcení uhlíku pomocí přirozených propadů na 310 milionů tun ekvivalentu CO2 do roku 2030. Tento právní předpis stanoví ambiciózní a spravedlivé cíle pro každý členský stát, jež zintenzivní pohlcování uhlíku a pomohou zvrátit klesající trend propadu uhlíku v EU.

V zájmu splnění tohoto nového cíle EU musejí členské státy sledovat hodnoty propadu uhlíku a zvyšovat je. Členské státy mají k dispozici mnoho opatření, jimiž mohou zlepšit své hospodaření s půdou, včetně udržitelného obhospodařování lesů nebo zavodňování odvodněných rašelinišť. Rovněž by měly aktualizovat své strategické plány v rámci společné zemědělské politiky (SZP), tak aby odrážely vyšší ambice v odvětví půdy. Na realizaci opatření v oblasti klimatu v zemědělství a lesnictví pak mohou využít finanční prostředky z evropských fondů, např. z programu LIFE.

Nařízení zjednodušuje stávající pravidla a zkvalitňuje monitorování, vykazování a ověřování emisí a jejich pohlcování pomocí přesnějšího sledování údajů, jako jsou zeměpisné údaje a dálkový průzkum Země. Od roku 2021 do roku 2025 jsou vnitrostátní cíle v souladu se závazkem zachovat stávající úrovně propadu uhlíku.

Ve druhé fázi od roku 2026 do roku 2030 se cíl čistého pohlcování v EU zvýší na 310 milionů tun ekvivalentu CO2, což Unii v roce 2050 umožní dosáhnout klimatické neutrality. Každý členský stát bude k tomuto cíli přispívat spravedlivým dílem: jednotlivé podíly se rozdělí na základě nedávných hodnot pohlcování uhlíku nebo objemu emisí a na základě potenciálu dalšího pohlcování.

Jak jsou tyto právní předpisy vzájemně provázané? Mohou je členské státy uplatňovat flexibilně?

Nařízení o „sdílení úsilí“ a nařízení o využívání půdy, změnách ve využívání půdy a lesnictví spolu přímo souvisejí. Pravidla pro „sdílení úsilí“ a pravidla LULUCF nabízejí řadu flexibilních možností, které dosažení příslušných cílů usnadňují. Za určitých podmínek lze nadměrné emise v oblasti LULUCF kompenzovat překročením cílů (tj. výraznějším snížením emisí, než je požadováno) v oblasti „sdílení úsilí“. Podle nařízení o „sdílení úsilí“ může devět členských států kompenzovat emise v odvětvích, na něž se vztahuje „sdílení úsilí“, omezeným množstvím povolenek ETS. Tyto povolenky EU ETS by byly odečteny od množství, která by vnitrostátní orgány dražily pro odvětví, na něž se vztahuje systém ETS, což by znamenalo, že by se snížení emisí přesunulo z jednoho hospodářského odvětví do druhého.

Aby bylo zajištěno monitorování a dodržování předpisů, jsou členské státy povinny každoročně podávat zprávy o svých emisích v rámci odvětví „sdílení úsilí“ a odvětví LULUCF. Komise každoročně hodnotí pokrok v plnění cílů a podává o něm zprávy. Pokud členský stát nevykazuje dostatečný pokrok, bude muset Komisi předložit odpovídající akční plán.

Při omezování procesu globálního oteplování hraje důležitou úlohu obnova přírody, protože díky ní dochází k zachycování a ukládání uhlíku. Má také velký význam pro adaptaci na změnu klimatu a svůj podíl má i na zmírňování dopadu stále ničivějších přírodních katastrof, jako jsou povodně, sucha a vlny veder. Mnoho poškozených přirozených stanovišť, jako jsou lesy, rašeliniště, slatiny, mořské louky, má značný potenciál ukládat uhlík v biomase a v půdě. Jejich obnova je nezbytnou součástí strategií pro zmírňování změny klimatu a může pomoci dosáhnout cílů LULUCF.

Další informace

Tisková zpráva