Před sto třiceti lety se narodil prostějovský rodák, středoškolský pedagog a akademický malíř Alois Doležel

Bývá označován za filozofujícího malíře. Jeho monumentální obrazy nás zaujmou svou filozofickou hloubkou.

Narodil se 20. října 1893 v Nádražní ulici č. 18 (dnešní Svatoplukova) v Prostějově v rodině obchodníka Aloise Doležela a jeho manželky Arnošty rozené Weberové. V letech 1904–1911 studoval na prostějovské reálce. Jeho malířský talent už v sekundě objevil češtinář a němčinář František Šindelka. Jeho tvorbu uznávali profesoři kreslení Tomáš Štětka a Jan Šána. Významně ho ovlivnil třídní profesor Jan Zachoval, který mu pomáhal odhalovat tajemství vývoje a uspořádání světa i smysl výtvarného umění. Hodně také četl filozofické a psychologické knihy.

V roce 1911 začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze. Nebyl zde však spokojen a po roce se vrátil do Prostějova. Podnikl studijní cesty do Paříže, Vídně a Mnichova, kde poznal díla řady umělců. Upoutaly ho moderní směry kubismus a futurismus. V roce 1916 se na studia vrátil. Studoval zde u profesorů Jana Preislera, Josefa Loukoty, Vratislava Nechleby, Vlaho Bukovace a Maxe Švabinského. V roce 1919 získal na AVU aprobaci učitele kreslení. Následně se vrátil do Prostějova, kde učil až do roku 1940 kreslení na dívčím reálném gymnáziu. V Prostějově bydlel v na adresách Nádražní 18 (nyní Svatoplukova), Rejskova 6, náměstí Františka Josefa (nyní T. G. Masaryka) 20, 22 a Třebízského 6. Od roku 1940 žil a pracoval v Praze. Krátce učil, ale brzy ze školství odešel a stal se svobodným umělcem.

Už v době svých studií maloval žánrové obrázky, kompoziční kolorované kresby a krajiny. Najdeme na nich pouliční trhovce, figurky z průjezdů a nádraží a skupinky lidí na pozadí různých objektů a barevných nálad. Takto nám zachytil už ve svých šestnácti letech i atmosféru prostějovských trhů. Typické byly jeho ploché portréty bledě růžových a okrových obličejů.

Chtěl vytvořit cyklické dílo na téma slovanské mytologie. Centrem se stal ale moderní mýtus oslavující sílu a tvůrčí velikost lidského ducha a krásu člověka. Prvním velkým mytologickým cyklem byl cyklus Sedm dní geneze o tajemství vesmíru, hmoty a vzniku všeho bytí. Hlavní postavy Pan a Mechene zachycují prasubstanci a mechanické prasíly kosmu. Následoval cyklus monumentálních pláten Chrám Etherův (též Mýtus o Etherovi) inspirovaný renesancí a barokem a spojující v sobě malířství, filozofii a poezii.

Maloval také zátiší, krajiny, komorní postavy a divadelní dekorace. Z figurálních kompozic například: Amazonky, Jitro, Svržený Gigant, Sen stavitelův, Satyr, Atom, Rozum. Portréty: Dráteník, Hlava dívky. Krajiny: Velká černá krajina s potokem, Dub s červenými listy, Zelený soumrak. Je autorem freskové výzdoby krematoria v Semilech, která byla v roce 1991 prohlášena za národní kulturní památku.

Svoji tvorbu představil na řadě výstav v Prostějově, Praze a Brně. Poprvé vystavoval v Praze v roce 1923 v Krasoumské jednotě a v Prostějově v roce 1925 zásluhou Besedy a Klubu výtvarných umění. Poslední Doleželovy výstavy proběhly v prostějovském v muzeu v roce 1995 a 2011. Jeho díla jsou také vystavena v expozici na zámku v Plumlově. Na prostějovské radnici se také nachází rozměrná olejomalba Na vraku Anagny (1924), evropské lodi poznání. Městu ji v roce 2011 věnovala vdova po malíři Libuše Doleželová. Jeho díla jsou zastoupena například ve sbírkách Národní galerie v Praze a Galerie Hlavního města Prahy, dále v Moravské galerii v Brně a v Muzeu a galerii v Prostějově.

Akademický malíř Alois Doležel zemřel 21. července 1984 v Praze. Na jeho přání byl pohřben v rodinném hrobě na Městském hřbitově v Prostějově.

Byl svébytným a pozoruhodným výtvarným umělcem své doby. Mnohdy byl neprávem přehlížen a nepochopen. Hledal a našel v umění svoji vlastní cestu. Jeho dílo vysoce hodnotili historikové umění Antonín Matějček, František Žákavec, Eugen Dostál, V. V. Štech, malíř a spisovatel Josef Čapek a literární historik Arne Novák. Prostějovský středoškolský pedagog a kulturní publicista Waldemar Ethen ve druhém díle své knihy Portréty a siluety (Prostějov 1936) o něm napsal: „Umění je mu gestem poznání, je velkým hledačem cest…, patří k zářícím hvězdám našeho výtvarného umění.“

Zdroj: Hana Bartková, kronikářka města

Související témata