V den výročí konce první světové války vzpomínáme nejen na veterány tohoto do té doby nejničivějšího válečného konfliktu, ale také na padlé, k téměř deseti milionům odhadovaných obětí přibylo ještě v den podepsání příměří 11 tisíc.

V den výročí konce první světové války vzpomínáme nejen na veterány tohoto do té doby nejničivějšího válečného konfliktu, ale také na padlé, k téměř deseti milionům odhadovaných obětí přibylo ještě v den podepsání příměří 11 tisíc.

Po čtyřech letech strašlivého krveprolévání převzaly během srpna a září 1918 mocnosti Dohody definitivně kontrolu nad válečnou situací a Německu nezbývalo, než začít urychleně sjednávat mír. Tak znělo doporučení německého vrchního velení císaři Vilému II. Jednání se vlekla ještě dalších šest týdnů, podmínky příměří, jak je navrhla nová německá vláda, připadaly nejprve nepřijatelné vojenskému velení. 11. 11. 1918 v 11 hodin dopoledne však německá delegace nakonec příměří s Dohodou podepsala, což znamenalo konec první světové války.

Symbolem tohoto významného dne je vlčí mák, podle slov básně kanadského vojenského lékaře Johna McCrae, který se účastnil jedné z bitev v belgických Iprách a do veršů vložil bolest nad smrtí svého přítele.

„Ve Flandrech rozkvétají máky,

tam, kde řad hrobů křivolaký

nás hlídá; a vysoko v dáli

snad skřivani se rozzpívali,

však děla přehlušují ptáky.

Jsme Mrtví. Avšak ještě včera,

než jitro přešlo do večera,

my lásku znali a teď spíme

na polích flanderských.

Vy buďte ti, kdo v boj se dají,

když z rukou našich upadají

pochodně; zas zdvihněte je výš

zradíte-li, pak neuhlídá kříž náš klid,

ač máky rozkvétají

na polích flanderských.“

Související témata