Proč nevstupovat do evropského mechanismu měnových kursů ERM II

Komentář naměstka ministra financí Marka Mory pro Hospodářské noviny

Ministerstvo financí společně s Českou národní bankou pravidelně vyhodnocují připravenost Česka pro přijetí eura. Stejně je tomu i letos. Na základě důkladné analýzy opakovaně dochází k tomu, že ministerstvo a ČNB vládě doporučují, aby termín přijetí eura nestanovovala. A to bez ohledu na to, zda plníme či nikoli tzv. maastrichtská konvergenční kritéria. Tato kritéria totiž hodnotí jen dílčí část připravenosti země a nejsou schopna pojmout všechna rizika případného přijetí eura.

V několika posledních letech se vede intenzivní debata o tom, zda – když není shoda na přijetí eura –by nebylo vhodné vstoupit alespoň do tzv. evropského mechanismu měnových kursů ERM II. Tento argument zaznívá i letos. Vstupovat do ERM II, aniž bychom jasně deklarovali úmysl přijmout euro ke konkrétnímu datu, by ale byl velkou chybou, a to z řady důvodů.

Zaprvé vůbec není jasná motivace takového kroku. Často je slyšet, že vstupem do ERM II bychom automaticky měli nižší úrokové sazby, čímž by se ulevilo našemu hospodářství (nižší náklady na financování podniků, domácností a i na obsluhu státního dluhu). Žádný takový automatismus ale vůbec platit nemusí. V ERM II je cílem víceméně stabilní měnový kurz vůči euru. A je velmi pravděpodobné, že k jeho dosažení by země jako Česko potřebovalo vyšší úrokovou sazbu než má eurozóna. Zejména pokud se jedná o zemi hospodářsky méně vyspělou než je průměr eurozóny a pokud nedeklarujete konkrétní plán vstupu do eura.

Zadruhé, vstup do ERM II by znamenal naprosto zásadní změnu naší měnové politiky a fungování ČNB. Ta by už neměla za cíl nízkou a stabilní inflaci kolem 2%, ale stabilní kurz. Nastavování úrokových sazeb by se totiž muselo přizpůsobovat kurzové stabilitě, tím by země v podstatě přišla o vlastní měnovou politiku se všemi národohospodářskými důsledky. A je také otázkou, jak by se jí dařilo držet dlouhodobě stabilní kurz a zároveň nízkou inflaci, zejména pokud bychom zase nastoupili cestu hospodářského přibližování k Západu. To by totiž nutně znamenalo tlak na posilování kurzu, resp. při stabilním kurzu by to vytvářelo tlak na vyšší inflaci. Posilování kurzu je v rámci ERM II sice možné, ale nutno říct, že tuto měnovou politiku dosud nikdo z tzv. nových členských států EU dlouhodobě nevyzkoušel. V neposlední řadě by tento režim byl náchylný na kurzové spekulace, při kterých by ČNB i přes vysoké devizové rezervy nemusela být schopná dlouhodobě udržet kurz koruny uvnitř fluktuačního pásma. Což by ve výsledku ke ztrátě kredibility centrální banky.

Zatřetí, právě zmíněná rizika jasně ukazují, že úvahy o vstupu do ERM II jsou zcela mimo mísu i z hlediska načasování. Česko má za sebou období historicky nejvyšší inflace, stále bojujeme s tempem zadlužování vlády, naše ekonomika neroste. Sice očekáváme v řadě parametrů zlepšení, možná i výrazné, ale zdaleka nejsme „za vodou.“ A my bychom s tímto stupněm zranitelnosti chtěli vstoupit do systému, který není pro zemi našeho typu vůbec vyzkoušený? Ba naopak, je to systém, který se stal v letech 1992-1993 předmětem řady spekulativních útoků, v důsledku čehož jej musely opustit státy jako Francie, Itálie, Španělsko a Spojené království!

Začtvrté, jak jsme viděli nedávno v případě Bulharska a Chorvatska, stanovili si členové eurozóny novou podmínku vstupu do ERM II: členství v tzv. bankovní unii. To by v praxi znamenalo další zásadní změnu pro fungování ČNB. Ta by už nevykonávala dohled nad bankami v Česku a hlavní dohledová pravomoc by se přesunula do Frankfurtu. Přitom platí, že země mimo eurozónu se bankovní unie účastní v nerovném postavení ve srovnání se zeměmi eurozóny. Navíc je nutné připomenout, že bankovní unie je nedokončený projekt, kde stále není dořešena otázka společného pojištění vkladů. Vstup do bankovní unie není v současné situace pro ČR výhodný, což konstatovala i vládní studie dopadu účasti ČR v bankovní unii a její poslední aktualizace. Já jsem za Českou republiku tehdy ještě coby viceguvernér ČNB proti této nové podmínce vstupu do ERM II vystupoval. Jasně jsem deklaroval, že Česko, až bude někdy vstupovat do ERM II, takovou podmínku akceptovat nebude. Evropská legislativa totiž jasně stanoví, že vstup do bankovní unie je povinný až v okamžiku vstupu do eurozóny, nikoli při vstupu do ERM II! Škoda jen, že tehdejší zástupci vlády k celé věci mlčeli.

Zapáté, a to je možná nejdůležitější, vstup do ERM II není jednostranným rozhodnutím Česka. Jednalo by se o vícestrannou dohodu mezi Českem a stávajícími stranami ERM II (státy eurozóny, Evropskou centrální bankou, Evropskou komisí a Dánskem). V jejím rámci by po Česku bylo fakticky požadováno splnění řady podmínek, včetně již zmíněného vstupu do bankovní unie, ale i dalších požadavků, jako jsme to viděli v případě Bulharska a Chorvatska. Konkrétní podobu a rozsah těchto podmínek nyní nelze odhadnout a vyžadovalo by důkladné politické zvážení. Dohoda by ale navíc zavazovala k povinnostem i ostatní protistrany (např. ECB má také povinnost intervenovat prostřednictvím obchodů se svými devizovými rezervami). Řada zemí eurozóny má, na rozdíl od nás, ještě v paměti již zmíněný dramatický měnový vývoj v letech 1992 a 1993. Dnešní systém je sice jiný, zejména právě tím, že máme Evropskou centrální banku. Ale i tak není vůbec jasné, zda by stávající účastníci o samotný vstup Česka do ERM II bez jasně deklarovaného cíle přijmout euro vůbec stáli. Zatím to nikdo nevyzkoušel. Já osobně se domnívám, že nikoli. Dánsko, které je sice historicky členem ERM II a zároveň nechce přijmout euro, je úplně jiný případ a určitě jej nelze přenést jedna ku jedné na Českou republiku.

Debata o vstupu do ERM II nemá z výše uvedených důvodů smysl. Pokud se má vést nějaká debata, tak o tom, zda přijmout či nepřijmout euro. A vstup a pobyt v ERM II by pak byl jen přechodnou epizodou na cestě k euru omezenou na co nejkratší možnou dobu, nutnou k ověření plnění kritéria stability kurzu. Takto je to mimochodem obsaženo i ve stále platné Strategii přistoupení České republiky k eurozóně, kterou schválila vláda a ČNB v roce 2007 a kterou dosud nikdo nezměnil. Samotný vstup do ERM II bez vazby na konkrétní plán na přijetí eura by nejenže nic nevyřešil, ale byl by naopak velkou chybou! Ale já jsem vlastně klidný, oni nás tam stejně nepřijmou. Jenom si tím koledujeme o blamáž…