Potraviny budou zdražovat, dokud si to necháme líbit

Obchodníci opět mluví o dalším zdražování potravin až o 15 procent. Vymlouvají se na růst nákladů od nového roku, který ale ani omylem nepřesáhne růst v průběhu letošního roku. Zdražení o 15 % by přitom vyrovnalo růst ceny z nejvíce inflačních měsíců letošního roku. Ze strany maloobchodních řetězců a výrobců potravin se proto jedná o strašení a o politický boj o další dotace na provoz. Dokud bude český spotřebitel ochotný podobné kroky prodejců tolerovat, tak je pokračující zdražování logickým krokem z pohledu byznysu.

Obchodní řetězce v České republice běžně dováží a následně prodávají produkty od zahraničních dodavatelů. Řada z nich se zároveň snaží z různých důvodů nabízet české výrobky, které představují významnou část nabízeného sortimentu. Ať už kvůli preferencím spotřebitelů, snadnější dopravě, dlouhotrvajícím obchodním vztahům, ceně a dalším. S cenami některých českých dodavatelů je ale v poslední době problém.

Přeorientování se na levnější dodavatele, třeba i ze zahraničí, s sebou nese řadu nákladů a dalších komplikací. Nová jednání, nastavení spolupráce, logistiky, kontroly kvality a řešení případných výpadků v dodávkách je zátěží pro maloobchodní řetězce. Jedná se navíc o relativně dlouhodobý proces. Dále je nutné při rozhodování o změně dodavatele zohlednit i riziko budoucího vývoje, kdy se může cena zahraničních dodavatelů přehoupnout přes cenu těch českých. Zůstává i otázka kvality. Změna dodavatelů by mohla v delším období vést k narušení čí zpřetrhání vztahů, což by komplikovalo případný návrat řetězců k české produkci.

V krajním případě by navíc odklon českých maloobchodních řetězců od českých dodavatelů mohl vést k problémům na tuzemském trhu v podobě snížení produkce vlivem nižší poptávky, a v krajním případě krachu některých firem. V takovém případě by zahraniční dodavatelé mohly rychle opustit příznivou cenovou politiku, protože by došlo ke snížení konkurenčního tlaku ze strany českých výrobců.

V momentě, kdy český spotřebitel akceptuje svižný růst cen a maloobchodní řetězce i přes růst cen potravinářů drží pohodlnou úroveň svých marží, není přílišná motivace pro významné změny v dodavatelských řetězcích.

Český trh zjevně potřebuje příchod zahraniční konkurence, která má jiné vlastníky, na český maloobchodní trh. Překážek je hned několik. Pekelná je situace v oblasti stavebního povolení a řízení, kdy výstavba nových prodejen by v současném systému trvala dlouhé roky. Nemluvě o (ne)kvalitě tuzemského podnikatelského prostředí. Český trh je navíc relativně malý a do významné míry rozebraný několika řetězci. Vždyť každé menší město je vybaveno hned několika menšími či většími prodejnami. Konkurenční boj s nově příchozími prodejnami by proto byl velmi tvrdý a dlouhý, což by se negativně projevilo na ziskovosti takového podniku. Tyto důvody a zřejmě řada dalších tlumí zájem zahraničních maloobchodních řetězců o vstup na český trh.

Vláda ani žádný jiný politik či veřejná instituce nemá určovat ceny potravin. Tuto roli v tržní ekonomice plní konkurence. Férovou konkurenci má chránit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který například mohl zabránit fúzi dvou velkých pekárenských holdingů, jejímž důsledkem vznikla firma, jež má dominantní podíl na trhu. Jak se podniky s takovým postavením mohou přistupovat k cenové politice, vidíme v praxi. Pokud tuto roli ÚOHS nemůže nebo nezvládá plnit, pak je namístě zevrubná analýza fungování této instituce. Na základě toho pak může dojit například k posílení jeho pravomocí a zvýšení objemu finančních a lidských zdrojů.

Sebesilnější a sebelépe fungující úřad ale nemůže nahradit tlak tržní konkurence na cenu a kvalitu. Jako východisko proto vidím posílení konkurenčního prostředí v České republice. Nástrojů je hned několik. Může se například jednat o deregulaci, chytře cílené investiční pobídky a podporu malých a středních podniků po vzoru Rakouska.

Zdroj: Bloomberg, Reuters

Související témata