Rozbřesk: Česká „nároková“ ekonomika, aneb každý natahuje ruku

Stále častěji se setkávám s jedním pozoruhodným fenoménem – mileniálové se slušným příjmem čerpají příspěvek na bydlení, díky kterému si mohou dovolit bydlet v těch nejlukrativnějších částech Prahy. Vláda jim to umožnila díky štědře nastaveným limitům a někteří mladí se řídí jednoduchým heslem – hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere. Jen pro představu, průměrně vydělávající zaměstnanec v Praze s hrubou mzdou 52 000 Kč dosáhne na příspěvek téměř pět tisíc korun.

Pondělní protesty zemědělců zase připomněly, jak mohutně jsou na dotacích závislí agrárníci. Ti inkasují zdaleka největší část dotací z evropských peněz – téměř 40 % z celkového rozpočtu EU, přestože se zemědělství na zaměstnanosti podílí asi ze 4 % a na HDP dokonce jen z 1,5 %. Není tomu tak dávno, co svou nárokovost v Česku úspěšně prolobovali vinaři skrze nulovou spotřební daň na tiché víno, navzdory ušlému daňovému inkasu (cca 5 mld. Kč) nebo zdravotním hlediskům.

A konečně včera vyšel v HN článek (https://shorturl.at/owBOZ), ve kterém žádá po státu pomocnou ruku tentokrát stavebnictví. Jejich představitelé přišli s ideou státem dotovaných hypoték a jsou přesvědčeni, že „kdyby se stát postaral o to, aby dotoval komerční sazbu na dvě procenta […], tak by se to vyplatilo.“ Chtělo by se říct – není to málo, Antone Pavloviči? Proč zůstat jen u dotací úrokových sazeb, když můžeme zadotovat i samotné splátky jistiny?

Žádný nárok na levnější hypotéku, víno nebo bydlení samozřejmě neexistuje. Během Covidu ale došlo k mentálnímu posunu, kdy se stále větší část společnosti dožaduje kompenzací za jakýkoli šok snižující jejich životní úroveň. A polici na tuto hru přistoupili. Zdejší politika totiž nemá jasně definovanou dlouhodobou vizi, ale stojí primárně na finanční obsluze nejrůznějších voličských skupin.

Jde vlastně o představu života v chráněné dílně – stát bude garantovat stabilní životní úroveň a v ideálním případě dokonce zajistí její nárůst. To si ale jednoduše nemůžeme dovolit, jak ukázal bezprecedentní nárůst zadlužení během Covidu. A hlavně – toto není úloha státu. Ten má nastavovat férová a efektivní pravidla hry a pomáhat těm nejslabším v naší společnosti. A k těm rozhodně nepatří stavebnictví, vinaři ani solidně vydělávající lidé, kteří touží po bydlení s výhledem na Pražský hrad.


*** TRHY ***

Koruna
Koruně se včera po delší době dařilo a posunula se pod hranici 24,40 EUR/CZK. Impulsem byl slábnoucí dolar, který se na frontě s eurem dostal nad 1,08 EUR/USD a přinesl alespoň částečnou úlevu pro všechny středoevropské měny. Na druhé straně, averze k riziku viditelně narostla, což jde vidět například na akciových trzích, což pro korunu nemusí být výhledově dobrá zpráva.

Eurodolar
Eurodolar včera poměrně lehce překonal hranici 1,08 a to navzdory tomu, že averze k riziku (přechodně?) vzrostla a ECB publikovala údaj o vyjednaných mzdách, jejichž růst ve čtvrtém čtvrtletí minulého roku zpomalil (z 4,7 % na 4,5 %).
Dnes by se pozornost měla zaměřit na zveřejnění podrobného zápisu z posledního jednání Fedu. Pokud přitom chce Fed vyslat decentně jestřábí signál (s ohledem na silná data a neklesající jádrovou inflaci), tak by to mohl provést právě skrze dnes publikované “FOMC Minutes”.

Akcie
Americké akciové trhy vstoupily kvůli pondělnímu svátku do nového týdne až včera. V rámci hlavních indexů včera nejméně ztrácel DJIA , který držely nad vodou především akcie Walmart, Coca-Cola a Intel. Největší maloobchodní řetězec na světě, společnost Walmart, hospodařil ve 4Q se ziskem 1,8 USD/akcii, čímž překonal analytický konsensus o 15 centů. Walmart zároveň očekává, že jeho celoroční zisk na akcii dosáhne 6,7-7,12 USD, zatímco analytický konsensus dosahoval 7,09 USD.