Stavební památky

Stavební památky v Králově Poli

Kartuziánský klášter

Kartuziánský klášter v Králově Poli byl po kartouze v Újezdu u Prahy (dnes Praha-Smíchov) druhým klášterem kartuziánů v českých zemích; dnes je jediným zachovaným na Moravě a nejlépe dochovaným u nás vůbec. Byl založen markrabětem Janem Jindřichem - zakládací listina byla podepsána 13. srpna 1375 - a představuje nejstarší a historicky nejcennější objekt v Králově Poli. Bezprostředně po založení kláštera se započalo se stavbou konventního kostela Nejsvětější Trojice. Encyklopedie města Brna

Besední dům

V r. 1895 bylo založeno Stavební družstvo Besedního domu, protože české spolky pociťovaly nedostatek vhodných prostor pro svoji činnost. V r. 1899 byla dokončena základní budova Besedního domu (restaurace a malý sál), v r. 1902 byl k budově přistavěn velký sál a v r. 1936 sál pozdějšího kina Jadran. Besední dům byl od svého založení až do třicátých let 20. století jako středisko královopolského Sokola centrem spolkového, kulturního a společenského života v Králově Poli. Po 2. světové válce se v této budově pod hlavičkou Závodního klubu Královopolské strojírny soustředila činnost dřívějších spolků, konaly se zde kulturní, vzdělávací a společenské akce. V r. 1991 dostala budova opět název Besední dům. Dřívější činnost se však postupně omezovala, až byla zrušena. Encyklopedie města Brna

Husův sbor Církve československé husitské

Husův sbor na ulici Svatopluka Čecha byl postaven dle návrhu architekta J. Nováka pro věřící Církve československé, která vznikla v r. 1920. Základní kámen byl položen 12. října 1924; tehdy se konala slavnost, které se účastnil i první patriarcha nově vzniklé církve ThDr. Karel Farský. Stavba kostela trvala pouze jeden rok, takže jeho slavnostní otevření a posvěcení bylo pořádáno již 25. října 1925. Husův sbor v Králově Poli je prvním kostelem Církve československé husitské nejen na Brněnsku, ale i na celé střední, západní a jihozápadní Moravě a je zasvěcen památce Mistra Jana Husa. Kostel je zajímavý svou kampanilou (zvonice). Ke kostelu patří farní dům, pod věží je místo ke konání různých křesťanských i společenských akcí. Pod modlitebnou projektovanou pro tři sta věřících je divadelní sál, kde se v prvních letech existence kostela hrálo ochotnické divadlo. Encyklopedie města Brna

Jaruškův dům

Kulturní památku Jaruškův dům najdeme na Palackého třídě č. 65. Tento obytný nájemní dům z r. 1910 od architekta Josefa Gočára je prvním architektonickým dílem české individualistické moderny. Encyklopedie města Brna

Kaple svatého Antonína

V lesním zákoutí šeré rokle pod Zaječí Horou, na hranici s Lesnou, je poutní a výletní místo s kapličkou sv. Antonína. Před dávnými časy prý tu žil poustevník, trávící čas v modlitbách před obrazem sv. Antonína, usazeném ve skalním výklenku vedle maličké poustevny. Na jejím místě dal v r. 1849 místodržitel hrabě Lažanský postavit kapli, protože nemocní na tomto svatém, zázračném místě nabývali zdraví. V r. 1924 byla kaple přebudována a zvětšena, rozšířena o prostranství obehnané nízkou balustrádou s kamennými sedátky a přístupové schodiště k prameni. V r. 1972 se kaple dočkala opravy, která ale díky vandalům musela být v r. 1995 zopakována. Tato třetí rekonstrukce trvala necelé tři měsíce a finančně se na záchraně kulturní památky podílely radnice a farní úřad. Encyklopedie města Brna

Pomník padlým příslušníkům Rudé armády v Brně – Králově Poli

Pomník příslušníkům Rudé armády padlým v bojích o osvobození Králova Pole, Řečkovic, Soběšic a Říčan byl odhalen dne 8.6.1946 v parku Božetěchův sad. Ve válečném hrobě pod pomníkem je pochováno 326 vojáků. Pomník a hrobové místo jsou v majetku statutárního města Brna s tím, že jejich správu a údržbu zajišťuje Odbor životního prostředí Magistrátu města Brna. Encyklopedie města Brna

Vyjádření MZ ČR k umístění symbolů na památníku

Zámeček Geduld a švédská princezna

Nenápadná patrová budova krčící se v serpentině Křižíkovy ulice pod svahem Kociánky, svým stavebním slohem a mansardovou střechou nepochybně odkazující do počátku 19. století, je většině obyvatel Králova Pole zcela neznámá. Ti, kteří jezdí okolo ní, si možná všimnou pyšného nápisu „Hotel pro psy“ nad vchodem, ale jen nemnoho ji dokáže identifikovat jako zámeček zvaný Geduld (Trpělivost). Zámeček postavil v roce 1812 tehdejší vojenský velitel Brna arcivévoda Ferdinand Karel Josef Habsburský (1781-1850), a romantická pověst říká, že se tak stalo pro ubytování jeho milenky, která se zde také po narození arcivévodova dítěte zastřelila na schodech do zahrady a byla i s dítětem v zahradě pohřbena. Ať už je pravda jakákoliv, není podstatná pro náš článek. Ten se bude zabývat zajímavou, a dosud zcela neznámou událostí, která je s s touto půvabnou budovou spojena.

V první polovině 19. století Brno několikrát hostilo tehdejšího majitele panství Veveří, Gustava prince von Wasa, syna sesazeného švédského krále Gustava IV. Adolfa a neúspěšného pretendenta švédského trůnu. Hostilo i jeho manželku, princeznu Luisu Amalii Badenskou, která si prince Wasu vzala na Veveří v roce 1830, ale v roce 1844 se s ním rozvedla.

Princezna Luisa Badenská, pro mnohé korunní princezna švédská, zemřela 19.7.1854 ve věku 43 let. Životopisné údaje uvádějí jako místo Luisina úmrtí buď bádenské rezidenční město Karlsruhe anebo Brno, resp. Kartouzy u Brna (tedy dnešní Královo Pole). Jelikož v kapitule na Petrově se dochovala pohřební rundace (tj. pohřební štít, který se zavěšoval při pohřbu nad rakví nebo na sídle zemřelého) Louisy Badenské, bylo jasné, že druhá možnost je asi správná, nicméně pochybnosti zůstávaly. Pokusili jsme se proto zjistit více o okolnostech Luisina úmrtí a pohřbu.

Skutečnost, že Luisa zemřela v Králově Poli, byla potvrzena farní matrikou zemřelých katolického kostela Nejsvětější trojice v Králově Poli (Luisa byla na rozdíl od svého manžela katoličkou) uloženou v Moravském zemském archivu. Ke dni 19. července 1854 existuje záznam o Luisině úmrtí na chronický otok plic spojený se zánětem plicních sklípků (bronchopneumonie). Ze záznamu vyplývá i rozřešení otázky místa posledního odpočinku princezny Wasa. Namísto data pohřbu je zde uvedeno, že byla 26. července převezena do hrobky knížat Hohenzollern v Sigmaringenu. Bohužel však není vyplněno číslo domu, kde zemřela, a ani z dalších údajů záznamu nevyplývá, kde vlastně v době smrti pobývala.

Hohenzollernská hrobka se nachází v klášteře Hedingen na okraji Sigmaringenu. V době Luisiny smrti zde přebývala její mladší sestra Josefina (1813-1900), manželka knížete Karla Antona von Hohenzollern-Sigmaringen. Potvrzení, že Luisa opravdu leží v hrobce v Hedingenu, bylo získáno ze zemského archivu Baden-Württemberg, pobočka Sigmaringen. V jejich sdělení se mj. píše:

Tělo princezny Luise von Wasa, roz. princezny von Baden, bylo skutečně převezeno do Sigmaringenu a pohřbeno zde v hohenzollernské rodinné hrobce dne 29. července 1854. Zádušní mše se konala 31. července 1854. Pohřbení v Sigmaringenu se uskutečnilo na vlastní přání Luisy.

Je tedy jisté, že princezna Wasa zemřela v Králově Poli a pohřbena je Sigmaringenu. Kde ale vlastně v době smrti v Králově Poli bydlela ?

Luisa po rozvodu s princem Gustavem nejprve přebývala u své sestry Josefiny v Sigmagingenu, ale v r. 1846 koupila panství Moravec, kam se s dcerou Karolou odstěhovala. Obě princezny trávily na Moravci léta až do podzimu roku 1849, kdy se zde s Karolou seznámil princ Albert Saský a později ji učinil saskou královnou. Pobyt býval přerušen pouze krátkými cestami do lázní, které princezna Wasa potřebovala pro svůj špatný zdravotní stav, a delšími Luisinými pobyty u její matky velkovévodkyně Stephanie Bádenské v Mannheimu a Baden-Badenu.

Existují i informace o pobytu princezny Wasa přímo v Brně. Uvádí se, že se koncem ledna 1853 nastěhovala do pronajatého zařízeného bytu v domě dvorního rady Chlumetzkého (nájemný dům "Anenský dvůr", Česká 6). Princ Albert strávil v této zimě delší čas se svou nevěstou a její matkou právě v moravském hlavním městě, a navštívili i několik bálů brněnské lepší společnosti.

Poslední dny Luisina života jsou zachyceny v knize Paula Hassela “Aus dem Leben des Königs Albert von Sachsen“ vydané v roce 1898. Kniha uvádí, že při zhoršení jejího onemocnění v červenci 1854 princezna Wasa přebývala „v Kartouzích, v arcivévodské vile u Brna“. Jakmile princ Albert 15. července dostal tuto zprávu, spěchal k loži nemocné, kde se nacházely též její sestry kněžna Josefina von Hohenzollern a Marie, vévodkyně von Hamilton. Vzhledem ke smrtelné povaze onemocnění byla dodatečně informována i Luisina dcera Karola, která byla v té době na léčení v Bad Elster. Do Králova Pole se jí už ale nepodařilo včas dorazit; 19. července dostala při cestě přes Lipsko zarmucující zprávu o skonu své matky. Vrátila se proto do Drážďan a poslední poctu Luise při její cestě do Sigmaringenu a pohřbu v hohenzollernské hrobce prokázal její zeť Albert.

Situaci kolem úmrtí princezny Luisy von Wasa se podařilo poměrně dobře rekonstruovat i na základě záznamů korespondence Hohenzollernů z kritických dnů dochovaných v archivu v Sigmaringenu. K dispozici jsou telegramy, odesílané z Kartouz a Brna do sídla Hohenzollernů v Düsseldorfu a do Drážďan, a také některé podrobnější dopisy. Z uvedených dokumentů vyplývá, že v neděli 16.7. byla kněžna Josefina von Hohenzollern s rodinou v Pillnitz u Drážďan, kde dostala špatnou zprávu o zdravotním stavu Luisy. Její zeť princ Albert se svým adjutantem kapitánem von Mosel se okamžitě vypravili do Brna a také kněžna Josefina se rozhodla , spolu se svou dcerou Stefanií, k rychlé cestě na Moravu.

Posléze byly kněžnou Josefinou von Hohenzollern vypraveny do Düsseldorfu následující dva telegramy: Odesláno z Brna dne 19. července 1854 v 5 hodin 45 minut dopoledne. Přijato v Düsseldorfu dne 19. července 1854 v 7 hodin – minut dopoledne. Kníže Hohenzollern v Düsseldorfu: Luisa je ve velkém ohrožení, lékaři jí nedávají žádné naděje, zbývá jí jen pár hodin života. Josefína.

Odesláno z Brna dne 20. července 1854 v 6 hodin 55 minut dopoledne. Přijato v Düsseldorfu dne 20. července 1854 v 10 hodin 53 minut odpoledne. Dne 19. července. Luisa byla zaopatřena posledním pomazáním, zemřela dnes odpoledne v 5 hodin. Projevila mi své přání, že chce být pohřbena v sigmaringenské rodinné hrobce. Prosím o okamžitou odpověď, jakým způsobem nejlépe zařídit cestu tam a zároveň také prosím o učinění potřebných opatření. Zůstanu zde ještě pár dní s Albertem.

Je vysoce pravděpodobné, že místem úmrtí Luisy byl právě zámeček Geduld. Je to zřejmě jediné místo, které by odpovídalo popisu „arcivévodská vila v Kartouzích u Brna“. Vila nebyla v té tobě již dlouho trvale obývána (arcivévoda Ferdinand Karel Josef zemřel neženat a bez dědiců); často citované „Sumarium majetníků pozemků v Králově Poli“ z r. 1820 uvádí jako jediného obyvatele zahradníka Leopolda Schulze, přičemž budova měla 15 světnic a 3 komory. Objekt však rakouští arcivévodové dále vlastnili a příležitostně využívali při návštěvách Brna a jiných jednorázových příležitostech.

Můžeme jen usuzovat, že princ Albert Saský, který měl o svou tchýni starost, jí při onemocnění zařídil bydlení v této arcivévodské vile. Jeho dlouhodobým přítelem totiž byl arcivévoda Albrecht Rakouský, od r. 1847 též kníže Těšínský. Ten organizoval ze svého sídla v Židlochovicích již první setkání Alberta s Carolou na Moravci v r. 1849 a zajišťoval i pobyt Alberta v Brně r. 1853. Je tedy reálné uvažovat, že ho princ Albert požádal o pomoc pro svou nemocnou tchýni Luisu a neobývaná arcivévodská vila v Králově Poli byla optimálním řešením.

Po Luisině smrti přešel zámeček Geduld zřejmě do soukromých rukou. Koncem 19. století jej koupil od dřívějších soukromníků rakouský důstojník K. Drexler a jeho syn pak zámeček v r. 1914 prodal obchodníku J. Studenému. Následně je od r. 1936-38 majitelem rodina Zaorálkova a po znárodnění r. 1948 přechází do vlastnictví Královopolské strojírny. Ta zde nechala přistavit různé nevkusné objekty pro dílny, v historické budově pak byly dva byty a kanceláře. V 80. letech minulého století se uvažovalo o demolici, které zabránil záměr vybudovat zde síň tradic strojírny. K tomu již ale nedošlo a objekt ve značně dezolátním stavu byl vrácen potomkům Zaorálkových (rodina Tošnarova). Té se podařilo chátrání objektu zastavit, v 90. letech zde provozovali pekárnu a v současné době již zmíněný psí penzion. Laskavostí dnešních majitelů bylo členům Moravské genealogické a heraldické společnosti umožněno se do areálu zámečku podívat, ale v udržované zahradě jsme místo, kde měla být pohřbena nešťastná milenka arcivévody Ferdinanda, již nenalezli.

S použitím článku Rostislav Nebola, Arnošta Vieweghová: Pátrání po místu posledního odpočinku Luisy Amelie von Baden, princezny Wasa, otištěného ve zpravodaji Genealogické a heraldické informace 2011, Moravská genealogická a heraldická společnost v Brně, Brno 2012 zpracoval František Pícha, text byl publikován v Královopolských listech

Související témata