Národní muzeum vstoupilo do digitální éry. Inspiraci našlo i u NASA

Už žádná vycpaná zvířata a sáhodlouhé popisy exponátů. Národní muzeum dnes láká veřejnost na rozšířenou realitu a interaktivitu. Chce se tak posunout do moderní doby, říká vedoucí Oddělení informačních systémů Adam Cironis. O této zkušenosti promluví na pražské konferenci WebExpo 29. května.

Modernizační úsilí Národního muzea plynule navázalo na rekonstrukci jeho historické budovy na Václavském náměstí v Praze. Ta skončila v roce 2018 a muzeum pokračuje se svou přeměnou, která je jen zčásti viditelná zvenku. Zevnitř se totiž jedná o velmi komplikovanou instituci, která potřebuje dořešit spoustu restů. Mnohými projekty si muzeum prochází poprvé v historii. Věděli jste například, že si není jisté konkrétním počtem svých exponátů? I proto teď muzeum napřelo pozornost směrem k větší digitalizaci svého fungování. Na jaké novinky se může veřejnost těšit? A v čem našlo inspiraci u americké vesmírné agentury NASA? Přečtěte si rozhovor s Adamem Cironisem.

O čem budete mluvit na WebExpu?

Moje přednáška se bude týkat mobilní aplikace Národní muzeum v kapse, kterou jsme spustili v dubnu 2022. Nasdílím zkušenost o tom, jak jsme ve státní instituci spustili aplikaci s rozšířenou realitou (AR).

Hodně jsme se naučili už v tendru, který jsme museli udělat nadvakrát. Naše první výběrové řízení se totiž soustředilo jen na cenu, ale to se neukázalo jako dobré řešení. Proto jsme tendr vypsali znovu s upravenými parametry, které zohledňovaly i kvalitu. Nasdílím zkušenosti, jak správně vysoutěžit takto komplexní projekt.

Další zkušenosti nám přineslo spuštění aplikace. Prošli jsme si jednou z největších implementací této „bezmarkerové“ technologie virtuální reality, která „namaluje“ objekt na kostru plejtváka na centimetr přesně. Byl to pravděpodobně první projekt takového rozsahu ve střední Evropě.

Jak jste se dostal na pozici vedoucího Oddělení informačních systémů Národního muzea (NM)? Čím vás vlastně tato instituce lákala?

Dostal jsem se sem jako vedoucí sbírkových systémů. Jde o databázi vystavovaných předmětů na výstavách a stálých expozicích. Přivedl mě sem můj současný šéf Martin Souček, který mě učil na vysoké škole. Když tu Martin získal pozici ředitele IT, provedl reorganizaci a nabídl mi mou současnou pozici. IT oddělení tehdy nebyla samostatná jednotka, spadala pod Knihovnu NM. Martin se rozhodl vytvořit Odbor digitalizace a informačních systémů a v něm tři IT oddělení (informační technologie, informační systémy, digitalizace), aby vše mělo logickou strukturu.

Práce v NM mi přišla zajímavá, i když jsem o této instituci moc nevěděl. Mám background v IT a NM pro mě byla nová zkušenost. Vůbec jsem netušil, co práce zde obnáší. Když mi Martin vysvětloval, co všechno se tu bude řešit, přišlo mi to jako zajímavý fenomén.

V roce 2018 se zároveň dokončila rekonstrukce muzea. Vznikly nové expozice a NM se začalo adaptovat na moderní dobu. Máme tu teď 300 audiovizuálních zařízení (AV) jako projektory, obrazovky a další interaktivní prvky. Hodně se dbá na digitalizaci, rekonstrukce se povedla a díky tomu jsou na tyto změny peníze. Bez nich se totiž nedají dělat kvalitní IT projekty.

V NM mám velkou možnost ovlivňovat směřování této instituce. Nejsme tu jako v korporaci, ve které trvá schválení projektů dlouhé týdny. Když se rozhodneme něco udělat, můžeme v podstatě hned začít.

Co vás nejvíce překvapilo na začátku vašeho angažmá?

NM je zevnitř mnohem komplexnější, než co vidí návštěvníci. Zajišťujeme celou řadu činností, včetně fungování audiovizuálních prvků. Musíme se například snažit o co nejdelší životnost obrazovek u expozic. Pro nás to znamená jejich pravidelné vypínání v sedm večer a zapínání na devátou ráno. Pro veřejnost sice otevíráme v deset, ale v devět nám sem chodí na exkurzi žáci ze škol. Máme zhruba 40 takových exkurzí týdně. Pro mě je zajímavé nastavování hlasitostí AV. O víkendu musí být vyšší, protože tu máme až třikrát více návštěvníků než během pracovního týdne. V pracovních dnech je hlasitost na 60 % ve srovnání s víkendy.

Zaujala mě i databáze NM. Máme zhruba 20 milionů předmětů, ale neznáme konkrétní číslo. Jen asi sedm milionů z nich se totiž zaznamenalo v nějaké elektronické podobě, i kdyby to byl třeba jen Excel. Zbytek se nachází v analogové podobě, například ve formě katalogizačních kartiček. Tyto karty se zaznamenávají už od založení muzea v roce 1818. Jsou tu rozeseté na různých místech a znají je konkrétní kurátoři výstav, kteří se této činnosti věnují třeba celý svůj profesní život.

Proto zatím nedokážeme elektronicky vyhledávat nad celým datasetem. Když v naší databázi nenajdu například meč z doby bronzové, jdu za konkrétním kurátorem, aby mi z hlavy řekl jeho lokaci. Případně i on sám musí jít hledat konkrétní kartičku v depozitáři.

Počítáte s digitalizací i těchto nezdokumentovaných položek?

Ano, ale zatím nemáme konkrétní datum, je to dlouhodobý projekt. Teď tu máme 13 sbírkových systémů a chceme je během následujících čtyř let sjednotit do jednoho. Až budeme vědět, ve kterém konkrétním systému budeme fungovat, provedeme katalogizaci i těchto nezdokumentovaných položek. Vypíšeme na tento projekt další veřejnou zakázku.

Dá se odhadnout, kdy bude katalogizace kompletní?

V tuto chvíli ne. Je to totiž komplikovaný problém. Vlastníme velmi rozmanitou paletu předmětů – brouky, motýly, šaty, zbraně a mnoho dalších – a každý z nich se popisuje jinak. U šatů například řešíme jejich látku a míru poškození, u zbraní dobu, materiál a podobně. Všechny tyto vlastnosti musíme nějak napasovat do jednotného metadatového standardu pro celou instituci.

Teď si za každou sbírku vybíráme typové předměty a studujeme způsob vyplnění jejich karet. Na základě této analýzy určujeme jednotlivá pole, která bychom měli zanesená v centrálním sbírkovém systému. Pravděpodobně to uděláme tak, že budeme mít seznam požadovaných a doplňkových polí. Musíme to takto nastavit pro 300 kurátorů, což nějakou dobu potrvá. Za celou historii muzea takový projekt zatím neproběhl.

Proč jste se rozhodli pro technologii rozšířené reality (AR)?

Byla to v podstatě náhodná inspirace, náš generální ředitel Michal Lukeš zaznamenal podobné projekty v zahraničí a chtěl něco podobného i u nás. Nás tento požadavek nadchl, protože to byla zajímavá výzva.

Tou dobou se objevila technologie Google Cloud Anchors, která používala bezmarkerovou technologii. Měli jsme štěstí na firmu More.is.more, kterou se nám podařilo vysoutěžit na AR plejtváka myšoka. Jsou to velmi šikovní kluci a nebáli se zkusit tuto bezmarkerovou technologii, ačkoli tehdy existovala jen zhruba tři měsíce. Vůbec jsme nevěděli, jestli bude přesná. Vypadalo by to dost neprofesionálně, kdyby plejtvákova kostra trčela z modelu.

Situaci komplikoval též nedostatek světla. Dostatečné osvětlení je velmi důležité, protože bezmarkerová technologie rozkládá obraz na jednotlivé černé nebo bílé pixely. Potom posílá tento obrázek do cloudu, aby nebyl moc velký.

Hodně jsme řešili, jestli vůbec se do tohoto projektu pustit. NM slouží všem a nechtěli jsme limitovat naše návštěvníky technologií. Ale na druhé straně stála naše snaha posunout NM do moderní doby a ohromit zákazníky. Statistiky potvrzují, že jsme se vydali správným směrem. Adopce aplikace AR se každý půlrok zvyšuje o pět až deset procent.

Ale AR nefunguje úplně na všech telefonech správně. V Androidech máme 82% úspěšnost, na iPhone 93%. Telefony od Apple mají lepší kameru a hardware, naopak některé mobily s operačním systémem Android běží na velmi starých verzích, na kterých AR nefunguje. Jde hlavně o levnější čínské značky, nefunkčnost může postihnout ale i dražší telefony.

U většiny mobilů funguje namapování plejtváka bez problémů. Návštěvníci si můžou prohlédnout, jak plul ve svém přirozeném prostředí v moři. Aplikace zobrazuje fotorealistickou vodu i s rybkami okolo.

Připravuje NM nějaké další projekty v digitalizaci?

Ano, dají se rozdělit na dva typy – externí pro návštěvníky a naše interní.

Externí projekty nám fungují pěkně. Aplikace pro AR měla úspěch, a proto s ní počítáme i pro další projekty. Připravujeme AR pro dinosaura v našem foyer. Tato část NM má stabilní osvětlení, takže s ním budeme mít ulehčenou práci.

V přírodovědecké sekci se nám povedl plejtvák, a proto teď obracíme pozornost na historickou. Plánujeme model bitvy u Kunratic z roku 1420. Máme ho na kulatém stole, na který v AR „dokreslíme“ reálné prostředí boje. Návštěvníci v aplikaci uvidí, jak se vojáci pohybují po bojišti nebo střelu z katapultu, která rozbije kus hradby. Budou tam samozřejmě i další prvky z této bitvy.

Začali jsme taky systematičtěji digitalizovat sbírkové předměty. Fotografujeme je, vytváříme jejich katalogizační karty a 3D modely. Vytvořili jsme si pro tuto digitalizaci plán, podle kterého teď začínáme s minerály. Díky analytice z naší aplikace totiž víme, že návštěvníci nejvíce vyhledávají cestu do kupole NM pro její nádherný výhled na historické centrum Prahy. Na druhém místě je plejtvák a na třetím právě různá kombinace slov minerálů. Lidé hledají pojmy jako „šutr“, „minerál“ a podobně. Sál minerálů bývá naše nejnavštěvovanější místnost. Chceme proto dát jejich 3D modely do aplikace, ale i na web pro ty, kteří nemají telefon s podporovanými funkcemi.

V interní oblasti jsme už dost pokročili v digitalizaci zvuku. České muzeum hudby, které spadá pod NM, digitalizuje zvuková média, především fonografické válečky a gramofonové desky. Jsme schopni digitalizovat a zachránit i značně poškozené nosiče, protože jsme pořídili za několik milionů korun zařízení z USA a Francie, která dokážou poskládat stopu z původní nahrávky. Takto jsme zachraňovali válečky a desky s projevy prezidentů Masaryka nebo Beneše. Fungujeme jako zvuková laboratoř pro záchranu zvukového kulturního dědictví naší země, a proto se na nás obracejí další instituce, abychom jim pomohli zachránit záznamy v jejich sbírkách.

Nastavili jsme proces digitalizace a archivace zvukových záznamů, který končí jako kompletní datový balíček na serverech CESNETu. Ukládáme takto data pro budoucí generace, abychom zajistili jejich zachování i v případě, že by se něco stalo s budovou Národního muzea. Inspirovali jsme se i u NASA, která přišla s podobným procesem pro materiály dovezené z Měsíce. Vznikl z toho ISO standard, který aplikujeme na dlouhodobé uchovávání předmětů (Long Term Preservation – LTP). Přijde mi zajímavé, že se takové postupy hodí i pro naši práci v muzeu.

Využíváte pro tyto aktivity i AI?

AI nám může pomoct s klasifikací fotografií předmětů. Ukládáme je na sdílené místo, které můžeme napojit na OpenAI. Z naší strany by stačilo jen určit dobu vzniku předmětu a AI by pak vytvořila jeho popisek. Naši kurátoři by mohli ušetřit hodně času a zároveň získat možnost prohledávat předměty pomocí klíčových hesel, například „doba bronzová“. I veřejnost by ho pak mohla využívat.

Dostáváte dotazy ohledně vašich technologických aktivit od jiných muzeí?

Mezimuzejní spolupráce funguje skvěle. Udržujeme kontakt s muzei na konferencích, ale i prostřednictvím online setkání. Když nám napíšou z nějaké instituce, snažíme se jim pomoct, a stejně to funguje i naopak.

Chystáme teď ve spolupráci se zahraničními muzei několik výstav. Hodně jsme si proto vyměňovali zkušenosti týkající se imerzivních AV. Náš partneři (obzvlášť z Asie) jsou v tomto ohledu na špičkové úrovni, a proto jsme řešili aplikaci jejich technologie i u nás. Mají totiž jiný systém práce s AV, ve kterém kladou důraz na zajímavost. Dokonce proto mají poradní orgán, který jim vymýšlí obsah pro řešení přejatých odjinud.

Které instituce jsou pro Národní muzeum vzorem, co se zavádění technologií týče?

Snažíme se sledovat aktuální trendy. Když jsem například řešil aplikaci na provádění muzeem, zajímalo mě jejich hodnocení na Google Play a App Store. Chtěli jsme se poučit od těch nejlepších, a proto naši pozornost nejvíc přitáhly Rijksmuseum v Amsterdamu, MoMA v New Yorku a Art Institute of Chicago. I díky této snaze máme průměrná hodnocení 4,8 na App Store a 4,5 – 4,8 na Google Play v závislosti na jazykové mutaci. Na druhé platformě máme o něco lepší hodnocení od cizinců než od Čechů.

Na co byste nalákal do NM někoho, kdo tam ještě nikdy nebyl?

Rekonstrukce muzeu velmi pomohla a dala vyniknout této nádherné historické budově (jedná se o hlavní budovu NM na Václavském náměstí, pozn. red.).

Muzeum teď nově dává důraz na vizuální stránku, chceme podnítit zvědavost návštěvníků a vyvolat „wow“ efekt. Pomáháme si interaktivitou, vizualizací a 3D modely. Dřívější přístup se naproti tomu vyznačoval vycpanými zvířaty a zahlcení návštěvníků informacemi.

Loni v červnu jsme otevřeli Dětské muzeum. Děti si tam můžou házet balónky na interaktivní stěnu o velikosti 7 x 7 metrů a ovlivňovat tak hru na ní. Takových her tam máme deset na témata, která se pak objevují v tamní expozici. Za naše IT oddělení jsme na tyto hry pyšní, protože to je opravdu zábavný prvek.

Samozřejmě nemůžu zapomenout ani na plejtváka, ale musím zmínit i podzemní tunel mezi hlavní budovou NM a budovou bývalého Federálního shromáždění. V této chodbě se nachází největší spojitá multimediální projekce Evropě o délce fotbalového hřiště. 19 projektorů na každé straně v rozlišení 60000 na 1200 pixelů s datovým tokem 330Gb/s vytvářejí impozantní spojitý obraz.

Jakou roli má mít podle vás NM v české společnosti?

Po svém nástupu sem jsem se seznámil s naší zřizovací listinou. Mile mě tam překvapilo, že NM má nejen udržovat sbírkové předměty, ale věnovat se i vědecké činnosti a vzdělávání. Naši badatelé spolupracují se zdravotnickými institucemi i univerzitami. Smyslem NM tedy není jen vystavovat, ale přispívat k výzkumu.

Například za covidu se mimo jiné i muzea podílela na globální spolupráci zdravotnických a výzkumných organizací a věnovali se studiu dopadů této pandemie. Máme historická data o negativním vlivu takových pandemií na člověka, která jsme sdíleli s dalšími institucemi.

Myslím si, že naše badatelská činnost hraje v dnešní postfaktické době důležitou roli. AI může vygenerovat obrovské množství lživých dat, není problém vytvořit video výbuchu jaderné bomby nebo neexistující projev prezidenta. My jsme ale naopak instituce, která zaznamenává důkazy o tom, jak která doba skutečně proběhla. Muzea by proto měla kromě výstavní a vzdělávací role hrát i ověřovací, zaznamenávat realitu. Díky tomu máme důležité postavení v české kultuře.

Související témata