Modelový příklad řešení sporu v rámci mezinárodního rozhodčího řízení

Česká společnost působící v potravinářském průmyslu (dále jen „Kupující“) uzavřela smlouvu o koupi 100 litrů vysoce kvalitního olivového oleje (dále jen „Smlouva“) se společností se sídlem ve Španělsku (dále jen „Prodávající“). Za olivový olej zaplatil Kupující dohodnutou cenu ve výši 100 000 Kč, avšak objednané zboží od Prodávajícího ve stanovené lhůtě neobdržel. Ani po opakovaných výzvách a v dodatečné lhůtě pro dodání zboží Prodávající olivový olej nedodal. Kupující se tedy začal zajímat, jaké jsou jeho možnosti a zda může od Smlouvy odstoupit.

Pro zvolení správného postupu bylo klíčové určení právního režimu Smlouvy. Jelikož se jednalo o smlouvu o koupi zboží mezi stranami z různých států, které jsou smluvními státy Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (dále jen „CISG“), spadala Smlouva do režimu CISG. Kupující může dle čl. 49 odst. 1 písm. b CISG odstoupit od smlouvy v případě, že nedojde k dodání zboží, a to ani v jím stanovené dodatečné lhůtě. Vzhledem k tomu, že v našem případě nebylo Kupujícímu zboží dodáno, rozhodl se od Smlouvy odstoupit a požadovat po Prodávajícím náhradu škody dle čl. 74–77 CISG. Prodávající však odmítl s Kupujícím komunikovat.

Kupující byl tedy nucen řešit daný problém v rámci rozhodčího řízení. Smlouva zahrnovala rozhodčí doložku vycházející ze vzorové rozhodčí doložky v příloze Rozhodčích pravidel UNCITRAL (dále jen „Pravidla“), která uváděla, že „jakýkoliv spor, kontroverze, nebo nárok vyplývající z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, nebo z jejího porušení, ukončení nebo neplatnosti, budou řešeny v rozhodčím řízení v souladu s Rozhodčími pravidly UNCITRAL.“ Dle doporučení v Pravidlech si Kupující a Prodávající v rámci rozhodčí doložky stanovili i orgán pro jmenování, počet rozhodců, místo rozhodčího řízení a jazyk rozhodčího řízení. Kupující tedy v souladu s čl. 3 Pravidel zahájil rozhodčí řízení. Rozhodčí řízení proběhlo v souladu s Pravidly a v jeho závěru rozhodčí tribunál zasedající v Madridu vydal rozhodčí nález, kterým uložil Prodávajícímu povinnost zaplatit Kupujícímu částku ve výši 150 000 Kč.

Jelikož Prodávající uvedenou částku Kupujícímu dobrovolně nezaplatil, byl Kupující nucen přistoupit k jejímu vymáhání. Kupující se rozhodl nechat daný rozhodčí nález uznat a vykonat v České republice, jelikož věděl, že Prodávající vlastnil v České republice rozsáhlý majetek. Na uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů se v České republice aplikuje Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (dále jen „Newyorská úmluva“) a v situacích, které neupravuje, se může použít především zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád či zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „EŘ“).

Kupující chtěl při výkonu rozhodčího nálezu využít výhod exekučního řízení a postupovat dle ustanovení EŘ. Z § 37 odst. 4 písm. c EŘ vyplývá, že exekuce může být vedena v souvislosti s cizím rozhodčím nálezem, u něhož bylo rozhodnuto o uznání. Kupující se proto v souladu s § 122 odst. 2 ZMPS obrátil na příslušný soud a požádal jej, aby uznal rozhodčí nález zvláštním rozhodnutím. Spolu s žádostí o uznání musel Kupující dle čl. IV odst. 1 Newyorské úmluvy předložit českému soudu řádně potvrzený prvopis rozhodčího nálezu či jeho úředně ověřenou kopii a prvopis smlouvy obsahující rozhodčí doložku či její úředně ověřenou kopii. Jelikož nebyly potřebné dokumenty rozhodčím tribunálem vydány v češtině, musel Kupující zajistit úředně ověřený překlad. Dle čl. IV odst. 2 Newyorské úmluvy je totiž třeba předložit uvedené dokumenty v úředním jazyce země, v níž má být rozhodčí nález uznán a vykonán. Příslušný soud o uznání cizího rozhodčího nálezu rozhodl v souladu s § 122 odst. 2 ZMPS rozsudkem bez nařízení jednání.

Následně podal Kupující návrh na zahájení exekuce, která proběhla podle ustanovení EŘ. V průběhu exekuce vymohl exekutor po Prodávajícím celou dlužnou částku.