Česká podnikatelská delegace odpadového hospodářství vyšla vstříc obchodním příležitostem v Indonésii

Přes 7 000 tun odpadu a 1 300 nákladních sběrných vozů denně dorazí na největší skládku jihovýchodní Asie na východním předměstí Jakarty v municipalitě Bekasi, známé jako „BG“ – Bantargebang. Přes 90 % tohoto směsného odpadu nebude vůbec tříděno a přijde na skládku, která tak při své výšce 60 metrů představuje vysoce-rizikovou chemickou laboratoř a přispívá k rapidnímu nárůstu znečištění půd, vod i ovzduší v jedné z oblastí s nejvyšší hustotou osídlení na světě. Jeden příklad za všechny dokládající poddimenzovanost odpadového hospodářství v Indonésii. Ovšem dle průzkumů je Indonésie stejně tak druhým největším znečišťovatelem moří a objem plastového odpadu v nich se ročně vyšplhá na 7 milionů tun, z něhož jen 10 % je recyklováno. Zatímco koncept spaloven je pomyslné novum, které dosud není rozvíjeno, zařízení waste-to-energy zůstávají hudbou budoucnosti, do které se v duchu mezinárodní komunitou dotovaného programu energetické tranzice JETP investuje, ale jehož udržitelnost zůstává v zemi platící za energetickou velmoc bez rozsáhlejšího dotačního systému diskutabilní. A tak se tradičně zakopává, skládkuje, ba co víc neorganizovaně pálí. A místní legislativa zůstává sveřepě v opozici proti jakékoliv změně umožňující hrstce místních podnikavých „dobrodruhů“, kteří sváží, separují a recyklují sic v malém rozsahu, zato správně, spojit se s místní municipalitou, a zajistit veřejnou službu, kterou jinak města, celé regiony, nakonec i celá země nedokáží systémově zvládnout vlastními zdroji.

Se zástupci městského úřadu v Bandungu

Pro jednoho zkáza, pro druhého příležitost. A tak bylo nasnadě uchopit i sektor odpadů a cirkulární ekonomiky jako příležitost a nabídnout ji českým firmám. Účastníci PROPEDu se tak mohli seznámit se stavem věcí a na základě vlastního pozorování posoudit skládkování v regionu, stejně jako drobné moderní iniciativy přicházející s na místní poměry revolučními postupy třídění, kompostování pomocí larev černého vojáka, či navazující spoluprací s výrobními podniky, které přetváří odpad v novou užitnou hodnotu. Příležitosti pak firmy z klastru WASTen nacházely, jak při představení v jednom z největších průmyslových parků v regionu JVA, Jababeka na západní Jávě, tak u zdejších municipalit reprezentujících významně přetížené oblasti - měst Jakarta a Bandung, ale také u nově vznikajícího megaprojektu nového hlavního města IKN, které presumuje zvládnout novodobý urbanismus chytře a v naprostém souladu se Světovými cíli tisíciletí – odpady nevyjímaje. Spojenectví jsme pak společně hledali u místních obchodně-konzultačních firem stejně jako na Česko-indonéském obchodním fóru o odpadech a cirkulární ekonomice, kam kromě zástupců místního Ministerstva životního prostředí a expertů na obnovitelné energetické zdroje místní hospodářské komory KADIN Indonesia dorazila 40ka indonéských praktiků a investorů se zájmem zlepšit správu odpadů v zemi. V neposlední řadě se česká podnikatelská mise ujala i diskuse s odborníky na univerzitní půdě Bandungského technologického institutu a zúčastnila se i kulatého stolu s indonéskou občanskou společností v čele s partnerskou nadací Nexus3, která pléduje u místních autorit za zlepšení legislativy a kultivuje komunity v šetrném přístupu k životnímu prostředí.

Česko-indonéské obchodní fórum s Kadin Indonesia

Jakkoliv dobře mířené komunitní iniciativy mladých start-upistů, ať jimi jsou PlasticPay, Duitin, nebo Waste4Change, které nabízí alternativní svozy odpadu, spravují síť minisběren, motivují k separaci plastů, který následně zpracovávají na příklad na střižové vlákno, a nabízí tak zajímavé portfolio designových produktů, či za svezený tříděný odpad nabízí kompenzace v podobě slev u široké škály partnerů přes místní supermarkety k Jakartskému dopravnímu podniku, problém netkví tolik v uvědomělosti indonéské populace, jako v neodpovídajících kapacitách downstreamových zařízení a špatně nastaveném regulatorním prostředí.

Zlepšení správy odpadů v Indonésii musí být nedílnou součástí probíhající zelené tranzice, a to jak z hlediska energetického potenciálu odpadu, tak s ohledem na možnosti recyklace ruku v ruce s metodami tuhých alternativních paliv, a rozšířením sítě spaloven. Indonésie už však pomalu kráčí správným směrem, dokladem budiž na příklad plán na výstavbu 12 waste-to-energy zařízení v horizontu příštích dvou let, běžící experimentální projekty TAP, pro které se hledají modernější technologie, či propojení významných tuzemských investorů se start-upovými projekty udržitelného odpadového hospodářství.

Mgr. Alena Štojdlová, MBA, obchodně-ekonomický úsek Velvyslanectví České republiky v Jakartě