Bývalý guvernér ČNB Rusnok: Konsolidační úsilí bych dále moc nepřeháněl

Dle mého názoru si vláda zbytečně zablokovala operační prostor tím, že jednoznačně zamítla možnost vrátit se k nějaké formě zvýšení zejména daně z příjmů fyzických osob. Ty byly naprosto chybně a neuváženě sníženy tzv. zrušením superhrubé mzdy. Tento krok byl špatně načasovaný, protože přišel na konci covidu, kdy bylo jasné, že impuls pro ekonomiku plynoucí z něj nebyl až tak potřebný, uvedl v rozhovoru bývalý guvernér České národní banky Jiří Rusnok. Vzpamatovává se tuzemská ekonomika? Měla by vláda zestátnit společnost ČEZ? A je stále pokračující windfall tax opodstatnitelná? Dozvíte se ve druhé části velkého rozhovoru! První najdete zde.

Reálný HDP v České republice vzrostl v prvním kvartále v meziročním srovnání o 0,2 %. Vezmeme-li v potaz, že v minulém roce o stejnou numerickou hodnotu reálný HDP poklesl, značí to, že se česká ekonomika vzpamatovává?

Je evidentní, že se mírně vzpamatovává. Vidíme jisté mezikvartální růsty. Pohybujeme se však v cifrách za desetinnou čárkou. Přestože pozorujeme mírné oživení, všichni doufáme, že bude ještě silnější ve druhém pololetí a výsledek za celý rok bude kladný. Je ale potřeba zůstat nohama na zemi, jelikož to nebude žádné tygří tempo. Budeme tedy rádi za 1-1,5 %, o kterých se mluví v různých prognózách různých pracovišť. Rád bych také dodal, že se dostaneme na úroveň roku 2019 v reálném vyjádření HDP, ale v dalších parametrech ekonomiky budeme stále ještě pod úrovní toho předcovidového roku.

Vyvíjí vláda dostatečné konsolidační úsilí? Jak ho vyvážit společně se skutečností, že aktuální růst HDP je přinejmenším velmi slabý?

Konsolidační úsilí je zapeklitá věc, protože vláda se objektivně nachází ve velmi složité situaci, jelikož zdědila ekonomiku, která byla silně zasažena krizovými faktory, počínaje covidem a následky covidu. Poté se přidala energetická krize a válka na Ukrajině. To situaci samozřejmě komplikuje, protože se dramaticky propadl ekonomický výkon, a když ho nemáte, hůře se konsoliduje. Nejlépe se konsolidace provádí v dobách ekonomické konjunktury, tedy v situaci dostatečných rozpočtových příjmů. V tuzemské ekonomice sice příjmy díky inflaci dostatečné byly a jsou, na druhou stranu, vyšší inflace vyvolala také potřebu zvýšených výdajů, typicky valorizace důchodů a jiných transferů v podobě například zdravotnictví či sociálních dávek. V tomto kontextu se tedy domnívám, že z makroekonomického hlediska je konsolidační úsilí vlády dostatečné. Dále bych to moc nepřeháněl, protože ekonomika vlivem různých strukturálních faktorů a vývoje ve vnějším prostředí má sama se sebou co dělat. V podstatě vlastně stagnuje, tj. buď mírně klesá, nebo mírně roste.

Dle mého názoru si však vláda zbytečně zablokovala operační prostor tím, že jednoznačně zamítla možnost vrátit se k nějaké formě zvýšení zejména daně z příjmů fyzických osob. Ty byly naprosto chybně a neuváženě sníženy tzv. zrušením superhrubé mzdy. Tento krok byl špatně načasovaný, protože přišel na konci covidu, kdy bylo jasné, že impuls pro ekonomiku plynoucí z něj nebyl až tak potřebný. Navíc, nejvyšší efekt toto opatření mělo na středně bohaté až bohaté, kteří mají vyšší tendenci k úsporám než ke spotřebě. Bylo tedy jasné, že růstový impuls z toho bude minimální, což se také potvrdilo. Zároveň to významně podvázalo možnosti na straně příjmů. Správné by tedy bývalo bylo při té konsolidaci nejprve tuto věc korigovat, neříkám však úplně vrátit zpět. Korigovat může znamenat, že tu původní míru zdanění vrátím pouze u středně bohatých a bohatých.

U chudší části obyvatelstva byl naopak ten impuls do spotřeby nutný, jelikož v něm máme největší propady i v mezinárodním srovnání. Jak jsem již zmínil, vláda si tímto významně omezila možnosti a poté hledala a stále hledá varianty jinde. Musela zvýšit některé jiné daně, což nevnímám jako tabu, ale nemyslím si, že by se tím výrazně zlepšila struktura našeho daňového mixu, protože to vychýlení, že máme extrémně nízké daně z příjmů fyzických osob, v něm zůstalo. Zvýšení daní bych pochopil u majetkových daní, například u daně z nemovitosti. Mnohem méně to chápu a považuji to za chybu u zvýšení sociálního pojištění v části nemocenského pojištění. Téměř všichni ekonomové se shodnou, že máme extrémně vychýlený daňový mix na příjmové straně směrem právě k sociálnímu pojištění a říkají, že bychom ho měli snížit a zvýšit spíše příjmové a majetkové daně. A my uděláme pravý opak.

Tyto faktory pak komplikují samotný výsledek konsolidace, protože znamenala svým způsobem velké úsilí, ale ten efekt možná není tak jednoznačný a spektakulární, jaký by mohl být, kdyby se sáhlo i na jiné části. Samozřejmě to také komplikuje výdajová strana, kam jsme si přidali už k stávajícím mandatorním výdajům ještě nové výdaje typu například obrana (2 % HDP) nebo indexace plateb za státní pojištěnce ve zdravotním pojištění a další. Jejich odůvodnění je dle mého soudu sice většinou robustní, ale poté jde konsolidace logicky ztuha. Nejsem žádný zavilý kritik toho, že by konsolidace byla nedostatečná a pomalá, protože beru v potaz objektivní situaci, která není a nebyla lehká, a je potřeba to úsilí ocenit.

Kdybychom byli schopni zajistit, že schodky budou dále nominálně, a o to více relativně klesat, tak je to odpovídající. Není potřeba se nějak příliš “sebemrskat”, když ekonomika není v žádném laufu. Kdyby zde zítra vypukl ekonomický růst 4 % a více, tak se bavme o striktnější konsolidaci a tu situaci využijme, ale zatím v ní nejsme. V makroekonomii, stejně jako v jiných oborech, je velmi důležité zabývat se celým kontextem. Vidíme v ní neustálý boj o dosahování rovnováhy, která je tou nejzdravější situací pro to, abychom z toho potenciálu dostali co nejvíce.

Zmínil jste zrušení superhrubé mzdy. Jak jste ho vnímal z pozice guvernéra centrální banky a jak vstoupilo do měnověpolitického rozhodování?

Makroekonomicky to hodnotím pořád stejně. Z hlediska měnové politiky je to na detailnější pohled. Určitě to byl drobný příspěvek k tomu vnímání, že v ekonomice dojde k citelnému zvýšení poptávkové strany. Znamenalo to totiž výrazný růst čistých příjmů obyvatelstva, v celé ekonomice to bylo skoro 100 miliard. Jelikož to bylo nerovnoměrné, znatelná část skončila ve vyšších úsporách, ale samozřejmě předem nikdo z nás nemohl vědět, kolik. Určitě tedy zrušení superhrubé mzdy představovalo jistý střípek do té globální úvahy, že se zde vyskytují dodatečné inflační tlaky. Zajisté to však nehrálo klíčovou roli.

Hospodaření státního rozpočtu skončilo na konci května deficitem ve výši 210,4 mld. Kč. Dokáže vláda naplnit svůj plán, který počítá se schodkem za celý rok v hodnotě 252 mld. Kč?

Vypadá to dramaticky, ale v minulém roce jsme zažili podobný vývoj. Je však pravdou, že do rozpočtu tehdy doputovaly mimořádné příjmy z těch speciálních daní a zisků. Nevidím podrobně do průběhu plnění rozpočtu a jeho očekávaného vývoje. Domnívám se, že plus mínus by tento plán měla vláda naplnit. Jestli ten schodek překročí o deset nebo dvacet miliard nebo ho naopak naplní téměř přesně, není až tak podstatné. Důležitý je poměr schodku k HDP, což si myslím, že vláda zvládne.

Jaký je váš názor na stále pokračující windfall tax? Někteří minoritní akcionáři společnosti ČEZ argumentují, že výnosy mimořádné daně měly pokrýt mimořádné výdaje související s energetickou krizí. Vláda už ale žádné mimořádné výdaje od letošního ledna nemá, tak ať nevybírá mimořádné příjmy.

Nemám úplný vhled do všech detailů, ale obecně platí, že vláda může zákonem stanovit daňové povinnosti. Tak je to v moderních společnostech zařízeno. Může se nám to jako daňovým poplatníkům nelíbit, ale takto to prostě je. Ten zákon je platný a účinný a měl by působit až do roku 2025. Celkově windfall tax považuji za racionální řešení dané specifické situace. Domnívám se však, že jedna z chyb, kterou vláda učinila při implementaci windfall tax, bylo, že se měla zavést už na příjmy roku 2022. Rozumím tomu, že v hlavách politiků mohla být jistá obava z retroaktivity, ale z mého pohledu byla přehnaná.

Ukazuje se, že v řadě v jiných momentů vláda různé “nepravé” retroaktivity použila nebo používá a nic se z právního hlediska nestalo. Ti, co si stěžují, pomíjejí fakt, že oni už měli mimořádné zisky, a to zejména za rok 2022, a ty žádnou mimořádnou daní zdaněny nebyly. Je to tedy standardní argumentace typu, že se nám nelíbí, že jsme mimořádně zdaněni, protože už mimořádné zisky nemáme. Pokud je nemají, tak už by ani zdaněni být neměli. Už jsem ale říkal veřejně, že by bylo bývalo lepší řešení, kdyby se navýšila třeba dočasně daň z příjmů právnických osob pro všechny.

Co vyčítám windfall tax, je, že se pro ni určily pouze specifické skupiny oborů. Dokonce například v bankovnictví se vybralo pouze několik málo bank, protože měly obrat nad určitý limit, což považuji za systémově velmi nešťastné. Daně mají být mimo jiné férové a měly by se týkat všech stejně, což právě toto selektivní určení nesplňuje. Navíc víme, že v covidu, kdy také mimořádné zisky existovaly, je neměly pouze tyto obory, ale také například e-commerce nebo IT, a nikdo je nezdanil.

Pokud se vrátíme ještě k ČEZu. Nepovažoval byste za schůdnější řešení, aby si stát namísto windfall tax stáhl nějakou formu mimořádné dividendy?

To je velmi těžké říci. Neznám tolik poměry té firmy, o které hovoříme. Navíc je to velmi specifický podnik, v němž stát vlastní téměř 70 % akcií. Víme, že je to tak trochu veřejná utilita. Nemám na to vyhraněný názor.

Zestátní podle vás nakonec vláda energetickou společnost ČEZ, nebo alespoň její část?

V tuto chvíli to vypadá, že nikoliv a že tato vláda už nic takového neudělá už jen z časových důvodů. Otázka zní, zda je to dobře, protože pokud například ČEZ má být nositelem významných investičních projektů do jaderné energie, tak se domnívám, že jeho současné vlastnictví bude představovat velkou komplikaci. Je totiž jasné, že to jsou projekty, kde je dlouhá doba návratnosti. Není to typický komerční projekt, který se financuje během několika málo let. Jsou to ohromné sumy, i pokud přihlédneme k velikosti podniku, jakým je ČEZ.

Jak jsme zatím měli možnost pozorovat jisté notifikace v Bruselu, tak alespoň u toho prvního bloku jaderné elektrárny v Dukovanech bude to zadlužení kryto vládní garancí. Bude to dle mého soudu stejně vytvářet komplikace jak pro firmu, tak pro samotný projekt. Bylo by správné řešení, a to se asi už propáslo, minimálně vykoupit z ČEZu tu projektovou firmu JE Dukovany II a podřídit ji státnímu vlastnictví a řízení. Kdysi se také uvažovalo, že stát vykoupí celou jadernou energetiku a případně staré zdroje, přičemž ČEZ by si nechal pouze ty zelené. Mně osobně by to dávalo smysl, ale nic takového se nestalo.

Zdroj: ČNB, Bloomberg, Reuters

Související témata