Základní umělecká škola Josefa Suka nabízí v posledních letech nové studijní zaměření – EZHZT

Tato zkratka označuje studijní zaměření „Elektronické zpracování hudby a zvuková tvorba“. Předmět je zajímavý především pro studenty, kteří se chtějí zabývat zvukařinou, mají v úmyslu si pořídit nahrávací studio, chtějí se naučit pracovat s programy, které umí vytvářet různé zvuky, zvukové efekty, které umí zpracovávat hudbu elektronicky a podobně.

Předmět vyučuje pedagog Josef Krůšek, kterého jsme požádali, aby čtenářům přiblížil, čím se v hodinách „Zvukové tvorby“ se svými studenty zabývá.

V letošním roce jsme v hodinách „EZHZT" pracovali na Štafetovém projektu číslo 2. Po pár letech docházení na hodiny zvukové tvorby (elektronické zpracování zvuku a zvuková tvorba) už studenti disponují dostatečnou samostatností na to, aby dokázali v počítači tvořit hudbu. Neznamená to však, že se nemáme co učit, a to hlavně od sebe navzájem. Navázali jsme tedy na minulost a odstartovali druhý štafetový projekt, který nás (mě i mou tříčlennou skupinu) na měsíc a půl zabavoval a vystavoval naši kreativitu velké výzvě.

Zadání je jednoduché. Napřed vybíráme žánr (tentokrát jsem vyšel studentům vstříc vzhledem k jejich preferencím), tvoříme píseň v oblasti progresivní house music. Posloucháme pár náhodných kusů tohoto žánru z internetu pro uvedení do obrazu a nasátí inspirace. A pak už první osoba sedá za počítač.

Principem štafetového projektu však je, že pracujeme společně, a to pouze na jednom počítači! První student usedá a pracuje na prvním „beatu“ (rytmu). Druhý student ho rychle střídá a tvoří další, kontrastní alternativu. Třetí usedá a upravuje již vytvořené kusy. V zásadě je všechno povoleno, smíme tvořit a doplňovat nové stavební kameny, stejně tak ale přetvářet a přesouvat už vytvořené, v krajních případech dokonce bourat hotové stěny.

Po prvních náznacích rytmu přichází basová linka a tvorba prvních harmonických náčrtů. Základní kostru pak rychle doplňují nápadité detaily, které výrazně napomáhají nasměrování projektu určitým směrem.

Výhodou této metody práce je, že ta práce málokdy stojí. Střídáme se rychle na židli jeden za druhým a výtvor se nám pod rukama rychle mění. Mým hlavním úkolem je v tomto případě udržet tři studenty na uzdě, aby měl výsledek hlavu a patu. Ačkoli se neděje, že by si studenti záměrně házeli klacky pod nohy, či bez rozmyslu mazali výtvory svých spolužáků, rozličné nápady nás čtyř jakožto individuálních jedinců často nejsou úplně v souladu. A podstatná část obsahu projektu je tvořena metodou pokus-omyl, kdy pouze v některých případech pokus v rámci celku opravdu „omylem“ funguje.

Musíme se zkrátka naučit, že každý nápad v naší branži nenachází uplatnění a účel v každém projektu, musíme si zvyknout na pečlivou sebereflexi a opětovné naskočení na ty správné koleje místo tvrdohlavého pokračování slepou uličkou. Za hlavním obsahem projektu pak máme velké „pohřebiště“ nápadů, které jsme museli odsunout stranou, které ale současně čekají na potenciální „oživení“ a opětovné využití, ačkoli často v jiném místě a jiným způsobem.

Po několika hodinách práce už to nějak zní, nějak působí… ale ještě to tak úplně nefunguje. A důvod je prostý. Jelikož je totiž zadání poměrně volné, už máme sice postavenou část domu, několik stěn už úspěšně stojí a kdejaká místnost se pomalu rýsuje… ale stále nemáme definitivně určený „půdorys“. Máme nejvyšší čas zamyslet se nad strukturou písně.

Čmáráme tedy po tabuli a snažíme se naznačit, jakým směrem by měla energie postupovat. Kde v rámci písně chceme gradovat, kde naopak překvapit prudkým pádem následovaným změnou tématu. Přemýšlíme o délce stopáže, které bychom chtěli dosáhnout. A také jak chceme začít a jak celou píseň ukončit.

Projekt se chýlí ke konci ve chvíli, kdy máme jednotlivé prvky umístěné tak, že korespondují s již promyšleným půdorysem. Doplňujeme detaily, následně se snažíme vnímat píseň z jiné perspektivy – a tvoříme mix. Výsledek naší práce si můžete poslechnout na YouTube pod tímto názvem: EZHZT – Štafetový projekt vol.2 (progressive house).

Zatímco v jiných hodinách se snažíme hledat naše slabé stránky a pracovat na nich, abychom byli maximálně univerzální a nenaráželi při práci na žádné limity, štafetové projekty jsou mi sympatické právě v tom, že jsou přesně opačné. Na nich máme prostor zjistit, co v nás je, co nás baví a co můžeme projektu nabídnout. A jako bonus se toho od sebe můžeme vzájemně spoustu naučit – a to pouze tím, že ve správný čas uvolníme židli kolegovi, protože ho osvítil nápad nebo něco dokáže udělat lépe.

BcA. Josef Krůšek, DiS., pedagog hry na Bicí nástroje & EZHZT (zvuková tvorba), krusek-music.cz

Zodpovídá: Markéta Pazderová, DiS.
Vytvořeno / změněno: 26.6.2024 / 26.6.2024