Každý by si měl divadlo zkusit

S Eliškou Toperczerovou, uměleckou vedoucí divadla Radar, jsem se potkala v červnu, v čase, který se nese v duchu postupových zkoušek do souborů divadla. Radar má deset kroužků dramatické výchovy a speciální kroužek autorské dílny, v nichž se potkávají děti a mládež od čtyř do dvaceti let. Právě z nich se můžete za čas přesunout do dětského nebo dospělého divadelního souboru.

Eliška v divadle hraje, režíruje, podílí se i na hudební složce několika představení a spolu s Karolínou Klempířovou a Matějem Horáčkem se stará o ty nejmenší divadelní nadšence. „Hrát divadlo může každý a každý by si to měl za život alespoň jednou zkusit. Myslím si, že děti si k nám chodí hlavně odpočinout. Co si budeme povídat, ve školkách a školách je to mnohdy náročné. Nejde ale jen o to, že bychom hráli nějaká představení. Naopak, právě skrze hru, která je jim nejbližší, se mohou něco naučit – jak lépe mluvit, jak stát na jevišti a hlavně jak spolupracovat s ostatními a také jak zvládat své emoce a zároveň se vcítit do ostatních.“ Eliška ví, o čem mluví, sama je totiž v divadle už od svých sedmi let. Původně se věnovala hře na klavír, ale láska k divadlu nakonec převládla. „Divadlo je nádherný druh umění a má spoustu kladů. Je to prostor pro seberozvoj. Člověk díky němu poznává jiné světy, situace a reakce. Je zajímavé podívat se na určitou situaci z perspektivy postavy a pozorovat, jak se chová.“

Jedním z cílů Radaru, který stojí na kulturní mapě Sedmičky už 35 let, je vytvořit komunitu, kde děti z různých sociálně-kulturních skupin najdou bezpečné prostředí a místo, kam se rádi vrací i s rodiči. „Podstatou amatérského divadla je něco se naučit. Představení je proces a odráží určitý pokrok skupiny. Učíme se také, že když se něco nepovede, nevadí. Nemusí být vše perfektní, důležité je uvědomit si, že jsme to zkusili a někam se posunuli.“ To se odráží i vy výběru témat a her. „Každý rok si děti z kroužků připravují své vlastní vystoupení. Při něm se dbá na to, aby to o dané skupině něco vypovídalo. Pokud jsou ve skupině děti, které třeba mají problém s komunikací, vybereme téma, které je spojí. Mnozí z nás si v divadle našli dobré přátele. Díky němu zjistíte, že nezáleží na tom, jak jsou ostatní odlišní, ale na tom, co vás spojuje.“

Radar má 300 členů, na jejich repertoáru najdete 16 inscenací. Pořádají letní, zimní a příměstské tábory a organizují i obvodní kolo recitačních přehlídek pro žáky, již vzejdou ze školních kol, ale také pro starší účastníky, kam se může přihlásit kdokoliv. V letních měsících Radar opouští své zázemí v ulici Pplk. Sochora a již několikátým rokem vyjíždí na hostování na otáčivé hlediště do Týna nad Vltavou. Od října budou znovu hrát v Praze a každý má možnost si najít představení, které ho osloví. „Jsme rádi za každého diváka a za jakoukoliv zpětnou vazbu. Nikdo z nás si nehraje na velké režiséry a herce. Stále se učíme, ale děláme to s láskou,“ uzavírá Eliška.