Private equity v Česku: Může konzervativní přístup nabídnout výnos 20 % ročně?

Na českém trhu se v posledních letech kumuluje kapitál. Investoři řeší, jakým způsobem ho zhodnotit a zda zkoušet investovat napřímo, nebo svěřit své prostředky třetím stranám. “Od roku 2000 tu postupně vznikla celá nová skupina lidí, kteří možná nemají desítky miliard korun, ale mají buď jednotky nebo vyšší jednotky miliard, případně sta miliony. Takže vidím akumulaci kapitálu, přičemž ten kapitál se sofistikuje, což je úžasné,” říká v rozhovoru pro Roklen24 Managing Director private equity fondu CEIP Ondřej Benáček.

Pro takovéto investory, kteří chtějí sobě nebo svým dětem zajistit výdělek, který jim bude generován dlouhodobě, může být podle něj právě private equity fond tou vhodnou volbou. “My jsme dlouhodobá investice, která je po nějakou dobu nelikvidní, ale má dobrý rizikový profil a má nadstandardní výnos. Jsme v podstatě docela nudný fond, který investuje do zralých lokálních společností a nabízí konzervativní přístup, což je ale dobré. Já rád dělám nudné věci s dobrým výnosem,” směje se během rozhovoru Ondřej.

S Ondřejem se známe z doby studia na Institutu ekonomických studií, proto si během rozhovoru tykáme. Jak vidí budoucnost private equity fondů, aktuální investiční příležitosti na českém trhu a situaci v segmentu malých a středních firem? A proč si nový fond CEIP II věří na velmi ambiciózní výnos 20 % ročně? Nejen to se dočtete v následujícím rozhovoru.

Můžeš nejdřív blíže představit váš fond CEIP?

CEIP je standardním private equity fondem stylu západní Evropy pro velké sofistikované institucionální investory. Jsme closed end, tedy uzavřená struktura (fond se upisuje na fixní částku a po upsání je uzavřen dalšímu kapitálu a novým investorům, pozn. red.), protože investujeme do nelikvidních aktiv, konkrétně do podílů ve společnostech. A snažíme se styl západní kultury mít i v kvalitě správy, procesu nebo přístupu k investorům. Kupujeme zralé společnosti, které mají za nás minimálně čtyřletý pozitivní cash flow a mají určitou velikost.

Co nás ještě odlišuje od konkurence, je, že jsme Operational private equity fund, koupené firmy i aktivně spravujeme. Máme v týmu velké množství lidí, kteří jsou z branže – bývalí generální ředitelé velkých firem nebo podnikatelé, kteří sami nějakou firmu vybudovali – a ti nám pomáhají nejen v investičním procesu, ale i přímo se správou a budováním zainvestované společnosti. Buď jsou v roli výkonného manažera, nebo jsou součástí dozorčích orgánů dané společnosti a motivují vedení posouvat věci kupředu.

Co se týče specializace fondu, jsme vnímaní jako ti, kteří investují do průmyslu a výroby, ale já myslím, že je na čase se této nálepky zbavit. Skladba našeho stávajícího portfolia nového fondu ukazuje, že se zaměřujeme v první řadě na technologie, sekundárně na služby a až v třetí řadě na výrobu a průmysl.

Takže jste postupně změnili vaši investiční strategii?

My se tradičnímu odvětví nebráníme, průmysl milujeme a máme ho částečně v portfoliu Fondu I, ale ani ten není zaměřen čistě tímto směrem. Ano, naše největší firma ve Fondu I byla Elcom, zaměřující se na strojové vidění, haptické testování a automatizaci, přičemž aplikace jsou v průmyslu, ale nejen v průmyslu. A druhá největší investice ve Fondu I je firma BMH, působící v oblasti oprav vodovodních a kanalizačních potrubí, k čemuž využívá špičkových robotických technologií. Tyto firmy tvoří 40 % Fondu I a ani jedna nereprezentuje klasickou strojírenskou firmu, kde by si člověk představil zpracovávání železa.

V současnosti každopádně definujete jako svou prioritu v rámci investiční strategie technologie.

Ano. Ale ne ten tech, který si představí lidé, kteří rádi čtou Czech Crunch. My nemáme ten tech, který jde zítra zachránit svět. My se soustředíme na typ technologií, které již deset a více let spolehlivě fungují a generují cash flow. A za ním jdou služby a za nimi navazuje výroba a průmysl.

Aktuálně tedy investujete prostředky ze svého druhého fondu CEIP II, který má pod správou téměř 1,6 miliardy Kč. Jak probíhal fundraising a jak se vám daří budovat nové portfolio?

Fond CEIP II byl přeupsaný, to znamená, že jsme zaznamenali větší zájem, než jsme plánovali. Původně jsme cílili na 1,4 miliardy korun, nakonec máme skoro 1,6 miliardy a některé investory jsme od jisté fáze museli bohužel odmítat.

A co se týče portfolia, 40 % prostředků již máme zainvestovaných. Naše první investice, kterou jsme udělali, je firma AMiT, která kombinuje hardwarové a softwarové kompetence a je podobná super známé NVIDII. Zaměřuje se na elektroniku pro kolejová vozidla a veřejnou dopravu a sekundárně na energetiku – a to formou vlastního softwaru i hardwaru, který si firma sama vyvíjí a vyrábí. Další z našich investic, firma KOSYKA, vyrábí konektory a svazky a Big Magic nabízí přelomová řešení v rekuperaci vzduchu. Poslední naší akvizicí byla firma BLOCK, zajišťující vysoce specializovaná technologická zařízení pro zdravotnictví, farmaceutický průmysl, biotechnologie a polovodiče. Fond funguje zhruba 18 měsíců, takže čtyři investice za tak krátkou dobu považuji za náš velký úspěch v roli dealmakerů.

Ještě dodám, že předchozí fond CEIP I nebyl pákovaný, ale v rámci CEIP II již akviziční pákování využíváme. Proto můžeme vybírat mezi firmami s vyšší hodnotou a v kombinaci s velikostí fondu pak dělat větší investice.

Můžeš přiblížit, co znamená pákování a nepákování v rámci private equity fondu a jak se to promítá do plánovaného výnosu?

Nepákování znamená, že při nákupu firem jsme v rámci Fondu I vůbec nepoužívali úvěry. Používali jsme pouze 100 % ekvity. Byli jsme konzervativnější, než byl standard na trhu, a limitovalo nás to ve velikosti firem, do kterých jsme mohli investovat a samozřejmě i ve výnosu. Fond CEIP I cílil na výnos 10 % ročně. Na druhou stranu nám to pomohlo s rizikovým profilem fondu, investoři čelili nižšímu riziku. Pak jsme ale zjistili, že v České republice investoři rizikový profil tolik neřeší a že je pro ně hlavní čistý výnos. Současný fond CEIP II je tedy pákovaný, to znamená, že část prostředků na nákup dané firmy je financovaná pomocí úvěrů, což je standardem tohoto sektoru. To nám umožňuje dělat násobně větší investice, přičemž cílíme na 20% čistý výnos pro naše investory ročně.

Změnilo se očekávání investorů, co se týče výnosu za poslední roky? Například vlivem vysoké inflace?

Investoři, které máme, nijak zásadně nepodléhají krátkodobým trendům ani módním událostem na trhu. A jak správcovské společnosti, tak i lidé, kteří pro ně pracují, jsou extrémně sofistikovaní. Návratnost, kterou očekávají, je spíše ovlivněná průměrnou výkonností akciového trhu. Tím hlavním ukazatelem výkonnosti trhu, oním benchmarkem, ke kterému jsou ostatní investice porovnávány, je v zásadě americký index S&P 500 a jeho dlouhodobý výnos. A můžeme diskutovat, jestli dlouhodobý znamená období dvaceti nebo padesáti let. Každopádně mluvíme o výnosu očištěném o poplatky – protože ani indexy a úschova akcií nejsou zadarmo – ve výši zhruba 9 % ročně. K tomu je ale důležitá poznámka pro české investory – tento výnos je v amerických dolarech. To znamená, že při investování na americkém trhu jste v plném devizovém riziku a pohyb dolaru vůči koruně, případně zajištění proti takovémuto pohybu – takzvaný hedge – výrazně snižuje hodnotu vaší investice.

A když bychom se bavili o průměrném výnosu v rámci private equity fondů, tam je dlouhodobý roční výnos zhruba jaký ? Funguje to tak, že se private equity fondy navzájem sledují a svou výkonnost si porovnávají?

Private equity fondy se samozřejmě srovnávají. Starý vtip říká, že tři čtvrtiny všech fondů jsou, co se týče své výkonnosti, v nejvyšším kvartálu. Je velký rozdíl v tom, jestli se mluví o pákovaných nebo nepákovaných fondech. U těch nepákovaných fondů je roční výnos 10 %, na který jsme cílili s Fondem I, velmi dobrý výnos. U fondů, které jsou pákované, je za dobrý výnos považováno 15 % ročně. To je mimochodem nad výnosem světového indexu fondů, které zveřejňují své výsledky. Například Goldman Sachs a Carlyle dosahuje dle posledního výzkumu prof. Phalippou, který se této oblasti dlouhodobě věnuje, 11% hrubého výnosu, zatímco KKR a Apollo mají 12% a Blackstone 13% hrubý výnos. To znamená, že náš cíl 20 % nás určuje k tomu, abychom byli přesně podle toho vtipu – v nejvyšším kvartálu (smích). Pravdou je, že small a mid cap fondy mají větší výnos nežli výše zmíněné mega fondy, jejichž marketing předčuje jejich výnos.

Prezentujete se jako fond s jedinečným zaměřením, specifickým know how i příslibem vysokého výnosu. Jak to probíhá při oslovování firem? Vnímáte nějakou konkurenci?

Určitě tu je velmi kvalitní konkurence, ale jsou to generalisté, mají obecnější zaměření. My od samého založení věříme v ostrou specializaci, takže naše znalost vybraných oborů je pro nás při kontaktu s majiteli firem výhodou. A to v obou případech – pokud chce majitel svou firmu zcela prodat a chce kontinuitu, i pokud si přeje dál ve firmě v nějaké roli zůstat a realizovat s námi dodatečný výnos, což je docela časté. Vždy nakonec preferuje někoho kompetentního a prověřeného, kdo bude firmu dál budovat. Často fungujeme v roli nějakého růstového kapitálu, poskytujeme peníze pro akvizice, poskytujeme peníze pro zásadní investice v rámci dané firmy. V takovém případě naše pochopení záměrů majitelů, pochopení koncových trhů, ale i naše schopnost přivést nové zákazníky nebo dodavatele, je něco, co je pro nás určitě obrovskou konkurenční výhodou. A dokládá to i fakt, že ze čtyř firem, do kterých jsme v rámci Fondu II za poslední rok zainvestovali, tři z nich vůbec nebyly na trhu. Ti lidé mluvili přímo a pouze s námi.

A to je podle mě dané specializací našeho týmu i obrovským množstvím práce, kterou jsme odvedli v rámci Fondu I. Šlo o vysoké tisíce hodin, které jsme v týmu strávili vyhledáváním investičních příležitostí a komunikací s majiteli firem.

Takže si průběžně budujete vztahy s majiteli firem, do kterých byste potenciálně někdy chtěli investovat.

Ano, v zásadě – a to teď prozradím část našeho know-how – máme zkušenost, že od doby, kdy s někým začneme mluvit, až do doby, kdy nám firmu prodá, to trvá tři roky. A to jsou de facto největší aktiva našeho fondu – kvalita týmu a síla naší pipeline (množství zajímavých firem, které jsou v hledáčku daného fondu za účelem možné budoucí investice, pozn. redakce).

Můžeš popsat, jaká kritéria jsou pro vás při výběru firem důležitá? Co firma musí mít, abyste měli zájem jí koupit?

Jak to bylo v té komedii Jáchyme hoď ho do stroje? Kolik třešní, tolik višní…(smích) Ta kritéria nemají nějakou pevnou obálku. To, že tu obálku umíme aplikovat, je nějaké naše know how. A ne, že bych to nechtěl říct, ale ty situace, které u firem před naší investicí řešíme, jsou strašně pestré. Řešíme menšinové i majoritní podíly, konsolidace, růstový kapitál, restrukturalizace, někdy neshody mezi investory nebo společníky, někdy se dostaneme k firmě přes nějaké známé z oboru. Každopádně pohledem ze strany prodávajících je strašně důležitá naše reputace. A reputace u nás znamená, že jednáme slušně a profesionálně a vždy držíme slovo. A to se nám dlouhodobě vrací.

Přiblížíš alespoň postup před nákupem firmy?

Náš tým vytvoří investiční teze. V jedné určíme, kde v rámci této příležitosti můžeme vydělat požadovaný výnos a zároveň budujeme vždycky takzvanou upside tezi – tedy pozitivní scénář a defenzivní tezi – negativní scénář. Pozitivní scénář předpokládá vyšší výnos, pokud se nám podaří exekuovat přesně definované operativní a následně i strategické cíle. V defenzivní tezi si naopak stanovíme nejhorší možný výsledek v případě, kdy by se stanovenou investiční tezi nepodařilo realizovat nebo kdy by šly trhy proti nám. To není nic magického, takhle to dělají podle mě všichni renomovaní kolegové.

Trávíme mnoho času prací s experty a daty, provádíme stress testing jednotlivých hypotéz i detailní a velmi nákladnou due diligence firem, o které se zajímáme. A ačkoliv neodmítáme minoritní podíly, specializujeme se na nákup majoritních podílů. Většinový podíl nám umožňuje naši investiční tezi lépe naplnit a zároveň mít větší vliv na zlepšování provozu a zvyšování hodnoty firmy.

Co je ale důležité, my ty firmy často velmi intimně známe. Známe buď přímo jejich majitele nebo manažery, případně zákazníky. A někdy je známe celé dekády.

Chápu, že s nákupem vámi vybraných firem se asi nepojí tak divoký vývoj, jaký může nastat při investicích do startupů, ale i tak – stává se vám, že se situace nevyvíjí tak, jak jste naplánovali a musíte flexibilně reagovat na podmínky na trhu, případně měnit například stanovený business plán nebo investiční teze?

Pokud bychom naše teze zásadně měnili, tak to znamená, že jsme něco udělali špatně. My jsme konzervativní lidé, kteří kupují konzervativní byznysy a mají konzervativní investiční přístupy, abychom vydělali na poměry private equity konzervativních 20 % ročně (smích).

Jak vnímáš z pohledu private equity vývoj příležitostí na českém trhu za poslední roky?

Aktuálně vidíme největší množství investičních příležitostí za celou dobu, co jsme na trhu. Nejsme ale standardním ukazatelem trhu, my nejsme tím praporkem, který jde podle větru. Náš pohled může být zkreslený tím, že si část našich investičních příležitostí sami vytváříme. To byl ostatně případ tří ze čtyř investic Fondu II.

Aktuálně jsme v pěti akvizičních procesech, což je pro nás naprosto rekordní číslo i vzhledem k velikosti týmu, který máme. A z těchto pěti procesů máme tři, kde prodávající jednají jen s námi.

Jak obecně hodnotíš segment malých a středních firem v Česku?

Česká republika má neuvěřitelné množství inteligentních, vzdělaných a pracovitých lidí. Problém ale je, že náš stát je nesmírně neefektivní. Místo toho, aby se zdigitalizoval, zmenšil, některé správní agendy řešil sám nebo je vůbec po firmách nepožadoval, tak tu máme šílenou regulaci. Téměř veškeré povinnosti státu jsou přenášeny na podnikatele. Daně pak nejsou investovány, ale prožrány erárem a dotacemi, které narušují trh.

A jedním ze smutných témat posledních let je, že dochází u malých a středních podniků k takzvanému founder transition, tedy změně majitelů. Podnikatelé a podnikatelky, kteří zakládali své firmy po revoluci, koupili je nebo je ovládli v privatizaci – a to neříkám nějak pejorativně – tak poslední roky dostávali strašnou čočku. Nejdřív covidem, následně růstem cen energií, které velká část z nich nedokázala promítnout do cen svých produktů nebo služeb, více jak 40% kumulovanou inflací a v neposlední řadě obrovským nárůstem regulace. A navíc po tom, co 30 let tito podnikatelé něco budovali a nevypláceli si pomalu žádný plat, najednou čelí riziku, že jim podle nového návrhu jejich kapitálové výnosy stát ještě zdaní.

Takže vzniká potřeba danou firmu někomu předat nebo prodat.

Přesně tak. A ne všichni mají to řešení v rámci rodiny. Takže odkup ze strany private equity fondu může být řešením. Ale v současnosti se na nás obrací i spousta malých firem, které jsou pro nás moc malé, ale jejich majitelé nedokáží najít nikoho, kdo by je koupil. V zásadě tu pro takovéto firmy neexistuje trh a majitelé tak nemají žádnou možnost exitu.

Jak vnímáš budoucnost segmentu malých firem a živnostníků?

Zásadní problém nastává s neustále rostoucí regulací. Dle analýzy Hospodářské komory ukládá stát živnostníkům a firmám na základě vybraných, podnikateli nejčastěji používaných 34 zákonů, přes 2147 povinností. Uvedu takový ilustrativní příklad, samozřejmě velmi zjednodušený. Představme si malou firmu, která měla tržby 100 milionů korun a operovala s 10% EBITDA marží, což mimochodem vůbec není špatné. Odpisy, které musí reinvestovat, jsou z toho 4 miliony. To znamená, že před zdaněním měla zisk 6 milionů. Z toho si tedy pojďme říci, že majiteli zbyly po zdanění zhruba 4 miliony korun. A teď se na něj navalilo GDPR, whistleblowing a pokud je ta firma ještě nedej bože z nějakého strategického segmentu, tak ještě nové směrnice o kybernetické bezpečnosti. Ten malý podnikatel nemá žádnou infrastrukturu a protože je nutně efektivní, všichni jeho lidé jsou úplně vytížení. Rozhodne se tedy, že tyhle služby bude outsourcovat. Kdybychom si řekli, že to bude dělat tak poctivě, jak to po něm chtějí ony více či méně špatně napsané zákony, bude ho to stát zaokrouhleně dva miliony korun. Takže z těch čtyř milionů korun mu zbydou dva. Pojďme předpokládat, že si tenhle podnikatel během roku nevyplácel žádný plat, měl jen nějakou dividendu. A když si vyhodnotí výsledek, vyjde mu, že na tom bude lépe, pokud půjde dělat obchodního manažera do nadnárodní korporace.

A když si vezmeme firmu, která operuje s 8% marží, tak v zásadě je ten člověk na nule. Řešením těchto podnikatelů je tedy firmu zavřít, protože – jak jsem již zmínil – nemají moc jinou exit strategii. Své zaměstnance propustí a ti ve většině skončí ve státní správě, která každý rok nabírá další a další úředníky. Takové případy my opravdu vidíme z první ruky. Ale to už je na jinou diskusi než o private equity, to je spíše rozhovor o stavu podnikání v České republice.

A co diskuse nad funkčními nebo nefunkčními kapitálovými trhy? Mohla by například burza být ta exit strategie v tuhle chvíli?

Tyhle firmy jsou na burzu příliš malé. Ale samozřejmě burza by mohla vytvořit silnější třeba střední firmy, které by pomohly trh konsolidovat a tyto firmy kupovat. Ale burza není moje specializace, na tohle téma jsou jiní odborníci.

Jak se naopak podle tvé zkušenosti vyvíjí zájem, potřeby a potenciál ze strany investorů v průběhu posledních let vzhledem k akumulaci kapitálu na trzích?

V oblasti soukromých iniciativ cítím naopak ohromný optimismus. Díky velkým investičním skupinám v době kolem roku 2000 se někdy s rokem 2010 vytvořila celá nová skupina lidí, kteří možná nemají desítky miliard korun, ale mají buď jednotky nebo vyšší jednotky miliard, případně sta miliony. Přičemž jsou to většinou “self-made men”, vypracovali se sami a mají vlastně všechny pozitivní vlastnosti, zkušenosti, mají integritu i více či méně elánu.

Takže vidím akumulaci kapitálu, přičemž ten kapitál se sofistikuje, což je úžasné. A je vidět směrování českých firem do západní Evropy nebo Ameriky. Dějí se nejen velké akvizice, o kterých čteme články, ale i velké množství malých akvizic, což je hrozně důležité. Z mého pohledu se tedy český kapitál posouvá tím správným směrem.

A co se týče chování investorů, tam probíhají z mé zkušenosti dva trendy. Jeden je, že se investoři koukají více na západ a druhý je, že začíná docházet k předávání majetku do druhé generace – to vidíme i u našich investorů, část z nichž jsou “family offices” – a tato druhá generace si více než první uvědomuje důležitost diversifikace a důležitost toho, mít část svých peněz pod profesionální správou třetí strany. Což má z mého pohledu řadu výhod. Za prvé to celé nestojí a nepadá s jedním člověkem a za druhé je tím zajistěna určitá kontinuita. Část peněz, které jsou k nám investované, jsou v zásadě trusty, které byly těmi podnikateli založeny pro jejich děti. Oni nechtějí dát dětem rovnou peníze, oni chtějí zajistit nějaký výdělek, který jim bude generován bezpečně a dlouhodobě. A to je naše role, role zavedených, opakovaně investujících private equity fondů. My jsme dlouhodobá investice, která je po nějakou dobu nelikvidní, ale má dobrý rizikový profil a nadstandardní výnos.

Když se koukáme na západ, tak investice, které tito investoři nebo jejich rodiny dělají sami a napřímo, tvoří maximálně 20 % všech nových investic. Vést family office je totiž ve skutečnosti hodně o alokaci peněz profesionálním správcům. V České republice se obávám, že je to procento zatím skoro naopak, ale i tady očekávám, že bude obecně růst důležitost nezávislých asset manažerů.

Takže očekáváš, že tím pádem naroste i důležitosti private equity fondů?

Ano, ale private equity je jen jedna z možností. Určitě bych nikomu nedoporučil dát všechny peníze do private equity. Když se podíváme na skladbu portfolia například velmi bohatých amerických investorů, private equity ve skladbě jejich portfolia tvoří zhruba 20 %. Což je, ruku na srdce, o 20 % více, než má většina českých investorů.

V tom by ale měly hrát kapitálové trhy – trhy cenných papírů, dluhopisů, investiční trhy – klíčovou roli nejen pro bohaté investory, ale i pro střední nebo nižší třídu, která je spořivá a přemýšlí o tom, že v důchodu se o ně stát nedokáže plně postarat. A chtějí si proto zajistit nějaké prostředky sami. Což je v České republice z mého pohledu pro tuto třídu velká výzva.

Z tvého pohledu tu není dostatek investičních produktů pro střední a nižší třídu?

Z několika příkladů z mého okolí jsem si uvědomil, že vlastně ne. Zjistil jsem, že tady kompletně chybí nějaký investiční nástroj, který by umožnil střední třídě investovat, se slušnými lidmi do slušného produktu, který jim dlouhodobě vynese nadstandardní výnos. Něco, co by nebylo zatížené tou klasickou strukturou, poplatky, těžkopádností. Vím například o případu, kdy velmi vzdělaný člověk se podle všech investičních pouček zachoval správně, vložil své peníze do nejmenované stabilní české banky, vybral si s daným objemem peněz správně jen čistě akciové fondy, zvolil správně dlouhodobou strategii a za období deseti let prodělal půl procenta ročně. Banky se snaží kupovat akcie a aktivně je ve svých fondech spravovat, což ještě zatíží poplatky a je to ve výsledku neefektivní. Než investovat do akcií tímto způsobem, je lepší vynechat lokální přeprodejce a koupit si přímo ETF.

Ale na private equity se ETF kupuje špatně. Proto mám velkou radost z toho, že jsme loni začali spolupracovat se skupinou CONSEQ, která vytvořila lokálně regulovaný investiční produkt přesně pro střední třídu, který tu chyběl. Do té doby byla průměrná investice institucionálního investora do našeho private equity fondu 150 milionů korun, což je samozřejmě pro střední třídu absolutně nedostupná částka. Z prostředků, které CONSEQ od investorů vybral, vznikl fond kvalifikovaných investorů CEIP II fond fondů, který se stal investorem do našeho fondu CEIP II. Díky tomu mohou na našem private equity fondu CEIP II participovat i menší investoři s částkou od 1 milionu korun, případně dokonce 100 000 korun, v kombinaci s investicemi do ostatních fondů kvalifikovaných investorů od skupiny CONSEQ. A to vnímám jako velmi pozitivní věc, v rámci nějaké společenské zodpovědnosti.

Vraťme se na závěr k vašemu fondu – jaké máte plány do budoucna?

Do konce roku bychom rádi koupili dvě úplně nové firmy v sektorech, ve kterých fond CEIP II ještě není, a udělali minimálně jednu add-on investici, tedy konsolidační investici okolo již stávajících firem, které máme. A dlouhodobě chceme být jedním z nejvýznamnějších a nejaktivnějších investorů v oblasti malých a středních podniků v námi definovaných segmentech. Našim cílem je dávat investorům příležitost vkládat peníze do zajímavých oborů a zároveň pomáhat lokálním malým a středním firmám uspět a směrovat dál na západ.

Zdroj: CEIP

Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.

Související témata