Německo by do roku 2035 mohlo potrubím dovážet až 100 TWh zeleného vodíku

Německo by do roku 2035 mohlo potrubím dovážet až 100 terawatthodin (TWh) zeleného vodíku ze sousedních zemí. To by pokrylo značnou část předpokládané roční poptávky, uvádí studie berlínských organizací Agora Energiewende a Agora Industry, ze které cituje agentura Reuters. Berlín se snaží rozšířit využívání vodíku jako zdroje energie, aby snížil emise skleníkových plynů v průmyslových odvětvích, která silně znečišťují životní prostředí a která nelze elektrifikovat, jako je ocelářství a chemický průmysl. Chce také snížil závislost na dovozu fosilních paliv.

Zelený vodík, vyráběný pomocí solární a větrné energie, je pilířem plánované energetické transformace Německa. Vodík by podle studie mohl do roku 2035 pokrýt 11,2 procenta celkové plánované poptávky po energii, která se v Německu odhaduje na 894 TWh ročně. Protože jsou ale zdroje z obnovitelné energie omezené, bude Německo muset 50 až 70 procent vodíku dovážet.

V současné době Německo spotřebovává 55 až 60 TWh vodíku ročně. Ten se ale vyrábí téměř výhradně z fosilních paliv, vyplývá z údajů ministerstva hospodářství.

Studie uvádí, že do roku 2030 by Německo mohlo vyrábět 11 TWh vodíku. Potrubím by pak mohlo dovážet přibližně 17 TWh zeleného a zhruba 15 TWh modrého vodíku vyráběného ze zemního plynu. To by v Německu pokrylo méně než polovinu celkové poptávky po vodíku, která by měla do konce tohoto desetiletí dosáhnout 95 až 130 TWh.

Podle studie by však Německo mohlo s využitím stávající infrastruktury zemního plynu v Evropě do roku 2035 zvýšit dovoz potrubím na 60 až 100 TWh. "Aby Německo dosáhlo klimatické neutrality, potřebuje bezpečné a nákladově efektivní dodávky vodíku z obnovitelných zdrojů. Dovoz z Evropy potrubím v tomto ohledu hraje klíčovou roli," uvedl ředitel společnosti Agora Energiewende Simon Müller.

Mezi perspektivní koridory patří dovoz z Dánska a Norska přes Severní moře a v pozdější fázi vzhledem ke vzdálenosti a technické složitosti také ze Švédska a Finska přes Baltské moře. V dlouhodobém horizontu mohou hrát významnou roli plynovody z jižní Evropy a Severní Afriky, zejména ze Španělska a Tuniska, a dále možný dovoz z Británie, Portugalska, Alžírska, Řecka a z Ukrajiny, uvádí studie.