Specialisté odboru vojenské dopravy připraví přesun zahraniční armády na klíč a od A až do Z

Autor: majorka Denisa Vernerová

Jako první vědí, že se přes Českou republiku přesune zahraniční vojenská technika. Připravují trasy, monitorují silniční i železniční uzly. Zajímá je nejen stav vozovek a mostů, ale mj. i jejich šířka či nosnost. Řeč je o pracovnících odboru vojenské dopravy, bez nichž by se žádný přejezd přes naše území neuskutečnil. Tipli byste si, proč mají radši klasické mapy před těmi digitálními?

„První kroky vždy vedou k mapě, a to klasické. Třeba takové, jaké můžeme používat v autech. Z těch se dá při znalosti čtení všech znaků a symbolů vyčíst ohromné množství informací,“ vysvětluje kapitánka Veronika Libichová, která má přípravu těchto specialistů na přepravu na starosti.

Příprava ale samozřejmě začíná mnohem dřív, a to žádostí o přesun vojenské techniky přes naše území.

„Zajímá nás počet, velikost, váha, rozměry. Podle toho porovnáváme propustky, mosty a tunely, prověřujeme šířku a stav vozovky, všechny objekty, které by mohly způsobit jakékoliv nepříjemnosti,“ vypočítává kapitánka Libichová. Samozřejmostí je spolupráce s dalšími institucemi: Ministerstvem dopravy, Českými dráhami a Ředitelstvím silnic a dálnic.

Mezinárodní vojenské přepravě se věnují vojáci Agentury logistiky ve Staré Boleslavi na odboru vojenské dopravy, tuzemským jednotkám zase pomáhají regionální střediska vojenské dopravy v Plzni, Hradci Králové a Olomouci.

Přeprava po železnici: Od kontroly pražců až po osvětlení stanice

Časně zrána přijíždíme na vytipovanou, prozatím opuštěnou, železniční vlečku. Za několik hodin by tudy měl projíždět plně naložený vlak s vojenskou technikou. Další materiál by se zde měl naložit.

„Bohužel v oblasti byly nedávno povodně a došlo k poškození několika kolejí, vše by ale mělo být již opraveno. Naši vojáci nicméně musí prověřit aktuální stav pražců, počty kolejí a jejich použitelnost, délku odstavných kolejí i zpevněnost terénu. Ale také vlastní vybavení železniční stanice a třeba i osvětlení, kdyby se akce protáhla,“ prozrazuje Veronika Libichová.

Připravené musejí být také přístupové komunikace a manipulační plochy, kdyby došlo na použití jeřábu. Pokud podle Libichové není k dispozici vyhovující rampa na vagónování, staví si vojáci tzv. univerzální nakládací ocelovou rampu sami. „Celá konstrukce váží téměř čtyři tuny, nejtěžší část má 170 kilogramů a musí ji nést šest vojáků. Celková nosnost je až 45 tun,“ doplňuje.

Poté přichází na řadu navádění vozidel na rampu, což vyžaduje maximální soustředění a znalost správných naváděcích postupů. A hlavně perfektně sladěný tým.

To vše před nedávnem trénovaly více než dvě desítky specialistů jednotek zabezpečení přepravy MCTs (Movement Control Teams) ve vojenském výcvikovém prostoru v Boleticích. Aby všechny činnosti zvládali v praxi i za zhoršených bezpečnostních podmínek nebo na území jiného státu, musí mít odpovídající výcvik.

Cvičení mělo dvě části: vševojskovou a odbornou. Ta první se zaměřuje hlavně na činnosti, které jsou pro týmy zásadní, jako je topografie, taktika malých jednotek, střelecká a zdravotní příprava nebo základy přežití. Druhá se věnuje standardizovaným postupům jednotlivých činností specialistů a jejich použití v praxi, ať už se jedná například o správně zpracovaný formulář pro zakreslení průzkumu nebo vyproštění auta navijákem.

Jednotky zabezpečení přepravy jsou důležitou součástí přesunů vojenské výzbroje, techniky i ostatních zásob, které se přemísťují z místa vykládky do určených prostor. Do jejich portfolia patří široké spektrum činností, které však mají vždy stejný cíl, a to co nejhladší průběh přepravy nebo přesunu.