Kdo je desetiletý Vojtěch Fišera? Klavírní a houslový virtuos a jeden z největších jičínských talentů století

„Vlastně se projevoval už od narození. Měli jsme keyboard a Vojtík od doby, co se trochu naučil klávesy, tak hrál a skladby už od počátku dávaly smysl. Přitom nikdy nehrál dětské skladby. Vždy ho zajímala klasická hudba a pokoušel se zahrát to, co slyší. Důležité byly i varhanní koncerty na Bradech, které poslouchal,“ popisuje samotné začátky maminka Kateřina Fišerová. „Vojta si vždy najde těžkou skladbu, se kterou přijde za paní učitelkou s tím, že to chce hrát,“ doplňuje maminka, která s Vojtou absolvuje všechny akce, výzvy i soutěže a při čekání v mezidobí zažívá opravdová napětí. Ovšem stres, ten se Vojty nikdy nedotkne. Na rozdíl od jeho doprovodu.

„Potom musí pedagog zhodnotit, jestli do té skladby jít, nebo ne,“ potvrzuje učitelka Zuzana Pelcová a s úsměvem dodává, že Vojta si už zvyká. Výukou hry na klavír začalo Vojtovo putování jičínskou ZUŠkou a světem hudby. „Vojtu jsem musela hodně usměrnit. Viděla jsem ten horlivý divoký talent, který vyžadoval péči v tom, že se potřeboval naučit pečlivosti a pomalým tempům. Ta cílevědomost a pečlivost se ale ukázaly,“ popisuje paní učitelka Pelcová.

Po klavíru Vojtu zaujaly housle a začal navštěvovat hodiny s učitelkou Ludmilou Krčmárikovou. Velice rychle si nástroj osvojil. „Housle se mi začaly líbit a přilákaly mě,“ konstatuje virtuos.

Dne 9. prosince 2023 se Vojtěch Fišera zúčastnil své první soutěže v životě – soutěžní přehlídky Antonín Dvořák mladým v pražské konzervatoři. Ve své kategorii dětí do 10 let získal 1. místo.

Následovala soutěž základních uměleckých škol, která sestává z několika kol: školního, okresního, krajského a celostátního. Vojta soutěžil ve hře klavír i na housle a samozřejmě se probojoval do celostátního kola. V něm stanul před porotou, v jejímž čele usedl Pavel Šporcl, a jednoznačně sebral 1. místo v houslích a 2. místo ve hře na klavír. Pro Vojtu bylo ohromným zážitkem, že mohl hrát na klavír Fazioli, a že mu pogratuloval osobně pan Šporcl, od kterého obdržel smyčec pro velké housle. Teď jenom do nich dorůst.

Následovala třetí soutěž, a tím pádem i třetí nastudovaný repertoár. Dosud nejtěžší, protože na pražské soutěži Prague Junior Note už se hraje drsně. Vojta zahrál na klavír sonátu Josefa Myslivečka. V porotě zasedal klavírista, profesor Ivan Klánský, který jičínskému fenoménu udělil neuvěřitelných 24 bodů z možných 25. Vojta celkově získal 3. cenu.

Ani to nestačilo a Vojta do konce školního roku stihl ještě jednu houslovou soutěž. Byla to mezinárodní Kociánova houslová soutěž v Ústí nad Orlicí, na níž se jičínské želízko v ohni setkalo s dosud největší konkurencí, protože už se nehrálo jenom v českém rybníčku. Převzal čestné uznání prvního stupně a celkově obsadil úžasné 8. místo. Opět se setkal s Pavlem Šporclem, který byl už „starým známým“, a vůbec poprvé si Vojta vyzkoušel hraní v orchestru, kdy ze soutěžících bylo sestaveno hudební těleso. Téměř s nulovou přípravou si Vojta hru v orchestru opravdu užil. „Hráli jsme tam ale lehké věci a doufám, že příště to bude trochu těžší,“ zhodnotil při našem rozhovoru desetiletý muzikant a setkal se s mlčením, protože na takové hodnocení se vážně nedá nic říct.

Ale o tom ten zápal Vojtěcha Fišery je. Jeho mimořádnost tkví v mnoha ohledech, nejvíce pozoruhodná je však rychlost, s jakou si dokáže osvojit složitou skladbu. Žádná výzva pro něj není nemožná, vše ho láká a často si až troufale stěžuje, že klasické kusy by mohly být delší. Také koketuje s činohrou, a dokonce i s myšlenkou, že začne hudbu skládat.

„Hudba je můj svět. Když nehraju na nic, což je málokdy, tak mi to chybí a chci zpátky,“ říká Vojtěch Fišera s tím, že když nehraje, tak hudbu rád poslouchá, což se hodí hlavně při dlouhých cestách na soutěže, kdy automobil zní jako orchestr. „Na soutěžích a na kurzech objevím nějakou věc a potom žebrám u paní učitelky, dokud mi neřekne, že můžu,“ dodává lišácky, zatímco zmíněné pedagožky v dobrém vrtí hlavou.

Vojta se o prázdninách věnuje kurzům, aby nabral nejenom zkušenosti, ale i kontakty na proslulé učitele hudby. Mimo jiné ho čeká v druhé polovině prázdnin Akademie MenART. Tak Vojtovi přejme, aby mu zápal vydržel, neboť talent je jedna věc, byť ohromně nezbytná, avšak chuť, horlivost, zájem, pracovitost a ctižádost jsou rovněž důležitými atributy pravého umělce.

-jir-

Související témata