O zdraví se musí v první řadě starat každý sám, říká MUDr. Barbora Macková, MHA v rozhovoru pro IPVZ

Je vyžadována podpora jazyka JavaScript

Některé stránky na tomto webu vyžadují podporu jazyka JavaScript. Váš webový prohlížeč jazyk JavaScript nepodporuje nebo jazyk JavaScript není povolen.

Chcete-li zjistit, zda webový prohlížeč podporuje jazyk JavaScript nebo jazyk JavaScript chcete povolit, přečtěte si nápovědu k vašemu webovému prohlížeči.

MUDr. Barbora Macková, MHA — O zdraví se musí v první řadě starat každý sám

Státní zdravotní ústav je instituce, která se věnuje ochraně veřejného zdraví, což je sice formule, kterou všichni známe, ale málokdo ví, co si pod tím představit. Ochrana veřejného zdraví jsou, jednoduše řečeno, všechny procesy, které vedou k tomu, aby jakýkoli člověk žijící v ČR nemusel mít strach se napít nebo si koupit potravinu a aby v rámci svých běžných denních činností nemusel řešit to, jestli mu daný předmět nebo potravina nebo to, s čím pracuje nebo na sobě nosí jako oblečení, způsobí nějaký zdravotní problém. Problematika však není pouze o předmětech, které užíváme, ale má přesah i do životního prostředí. Protože jde o téma komplexní zahrnující navíc i oblast hygieny, bylo nutné téma probrat s osobou nejpovolanější. Tou je MUDr. Barbora Macková, MHA, ředitelka Státního zdravotního ústavu a od 12. června nově i hlavní hygienička ČR s postavením vrchní ředitelky ministerstva zdravotnictví pro ochranu veřejného zdraví.

Jaký byl Státní zdravotní ústav (SZÚ) v době svého založení a jaký je dnes?

Když SZÚ jako instituce před 100 lety vznikal, jeho úkolem bylo po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku Československa hlídat kvalitu potravin, kvalitu pitné vody, kvalitu léčiv a vlastně všeho, co souviselo se zdravím a zdravotnictvím. Během let některé agendy přešly ze SZÚ do jiných samostatných institucí, ale do současnosti se věnuje problematikám, které obecně řeší hygienická služba.

Činnost SZÚ je tedy nyní spíše úzce zaměřena na konkrétní agendy?

Těch agend máme přesto i dnes velmi mnoho. Například edukace a preventivní aktivity, jak předcházet infekcím anebo civilizačním onemocněním, prevence jakéhokoli onemocnění a úrazů. Velká část kolegů se věnuje problematice pracovního lékařství a nemocem z povolání. Další agendou jsou chemická a toxikologická rizika, ať už ze životního prostředí, z odpadů, ale také třeba z předmětů běžného užívání, z kosmetiky, chemická a mikrobiologická bezpečnost potravinových doplňků a vlastně i potravin.

Sledujete i životní prostředí?

Cílem a předmětem činnosti SZÚ je monitoring, průběžné sledování aktuálního stavu, ať už je to biologický monitoring zdraví populace jako takové nebo monitoring životního prostředí, kdy sledujeme ovzduší, pitnou vodu nebo výskyt nemocí. Zabýváme se i hodnocením zdravotních rizik, tedy co znamená to, co naměříme.

S těmi výsledky pak dále pracujete pouze v rámci SZÚ?

Nikoliv, naším úkolem je ze zjištěných informací a evidence based zdrojů vytváření podkladů pro zdravotní politiku státu, tedy pro rozhodování Ministerstva zdravotnictví (MZ ČR) nebo Krajských hygienických stanic (KHS), aby mohlo docházet k validnímu rozhodování ve prospěch ochrany zdraví obyvatel ČR.

Co vše zahrnuje preventivní činnost SZÚ?

Kromě edukace v rámci preventivní činnosti monitorujeme a připravujeme se na to, co by se mohlo stát. SZÚ má zároveň nezastupitelnou roli při řešení mimořádných a krizových situací, kdy naším úkolem je pomoci zjistit důvod toho, proč nějaký problém vznikl, nebo proč se něco konkrétního děje. SZÚ totiž má Národní referenční laboratoře v celé oblasti veřejného zdraví. A právě třeba u infekcí jde o laboratoře s možnostmi a metodami, které terénní laboratoře běžně neprovádějí. Díky tomu, že jsme navázáni na zahraniční instituce podobného typu a spolupracujeme v rámci mezinárodních odborných sítí, tak umíme nastavit diagnostiku a detekci například patogenů, které by mohly být potenciálním rizikem. SZÚ tak hraje nezastupitelnou roli v celém systému krizové připravenosti a reakce na krizové situace.

Mottem SZÚ je – „Staráme se o zdravé Česko“. Jak to děláte?

Těch nástrojů je několik a kromě monitoringu, aby se předešlo nějakému problému, který by mohl ohrozit veřejné zdraví, je zásadní aktivitou edukace nejen laické, ale i odborné veřejnosti. Existuje pojem zdravotní gramotnost, což je znalost informací a schopnost práce s nimi. Úkolem SZÚ není jen mít ty informace, ale dodávat je odborníkům i veřejnosti, protože o zdraví lidí by se měl starat nejen stát a jeho instituce, ale o zdraví se musí starat i každý sám za sebe. Abychom se však o zdraví mohli starat, musíme mít dostatek správných informací pro schopnost se dobře rozhodnout ve prospěch svého zdraví.

Jak se Vám daří toto motto naplňovat, jaké máte výsledky?

Veřejné zdraví je oproti klasické léčbě nemocí specifické v tom, že dopady preventivních opatření mají horizont pěti, spíše ale deseti let. Pokud tedy dnes říkáme, že se nám něco podařilo, tak je to díky rozhodnutí, které bylo přijato před několika lety. Z dnešního pohledu vnímám, že se nám daří naši činnost dělat dobře, protože zpětná vazba od lidí, a i poptávka po dalších informacích roste a je pro nás strašně důležitá. Existence pojmu veřejné zdraví začíná být všeobecně vnímána. Navíc nejen od laické veřejnosti dostáváme zpětnou vazbu, že se jim i něco nelíbí. My díky tomu víme, co lidi zajímá a kde můžeme něco měnit nebo prezentovat naše výstupy tak, aby to mělo právě ten smysl, který to mít má.

Dá se nějak zobecnit nebo popsat denní hlavní činnost SZÚ?

Jde o tři hlavní oblasti. Laboratoře a pracoviště komunikují s terénními laboratořemi a zpracovávají jejich vzorky. SZÚ je i výzkumnou institucí, takže další oblastí je řešení předem naplánovaných projektů. Ty mají přinést posuny ve vědeckém zkoumání a jejich výsledky jsou využívány k tvorbě strategií. Poslední oblastí je administrativní část práce, protože do SZÚ chodí mnoho dotazů a požadavků na zpracování podkladů. Jednou z dalších našich aktivit, které zaštiťujeme, je i externí hodnocení nebo zkoušení a prověřování kvality běžných laboratoří.

V čem je SZÚ přínosem pro lékaře? A obracejí se na něj lékaři, například i ambulantní specialisté, běžně?

Jakýkoli lékař, který je v kontaktu s pacienty, se s námi pravděpodobně setkal, protože právě pro problematiku infekčních nemocí v SZÚ funguje celkem 24 Národních referenčních laboratoří, se kterými se všichni lékaři posílající své pacienty na odběry setkávají. Dobrým příkladem je Národní referenční laboratoř pro HIV / AIDS, právě ta jediná v ČR vydává informaci o pozitivním výsledku konkrétního onemocnění. Ale jde i o jiné agendy a jiné infekce, například spalničky nebo nyní aktuální černý kašel. Díky tomu, že naše laboratoře jsou národními referenčními, což znamená, že dělají servis i běžným laboratořím a spádovost pro infekční problematiku je celorepubliková, tak s námi lékaři přicházejí do styku. SZÚ je pro každého lékaře v ČR dostupný i pro konzultace v problematikách, se kterými si nevědí rady v rámci lokální úrovně.

Pochopil jsem tedy správně, že SZÚ je v rámci diagnostiky a výsledků testů na virus HIV v těle tím garantem nebo validovaným místem potvrzujícím nákazu nebo onemocnění s definitivní platností? Zkrátka, když to řekne SZÚ, tak už je to nezpochybnitelné?

On to nikdo jiný ani nesmí říct, že je dotyčný člověk nakažen virem HIV. Vyšetření na protilátky proti viru HIV v organismu může udělat jakákoli mikrobiologická laboratoř splňující podmínky MZ ČR, například používání konkrétních testů, navíc kontrolovaných externím hodnocením kvality, a jejíž zaměstnanci jsou proškoleni v SZÚ. Tyto laboratoře mohou vydávat potvrzení s negativními výsledky, protože je garantováno, že negativní výsledek je skutečně negativní. Pokud ale výsledek negativní není, tak má daná laboratoř povinnost ho poslat do SZÚ. U nás se zpracovávají vzorky z celé republiky a po konfirmačním vyšetření, což je ověření toho, jestli nejde jen o nespecifickou reakci, tak pouze naše laboratoř jako jediná je oprávněna vydat pozitivní výsledek o přítomnosti viru HIV v organismu.

Měl by znát SZÚ i běžný občan a může se na něj s nějakými požadavky nebo dotazy obracet?

Určitě by nás občané měli znát, a dokonce by bylo prima, kdyby pravidelně sledovali i naše webové stránky (www.szu.cz), protože na nich máme k dispozici například informace a edukační materiály týkající se všech oblastí, kterým se věnujeme a které jsou připravovány právě pro potřeby veřejnosti. Jde o návody a doporučení, jak se například chovat v různých životních situacích. Typickým příkladem nejsou jen infekce, ale byla to i nedávná energetická situace, kdy dramaticky vzrostly ceny energií a lidé, protože chtěli šetřit náklady, se na nás obraceli s dotazy, jak dlouho nebo na kolik stupňů třeba mají ohřívat vodu, jaká jsou případná zdravotní rizika, pokud by to neprováděli dobře anebo jak se mají chovat ve chvíli, kdy je velké vedro.

Nově jste byla jmenována i do funkce hlavní hygieničky ČR. Jaká je stěžejní náplň funkce hlavního hygienika?

Hlavní náplní je „zajištění funkčního systému ochrany veřejného zdraví“, což je asi pro veřejnost velmi těžko uchopitelný pojem. Tak, jak to vnímám já, je, aby hlavní hygienik dokázal zajistit fungování institucí, které tvoří celý proces ochrany veřejného zdraví, vůči veřejnosti. To znamená, aby fungovaly Krajské hygienické stanice, Státní zdravotní ústav a oba Zdravotní ústavy. To důležité z mého pohledu je, aby navíc skutečně fungovala i komunikace mezi jednotlivými institucemi, a to nejen v rámci potřeb resortu, ale hlavně v rámci samotného systému. Navíc musí fungovat i komunikace a procesy meziresortně, protože veřejné zdraví je meziresortní záležitost.

Je tedy podstatou práce hlavního hygienika role koordinační a metodická?

Ano, pokud celý systém veřejného zdraví a jeho ochrany funguje, tak o něm běžný člověk vlastně ani neví a je to důkazem, že svoji práci hlavní hygienik dělá dobře. Ovšem podstatou té role nebo funkce je, že ve chvíli, kdy bude potřeba řešit nějakou situaci, která není standardní, ale je mimořádná, tak v tu chvíli je hlavní hygienik osoba, která stojí v čele systému a koordinuje aktivity k tomu, aby se situace vyřešila.

Funguje to nyní v praxi?

My máme nastaven systém KHS, který podle mě funguje, protože každý region řeší svoje specifické situace a specifické problémy a ředitel KHS je osoba plnící v podstatě roli hlavního hygienika pro daný kraj. Pokud jde o situaci lokální nebo regionální, tak je řešení v kompetenci krajského ředitele a hlavní hygienik situaci pouze monitoruje a vyhodnocuje. Ale ve chvíli, kdy se řeší mimořádná situace například na pomezí dvou nebo tří krajů, tak v té chvíli je rolí hlavního hygienika koordinovat činnosti a situaci řídit. Také monitoring a metodické vedení v době, kdy se nic neděje, je neskutečně důležitý úkol, aby systém mohl fungovat ve chvíli, kdy se naopak něco děje.

Jak rozdílná je práce hlavní hygieničky, myšleno obsahově a náplní práce, od práce SZÚ nebo na SZÚ?

Odborně jde vlastně o stejnou práci a v obou pozicích se řeší úplně stejné odborné problematiky, jde ale o jinou úroveň řízení. Pro hlavního hygienika je metodickým a monitorovacím zázemím SZÚ, což je národní úroveň. Svoji roli v rámci SZÚ nyní tedy navíc doplňuji z role hlavního hygienika i o část exekutivní a implementační, kterou na regionální úrovni plní krajské hygienické stanice. Jeden z důvodů, proč jsem tuto výzvu přijala a přihlásila se do výběrového řízení, byl, že jsem přesvědčena, že tento krok pomůže systému hygienické služby. Pokud má fungovat, tak jedině dohromady. Mým cílem je logicky propojit něco, co bylo historicky před několika desítkami let od sebe odděleno. Mým cílem je, aby systém fungoval a byl efektivní.

Jak do toho systému zapadají ještě dva Zdravotní ústavy se sídlem v Ústí nad Labem a v Ostravě?

Původně měla každá KHS svoje laboratorní zázemí, svoje vlastní laboratoře. Když hygiena realizuje státní zdravotní dozor, tak odebírá vzorky a ty vzorky jí vyšetřovaly původně jejich vlastní laboratoře. Když došlo k rozdělení krajských hygien, ze kterých se staly správní úřady, a tím pádem exekutivní složka, tak ty laboratoře, které původně byly součástí hygien, byly nově definovány do dvou samostatných Zdravotních ústavů. Z toho důvodu mají Zdravotní ústavy centrály v Ústí nad Labem a v Ostravě. Každý ústav má v podstatě v každém okrese svoji laboratoř, která vznikla z laboratoře původně podléhající hygienické stanici.

Fakticky to tedy je tak, že na začátku se laboratořím vlastně jen změnil jejich zřizovatel, ale fungovaly stejně?

Ano, nicméně postupem let už jich dnes není tolik. Z části laboratoří, protože dělaly i servis pro nemocnice, se staly laboratoře fungující v rámci oblastních nebo menších nemocnic. Někde došlo ke sloučení třeba dvou laboratoří, protože objem práce, která se dělá pro KHS, nestačí pokrýt veškeré náklady pro samostatný provoz laboratoře. To znamená, že laboratoře si hledají práci i pro jiné subjekty v rámci toho, co umí, což je jedna z věcí, na kterou je potřeba se také podívat, aby fungovala. Za mě by Zdravotní ústavy pořád měly být primárně laboratořemi, které dělají službu KHS právě pro státní zdravotní dozor.

Jde o Váš cíl, nebo to má i jiné důvody?

Ona nás k tomu nyní tlačí i evropská legislativa, která definuje statut tzv. úředních laboratoří, které pro všechny oblasti v rámci veřejného zdraví, například v chemických analýzách, které mají být k ruce státu, aby prováděly kontrolu analýz dle legislativy a dělaly podklady pro opatření v rámci ochrany zdraví.

Chápu správně, že aktuálně připravovaný zákon o hygienické službě měl původně spojit Krajské hygienické stanice a SZÚ do jedné instituce?

Tak to úplně nejde, protože každá z těch institucí je zřízena podle úplně jiného zákona. KHS jsou služební úřady a jsou pod zákonem o státní službě, kdežto Zdravotní ústavy a SZÚ jsou zřízeny podle zákona o ochraně veřejného zdraví a jsou zároveň zdravotnickými zařízeními. Systém by i nadále měl fungovat tak, aby v něm měla každá instituce svoji roli, ale měl by být jeden systém, aby na sebe veškeré úkony a agendy navazovaly procesně. Proto si nedovedu v tuto chvíli představit, že by byla jen jedna instituce, ale to, že musí fungovat proces dohromady, je naprosto jasné.

Dojde tedy naopak k posílení role SZÚ?

Role SZÚ je jedinečná, ale musí fungovat v rámci celého systému a cílem rozhodně není SZÚ rušit.

Až bude zákon o hygienické službě novelizován, tak jakou změnu nebo výhodu to bude mít pro lékaře a případně i pro občany?

To, co by se mělo změnit a co je vlastně jedním z cílů transformace hygienické služby, když do ní zařadím i SZÚ, KHS a Zdravotní ústavy, je sjednocení metodického vedení a metodik. To znamená, že všichni by měli pocítit změnu v tom, že když si budou nechávat schvalovat například provozní řád na kterékoli KHS nebo ať budou řešit jakýkoli problém, tak by ho měli pokaždé řešit v podobném režimu a dostat stejné rozhodnutí. To znamená, že by se už nemělo stát to, co se nyní občas děje, že pokud mám jako lékař ambulance ve dvou nebo třech různých krajích, tak s každou KHS v rámci provozního řádu řeším jiné oblasti, protože každá KHS klade důraz na jiné položky a je to komplikované.

Nově se tedy sjednotí metodiky a přístup k posuzování a řešení problémů?

Ano, ale samozřejmě při zohlednění specifik jednotlivých regionů a případů. Základní a zásadní věci a dokumenty, které si žadatel musí připravit, tak ty by měly být po celé ČR stejné. Jde o to sjednotit přístupy v posuzování žádostí a v rozhodnutích, které KHS vydávají.

Léto je v plném proudu, což s sebou přináší nejen teplo, ale i zvýšené návštěvy přírody. Jak poznám, ve které vodě se můžu bezpečně koupat, když k ní přijdu?

Primárně se to dá skutečně poznat už jen na pohled, protože je poznat, zda je voda čistá nebo ne. Není tím myšleno čistá jako pitná voda, co teče z kohoutku, ale všichni poznáme, jestli jsou v ní nějaké řasy, sinice nebo má jen jinou barvu, než bychom si představovali. Pro usnadnění už několik let funguje monitoring koupacích vod, který realizují KHS a monitorují se koupací vody v celé ČR. Informace, které vody jsou v daném regionu způsobilé ke koupání a které nikoli, jsou zveřejňovány na webech jednotlivých KHS, i na webu SZÚ. Situace ohledně zvýšeného počtu nevhodných vod nastává většinou až ke konci léta, ale je dobré vědět, že takovéto informace na webu lze najít.

Najdou lidé na webových stránkách i informace o výskytu klíšťat?

Nejen, že jsou informace na webu SZÚ, ale dokonce nově existuje i aplikace „Klíšťapka“, která je volně dostupná pro mobilní telefony. V aplikaci je aktualizovaný přehled o aktuální situaci ve výskytu klíšťat, a to i s ohledem na konkrétní region nebo lokalitu. Problém klíšťat už dnes není jen v rekreačních oblastech, jak jsme bývali zvyklí, ale dnes jde kvůli změně klimatu a změně porostu v daném klimatu i o městské aglomerace a parky.

Dá se nějak zobecnit, kde se typicky vyskytují, ať už z pohledu porostu nebo lokality v rámci ČR?

Jednodušší je to z pohledu typu porostu. Jde většinou o listnaté lesy, zatravněný porost, vysokou trávu nebo nízké keře, protože k přenosu klíšťat přispívá nejčastěji zvěř, typicky hlodavci nebo srnky. Klíště na ně naskočí a pohybuje se díky nim po velkém prostoru. Z pohledu lokality dříve bylo specifické, že šlo o blízkost vody, kde je vlhko, nebo v lesích podél řek. To sice stále platí, ale výskyt už lze bohužel běžně zaznamenat i v nadmořských výškách okolo 700 metrů nad mořem. Je to dáno i tím, že nejsou tak kruté zimy a nedochází k vymrznutí klíšťat, která přezimují pod zemí. Díky zvyšujícím se teplotám není jejich životní cyklus tolikrát narušen, takže i samotných klíšťat je více a dostávají se i do poloh, kde je dříve nebylo možné očekávat.

Je pro tělo nebezpečné i neinfikované klíště? A kdy už je klíště v těle nebezpečné?

Jak se dopředu pozná neinfikované klíště? Klíště je krev sající parazit, který považuje člověka za hostitele, takže ve chvíli, kdy se dostane na pokožkou, má snahu se přisát. A ve chvíli, kdy dochází k sání krve, tak se přenáší do krve ze strany klíštěte nejen ta případná infekce, ale mohou to být i chemické látky. Proto je strašně důležitá prevence ve smyslu používání repelentů nebo správného a dostatečného oblečení a následné prohlídky těla po návratu z přírody. Pokud po těle klíště zatím jen leze, tak nebezpečné není. Riziko začíná růst, až když se přisaje. Pokud se odstraní velmi záhy po přisátí, a ještě jde odstranit lehce a není okolo místa vpichu ani zarudnutí kůže, tak to riziko přenosu infekčního onemocnění je relativně nízké. Ale je vhodné místo pozorovat, jestli se nemění a pokud by se vyskytla jakákoli změna na kůži, která následuje po odstraněném klíštěti, tak je dobré situaci konzultovat s lékařem.

Okolo odstraňování klíšťat existuje mnoho mýtů a kolují mezi lidmi různé zaručené informace, jak se ho zbavit. Jak klíště odstranit skutečně bezpečně a správně?

Historicky nejrozšířenější jsou snahy o vytáčení klíštěte po směru hodinových ručiček nebo naopak proti směru hodinových ručiček. Ale klíště má na svém sosáčku zoubky. Proto tím dobrým a správným způsobem, jak ho vyndat, je kývat s ním ze strany na stranu, aby se uvolnil prostor v kůži a abychom byli schopni klíště vyndat. Po jeho vyndání je potřeba místo vpichu vydezinfikovat jakoukoli dostupnou dezinfekcí.

Je vhodné vyndávat klíště kýváním holýma rukama nebo existuje nějaký lepší způsob?

Běžně v lékárně se dají koupit speciální kleštičky na vyndávání klíšťat. Jde o takovou malou pinzetu, díky níž jde klíště lépe uchopit a kývat. Pokud nemám k dispozici kleštičky, tak mám dobrou zkušenost s gázovými čtverečky. Tím se dají také dobře vyndat, ale nedoporučuji vyndávat klíště jen holou rukou. Postupy, jak vyndat klíště jsou dostupné i na webu SZÚ.

V případě, že se skutečně hodně bojím nákazy, má smysl očkování proti klíšťatům?

Ano, klíšťová encefalitida je velmi závažné onemocnění, proto má očkování dokonce velký význam, a to pro lidi v každém věku. Je prokázáno, že vakcína, která je dostupná, je velmi efektivní a ochrana proti zánětu mozkových blan (= klíšťová encefalitida – pozn. autora) je jedno z očkování, které skutečně stojí za to absolvovat, zvláště pokud člověk do přírody chodí častěji nebo pravidelně. V našich klimatických podmínkách je navíc riziko nákazy poměrně vysoké. Bohužel klíšťata přenášejí i jiná onemocnění, například lymeskou boreliózu, na kterou zatím očkování neexistuje.

Jak se vyznat v repelentech a na co se zaměřit při jejich výběru?

Princip repelentu je, že vytvoří ochranný film na povrchu těla nebo tkaninách a tím odpudí hmyz nebo znemožní přisátí. Ochranný film je tvořen chemickými látkami nebo různými esencemi, které jsou pro hmyz nepříjemné. Parazit nemá vysloveně čich, ale má na těle receptory, které detekují pachy lidí a zvířat. Molekuly repelentu reagují s těmito receptory, čímž odrazují hmyz od přisátí nebo kousnutí. Většina repelentů funguje na více druhů hmyzu.

Vzrůstajícím trendem poslední doby jsou i moderní formy kouření, ať již elektronické cigarety, zahřívaný tabák nebo vapování.

Jde o velký trend. My sice zaznamenáváme v oblasti kouření v různých výzkumech a analýzách mírný pokles uživatelů klasických tabákových výrobků, ale bohužel ruku v ruce s tím jde rapidní nárůst užívání právě zmíněných náhražek, ať už jde o nikotinové sáčky, elektronické cigarety nebo vapa. Je potřeba se postavit k tomu, že ačkoli máme zákonem regulovanou reklamu na tabákové výrobky, tak bohužel neexistuje regulace reklamy na tyto alternativní prostředky. To je téma, které se v současnosti řeší po celé Evropě.

Ohrožuje to i okolí dotyčného uživatele, když ty látky vyfukuje, stejně jako je tomu u klasických cigaret?

To riziko je pravděpodobně menší, největší je pro samotného uživatele, který si ty látky nasaje do plic a těžko říci, co z dlouhodobého pohledu chemické látky obsažené v náplních se zdravím udělají. Rozhodně to není zdravé. Osobně vidím ale ještě jedno velké riziko, a to, že když kuřák vykouřil jednu krabičku cigaret za den, tak už si na něj všichni ukazovali prstem, už to bylo hodně, když si 20krát zapálil. Díky tomu, že nové alternativy často vůbec neomezují okolí člověka v tom, že je může používat jen někde, tak je má daný uživatel v ruce skoro pořád. Frekvence užívání je proto násobně vyšší než u klasických cigaret. Stát by se měl velmi rychle k této situaci postavit. Už dnes řešíme odvykání závislosti i u desetiletých dětí!

Nedávno jsem v médiích četl článek, že alternativy jsou sice škodlivé, ale obsahují „jen“ 7 % škodlivin a rakovinotvorných složek oproti klasickým cigaretám.

Stále je ještě velmi krátká doba od začátku jejich užívání na to, aby bylo možné tu škodlivost takto definitivně prezentovat. Také záleží na tom, co porovnáváme. Ale v těch nových alternativách je zase obrovské množství nových látek, které nebyly v cigaretách a o kterých my ještě zodpovědně nevíme, zda mají nebo nemají rakovinotvorné účinky. Musíme to poctivě a neustále vyhodnocovat, a to i s ohledem na to, zda to má vliv na něco jiného než jen na vznik rakoviny. A i když v těch alternativách je menší obsah nikotinu, tak v nich pořád je.

V čem tedy v současnou chvíli vnímáte největší riziko?

Vzhledem k snadné uživatelnosti, dostupnosti a aspektu, že jako uživatel tolik neobtěžuji okolí, obrovsky narůstá počet nových uživatelů, kteří nikdy před tím nekouřili cigarety. Tyto alternativy navíc mají i lákavé příchutě a dávají pocit, že člověk vlastně ani nekouří. Proto jsou bohužel hojně využívány dětmi a v tom šíření velmi negativně pomáhají sociální sítě. Zvýšení intenzity užívání a zvýšení spektra uživatelů je skutečné riziko, kterému je potřeba se věnovat.

To, že kouření a jeho alternativy nejsou zdravé je neoddiskutovatelné, navíc se týká jen určité skupiny lidí. SZÚ se ale dlouhodobě věnuje i něčemu, co se týká všech lidí, tedy stravě a stravování. Jak si stojíme v této oblasti?

Stravování je zásadní součástí zdravého životního stylu a jestliže je rolí SZÚ zlepšovat zdraví lidí a podporovat a informovat je v tom, jak ho mohou zlepšovat, tak právě stravování je téměř polovina zdraví a ovlivňuje spoustu oblastí života a nemocí. U některých si ani neuvědomujeme, že je ovlivňujeme právě stravou. Je důležité, abychom na všech úrovních, tedy nejen v individuálním stravování, ale i v institucionálním, typicky ve školách, dbali na to, aby strava byla pestrá a obsahovala hodně zeleniny. ČR je dle srovnání třetí nejhorší zemí v množství konzumované zeleniny v Evropě, kdy 40 % obyvatel vůbec nejí zeleninu, 40 % obyvatel jí alespoň jednu porci zeleniny za den, a jen 20 % obyvatel jí zeleninu pravidelně v relativně dostatečném množství.

Typickým nešvarem je asi příjem minima zeleniny a současně velkého množství cukru?

Množství zkonzumovaného cukru může ovlivnit každý z nás, protože cukr je kromě čokolády, sušenky nebo dortu obsažen v mnoha potravinách, aniž bychom si to plně uvědomovali. Stomatologové na toto upozorňují dlouhodobě, že dennodenní konzumace slazených nápojů velmi ovlivňuje zubní zdraví každého z nás (o tématu slazených nápojů a jejich škodlivosti si můžete přečíst v rozhovoru s prof. Foltánem zde). Stejně problematické je i množství soli v potravinách. Sůl potřebnou pro správné fungování organismu získáme už z potravin samotných, přesto jsme u nás zvyklí si jídlo dosolit ještě dříve, než ho ochutnáme. V tomto ohledu by návykům mohlo pomoci třeba jen to, že v restauracích nebude automaticky na stole slánka, ale bude si o ní muset zákazník obsluhu požádat, což by ne každý udělal.

Když zůstanu ještě u cukru, na trhu existuje množství potravin pro diabetiky, v dnešní době navíc i chutných potravin. Ale jsou skutečně funkční a mohou je jíst diabetici bez omezení množství, případně doporučila byste je i nediabetikům kvůli sníženému obsahu cukru, když chtějí mlsat?

Pokud je na výrobku deklarováno, že neobsahuje cukr, tak ho skutečně neobsahuje. To, že jsou dneska DIA potraviny oproti době před 30 lety i chutné, je způsobeno procesem jejich zpracování a možností využít jiné alternativy, jak je dochutit, než je cukr samotný. Navíc dnes existuje široká síť kvalitních potravin, které respektují určité potravinové intolerance, ať už diabetické nebo bezlepkové, bezlaktózové a podobně. Z dlouhodobého hlediska je přesto nejvýhodnější celkově upravit způsob stravování.

To znamená, že i obchodníci jsou uvědomělejší?

Osobně mám velkou radost, že i v běžných supermarketech jsou tyto potraviny více na očích a dají se snáze vybrat. I výrobci potravin se snaží měnit technologický postup výroby tak, aby se nepoužívalo tolik soli nebo cukru, říká se tomu reformulování potravin.

Příští rok SZÚ slaví 100 let od svého založení. Máte i nějakou perličku z doby existence ústavu?

O perličkách bychom si mohli povídat ještě třeba hodinu. Jednou z nich je třeba ta, že v SZÚ historicky pracoval i profesor Raška (prof. MUDr. Karel Raška, DrSc. – pozn. autora), který se zasloužil o celosvětové vymýcení pravých neštovic. A právě i s ohledem na naší dlouhou a bohatou historii, kromě okénka na webu ústavu, budeme k výročí našeho založení otvírat vlastní muzeum v prostorách SZÚ. Rozhodně máme co ukázat.

Můj pohled na...

…doktorku Mackovou jsem k rozhovoru oslovil před delší dobou jako ředitelku SZÚ. Ač její práci znám a sleduji několik let, tak mě přesto dokázala překvapit, jak zapáleně a s jakou chutí mluví o ochraně veřejného zdraví a o hygieně i v sobotu ráno, kdy tento termín byla jediná možnost, jak se potkat a popovídat si o tom, co by mělo zajímat každého z nás. Byla to zároveň stejná sobota, během které se ona sama účastnila zcela dobrovolně několika odborných přednášek v roli posluchačky. Takový zápal pro práci a pro obor je doslova nakažlivý, v tomto případě to však asi nevadí.

Jan Brodský (rozhovor vznikl pro IPVZ v červenci 2024)

*

Zůstat přihlášen(a)

Zapomenuté heslo

Nová registrace