Milada Valečková - Práce v muzeu mě naplňuje

Milada Valečková se narodila v Sokolově. Vystudovala Vysoké učení technické v Brně, obor ekonomika a řízení spotřebního průmyslu, na detašovaném pracovišti ve Zlíně. Pracovala v Botaně Skuteč na pozici referentky odbytu a zásobování a ve firmě GMR, a. s., jako vedoucí obchodního oddělení. Poté byla vedoucí odboru školství a kultury ve Skutči a následně vedoucí oddělení kultury a památkové péče na Pardubickém kraji. Od 1. října 2011 je ředitelkou Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. Má dospělého syna.

Jaká byla vaše cesta do Jablonce nad Nisou a co vás sem přivedlo?

Já říkám, že jsem taková všudezdejší. V Sokolově jsem se narodila, poté jsme se přestěhovali do Olomouce, odkud pocházela maminka. Po studiích ve Zlíně, tehdy ještě v Gottwaldově, jsem zakotvila na 22 let ve východních Čechách. V roce 2010 jsem se rozvedla a syn nastoupil na gymnázium do Jablonce nad Nisou, kde dělal závodně cyklistiku. A tehdy jsem narazila na konkurz na místo ředitelky zdejšího muzea. Byla to velká výzva, ale jelikož mě kromě práce v Pardubicích nic nedrželo, neměla jsem co ztratit. Zajela jsem se do muzea podívat a byla to láska na první pohled, tak jsem to zkusila! A kupodivu to vyšlo, konkurz jsem vyhrála a v Jablonci jsem už 13 let.

Věděla jste, do čeho jdete?

Už ve Skutči jsem na městě pracovala v pozici zřizovatele muzea a knihovny, vedla jsem kulturní dům, psala městské noviny, …. Později na krajském úřadě jsem opět měla na starosti čtyři muzea, galerii a knihovnu. Do neznámého jsem tedy nešla. Do konkurzu jsem šla s vědomím, že těžko budou mít na výběr člověka s lepší kvalifikací. Navíc už na krajské úrovni jsem poměrně často komunikovala s ministerstvem kultury, takže se dá říct, že „nekupovali zajíce v pytli“.

Jaké byly vaše začátky na novém místě a v novém městě?

Nové prostředí pro mě nebylo problém, mám ráda změny. Umožnilo mi to vidět věci jinýma očima, nebyla jsem vázaná na předchozí zkušenosti ani na lidi. A v muzeu mě přivítali velmi pozitivně, což bylo pro dobrý začátek rozhodující. Měla jsem jasnou vizi, co tohle muzeum potřebuje. Největším problémem bylo, že i když je muzeum státní, ale také krásné a má úžasné sbírky, za hranicemi Jablonce o něm věděl málokdo. Myslím, že těch 13 let, co jsem zde, se povědomí o muzeu výrazně zlepšilo. Nejen celostátně, ale i v zahraničí. To jsem si nedávno potvrdila i ve Strážnici, kde jsme se prezentovali v rámci folklorního festivalu. Lidé o nás už ví, takže se nám to alespoň částečně podařilo.

Co ještě se vám během vašeho působení v muzeu podařilo?

Myslím, že se nám toho podařilo dost, ale rozhodně bych to nedokázala sama. Bez nadšených kolegů v muzeu by to nešlo! A když si občas přijdu vyhořelá, ohlédnu se a vidím výsledky. Přebudovali jsme sklad civilní obrany na Šumavě na depozitář, zrekonstruovali Kristiánov, skvěle se podařila přístavba i úžasná expozice vánočních ozdob. Trojnásobně se zvýšila návštěvnost, realizovali jsme i řadu mezinárodních projektů, což je při malém personálním obsazení muzea velmi náročné. Mezi největší úspěchy samozřejmě patří loňský zápis ruční výroby skla na seznam nehmotného dědictví UNESCO.

Jaké máte plány do budoucna?

Aktuálně realizujeme modernizaci hlavní budovy, chtěli bychom ukázat další část naší unikátní sbírky vánočních ozdob, kterých je dnes vystavena jen asi pětina. V letech 2029/2030 plánujeme nové stálé expozice skla i bižuterie. Zatím diskutujeme o tom, jak by měly vypadat. Stále musíme zlepšovat propagaci. Připravili jsme velké oslavy ke 120. výročí muzea, jejichž součástí byly i „dny s muzeem“ v rámci Křehké krásy či Jablonecké Perle, na 14. září chystáme odhalení pamětní desky zakladatele muzea Karla R. Fišera v muzejním vestibulu. V exteriéru jsme nainstalovali umělecká díla Gizely Šabókové a Terezy Šváchové i herní prvky pro děti. Chceme být otevřené, barevné muzeum, přátelské k dětem a atraktivní pro všechny návštěvníky. Ti se k nám vracejí, za což jsme velmi rádi. Završením oslav bude říjnové setkání bývalých a současných zaměstnanců a partnerů muzea.

Jak trávíte svůj volný čas?

Ráda trávím čas s rodinou, zejména s malou vnučkou, a přáteli. Vyhýbám se velkým společnostem a raději se vydávám do přírody. Práce v muzeu mě zatím stále naplňuje. Když se ohlédnu zpět, vidím mnoho úspěchů, které mě motivují pokračovat. A nápady zatím ještě nedocházejí.

Jiří Endler