Odpočet daně, Díl 10, porovnání znění k 1.1.2011

Díl 10

Odpočet daně

§ 72

Nárok na odpočet daně

(1) Nárok na odpočet daně má plátce, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Nárok na uplatnění odpočtu daně vzniká dnem, ke kterému vznikla povinnost přiznat daň na výstupu.

(2) Plátce má nárok na uplatnění je oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatých zdanitelných přijatého zdanitelného plnění, která které v rámci svých ekonomických činností použije pro účely uskutečňování

a) zdanitelných plnění, u kterých vzniká povinnost přiznat daň na výstupu dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku,

b) plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku,

c) plnění v rámci své ekonomické činnosti s místem plnění mimo tuzemsko, pokud u těchto přijatých zdanitelných plnění by plátce měl nárok na odpočet daně, pokud jestliže by se zdanitelná plnění uskutečnila s místem plnění v tuzemsku, nebo

d) plnění uvedených v § 54 odst. 1 písm. a) až j) a l) až u) a v § 55 pro zahraniční osobu § 54 odst. 1 písm. a) až j), která neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku l) až u) a y) a v § 55 s místem plnění ve třetí zemi, nebo pokud jsou taková plnění přímo spojena s vývozem zboží, nebo

e) plnění uvedených v § 13 odst. 8 § 13 odst. 7 písm. a), b), d) a e) a v § 14 odst v § 14 odst. 5. 5

(2) Daní na vstupu u přijatého zdanitelného plnění se rozumí daň uplatněná podle tohoto zákona

a) na zboží, které plátci bylo nebo má být dodáno, nebo službu, která mu byla nebo má být poskytnuta,

b) na zboží, které bylo plátcem pořízeno z jiného členského státu anebo dovezeno ze třetí země, nebo

c) v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. b).

(3) Odpočet U pořízení vybraného osobního automobilu, který je dlouhodobým majetkem plátce, se pro účely daně lze uplatnit v daňovém přiznání z přidané hodnoty za částku daně na vstupu považuje

a) částka 420 000 Kč, pokud daň na vstupu podle odstavce 2 je u pořízení tohoto automobilu nejméně 420 000 Kč, nebo při daňové kontrole49b)

b) daň na vstupu podle odstavce 2, pokud není částka daně na vstupu určena podle písmene a).

(4) U technického zhodnocení vybraného osobního automobilu, který je dlouhodobým majetkem, podle § 4 odst. 4 písm. d) bodu 4 se pro účely daně z přidané hodnoty za částku daně na vstupu považuje

a) částka 0 Kč, pokud součet daně na vstupu podle odstavce 2 u pořízení vybraného osobního automobilu, u něhož bylo technické zhodnocení provedeno, a daně na vstupu podle odstavce 2 u předcházejících technických zhodnocení je nejméně 420 000 Kč,

b) daň na vstupu podle odstavce 2 v případě kladného nebo nulového rozdílu mezi

1. částkou 420 000 Kč a

2. součtem daně na vstupu podle odstavce 2 u pořízení vybraného osobního automobilu, u něhož bylo technické zhodnocení provedeno, a daně na vstupu podle odstavce 2 u předcházejících technických zhodnocení a u tohoto technického zhodnocení, nebo

c) daň na vstupu podle odstavce 2 snížená o absolutní hodnotu rozdílu určeného postupem podle písmene b), pokud se rozdíl určený postupem podle písmene b) stane po provedení daného technického zhodnocení záporným.

(5) Nárok na odpočet daně vzniká plátci okamžikem, kdy nastaly skutečnosti zakládající povinnost tuto daň přiznat.

(6) Plátce nemá nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění použitého pro reprezentaci, které nelze podle zvláštního právního předpisu53) uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů, s výjimkou plnění podle § 13 odst. 7 písm. c).

(7) Plátce má nárok na odpočet daně v plné výši u přijatých zdanitelných přijatého zdanitelného plnění, která které použije výhradně pro uskutečnění plnění uvedených v odstavci 2. Pokud plátce přijatá zdanitelná plnění použije jak k uskutečnění plnění uvedených v odstavci 2, tak i uskutečňování plnění uvedených v § 75 odst. 1, je povinen krátit odpočet daně způsobem uvedeným v § 76 odstavci 1.

(5) Pokud (8) Použije-li plátce přijatá zdanitelná přijaté zdanitelné plnění použije jak pro uskutečnění své ekonomické činnosti účely, které zakládají nárok na odpočet daně, tak pro jiné účely s ní nesouvisející, má je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně pouze jen v poměrné výši odpovídající rozsahu části připadající na použití pro ekonomickou činnost. Pokud plátce u těchto přijatých zdanitelných plnění uplatní nárok s nárokem na odpočet daně (dále jen "odpočet daně v plné výši částečné výši"), považuje pokud zákon nestanoví jinak. Příslušná výše odpočtu daně v částečné výši se stanoví postupem podle § 75 nebo 76.

(9) Vybraným osobním automobilem se část přijatých zdanitelných plnění, kterou použije pro účely nesouvisející s jeho ekonomickou činností, za dodání zboží daně z přidané hodnoty rozumí vozidlo kategorie M1 podle § 13 odst. 4 písm. a) nebo nařízení Evropského parlamentu a Rady upravujícího schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel78), které není sanitním ani pohřebním automobilem, ani není pořízeno za poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 písm. a) účelem provozování silniční motorové dopravy na základě koncese.

---

49b) § 16 odst 53) § 25 odst. 1 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 4 písm

78) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. f) zákona května 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 337/1992 Sb 715/2007 a č ., o správě daní 595/2009 a poplatků o zrušení směrnice 2007/46/ES, v platném znění.

§ 73

Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně

(1) Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem.

(2) Nárok Pro uplatnění nároku na odpočet daně lze uplatnit nejdříve za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění nebo ve kterém byla přijata úplata, pokud z této úplaty plátci vznikla povinnost přiznat daň. je plátce povinen splnit tyto podmínky:

(3) Nárok na odpočet

a) při odpočtu daně má, kterou vůči němu uplatnil jiný plátce u přijatých zdanitelných plnění, u kterých mít daňový doklad,

b) při dovozu zboží vznikla daňová povinnost nebo povinnost přiznat daň podle § 23. Nárok na odpočet odpočtu daně, kterou plátce uplatnil při dovozu zboží lze uplatnit nejdříve poskytnutí zdanitelného plnění osobou povinnou k dani neusazenou v za zdaňovací období, ve kterém byla daň vyměřena tuzemsku nebo přiznána. Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem.

(4) Pokud není dovezené zboží propuštěno do celního režimu jiným plátcem, ve kterém vznikla povinnost vyměřit daň anebo kterou plátce uplatnil při dovozu pořízení zboží z jiného členského státu, nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve za zdaňovací období daň přiznat a mít daňový doklad; nemá-li plátce daňový doklad, ve kterém bylo doručeno rozhodnutí celního orgánu o vyměření daně. Nárok na odpočet daně lze uplatnit, pokud je daň nárok prokázat jiným způsobem,

c) při dovozu zboží zaplacena.

(5) Pro uplatnění nároku na odpočet odpočtu daně u přijatých zdanitelných plnění, u kterých byla vyměřena daň při dovozu, musí mít plátce daňový doklad s vyznačeným datem propuštění zboží, s výjimkou, kdy daňovým dokladem je jiné rozhodnutí celního orgánu. Pokud je je-li plátce povinen tuto daň dodatečně vyměřena přiznat podle § 44 odst. 1, lze odpočet daně uplatnit nejdříve v za zdaňovací období § 23 odst. 2 až 4, ve kterém byla daň dodatečně vyměřena.

přiznat a mít daňový doklad,

(6) Nárok na odpočet

d) při odpočtu daně má plátce při pořízení dovozu zboží z jiného členského státu, pokud mu při tomto pořízení vznikla povinnost přiznat daň. Plátce při pořízení zboží z jiného členského státu prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem není-li plátce povinen postupovat podle § 35. Nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve v za zdaňovací období § 23 odst. 2 až 4, ve kterém plátci vznikla povinnost přiznat vyměřenou daň podle § 25.

zaplatit a mít daňový doklad, nebo

(7) Nárok na odpočet daně má plátce

e) při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou povinnou k dani odpočtu daně, pokud mu při tomto poskytnutí vznikla povinnost přiznat daň. Plátce při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani kterou plátce uplatnil v jiném členském státě nebo zahraniční osobou povinnou k dani prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem případě plnění podle § 31 nebo 32. Nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve v za zdaňovací období § 13 odst. 4 písm. b), ve kterém plátci vznikla povinnost přiznat daň podle § 24.

(8) Pokud u plnění vznikla povinnost přiznat daň na výstupu ke dni přijetí úplaty plátcem, který uskutečňuje zdanitelné plnění, dojde k vrácení úplaty a zdanitelné plnění se přitom neuskuteční, nemá mít daňový doklad; nemá-li plátce daňový doklad, lze nárok na odpočet daně prokázat jiným způsobem. Jestliže již plátce uplatnil

(2) Plátce je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně nejdříve za zdaňovací období, je povinen podat dodatečné daňové přiznání na zvýšení daňové povinnosti, pokud již neprovedl opravu odpočtu daně na základě daňového dobropisu ve kterém jsou splněny podmínky podle odstavce 1.

(9) U plátců, kteří uskutečňují zdanitelná plnění společně na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, uplatňuje nárok (3) Nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých k činnosti sdružení určený účastník nelze uplatnit po uplynutí lhůty, který vede evidenci za sdružení podle § 100 odst. která činí 3 roky. Plátci podnikající společně na základě smlouvy o sdružení mohou uplatňovat nárok Lhůta pro uplatnění nároku na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro činnost sdružení jednotlivě, pokud uskutečňují zdanitelná plnění počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po zdaňovacím období, ke kterým použijí tato přijatá zdanitelná plnění. Uskutečněná zdanitelná plnění plátci uvádějí ve svých daňových přiznáních kterém nárok na odpočet daně vznikl. Jestliže Po uplynutí této lhůty je uplatňován plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jednotlivými účastníky sdružení, musí být těmito účastníky uplatněna daň na výstupu ve vztahu k určenému účastníkovi sdružení vstupu u přijatého zdanitelného plnění, který přiznává pokud

a) mu vznikla povinnost tuto daň na výstupu za činnost celého sdružení přiznat, nebo

b) toto zdanitelné plnění použije pro účely plnění podle § 13 odst. 4 písm. b).

(10) (4) Plátce, který je povinen krátit má u přijatého zdanitelného plnění nárok na odpočet daně podle § 72 odst. 4 v částečné výši, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně u krácených tohoto plnění nejpozději za poslední zdaňovací období kalendářního roku, v jehož některém ze zdaňovacích období mohl být nárok uplatněn nejdříve.

(11) Nárok Lhůta pro uplatnění nároku na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém mohl být nárok nejdříve uplatněn podle odstavce 3 tím není dotčena. Po uplynutí této lhůty je však Lhůta podle věty první se neuplatní, pokud plátce oprávněn uplatnit má u přijatého zdanitelného plnění nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění v krácené výši a vypořádací koeficient podle § 76 odst. 7 nebo 9 vypočtený z údajů za kalendářní rok, u kterých mu vznikla při jejich přijetí povinnost přiznat daň na výstupu v jehož některém ze zdaňovacích období mohl být nárok uplatněn nejdříve, pokud daň na výstupu z těchto plnění přiznal je roven nebo vyšší než 95 %, s výjimkou případu, kdy přijatým zdanitelným plněním je dlouhodobý majetek.

(12) Daňový (5) Neobsahuje-li doklad pro prokázání nároku na odpočet daně musí obsahovat všechny náležitosti stanovené tímto zákonem. Pokud doklad neobsahuje všechny předepsané náležitosti daňového dokladu, prokazuje se lze nárok podle zvláštního právního předpisu prokázat jiným způsobem. 51)

---

10) § 829 a násl. občanského zákoníku.

48) Zákon č. 202/1990 Sb.

(6) Převyšuje-li částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu výši daně, která má být uplatněna podle tohoto zákona, o loteriích a jiných podobných hrách je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen ve výši odpovídající dani, ve znění pozdějších předpisů která má být uplatněna podle tohoto zákona.

51) § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb. Je-li částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu nižší, než která má být uplatněna podle tohoto zákona, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen ve znění pozdějších předpisů výši odpovídající dani uvedené na daňovém dokladu.

§ 74

Nárok na odpočet Oprava odpočtu daně při změně režimu

(1) Plátce má nárok Pokud se plátce, pro něhož se uskutečnilo, nebo mělo být uskutečněno plnění, ve lhůtě pro opravu základu daně dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl, že nastaly skutečnosti rozhodné pro provedení opravy základu daně, na odpočet základě kterých dojde ke snížení uplatněného odpočtu daně u zboží pořízeného za posledních 12 měsíců před datem registrace, které je k datu registrace jeho obchodním majetkem. Plátce má nárok na povinen uplatněný odpočet daně i u zboží pořízeného za posledních 12 měsíců před datem registrace, které k datu registrace již samostatně jeho obchodním majetkem není snížit. To neplatí, pokud se stalo součástí hmotného majetku7c), odpisovaného nehmotného majetku7c), pozemků nebo zásob, které k datu registrace jeho obchodním majetkem jsou. Obdobně má plátce nárok na odpočet provedl opravu odpočtu daně při dovozu zboží a při pořízení nemovitosti podle odstavce 2 nebo 3. Opravu odpočtu daně plátce prokazuje opravným daňovým dokladem nebo jiným dokladem souvisejícím s opravou, popřípadě jiným způsobem.

(2) Plátce má nárok na Uplatnil-li plátce odpočet daně u služeb pořízených za posledních 12 měsíců z částky úplaty poskytnuté před datem registrace uskutečněním zdanitelného plnění a ve lhůtě 3 let od konce zdaňovacího období, které jsou k datu registrace obchodním majetkem plátce. Plátce má ve kterém mohl nárok na odpočet daně i u služeb, které mu byly poskytnuty za posledních 12 měsíců před datem registrace z poskytnuté úplaty uplatnit nejdříve, které k datu registrace již samostatně obchodním majetkem plátce nejsou se dozvěděl nebo dovědět měl a mohl, pokud že dané zdanitelné plnění se staly součástí hmotného majetku7c), odpisovaného nehmotného majetku7c) neuskuteční a úplata není vrácena, pozemků nebo zásob ani použita na úhradu jiného plnění, které k datu registrace obchodním majetkem plátce jsou je povinen provést opravu odpočtu daně.

(3) Datem registrace se pro účely tohoto ustanovení rozumí datum účinnosti registrace uvedené Uplatnil-li plátce odpočet daně ze zdanitelného plnění spočívajícího v převodu jednoúčelového poukazu a ve lhůtě 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém mohl nárok na rozhodnutí o registraci odpočet daně z tohoto zdanitelného plnění uplatnit nejdříve, se dozvěděl nebo dovědět měl a mohl, že tento poukaz nepoužije jako úplatu za skutečné předání zboží nebo poskytnutí služby, ani jej nepřevede, je povinen provést opravu odpočtu daně.

(4) Nárok na odpočet Opravu odpočtu daně podle odstavce 1 a 2 se uplatní způsobem a za podmínek stanovených v § 72 a 73 odstavců 1 až 3 plátce provede za první zdaňovací období po datu registrace. Podmínkou uplatnění nároku na odpočet daně jsou daňové doklady nebo doklady vystavené plátcem, které obsahují částku za zdanitelné plnění, které je včetně daně ve kterém se o skutečnostech rozhodných pro tuto opravu dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl.

(5) Datem pořízení se pro účely tohoto ustanovení rozumí datum uskutečnění V případě přijetí zdanitelného plnění, u kterého je základ daně podle § 37a záporný, je plátce původně uplatněný odpočet daně povinen snížit za zdaňovací období, ve kterém se o skutečnostech rozhodných pro tuto opravu dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl.

(6) Při zrušení registrace je Zjistil-li plátce povinen snížit uplatněný nárok, pro něhož se uskutečnilo plnění, že ve lhůtě pro opravu základu daně nastaly skutečnosti rozhodné pro provedení opravy základu daně, na odpočet základě kterých dojde ke zvýšení uplatněného odpočtu daně u majetku, který je k datu zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého uplatnil nárok na oprávněn uplatněný odpočet daně nebo jeho část zvýšit. Snížení Tuto opravu odpočtu daně se vztahuje na majetek uvedený v odstavci 7 a plátce je povinen plátce oprávněn provést snížení odpočtu daně nejdříve za poslední zdaňovací období, ve kterém mu byl doručen opravný daňový doklad. Tuto opravu odpočtu daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se oprava základu daně jako samostatné zdanitelné plnění považuje za uskutečněné.

(7) Částka Byl-li plátci doručen opravný daňový doklad podle § 45 odst. 5, o kterou je plátce povinen snížit nárok na odpočet oprávněn provést opravu odpočtu daně podle odstavce 6, se určí

a) obdobně postupem podle § 78 odst. 5 pokud u majetku vymezeného v § 78 odst. 2, nebo

b) ve výši původně uplatněného odpočtu daně u nedokončeného majetku vytvořeného vlastní činností, u úplat za zdanitelná plnění, která se do dne předcházejícího dni zrušení registrace neuskutečnila, a u zásob.

(8) Ustanovení odstavce 6 se obdobně použije i u majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle zvláštního právního předpisu63), u majetku nabytého ještě neuplynula lhůta pro uplatnění nároku na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladu podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku, u majetku, který je součástí jmění převedeného při přeměně společnosti nebo družstva podle zvláštního právního předpisu64), u majetku spravovaného plátcem jako osobou oprávněnou podle zvláštního právního předpisu k pokračování v živnosti po zemřelém plátci a u majetku vydaného plátci jako dědicovi pokračujícímu v živnosti po zemřelém plátci při ukončení dědického řízení odpočet daně.

---

7c) § 26 až 32a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

63) Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

64) § 69 a násl ., § 254 a násl. obchodního zákoníku.

§ 74a

Oprava odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky

(1) Pokud se dlužník, který je plátcem, dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl, že nastaly skutečnosti rozhodné pro provedení opravy základu daně v případě nedobytné pohledávky, změny výše opravy základu daně určené kvalifikovaným odhadem nebo dodatečné opravy základu daně, na základě kterých dojde ke snížení uplatněného odpočtu daně, ve lhůtě pro daný způsob opravy základu daně, je povinen uplatněný odpočet daně snížit.

(2) Opravu odpočtu daně podle odstavce 1 dlužník prokazuje opravným daňovým dokladem nebo jiným způsobem.

(3) Provedl-li dlužník opravu odpočtu daně podle odstavce 1, je dlužník, který je plátcem, oprávněn provést opravu odpočtu daně, pokud nastaly skutečnosti rozhodné pro provedení opravy základu daně v případě nedobytné pohledávky, změny výše opravy základu daně určené kvalifikovaným odhadem, dodatečné opravy základu daně nebo zrušení opravy základu daně, které mají za následek zvýšení opraveného odpočtu daně, a to nejdříve za zdaňovací období, ve kterém mu byl doručen opravný daňový doklad.

(4) Opravu odpočtu daně podle odstavce 3 lze provést v případě dodatečné opravy základu daně, která je provedena na základě postoupení pohledávky pouze do výše základu daně stanoveného z částky, kterou uhradil dlužník postupníkovi.

(5) Opravu odpočtu daně podle odstavce 3 lze provést do 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se oprava základu daně, změna výše opravy základu daně, dodatečná oprava základu daně nebo zrušení opravy základu daně považují jako samostatná zdanitelná plnění za uskutečněná.

(6) Opravu odpočtu daně podle odstavce 3 dlužník prokazuje opravným daňovým dokladem.

§ 75

Přijatá plnění, u nichž nemá plátce nárok na odpočet Způsob výpočtu odpočtu daně v poměrné výši

(1) Nárok na uplatnění odpočtu daně nemá Použije-li plátce u přijatých zdanitelných přijaté zdanitelné plnění, která použije k uskutečnění jak pro účely svých uskutečněných plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, a to včetně uskutečnění plnění osvobozených od daně bez nároku tak pro jiné účely, má nárok na odpočet daně pouze v rámci své ekonomické činnosti s místem poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro účely svých uskutečněných plnění mimo tuzemsko, pokud tento zákon nestanoví jinak [§ 72 odst. 2 písm. d)] Tím není dotčeno ustanovení § 76.

(2) Plátce nemá V případě přijatého zdanitelného plnění, které není pořízením dlouhodobého majetku, určeného pro uskutečněná plnění, které plátce použije zčásti rovněž pro svou osobní spotřebu nebo pro osobní spotřebu svých zaměstnanců, si plátce může zvolit, že uplatní nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných v plné výši. Část přijatého zdanitelného plnění použitých, kterou použije pro svou osobní spotřebu nebo pro reprezentaci osobní spotřebu svých zaměstnanců, která nelze se poté považuje za dodání zboží podle zvláštního právního předpisu53) uznat § 13 odst. 4 písm. a) nebo za výdaje vynaložené k dosažení poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 písm. a).

(3) Příslušná výše odpočtu daně v poměrné výši se vypočte jako součin daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, zajištění a udržení příjmů u kterého má plátce nárok na odpočet daně v poměrné výši, s výjimkou a podílu použití tohoto plnění pro účely svých uskutečněných plnění (dále jen "poměrný koeficient"). Poměrný koeficient se vypočítá jako procentní podíl zaokrouhlený na celé procento nahoru.

(4) Nelze-li v okamžiku uplatnění odpočtu daně stanovit výši poměrného koeficientu podle § 13 odst skutečného podílu použití, stanoví ji plátce kvalifikovaným odhadem. 8 písm Po skončení kalendářního roku, ve kterém po uskutečnění zdanitelného plnění plátce byl oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně, tento nárok uplatnil a přijaté zdanitelné plnění použil, plátce do hodnoty poměrného koeficientu zohlední skutečný podíl použití tohoto zdanitelného plnění pro účely uskutečněných plnění v daném roce. c) Odchyluje-li se poměrný koeficient vypočtený podle skutečného použití od poměrného koeficientu stanoveného odhadem o více než 10 procentních bodů, výše uplatněného odpočtu daně se opraví.

---

53) § 25 odst. 1 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb.

(5) V případě, že plátce uplatnil odpočet daně z poskytnuté úplaty před pořízením dlouhodobého majetku, u kterého má nárok na odpočet daně v poměrné výši, v jiném roce, než ve znění zákona č. 492/2000 Sb.

kterém je po pořízení tohoto majetku nárok na odpočet daně oprávněn uplatnit, zahrne do částky opravy podle od stavce 4 rovněž rozdíl ve výši nároku na odpočet daně vyplývající z rozdílu mezi hodnotami poměrných koeficientů za příslušné roky, pokud se tyto hodnoty odchylují o více než 10 procentních bodů. Obdobně plátce postupuje i v případě uplatnění odpočtu daně u každého jednotlivého přijatého plnění, které se stalo součástí pořízeného dlouhodobého majetku.

(6) Je-li vypočtená částka opravy podle odstavce 4 nebo 5 kladná, je plátce oprávněn výši uplatněného odpočtu daně opravit, je-li záporná, je plátce povinen výši uplatněného odpočtu daně opravit. Opravu plátce provede za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém po uskutečnění zdanitelného plnění je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně, jehož se oprava týká.

§ 76

Způsob krácení odpočtu výpočtu nároku na odpočet daně v krácené výši

(1) U přijatých zdanitelných plnění, u kterých je Použije-li plátce povinen krátit přijaté zdanitelné plnění v rámci svých ekonomických činností jak pro plnění s nárokem na odpočet daně podle § 72 odst. 4 (dále jen "krácená plnění") uvedená v § 72 odst. 1, se poměrná část tak pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku i mimo tuzemsko, s výjimkou plnění uvedených v § 72 odst. 1 písm. d), má nárok na odpočet daně pouze v krácené výši odpovídající rozsahu použití pro plnění s nárokem na odpočet daně.

(2) Příslušná výše odpočtu daně v krácené výši se vypočte jako součin daně na vstupu u krácených přijatého zdanitelného plnění za příslušné zdaňovací období, u kterého má plátce nárok na odpočet daně v krácené výši, a koeficientu. Dojde-li k souběhu nároku na odpočet daně v krácené výši podle tohoto ustanovení a nároku na odpočet daně v poměrné výši podle § 75, použije se pro výpočet výše odpočtu daně v krácené výši namísto částky daně na vstupu částka odpočtu daně v poměrné výši stanovená postupem podle § 75.

(2) (3) Koeficient podle odstavce 2 věty první se vypočítá vypočte jako procentní podíl, v jehož

a) čitateli je součet částek bez základů daně za veškerá nebo hodnot plnění plátcem uskutečněná uskutečněných plnění uvedená s nárokem na odpočet daně uvedených v § 72 odst. 2 písm. a) až d) a ve § 72 odst. 1,

b) jmenovateli je celkový součet hodnot hodnoty v čitateli a součet součtu hodnot veškerých plnění plátcem uskutečněných plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně uvedených v § 75 odst. 1, popřípadě upravený podle odstavce 3.

Do součtu částek bez základů daně za uskutečněná nebo hodnot plnění plátcem uskutečněných plnění s nárokem na odpočet daně se pro účely tohoto ustanovení započítávají také přijaté úplaty, pokud z těchto přijatých úplat plátci vznikla povinnost přiznat daň nebo uskutečnění přiznat plnění. Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na dvě desetinná místa celé procento nahoru.

(3) (4) Do výpočtu koeficientu se nezapočítávají

a) prodej hmotného majetku7c), odpisovaného nehmotného majetku7c) dodání nebo pozemků, které jsou dlouhodobým hmotným majetkem7d) poskytnutí dlouhodobého majetku, pokud tento majetek plátce využíval pro svou ekonomickou činnost; to neplatí, je-li toto uskutečněné plnění nedílnou součástí obvyklé ekonomické činnosti plátce,

b) finanční služby poskytnutí finančních služeb, dodání nemovité věci a převod nebo nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor nemovité věci, a to pouze pokud jsou doplňkovou činností plátce uskutečňovanou příležitostně,

c) plnění podle § 13 odst. 4 písm. b).

(4) Pokud je součet uskutečněných plnění bez nároku na odpočet daně, která se započítávají do jmenovatele koeficientu, popřípadě upravený (5) Je-li hodnota ve jmenovateli podílu vypočteného podle odstavce 3 kladný odstavce 3 kladné číslo a celkový součet údajů hodnota v jeho čitateli koeficientu je nulový nula nebo záporný záporné číslo, potom se je koeficient považuje za roven nule 0 %. Pokud je součet uskutečněných plnění bez nároku na odpočet daně, která se započítávají do jmenovatele koeficientu, popřípadě upravený podle odstavce 3, nulový Je-li hodnota ve jmenovateli tohoto podílu nula nebo záporný záporné číslo a celkový součet cen hodnota v jeho čitateli koeficientu je nulový nula nebo kladný kladné číslo, potom se je koeficient považuje za roven jedné 100 %.

(5) Pokud je Je-li koeficient vypočtený podle odstavců 1 až 4 odstavce 3 roven 0, 95 nebo vyšší než 95 %, považuje se za roven jedné a plátce za příslušné zdaňovací období u krácených zdanitelných plnění má nárok na uplatnění odpočtu daně v plné výši 100 %.

(6) Ve zdaňovacím období běžného Pro výpočet nároku na odpočet daně v krácené výši ve zdaňovacích obdobích aktuálního kalendářního roku provede plátce krácení odpočtu daně koeficientem vypočteným použije koeficient vypočtený z údajů za zdaňovací období předcházejícího kalendářního roku při vypořádání odpočtu daně (dále jen "zálohový koeficient"). Pokud údaje plnění pro výpočet koeficientu za předcházející kalendářní rok neexistují, stanoví si výši zálohového tohoto koeficientu plátce podle předběžného odhadu kvalifikovaným odhadem. Správce Dojde-li ke změně hodnoty koeficientu za předcházející kalendářní rok na základě vyměření daně v případě pochybností o správnosti výše zálohového za poslední zdaňovací období předcházejícího kalendářního roku, je plátce povinen použít novou hodnotu tohoto koeficientu stanoveného plátcem postupuje podle zvláštního právního předpisu pro výpočet nároku na odpočet daně v krácené výši v aktuálním kalendářním roce od zdaňovacího období následujícího po zdaňovacím období, v němž platební výměr, kterým se vyměřuje daň za poslední zdaňovací období předcházejícího kalendářního roku, nabyl právní moci. 54)

(7) Po skončení aktuálního kalendářního roku provede plátce provede vypořádání nároku na odpočet odpočtu daně u krácených plnění v krácené výši za všechna zdaňovací období příslušného kalendářního tohoto roku (dále jen "vypořádávané období"). Vypořádání uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku. Vypořádání se vypočte jako rozdíl mezi vypočteným celkovým nárokem na odpočet daně u krácených plnění v krácené výši vypočteným z údajů za celé vypořádávané období a součtem uplatněných nároků na odpočet daně u krácených plnění v krácené výši v jednotlivých zdaňovacích obdobích zahrnovaných do vypořádání. Vypočtený nárok Pro výpočet celkového nároku na odpočet daně u krácených plnění je součtem daně na vstupu za tato krácená plnění v krácené výši za celé vypořádávané období vynásobený koeficientem, který je vypočten plátce použije koeficient vypočtený z údajů o uskutečněných plněních za celé vypořádávané období (dále jen "vypořádací koeficient"). Vypořádání odpočtu daně plátce provede za poslední zdaňovací období vypořádávaného období.

(8) V případě Pro vypořádání odpočtu daně v krácené výši při zrušení registrace postupuje plátce, popřípadě právní nástupce, podle odstavce 7 se použije obdobně odstavec 7 s tím, přičemž že vypořádávané období pro vypořádání nároku na odpočet daně u krácených zdanitelných plnění je od 1. ledna kalendářního roku, ve kterém došlo ke zrušení registrace, do dne uvedeného na rozhodnutí o zrušení registrace. Vypořádání uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období registrace.

(9) V případě opravy přijatých nebo uskutečněných plnění za zdaňovací období dosud nevypořádaného roku plátce provede krácení Dojde-li po vypořádání odpočtu daně zálohovým koeficientem.

(10) V případě opravy k opravě uskutečněných plnění za zdaňovací některé ze zdaňovacích období již vypořádaného roku, výše nároku na odpočet daně v rámci tří bezprostředně předcházejících kalendářních roků krácené výši se pro opravu odpočtu daně použije nově vypočtený vypořádací koeficient přepočte novým vypořádacím koeficientem vypočteným z údajů za celé vypořádávané období , s promítnutím všech oprav. K opravovanému zdaňovacímu období se oprava

(10) V případě, že plátce uplatnil odpočet daně z poskytnuté úplaty před pořízením dlouhodobého majetku, u kterého má nárok na odpočet daně v krácené výši, v jiném roce, než ve kterém je po pořízení tohoto majetku nárok na odpočet daně oprávněn uplatnit, zahrne do částky vypořádání vyměří nároku na odpočet daně podle odstavce 7 za rok, ve kterém po pořízení tohoto majetku je oprávněn nárok na odpočet daně uplatnit, rovněž rozdíl ve výši nároku na odpočet daně vyplývající z případného rozdílu mezi hodnotami vypořádacích koeficientů za příslušné roky. Obdobně se plátce postupuje u opravy za již vypořádané období i v rámci téhož kalendářního roku. U zdaňovacích období předcházejících lhůtě podle první věty se nový vypořádací koeficient nepočítá a pro zkrácení případě uplatnění odpočtu daně se použije poslední vypočtený vypořádací koeficient. V případě opravy pouze přijatých zdanitelných u každého jednotlivého přijatého plnění za zdaňovací období již vypořádaná, které se pro zkrácení odpočtu daně použije poslední vypočtený vypořádací koeficient stalo součástí pořízeného dlouhodobého majetku.

---

7c) § 26 až 32a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

7d) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

54) § 43 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 77

Oprava Vyrovnání odpočtu daně

(1) Pokud byla provedena oprava základu Původní odpočet daně uplatněný u obchodního majetku před jeho použitím, která má za následek snížení uplatněného odpočtu daně s výjimkou dlouhodobého majetku, je plátce podléhá vyrovnání, pokud ve lhůtě pro něhož se uskutečnilo plnění, povinen provést opravu odpočtu daně. Opravu odpočtu uplatnění nároku na odpočet daně provede podle § 73 odst. 3 plátce za zdaňovací období tento majetek použije v rámci svých ekonomických činností pro jiné účely, ve kterém obdržel daňový dobropis, popřípadě jiný doklad související s opravou základu než které zohlednil při uplatnění původního odpočtu daně.

(2) Plátce Použitím pro jiné účely se rozumí případy, který kdy plátce uplatnil původní odpočet daně z úplaty v

a) plné výši a následně tento majetek použije pro účely, kdy úplata nebo její část byla následovně použita pro které má nárok na úhradu jiného zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od odpočet daně v krácené výši nebo plnění, které není předmětem nárok na odpočet daně nemá, je povinen provést opravu odpočtu. Opravu odpočtu

b) krácené výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které nárok na odpočet daně provede plátce za zdaňovací období nemá, ve kterém byla úplata nebo její část použita pro účely, pro které má nárok na úhradu jiného zdanitelného plnění nebo plnění osvobozené od odpočet daně v plné výši, nebo

c) plné nebo plnění částečné výši a následně u tohoto majetku došlo ke zničení, ztrátě či odcizení, které není předmětem daně nejsou řádně doloženy ani potvrzeny, a to z částky dnem, která byla použita na úhradu jiných plnění kdy se plátce o těchto skutečnostech dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl.

(3) Pokud byla provedena oprava základu daně, která má za následek zvýšení uplatněného odpočtu daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo plnění, oprávněn provést opravu odpočtu daně. Opravu odpočtu daně je plátce oprávněn provést na základě přijatého daňového vrubopisu, popřípadě jiného dokladu souvisejícího s opravou základu daně, nejdříve za zdaňovací období, ve kterém došlo k opravě základu Původní odpočet daně , uplatněný u staveb a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období jednotek, jehož se oprava týká které nejsou dlouhodobým majetkem, podléhá vyrovnání rovněž po uplynutí lhůty podle § 73 odst. 3, jsou-li splněny ostatní podmínky podle odstavce 1.

(4) Pokud byla provedena oprava výše daně, která má za následek snížení uplatněného Částka vyrovnání odpočtu daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo plnění, povinen provést opravu vypočte jako rozdíl mezi výší nároku na odpočet daně k okamžiku použití majetku a výší původního uplatněného odpočtu daně. Opravu plátce provede na základě přijatého opravného daňového dokladu, popřípadě jiného dokladu souvisejícího s opravou výše Je-li vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně kladná, nebo na základě opravy v evidenci pro daňové účely za zdaňovací období je plátce oprávněn vyrovnání provést, ve kterém tento doklad obdržel je-li záporná, nebo ve kterém provedl opravu v evidenci pro daňové účely. Pokud je však plátce povinen vyrovnání provést opravu odpočtu daně u přijatých zdanitelných plnění, u kterých byl povinen přiznat daň na výstupu a u kterých provedl opravu výše daně, provede opravu odpočtu daně za stejné zdaňovací období jako opravu výše daně.

(5) Pokud byla provedena oprava výše daně, která má za následek zvýšení uplatněného Vyrovnání odpočtu daně, je plátce, pro něhož se uskutečnilo zdanitelné plnění, oprávněn provést opravu odpočtu daně. Opravu je plátce oprávněn provést na základě přijatého opravného daňového dokladu, popřípadě jiného dokladu souvisejícího s opravou výše daně, nebo na základě opravy v evidenci pro daňové účely nejdříve provede za zdaňovací období, ve kterém tento doklad obdržel nebo ve kterém provedl opravu v evidenci pro daňové účely, byl obchodní majetek použit a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém mohla být oprava nejdříve provedena. Pokud je však plátce oprávněn provést opravu odpočtu daně u přijatých zdanitelných plnění, u kterých byl povinen přiznat daň na výstupu a u kterých provedl opravu výše daně, je oprávněn nastaly skutečnosti zakládající povinnost nebo možnost provést opravu odpočtu daně nejdříve za stejné zdaňovací období jako opravu výše daně.

(6) Odpočet daně opravený podle odstavců 1 až 5 týkající se krácených plnění podléhá dále krácení podle § 76 toto vyrovnání.

§ 77a

Snížení odpočtu daně v případě vybraného osobního automobilu

U vybraného osobního automobilu, který při pořízení nebyl dlouhodobým majetkem a stane se dlouhodobým majetkem, je plátce povinen snížit uplatněný odpočet daně o část odpočtu daně převyšující odpočet daně, na který by měl nárok, pokud by byl tento automobil při pořízení dlouhodobým majetkem, a to za zdaňovací období, ve kterém se tento automobil stal dlouhodobým majetkem.

Úprava odpočtu daně

§ 78

Úprava odpočtu daně

(1) Odpočet Původní odpočet daně uplatněný u pořízeného dlouhodobého majetku vymezeného v odstavci 2 podléhá úpravě, pokud v období 5 po sobě jdoucích některém z kalendářních rocích, počínaje rokem roků následujících po roce, ve kterém byl majetek pořízen původní odpočet uplatněn, (dále jen "období pro úpravu odpočtu daně") dojde ke změně v nároku rozsahu použití tohoto majetku pro účely, které zakládají nárok na odpočet daně. Obdobně se postupuje v důsledku změny účelu použití tohoto případě, kdy plátce při pořízení dlouhodobého majetku podle odstavce 3 nebo 4 nárok na odpočet daně neměl, protože daný majetek byl původně určený k použití v rámci ekonomické činnosti plátce pro účely, které nezakládají nárok na odpočet daně.

(2) Úprava odpočtu daně Změny v rozsahu použití dlouhodobého majetku se provede u posuzují samostatně za každý kalendářní rok v rámci lhůty pro úpravu odpočtu daně u hmotného majetku7c), odpisovaného nehmotného majetku7c) nebo pozemků a to ve srovnání se skutečnostmi, které jsou dlouhodobým hmotným majetkem7d). Pro účely plátce zohlednil při uplatnění původního odpočtu daně nebo při pořízení tohoto ustanovení se technické zhodnocení52) považuje za samostatný majetek majetku, pokud nárok na odpočet daně neměl.

(3) Plátce je povinen provést Lhůta pro úpravu odpočtu daně při změně činí 5 let a počíná běžet kalendářním rokem, v němž byl dlouhodobý majetek pořízen. V případě staveb, jednotek a jejich technického zhodnocení podle § 4 odst. 4 písm. d) bodu 4 a v případě pozemků se lhůta pro úpravu odpočtu daně prodlužuje na 10 let.

(4) Změnou rozsahu použití dlouhodobého majetku podle odstavce 2 pro účely, pokud které zakládají nárok na odpočet daně, se rozumí případy, kdy plátce

a) uplatnil nárok na původní odpočet daně v plné výši podle § 72 odst. 2 a následně tento majetek použije jej pro účely, pro které je povinen má nárok na odpočet daně krátit podle § 72 odst. 4 v částečné výši nebo nárok na odpočet daně nemá podle § 75 odst. 1, nebo

b) uplatnil nárok na původní odpočet daně ve zkrácené v částečné výši podle § 72 odst. 4 a následně tento majetek použije jej pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá podle § 75 odst. 1.

(4) Plátce je oprávněn provést úpravu odpočtu daně při změně použití majetku podle odstavce 2, pokud

a) neměl nárok na odpočet daně podle § 75 odst. 1 a použije jej nebo pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši podle § 72 odst. 2 nebo ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4, nebo

b) uplatnil c) neměl nárok na odpočet daně ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4 a následně tento majetek použije jej pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši podle § 72 odst. 2.

(5) Částka úpravy odpočtu daně se vypočítá jako podíl, v jehož jmenovateli je číslo 5 a v čitateli součin

a) daně na vstupu při pořízení majetku, který je předmětem úpravy odpočtu daně,

b) rozdílu mezi ukazatelem nároku na odpočet daně ke dni provedení úpravy odpočtu daně a ukazatelem nároku na odpočet daně

1. ke dni pořízení majetku, pokud je úprava odpočtu daně prováděna poprvé, nebo

2. ke dni provedení předchozí úpravy odpočtu daně, a

c) počtu roků zbývajících do konce období pro úpravu odpočtu daně, do počtu roků se započítává i rok, ve kterém je úprava odpočtu daně prováděna.

(6) Ukazatelem nároku na odpočet daně je

a) číslo 0, pokud plátce nemá nárok na odpočet daně,

b) číslo 1, pokud plátce má nárok na odpočet daně v plné částečné výši, nebo

c) hodnota posledního vypočteného vypořádacího koeficientu, pokud je plátce povinen nárok na d) uplatnil původní odpočet daně krátit.

(7) Úprava odpočtu daně se provede pouze v případě, že částečné výši a vznikne rozdíl mezi ukazateli nároku na odpočet daně podle odstavce 5 písm. b) je větší než 10 procentních bodů.

(8) Za změnu účelu použití se považuje také, pokud v průběhu období pro úpravu odpočtu daně u majetku podle odstavce 2 dojde k uskutečnění dodání zboží nebo převodu nemovitosti.

(9) Pro úpravu odpočtu daně u majetku podle odstavce 2, který byl vytvořen vlastní činností a převeden do užívání, platí obdobně odstavce 1 až 8 s tím, že období pro úpravu odpočtu se vymezuje jako období zahrnující rok, ve kterém byl majetek převeden do užívání, a následující čtyři kalendářní roky. Částka daně na vstupu u majetku vytvořeného vlastní činností se vypočítá podle § 37 z vlastních nákladů poměrnými koeficienty nebo reprodukční pořizovací ceny podle zvláštního právního předpisu vypořádacími koeficienty. 2)

(10) (5) Pro úpravu účely úpravy odpočtu daně u pořízeného technického zhodnocení platí odstavce 1 až 9 obdobně s tím, že období pro úpravu odpočtu se vymezuje jako období zahrnující rok, ve kterém bylo technické zhodnocení dokončeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání, a následující 4 kalendářní roky. Částka daně na vstupu u technického zhodnocení se stanoví jako součet daně na vstupu u jednotlivých přijatých plnění.

(11) Pro úpravu odpočtu daně u majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle zvláštního právního předpisu63), u majetku nabytého na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladu podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku, u majetku, který je součástí jmění převedeného při přeměně společnosti nebo družstva podle zvláštního právního předpisu64), u majetku spravovaného plátcem jako osobou oprávněnou podle zvláštního právního předpisu k pokračování v živnosti po zemřelém plátci a u majetku vydaného plátci jako dědicovi pokračujícímu v živnosti po zemřelém plátci při ukončení dědického řízení platí odstavce 1 až 10 obdobně s tím, že běh lhůty pro úpravu odpočtu daně se nepřerušuje. Období pro úpravu odpočtu daně se vymezuje jako období zahrnující rok, ve kterém byl majetek původně pořízen jiným plátcem, od kterého plátce § 4 odst. 4 písm. d) bodu 4 považuje za samostatný dlouhodobý majetek nabyl, a následující 4 kalendářní roky.

(12) (6) Úpravu odpočtu daně podle odstavců 1 až 11 provede plátce za kalendářní rok v daňovém přiznání provede za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém ke změně účelu použití došlo. V daňovém přiznání za toto zdaňovací období vznikne plátci nastaly skutečnosti zakládající povinnost snížit odpočet daně, popřípadě nárok na zvýšení odpočtu daně nebo možnost provést tuto úpravu.

---

2) § 25 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 353/2001 Sb. a zákona č. 437/2003 Sb.

3) § 26 a 29 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

7c) § 26 až 32a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

7d) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

63) Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

64) § 69 a násl ., § 254 a násl. obchodního zákoníku.

§ 78a

(1) Částka úpravy odpočtu daně za příslušný kalendářní rok se vypočte ve výši jedné pětiny, popřípadě jedné desetiny v případě staveb, jednotek a jejich technického zhodnocení podle § 4 odst. 4 písm. d) bodu 4 a v případě pozemků, ze součinu

a) částky daně na vstupu u příslušného majetku a

b) rozdílu mezi ukazatelem nároku na odpočet daně ke kalendářnímu roku, v němž se provádí úprava odpočtu daně, a ukazatelem nároku na odpočet daně

1. ke kalendářnímu roku, v němž byl původní odpočet daně uplatněn, nebo

2. ke kalendářnímu roku, v němž byl majetek pořízen, pokud plátce nárok na odpočet daně neměl.

(2) Ukazatelem nároku na odpočet daně je

a) 0 %, nemá-li plátce nárok na odpočet daně,

b) 100 %, má-li plátce nárok na odpočet daně v plné výši, nebo

c) poměrný koeficient nebo vypořádací koeficient, má-li plátce nárok na odpočet daně pouze v částečné výši, popřípadě součin obou koeficientů, dojde-li k souběhu nároku na odpočet daně v poměrné výši podle § 75 a nároku na odpočet daně v krácené výši podle § 76.

(3) Úprava odpočtu daně se provede pouze v případě, že rozdíl mezi ukazateli nároku na odpočet daně je větší než 10 procentních bodů. Je-li vypočtená částka úpravy odpočtu daně kladná, je plátce oprávněn úpravu provést, je-li záporná, je plátce povinen úpravu provést.

(4) Při výpočtu částky úpravy odpočtu daně u dlouhodobého majetku, který plátce pořídil jako osoba povinná k dani přede dnem registrace, se postupuje obdobně podle odstavce 1 s tím, že namísto ukazatele nároku na odpočet daně ke kalendářnímu roku, v němž byl původní odpočet uplatněn nebo majetek pořízen, se použije ukazatel nároku na odpočet daně ke kalendářnímu roku, ve kterém došlo k registraci.

(5) Používá-li plátce majetek pro změněné účely podle § 78 odst. 4 písm. a) až c) pouze po část příslušného kalendářního roku, zohlední se tato skutečnost v částce úpravy odpočtu daně vypočtené podle odstavce 1 nebo 4.

§ 78b

(1) Pro úpravu odpočtu daně u dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností se použijí obdobně ustanovení § 78 a 78a s tím, že lhůta pro úpravu odpočtu počíná běžet kalendářním rokem, v němž byl tento majetek uveden do stavu způsobilého k užívání.

(2) U dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností, jehož uvedením do stavu způsobilého k užívání došlo k uskutečnění plnění podle § 13 odst. 4 písm. b), se částka daně na vstupu pro výpočet úpravy odpočtu daně stanoví podle § 36 odst. 6 písm. a). U ostatního dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností se částka daně na vstupu pro výpočet úpravy odpočtu daně stanoví jako součet daně na vstupu u jednotlivých přijatých zdanitelných plnění, která se stala součástí tohoto majetku.

§ 78c

(1) Ustanovení § 78 až 78b se použijí obdobně pro úpravu odpočtu daně u

a) majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle zákona upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby,

b) majetku nabytého při nabytí obchodního závodu,

c) majetku, který je součástí jmění přecházejícího při přeměně obchodní korporace,

d) majetku, který plátce nabyl jako dědic pokračující v uskutečňování ekonomických činností.

(2) Běh lhůty pro úpravu odpočtu daně podle odstavce 1 se nepřerušuje.

§ 78d

(1) Dojde-li u dlouhodobého majetku ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně k uskutečnění plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby, použijí se obdobně ustanovení § 78 až 78c s tím, že úprava odpočtu daně se provede jednorázově a plátce ji provede za zdaňovací období, ve kterém došlo k uskutečnění plnění.

(2) Částka jednorázové úpravy odpočtu daně za kalendářní rok, ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1, se stanoví jako součin částky vypočtené podle § 78a odst. 1 nebo 4 a počtu roků zbývajících do konce lhůty pro úpravu odpočtu daně. Do počtu roků se započítává také rok, ve kterém je úprava odpočtu daně prováděna. Ukazatelem nároku na odpočet daně je 0 %, je-li dané plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně, nebo 100 %, je-li zdanitelné.

(3) Úpravě odpočtu daně podléhá rovněž odpočet daně, který plátce u dlouhodobého majetku uplatnil v témže kalendářním roce, ve kterém uskutečnil plnění podle odstavce 1.

(4) Jestliže plátce ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně dodá nebo poskytne dlouhodobý majetek, u kterého byl oprávněn uplatnit původní nárok na odpočet daně v poměrné výši, jde o uskutečněné plnění rovněž v případě části tohoto majetku původně určené pro použití pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců.

§ 78da

(1) Dojde-li ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně k dodání nemovité věci, na které byla dokončena významná oprava, podléhá tato oprava úpravě odpočtu daně.

(2) Lhůta pro úpravu odpočtu daně v případě opravy nemovité věci činí 10 let a počíná běžet kalendářním rokem, ve kterém byla oprava dokončena.

(3) Při úpravě odpočtu daně v případě opravy nemovité věci se postupuje obdobně podle § 78d s tím, že při stanovení částky jednorázové úpravy odpočtu se použije ukazatel původního nároku na odpočet daně ve výši podílu skutečně uplatněného odpočtu daně na celkové částce daně na vstupu u příslušné opravy.

(4) Významnou opravou podle odstavce 1 se pro účely odpočtu daně rozumí oprava podle právních předpisů upravujících účetnictví7i), pokud hodnota veškerých přijatých zdanitelných plnění vztahující se k této opravě bez daně je vyšší než 200 000 Kč.

§ 78e

(1) Dojde-li u dlouhodobého majetku ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně k jeho zničení, ztrátě či odcizení, které nejsou řádně doloženy ani potvrzeny, použijí se obdobně ustanovení § 78 až 78c s tím, že úprava odpočtu daně se provede jednorázově za zdaňovací období, ve kterém se plátce o těchto skutečnostech dozvěděl nebo dozvědět měl a mohl.

(2) Částka jednorázové úpravy odpočtu daně podle odstavce 1 se stanoví jako součin částky vypočtené podle § 78a odst. 1 nebo 4 a počtu roků zbývajících do konce lhůty pro úpravu odpočtu daně. Do počtu roků se započítává také rok, ve kterém je úprava odpočtu daně prováděna. Ukazatelem nároku na odpočet daně je 0 %.

(3) Úpravě odpočtu daně podléhá rovněž odpočet daně, který plátce u dlouhodobého majetku uplatnil v témže kalendářním roce, ve kterém nastaly skutečnosti podle odstavce 1.

Nárok na odpočet daně při registraci a zrušení registrace

§ 79

Vyrovnání odpočtu daně

(1) Odpočet Osoba povinná k dani má nárok na odpočet daně uplatněný ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4 u majetku vymezeného v § 78 odst. 2 podléhá vyrovnání přijatého zdanitelného plnění, pokud toto plnění

a) pořídila v období 4 zahrnujícím 12 po sobě jdoucích kalendářních roků následujících po roce měsíců přede dnem, ve kterém byl majetek pořízen kdy se stala plátcem, vznikne rozdíl mezi vypořádacími koeficienty větší než 10 procentních bodů. Rozdílem mezi vypořádacími koeficienty a

b) je rozdíl mezi vypořádacím koeficientem za některý ze 4 po sobě jdoucích kalendářních roků následujících po roce ke dni, ve kterém byl majetek pořízen, a vypořádacím koeficientem za rok kdy se tato osoba stala plátcem, ve kterém byl majetek pořízen součástí jejího obchodního majetku.

(2) Částka vyrovnání odpočtu Osoba povinná k dani má nárok na odpočet daně za příslušný kalendářní rok se vypočítá jako podíl rovněž u přijatého zdanitelného plnění, pokud

a) toto plnění pořídila v jehož jmenovateli je číslo 5 a v čitateli součin celkové výše daně na vstupu u období zahrnujícím 60 po sobě jdoucích měsíců přede dnem, kdy se stala plátcem,

b) toto plnění se stalo součástí dlouhodobého majetku, který je předmětem vyrovnání odpočtu daně byl uveden do stavu způsobilého k užívání v období 12 po sobě jdoucích měsíců přede dnem, kdy se stala plátcem, a rozdílu mezi vypořádacími koeficienty to před uvedením tohoto dlouhodobého majetku do stavu způsobilého k užívání a

c) tento dlouhodobý majetek je ke dni, kdy se stala plátcem, součástí jejího obchodního majetku.

(3) Pokud je vypočtená částka vyrovnání odpočtu Osoba povinná k dani má nárok na odpočet daně kladná rovněž u přijatého zdanitelného plnění, které není ke dni, je plátce oprávněn provést vyrovnání odpočtu daně. Pokud je vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně záporná kdy se stala plátcem, součástí jejího obchodního majetku, pokud v období zahrnujícím 6 po sobě jdoucích měsíců přede dnem, kdy se stala plátcem, toto plnění přijala a použila jej k vývozu zboží, který je plátce povinen provést vyrovnání odpočtu osvobozen od daně.

(4) Pro Osoba povinná k dani má nárok na odpočet daně uplatněný rovněž u přijatého zdanitelného plnění, pokud

a) toto plnění pořídila přede dnem, kdy se stala plátcem,

b) toto plnění není ke dni, kdy se stala plátcem, součástí jejího obchodního majetku ve zkrácené výši podle 72 odst. 4 v důsledku provedené úpravy odpočtu a

c) měla by u tohoto plnění nárok na vrácení daně při změně účelu použití podle § 78 platí odstavce 1 až 3 obdobně s tím § 82a nebo 83, že při výpočtu rozdílu mezi vypořádacími koeficienty se místo vypořádacího koeficientu za rok, ve kterém byl majetek pořízen, použije vypořádací koeficient za rok který nemohla uplatnit, ve kterém byla tato úprava odpočtu neboť pro podání žádosti o vrácení daně nesplnila podmínku minimální délky období pro uplatnění vrácení daně provedena.

(5) Pro Nárok na odpočet daně u majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle zvláštního právního předpisu63), u majetku nabytého na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladu podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku, u majetku, který je součástí jmění převedeného při přeměně společnosti nebo družstva podle zvláštního právního předpisu64) odstavců 1 až 4 se uplatní způsobem, u majetku spravovaného plátcem jako osobou oprávněnou podle zvláštního právního předpisu k pokračování v živnosti po zemřelém plátci rozsahu a u majetku vydaného plátci jako dědicovi pokračujícímu za podmínek stanovených v živnosti po zemřelém plátci při ukončení dědického řízení platí obdobně odstavce 1 až 4 s tím, že běh lhůty pro vyrovnání odpočtu daně se nepřerušuje § 72 až 78d. Období pro vyrovnání odpočtu Pro výpočet částky nároku na odpočet daně u dlouhodobého majetku se vymezuje jako období 4 po sobě jdoucích kalendářních roků následujících po roce, ve kterém byl majetek původně pořízen jiným plátcem, od kterého plátce majetek nabyl přiměřeně použije § 78d odst. 2.

(6) Vyrovnání odpočtu Nárok na odpočet daně podle odstavců 1 až 5 provede plátce za kalendářní rok v daňovém přiznání odstavců 1 až 4 lze uplatnit za poslední zdaňovací období příslušného kalendářního roku, do něhož spadá den, kdy se osoba povinná k dani stala plátcem. V daňovém přiznání za toto zdaňovací období vznikne plátci povinnost snížit

(7) Plátce nemá nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění podle odstavců 1 až 4, popřípadě pokud mu z tohoto plnění vznikl nárok na vrácení částky podle § 79d nebo nárok na zvýšení odpočtu vrácení daně.

---

63) Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

64) § 69 a násl ., § 254 a násl. obchodního zákoníku.

§ 79a

(1) Při zrušení registrace je plátce povinen snížit uplatněný odpočet daně u majetku, který je ke dni zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého uplatnil odpočet daně.

(2) Částka snížení odpočtu daně u nedokončeného majetku, u úplat za zdanitelná plnění, která se do dne předcházejícího dni zrušení registrace neuskutečnila, u jednoúčelového poukazu, který nebyl do dne předcházejícího dni zrušení registrace použit jako úplata za skutečné předání zboží nebo poskytnutí služby, ani převeden, a u zásob se určí ve výši uplatněného odpočtu daně. Pro výpočet částky snížení odpočtu daně u dlouhodobého majetku se přiměřeně použije § 78d odst. 2.

(3) Částka snížení odpočtu daně u majetku, který není uveden v odstavci 2 a u kterého byl uplatněn odpočet daně alespoň ve výši 2 100 Kč, pořízeného v období zahrnujícím 11 kalendářních měsíců před zrušením registrace a kalendářní měsíc, v němž došlo ke zrušení registrace, se vypočte jako součin výše jedné dvanáctiny uplatněného odpočtu daně a počtu celých kalendářních měsíců tohoto období, za který tento majetek nebyl obchodním majetkem plátce.

(4) Ustanovení odstavce 1 se použije obdobně u

a) majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle zákona upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby,

b) majetku nabytého při nabytí obchodního závodu,

c) majetku, který je součástí jmění přecházejícího při přeměně obchodní korporace,

d) majetku, který plátce nabyl jako dědic pokračující v uskutečňování ekonomických činností.

(5) Plátce je povinen provést snížení odpočtu daně podle odstavců 1 až 4 za poslední zdaňovací období registrace.

§ 79b

Osoba spravující pozůstalost je povinna v posledním daňovém přiznání, které podává za zemřelého plátce, snížit uplatněný odpočet daně u majetku, který je obchodním majetkem zemřelého plátce a u kterého tento plátce uplatnil odpočet daně, pokud dědic nepokračuje v uskutečňování ekonomické činnosti po zemřelém plátci.

§ 79c

Při zrušení registrace nevzniká povinnost snížit uplatněný odpočet daně u majetku, který je ke dni zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého byl uplatněn odpočet daně, a to

a) při zrušení obchodní korporace bez likvidace,

b) v případě, kdy fyzická osoba, která je plátcem, ukončí podnikatelskou činnost tak, že celý svůj obchodní majetek vloží do právnické osoby, která bezprostředně v činnosti pokračuje a jejíž je jediným zakladatelem,

c) při zrušení registrace právnické osoby,

1. která byla plátcem,

2. která byla založena jedinou fyzickou osobou a

3. v jejíž činnosti pokračuje tato fyzická osoba jako podnikatel,

d) při sloučení, splynutí nebo rozdělení státního podniku, jestliže je plátcem,

e) při přeměně osoby, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, jestliže je plátcem, nebo

f) při zrušení registrace skupiny a zániku členství člena skupiny.

§ 79d

(1) Pokud osoba registrovaná k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osoba (dále jen "osoba, která má nárok na vrácení částky") snížila při zrušení registrace podle § 106 odst. 4 nebo § 106b odst. 2 písm. a) jako plátce uplatněný odpočet daně u obchodního majetku, vzniká jí nárok na vrácení částky odpovídající tomuto snížení v rozsahu, v jakém tento majetek použila pro uskutečňování plnění, z nichž by plátci vznikl nárok na odpočet daně, za období 1 roku po dni zrušení registrace.

(2) Pokud se osoba, která má nárok na vrácení částky, stane v průběhu období podle odstavce 1 plátcem, má nárok na vrácení částky podle odstavce 1 za období, které končí dnem předcházejícím dni, kdy se stala plátcem.

(3) Nárok na vrácení částky podle odstavce 1 lze uplatnit podáním dodatečného daňového přiznání za zdaňovací období, v němž byla osobě, která má nárok na vrácení částky, registrace zrušena, do konce druhého kalendářního měsíce následujícího po skončení období stanoveného v odstavci 1 nebo 2. Není-li v této lhůtě nárok na vrácení částky podle odstavce 1 uplatněn, zaniká.

(4) Dodatečné daňové přiznání nelze podat před skončením období stanoveného v odstavci 1 nebo 2.

(5) Vznikne-li v důsledku vyměření nároku na vrácení částky podle odstavce 1 vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně bez žádosti do 30 dnů od tohoto vyměření.

(6) Osoba, která má nárok na vrácení částky, je daňovým subjektem.

§ 79e

(1) Při zrušení registrace je dlužník povinen snížit odpočet daně uplatněný u přijatého zdanitelného plnění, pokud

a) za toto plnění neposkytl úplatu nebo její část,

b) je dluh za přijaté zdanitelné plnění splatný a nedošlo k jeho zániku,

c) nenastaly podmínky pro postup podle § 74a odst. 1 a

d) od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění, uplynuly méně než 3 roky.

(2) Snížení odpočtu daně se provede ve výši daně stanovené z neposkytnuté úplaty za zdanitelné plnění, a to nejvýše do výše původně uplatněného odpočtu. Pokud byl odpočet daně snížen podle § 79a nebo 79b, vychází se při výpočtu výše snížení odpočtu daně z odpočtu daně sníženého podle § 79a nebo 79b.

(3) Dlužník je povinen provést snížení odpočtu daně podle odstavce 1 za poslední zdaňovací období registrace; to neplatí pro osobu spravující pozůstalost při ukončení registrace zemřelého plátce podle § 106 odst. 6 písm. b), pokud dědic pokračuje v uskutečňování ekonomické činnosti po zemřelém plátci.

(4) Dlužník, který provedl snížení uplatněného odpočtu daně podle odstavce 1, je oprávněn opětovně zvýšit uplatněný odpočet daně, pokud do 3 let od zrušení registrace dodatečně splní svůj dluh nebo jeho část, a to

a) v dodatečném daňovém přiznání za poslední zdaňovací období registrace a

b) ve výši daně stanovené z dodatečně poskytnuté úplaty nebo její části za zdanitelné plnění, nejvýše však do výše původně uplatněného odpočtu.

(5) Dlužník, který provedl snížení uplatněného odpočtu daně podle odstavce 1 nebo zvýšení odpočtu daně podle odstavce 4, je povinen předložit jako přílohu k daňovému přiznání nebo dodatečnému daňovému přiznání seznam provedených změn odpočtu daně obsahující údaje o přijatém zdanitelném plnění, o původně uplatněném odpočtu daně a veškerých jeho následných změnách. Seznam musí ve vztahu ke každé provedené změně odpočtu daně obsahovat alespoň

a) označení věřitele,

b) daňové identifikační číslo věřitele,

c) informace vztahující se k původnímu zdanitelnému plnění, a to

1. den jeho uskutečnění,

2. základ daně a sazbu daně,

3. den splatnosti,

4. evidenční číslo daňového dokladu a

5. den a výši doposud poskytnuté úplaty,

d) doposud provedené opravy odpočtu daně podle § 74 nebo 74a včetně údajů podle § 45 odst. 1 písm. f) a h) až k),

e) výši uplatněného odpočtu a

f) den a výši dodatečně poskytnuté úplaty.