Obecné ustanovení, Díl 1, porovnání znění k 30.12.2011

Díl 1

Obecné ustanovení

§ 216

(1) Týdnem dovolené se rozumí 7 po sobě následujících kalendářních dnů.

(2) Za nepřetržité trvání pracovního poměru se považuje i skončení dosavadního a bezprostředně navazující vznik nového pracovního poměru zaměstnance k témuž zaměstnavateli.

(3) Pro (2) Jen do výše dvacetinásobku stanovené týdenní pracovní doby nebo dvacetinásobku kratší týdenní pracovní doby se pro účely dovolené se jako považuje za výkon práce neposuzuje doba zameškaná pro důležité osobní překážky v práci témže kalendářním roce z důvodu

a) dočasné pracovní neschopnosti, pokud nejsou uvedeny s výjimkou pracovní neschopnosti vzniklé v prováděcím právním důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání,

b) karantény nařízené podle jiného právního předpisu (§ 199 odst. 2). Doba59),

c) čerpání mateřské rodičovské dovolené a doba, s výjimkou doby, po kterou zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, a doba pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání vzniklého při plnění pracovních úkolů nebo

d) jiných důležitých osobních překážek v přímé souvislosti práci podle § 199, s ním výjimkou překážek uvedených v prováděcím právním předpisu podle § 199 odst. 2.

(3) Za výkon práce se pro účely dovolené posuzuje jako výkon práce považuje doba překážek v práci uvedených v odstavci 2 pouze tehdy, jestliže zaměstnanec mimo dobu jejich trvání v kalendářním roce odpracoval alespoň dvanáctinásobek stanovené týdenní pracovní doby nebo dvanáctinásobek kratší týdenní pracovní doby.

(4) Pro zjištění Byl-li zaměstnanec dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce, zda jsou splněny podmínky vzniku práva na je povinen mu dovolenou nebo její část poskytnout ten, se posuzuje pro koho byl zaměstnanec, který takto uvolněn; tato osoba je zaměstnán po stanovenou týdenní pracovní dobu povinna mu poskytnout též tu část dovolené, jako by v kalendářním týdnu pracoval 5 pracovních dnů kterou nevyčerpal před uvolněním. Nevyčerpal-li zaměstnanec dovolenou před uplynutím doby uvolnění, i když jeho pracovní doba není rozvržena je povinen mu ji poskytnout uvolňující zaměstnavatel. Splnění podmínek pro vznik práva na všechny pracovní dny v týdnu; to platí dovolenou se přitom posuzuje vcelku za dobu před uvolněním i pro účely krácení dovolené, s výjimkou neomluvené nepřítomnosti v práci po uvolnění.

(5) Jestliže poměrná část dovolené činí necelý den Dovolená, na niž vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, zaokrouhlí se zaokrouhluje na půlden; to platí i pro výpočet dvanáctin dovolené celé hodiny nahoru.

59) Zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.