„Vidím v něm skutečně velký potenciál,“ cítí nový majitel, který posílí kapitál společnosti 9 miliony korun a uhradí půjčku 3,5 milionu městu ve splátkách na sedm let.
Co vás přimělo klub koupit?
Vedla mě k tomu radost a příležitost. A taky trochu obava. Radost z toho, že je v klubu pěkný potenciál. Trošičku jsem měl obavu z toho, že finanční situace je natolik složitá, že by to mohlo ohrožovat budoucnost klubu. A tak ve mně uzrálo rozhodnutí podat nabídku městu, protože si myslím, že právě v oblasti financí klubu můžu pomoct. Můžu tím pomoct i sportovnímu rozvoji.
Sice klub kupujete za tisíc korun, ale vložíte do něj 12,5 milionu. Je to podle vás adekvátní?
Věřím, že ano. Peníze, které bude sanace stát, budou pro fotbal. Jenom určitá část je pro město. Z prostředků, které do společnosti vložím, se můžeme rozvíjet. Věřím, že tu příležitost využijeme.
Jaký je pocit vlastnit klub?
Je to závazek, ale moc se těším na velkou výzvu. V profesionálním klubu jsem poprvé, ve fotbalovém prostředí se pohybuji dlouhodobě.
Vaší hlavní aktivitou dosud byl Klub přátel Josefa Masopusta?
S tím jsme začínali, starali jsme se nejen o Pepíka Masopusta, ale i o hráče jeho generace. To byla obrovská zkušenost. Dodnes tu činnost děláme. I když Pepík už není mezi námi, jeho legenda trvá. Opečováváme jeho odkaz. Máme v rukou Zlatý míč, což je pro příznivce ústecké Army dobrá zpráva. V Juventusu mají jeden český Zlatý míč, na Armě máme druhý. To je spíš taková rarita. (úsměv) Ale myslím, že i tohle je hezká vizitka.
Co dál děláte ve fotbale?
Druhou aktivitou v pořadí byl Junior Teplice, kterého jsem se ujal v roce 2013. V době, kdy byl Anger v kopřivách a nikdo ho nechtěl, ani profesionální FK Teplice. Nakonec s požehnáním všech důležitých hráčů, jako bylo město a FK Teplice, jsem klub převzal, abychom se starali o mládež. Když jsem přicházel, měli jsme tuším 90 dětí, dneska jich je přes 400. Klub velmi dobře funguje, a přestože už nemáme přímou spolupráci s FK Teplice, tak nám projekt dělá radost. Rozvinuli jsme Anger i sportovní činnost, „přikoupili“ jsme si k tomu hřiště v Bystřanech. Takže sportovní zázemí se podstatně vylepšilo.
Také vydáváte čtvrtletník Football Club, proč?
To je jedna z mých srdečních fotbalových záležitostí, považuji to za zcela unikátní věc. Je to čtvrtletník pro fotbalovou kulturu, což je zvláštnost. Fotbalová kultura, to zní trochu jako suchá voda. Je vůbec možné, aby fotbal měl svou kulturu? Odpověď je: ano. Je to dokonce přirozené. Projekt funguje báječně. Sice nemáme prodeje v tisících, ale zatím pouze ve stovkách, ovšem lidé nám dávají fantastickou odezvu. Jsme malá, zato hodně semknutá skupina.
Jaké jsou vaše podnikatelské aktivity, které udrží FK Ústí v černých číslech?
Musím vás trochu opravit, nejsem podnikatel. Možná to některé lidi zklame. Řekněme, že jsem investor. Moje profese je auditor, mám auditorskou firmu, poradenskou firmu. A velmi dobře fungují, živí nejen mě a moji rodinu, ale umožňují i další moje aktivity. A ta investorská činnost zahrnuje moji 25letou investiční kariéru. Vyústila, i když to zní trochu nabubřele, v to, že jsem před dvěma roky prodal desítky let nakupované a sbírané polnosti. Tím jsem se dostal k finanční hotovosti, která mi dnes umožňuje splnit nejen sny mojí rodiny o tom, jak bychom mohli žít, ale plnit i moje přání a sny. Jsou o tom, jaké krásné projekty bychom mohli dělat. A na jaře ve mně uzrála myšlenka, že jedním z dalších by mohla být Arma.
FK Ústí je ve ztrátě 11,7 milionu. Jste auditorem klubu, co jste tedy zjistil o jeho financování?
Že finance se v posledním roce zhouply. Došly. Tím, že loni nebyl dostatek tržeb a dlouhodobě je klub ne nějak dramaticky, ale trošku podfinancovaný, tak se prostředky, které byly k dispozici, vyčerpaly. A v posledních týdnech a měsících se jelo trochu na kyslíkový dluh. V podstatě na dluh. Bylo jasné, že dřív nebo později – a vypadalo to, že spíš dřív – přijde na přetřes splácení dluhů. A že taky nemusí být z čeho. Takže jsme tu situaci začali řešit. Právě v té době ve mně uzrálo rozhodnutí tomu pomoct.
Podle trenéra Křečka tým dluhy nepociťoval, výplaty chodí včas.
Aby to zaznělo jasně, klub nikomu nedluží ve smyslu, že by to bylo po splatnosti. Ale byly tady určité obavy, jestli bude mít dostatek prostředků i v budoucnosti. A to je to, co já nabízím. Sanovat budoucí potřebu, proto peníze dovnitř vkládám, aby byly k dispozici. Jsem odhodlaný je tam fyzicky vložit, dát důkaz místo slibů, aby mohli hráči a realizační tým v klidu pracovat. A moje zbylé prostředky můžeme použít na rozvinutí klubu, což není jen ta sportovní činnost.
Na fotbale si řada mecenášů vylámala zuby, nebojíte se toho?
Kdo se bojí, nesmí do lesa. To víte, že člověk má obavy, jestli v závodě, který běží, uspěje. Spíš to beru jako zdravou trému a respekt. K financování ale neschází zase tolik, asi dva miliony korun ročně. Což jsme se svými kolegy schopni doplnit. A spoléhám, že klub nevypadne městu z oka. Čímž nemyslím, že bychom si my vzali akcie a oni platili. Mluvím o rozumném příspěvku.
Rozpočet je 15 až 18 milionů, nafouknete ho na postupové cifry, jak by si fanoušci asi přáli?
Ne. Naším základním úkolem je rozpočet udržet a stabilizovat. Nebudeme řešit přehnaně ambiciózní plány. Aspoň ne do doby, než se na to řádně připravíme. Takže buďme v pokoře, choďme po zemi a dobře pracujme. To můžeme udělat.
VZPOMÍNKY OŽÍVAJÍ. Jiří Hora pomohl zařídit, aby se Jozef Štibrányi (vpravo) a další mohli setkat s bývalými hráči Brazílie. Padesát let po finále v Chile 1962.
A je 1. liga dlouhodobá vize?
Moje vize je rozvinout potenciál klubu. A podle mě Ústí jako město, Ústecko jako lokalita a Fotbalový klub Ústí mají potenciál k tomu, aby byly dominantní v regionu.
Budete řešit i kádr, že byste si přivedl vysněnou posilu?
Není mojí rolí určovat kádr.
Ale zaplnit stadion, to je cíl, ne?
To chce každý, nejde jen o moje přání. Pokud se nám podaří, aby fotbal v Ústí zajímal víc lidí, bude to známka, že to děláme dobře. A naším cílem je to dělat dobře.
Fandil jste někdy ústecké Armě?
Zklamu vás. Já vlastně nejsem příliš klubista, nejsem příliš vyhraněný. Fandím všem, a tím tak trochu nikomu. Často se mi na fotbale stává, že přeju oběma týmům. Je to možná nezvyklé, netradiční, ale já to takhle mám. V tomto smyslu mám Armu velmi rád, protože jsem tady poznal lidi, poznal jsem prostředí. K Armě mám osobně vřelý vztah. Ale vyrůstal jsem jinde, byla pro mě z ruky. Začínal jsem jako Bíliňák, trávil jsem hodně času na Stínadlech a s Teplicemi. Jezdili jsme na mezinárodní zápasy do Prahy, byl jsem na všech velkých utkáních, které tenkrát hrály Dukla, Sparta a taky Bohemka, Slavia v té době trochu méně. Ale když teď hraje Slavia, mám radost, že třeba Tomáš Syrovátka (místopředseda představenstva Slavie) si najde čas a můžeme si spolu užít velké zápasy v Edenu. Necítím se být příliš vyhraněným klubistou, ovšem na druhou stranu mi to zase umožňuje cítit se doma tak trochu všude.
A skutečně doma jste na Maltě?
Teď ano. Ale s tím domovem to mám složité. Když se mě zeptáte, odkud jsem, nevím, jak odpovědět. Jestli z Klatov, kde jsem se narodil, jestli z Bíliny, kde jsem od šesti měsíců žil a prožil jsem tam i svoje sportovní a fotbalové mládí, nebo snad z Teplic, kde teď mám rodinný dům a kde jsem prožil kus života, anebo na Maltě, kde zrovna dva roky bydlím s rodinou a možná ještě nějaký rok bydlet budu. Jsem trošku světoběžník a v poslední době jsem si intenzivně uvědomil, že se nejvíc cítím patriotem našeho regionu. Když se člověk dívá z Malty, jednotlivé tečky vám z té dálky začnou splývat do většího bodu. Jestli jste z Bíliny, Teplic, Mostu, Ústí, to z Malty vypadá dost stejně. A když jsem z Bíliny, Ústí je místo, kde se řeka Bílina vlévá do Labe. Je v tom symbolika, zcela logicky jsem po řece Bílině skončil až v Ústí. Jestli je to náš konec, to uvidíme. Ale rozhodně to je příští kapitola a já se na ni moc těším.
FK Ústí: ztráta 12 milionů, hodnota nula Černé katastrofické scénáře přebarvil na růžovo. Kdyby Jiří Hora nekoupil od města ústecký fotbal, mohl druholigový klub zkrachovat. Jeho ztráta totiž narostla na 11,7 milionu korun. „Kumulovaná ztráta roste od roku 2006, od 2011 se prohlubuje,“ uvedla na pondělním zasedání městského zastupitelstva Věra Nechybová, náměstkyně primátora. „Tržní hodnota činí podle znaleckého posudku 0 korun plus závazek městu.“ Jde o půjčku 3,5 milionu korun, kterou Hora splatí během sedmi let. Navíc devíti miliony posílí základní kapitál klubu, čímž vyrovná ztrátu. Zůstat FK Ústí v držení města, muselo by dluhy samo zaplatit, anebo poslat akciovku do insolvence. „Jde o totální selhání představenstva klubu a dozorčí rady,“ hřímala zastupitelka Yveta Tomková. „Kumulovaná ztráta přesáhla dvojnásobně hodnotu vlastního kapitálu, okamžitě měli vyvolat jednání s radou města.“ Václav Kožíšek, člen představenstva FK Ústí, před zastupiteli argumentoval, že teprve v dubnu byla k dispozici první čísla o klubové kondici. A ještě ne oficiálně stvrzená. „Loni nám vypadli významní sponzoři v řádu milionů, letos to pokračovalo. Ale sehnali jsme potenciálního akcionáře,“ bránil se Kožíšek nařčení, že klub nic nedělal. „Sekera 12 milionů zní hrozně, vypadáme jako gauneři. Ale je to kumulovaná ztráta, která se táhne léta. Peníze na provoz se naplnit podařilo, nemáme závazky vůči hráčům, dodavatelům, nic po splatnostech. Letos nám budou chybět 2,5 až 3 miliony, abychom byli schopni 2. ligu dohrát.“ Tím, že po Kožíškově proslovu klub získal Hora, mají tyhle obavy zmizet. |
