Dokonalé skleněné hlavy Martina Janeckého, filozofující artefakty Moniky Žákové, výtvarně-kritické rozpravy o konzumerismu Michala Mráze nebo environmentální plastické stopy světa viděného bez lidského pohledu Anny Jožové. To všechno a ještě mnohem víc bude k vidění na sedmém Letním výtvarném salonu KodlContemporary, který návštěvníkům otevírá své brány od června do srpna. Díla některých autorů, kteří jsou zastoupeni na LVS, si zájemci mohli prohlédnout už na květnové předaukční výstavě v Galerii Kodl na pražské Národní třídě.
Letní výtvarný salon vznikl jako projekt KodlContemporary, samostatné větve prestižní české galerie. Kodl – nebo možná by se nyní spíše hodilo říkat Kodlovi, protože do práce v galerii se zapojila už celá rodina – je znám svými aukcemi obrazů. Byla to zejména česká meziválečná moderna, která se právě u Martina Kodla vyšvihla mezi nejdražší a nejžádanější malby v Česku. Méně už se ví o tom, že nabízí také současné umění.
„Díla současných umělců zařazujeme do aukcí už delší dobu, ale projekt KodlContemporary vznikl až v roce 2017,“ vysvětluje kurátorka Eva Vele. Do budování nové platformy se pustili nejmladší členové rodiny Jakub, Matyáš a Adéla Kodlovi. „Chceme sběratelům představit současné umění v širším kontextu, protože u nás není sbírání tohoto typu umění tak hluboce zakořeněné jako v západním světě,“ říká kurátorka. Podle ní chce galerie při propagaci současného umění překračovat všechny možné i nemožné hranice, ať už materiálové, geografické, nebo třeba věkové.
„Když se podíváte, kdo k nám chodí, jsou to většinou lidé střední a starší generace. My ale chceme, aby k nám chodili i mladí. A oběma těmto kategoriím chceme ukázat, že současné umění je živoucí a že je také finančně dostupné. Nepotřebujete tedy miliony. Na zajímavé dílo totiž dosáhnete i s desítkami tisíc,“ vysvětluje kurátorka. Připomíná, že letošní Letní salon také překračuje věkové hranice. Přinejmenším v tom, že jsou na něm zastoupeni vesměs velmi mladí umělci: „Té nejmladší umělkyni, Anně Jožové, není ani třicet. Teprve před rokem absolvovala v ateliéru Ronyho Plesla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.“
Váza ze série LAVA od Anny Jožové
KodlContemporary na cestě k novým návštěvníkům, milovníkům umění a také potenciálním klientům poprvé vyzkouší celý salon přesunout do školního prostředí Park Lane International School a také International School of Prague (ISP). „Říkali jsme si, že když nejde Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi,“ usmívá se kurátorka Vele. V Park Lane je k instalaci salonu vhodný prostor, kde studenti mívají vlastní výstavy, v ISP se zase bude vystavovat před amfiteátrem. „Kromě výstavy tam proběhnou také různé workshopy, debaty se studenty nebo přednášky věnované dějinám umění. Chystáme i speciální přednášku Matyáše Kodla o investicích do umění.“
KodlContemporary plánuje podobné akce také v budoucnu, aby vytvořila síť lidí a institucí se zájmem o současné umění. Galerie chce otestovat i zájem mimo Prahu, což vychází z klíčového principu překračování všech hranic. Chce vyrazit nejen do Plzně nebo do Olomouce, ale také do menších měst. KodlContemporary se mimo jiné vydala už i mnohem dál: na soukromém ostrově Velaa na Maledivách propaguje české sklo.
Novým centrem KodlContemporary bude výstavní prostor, který už se připravuje v Pařížské ulici v Praze. Tady se budou scházet milovníci umění a další na pravidelných výstavách současných umělců.
Pro každého sběratele současného umění je velmi důležité pocítit, jak se podílí na tvorbě budoucího vnímání dějin umění, a také na tom, jak hodnotné bude jednou dílo jednotlivých autorů. Do velké míry jsou to totiž sběratelé a kurátoři, kteří určují, kdo se v budoucnu prosadí a kdo propadne do zapomnění. A to je zodpovědnost, kterou si připouští i kurátorka KodlContemporary. „Máte pravdu, vytváří se tu umění budoucnosti. Když se podíváte do historie, třeba na Pabla Picassa, i na nahlížení jeho díla měl velký vliv jeho obchodník Daniel-Henry Kahnweiler. Odmítl některým institucím zapůjčit díla, pokud je nepovažoval za vhodné,“ dodává Vele. Jak se ale takové „dílo budoucnosti“ vybírá? Jaké faktory tu hrají hlavní roli? Podle Evy Vele je jedním z klíčových vodítek mediální známost, tedy to, jak na dílo umělce reaguje sama jeho doba. „Je dobré, když víme, že už ho společnost nějakým způsobem zná a že o jeho či její tvorbě mluví, ať už pozitivně, nebo negativně. Obojí hraje v současném umění svou roli,“ popisuje kritéria výběru Vele. Podstatné také je, jak moc je jeho projev aktuální, tedy zda motivy, které autor zpracovává, mohou veřejnost oslovit ještě za desítky let.
Obraz malíře Michala Mráze s názvem Bloody Evening
Podle Vele jsou některá díla „věčná“, protože jsou zcela originální, a to i díky technologiím použitým při tvorbě. Jako příklad uvádí skleněné plastiky Martina Janeckého, které návštěvníky v KodlContemporary velmi zaujaly svou jedinečností. Ta spočívá ve zpracování technologií inside bubble sculpting. „Vytvořit bustu touto technologií umí na světě jen několik lidí. Je to tak unikátní, že by to mělo přežít,“ myslí si kurátorka Vele, která i v této souvislosti mluví o překračování hranic. Jakmile totiž umělec dokáže tvořivě propojovat různá média, má u KodlContemporary velkou šanci. Kromě technologie, specifických materiálů a technik je pro „vytváření umělce budoucnosti“ důležité i nadčasové myšlení. S pouhým aktuálním módním námětem si tu jen těžko vystačí, protože za pár let může aktuální trendy odnést čas.
Hledání umělců budoucnosti začíná již na uměleckých školách. KodlContemporary má proto v plánu uvádět prostřednictvím svých salonů mladé umělce do společnosti. Veřejně je představit, nechat nahlédnout do jejich tvorby a teprve potom jejich dílo prověřit v dražbě. „S tím se musí opatrně, protože neúspěch v aukci může být pro mladého umělce osudový,“ varuje Eva Vele. Všechno má tedy svůj čas. Každopádně současné umění hraje u Kodlů stále větší roli. Doufají, že se v tomto směru nakonec rozhýbe i vcelku konzervativní česká společnost a současné umění pronikne také do běžných českých domácností.
Petr Fischer
Analytik týdeníku Euro. Český novinář, scenárista, moderátor a filozof. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v řadě redakcí, mimo jiné v Lidových novinách, Hospodářských novinách, BBC či České televizi.... Další články autora.
Sdílejte článek, než ho smažem