‚Všechny stopy vedou do Izraele.‘ Reportérka pátrá po autorech podezřelých sbírek na nemocné děti
Matěj Skalický mluví s Janou Magdoňovou, spoluautorkou rozhlasového pořadu Antivirus
Elena má rakovinu, tvrdí výzva na sociálních sítích. Pokud jí přispějete na péči, jakou máte jistotu, že peníze rodina dostane? A je tenhle příběh vůbec skutečný? Pátrala, ptala se a poví Jana Magdoňová, spoluautorka rozhlasového pořadu Antivirus. Ptá se Matěj Skalický.
Editace: Kateřina Pospíšilová
Sound design: Jaroslav Pokorný
Rešerše: Zuzana Marková
Podcast v textu: Tereza Zajíčková
Hudba: Martin Hůla, Damiana Smetanová
Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.
Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.
Použité fotky:
Jana Magdoňová, redaktorka Českého rozhlasu | Foto: Matěj Skalický | Zdroj: Vinohradská 12
Ukázka webu podezřelé nadace Sunshine for kids (Obličej dívky z etických důvodů na snímcích zakryla redakce) | Zdroj: iROZHLAS.cz
Nedávno vzbudila pozornost kampaň Společně zachráníme Elenu na záchranu holčičky trpící rakovinou, která se objevila na Facebooku. Tyhle výzvy se čas od času objeví na internetu, ale na téhle ti bylo něco podezřelého, že?
Přesně tak, od prvního momentu. Kampaň se objevovala na Facebooku jako sponzorovaný příspěvek. Byla to tedy reklama. To samo o sobě ještě neznamená, že by to měl být podvod nebo že by se mohlo jednat o něco nekalého. Co ale bylo na kampani oproti těm ostatním jiné, bylo, jak byla agresivní a jak málo informací se tam dalo dohledat.
Agresivní v apelu, aby ji lidé podpořili?
Přesně tak. Je to facebooková stránka, kde píše údajná Kristýna, matka Eleny, a píše o tom, že její dcera má rakovinu. Je to velmi vážný typ rakoviny. Velmi detailně tam psala, jak to prožívala, co se holčičce dělo a že poslední šance, aby holčička přežila, je, že musí jet do USA na operaci. Na to potřebuje peníze. Tento příběh by sám o sobě nemusel být podvod. Co ale bylo podezřelé, je, že nic nevíme – nevíme, kde se holčička léčí, kam do přesně do USA potřebuje jet. Nevíme nic o rodině ani o organizaci, která to zaštiťuje. Jediné, co na stránce je, jsou fotky plačící dívky a srdceryvný text matky s odkazem na platební bránu.
Ten text je v češtině?
Ano, ale když si ho přečtete pozorně, tak minimálně stylisticky je hodně špatný. To by pořád nemuselo znamenat, že je to podvod, ale působí to jako klasický strojový překlad.
Hledala jsem další jazykové mutace. Ten stejný text je přeložený do rumunštiny, našla jsem ho i v angličtině. Úplně to stejné v dalších jazykových mutacích.
Takže výzvy na Facebooku jsou v jiném jazyce, ale jsou totožné s těmi v češtině…?
Ano, všechno je totožné – fotky, texty i čas příspěvku, kdy byl publikovaný. Pár dní zpátky se na této stránce objevil nový příspěvek a ve stejný čas se objevil i na té rumunské verzi. Z Facebooku ale můžeme zjistit, jaké reklamy publikoval. Můžeme se podívat do takzvané knihovny reklam a tam je vidět, že hned jak stránka vznikla, tak spustila desítky reklam. Konkrétně česká verze spustila přes padesát reklam s relativně velkým zásahem do facebookové populace.
Takže teď už můžeš říct, že to je podvodné chování?
Nemůžu takhle naplno říct, je to podvod. Když jsem to ale konzultovala s policií, odborníky na kyberbezpečnost a lidmi, kteří se věnují charitě a fundraisingu, tak mi všichni řekli, že je to velmi netransparentní. Tím pádem je velmi pravděpodobné, že je to podvod. Rozhodně tam nedoporučují peníze posílat.
Víme, kolik lidí tomu už třeba v Česku naletělo?
Stránku sleduje 1300 lidí. A když se podívám na zásah reklam, které zveřejnila, tak každá reklama má přes 20 tisíc lidí. Celkově jsme tedy na stovkách tisících, kolem milionů lidí na Facebooku.
Kolik lidí kampaň přímo podpořilo? Kolik lidí poslalo peníze na záchranu Eleny, která možná ani neexistuje?
Myslím, že Elena existuje.
Elena existuje?
Ano, myslím si, že ta dívka je skutečná, ale rozhodně není z Česka. Rozhodně to není český příběh.
Takže někdo patrně využil reálný příběh k tomu, aby získal peníze?
Není to totiž poprvé. Našla jsem několik takových kampaní a u jedné z nich se mi podařilo ztotožnit dítě. Je to chlapec z Mexika. Jeho matka o něm zveřejňuje informace, takže víme, že je nemocným, má leukémii. V prosinci ale zemřel. Na druhou stranu organizace, které stojí za Elenou i za dalšími dětmi, stále zveřejňují výzvy k tomu, aby lidé na chlapce přispívali.
Abychom to nezamluvili – kolik lidí třeba z Česka už poslalo peníze? Je to dohledatelné?
Když na stránce klikneme na odkaz, který nás přesměruje na platební bránu, tak tam je klasické počítadlo. Můžeme tam vidět, že v současné chvíli je vybráno 260 tisíc eur, což je asi 6,5 milionu korun. Jestli je to skutečné, to neumím říct. Ale dá se zjistit, kdo přispíval. Jsou tam lidé z Česka a právě i lidé z Rumunska. Mělo by to tedy být souhrnné počítadlo za všechny kampaně. Jestli ale ukazuje skutečnou částku, to nevím. Nicméně finální částka je nastavená na 618 tisíc eur, tedy asi 15,5 milionu korun.
„Všechny stopy vedou do Izraele“
Mluvila jsi nejenom o případu Eleny, ale taky o chlapci z Mexika. Stojí za kampaněmi jeden člověk nebo jedna organizace? Podařilo se ti dohledat, kdo to zorganizoval?
Všechny stopy, kam jsem se dostala, vedou do Izraele. Našla jsem organizaci s názvem Chance Letikva, která tyto kampaně tvoří. Všechny vypadají stejně – nemocné malé dítě, fotky plačících dětí, srdceryvný text, jejímž autorem je většinou matka dítěte, a zajišťuje to nějaká organizace. Chance Letikva totiž není napsaná u všech případů.
A to je neziskovka?
Měla by to být nezisková organizace. Ale když si třeba konkrétně u Eleny rozklikneme stránku s platební bránou, tak jsme na stránce Sunshine for Kids. O této neziskovce jsem nic nenašla, nic k ní neexistuje. Jediné, co existuje, je velmi podobně znějící jiná neziskovka, která už by měla být reálná. To znamená, že parazituje na názvech už existujících nadací. Nic konkrétního se ale dohledat nedá. Když půjdeme na hlavní stránku organizace, tak tam je jenom kontaktní formulář a telefonní číslo. Nic víc tam nenajdete. Ani žádné další kampaně, třeba úspěšné, nic takového tam není.
Zkoušela jsi tam volat, nebo existuje nějaký kontaktní formulář?
Je tam kontaktní formulář a e-mail. Zkoušela jsem to, ale nikdo neodpovídá. Zkoušela jsem volat na telefonní číslo u Sunshine for Kids, to znamená organizace u Eleny. To stejné telefonní číslo jsem potom objevila i u dalších třech jiných nadací, které využívají stejné číslo. Má sice americkou předvolbu, ale dovolala jsem se do Izraele. Tam mě odkázali na e-mail.
A? Psala jsi na e-mail?
Psala a nic. Zatím bez reakce. Ze stránky, kde je platební brána, se dá zjistit i to, jaká platforma pomáhá vytvářet tyhle donorské stránky. Obě platformy – jak platební brána, tak donorská stránka – jsou opět izraelské. Na obě jsem psala a opět bez reakce.
A to jsou tedy stránky nebo lidé, kteří stojí za řadou kampaní. Jsou to stránky, které nemají na svědomí jenom Elenu a třeba toho chlapečka z Mexika. Případů je několik. Bavíme se třeba o pěti, o deseti dalších kampaních?
To je určitě víc. Jen v Česku byla před půl rokem jiná dívka, Viktorie. Vypadalo to úplně stejně. Opět plačící dívka, srdceryvný text matky, dívka opět potřebuje rychle jet do USA na operaci. Tam podle mě dělali autoři kampaně více chyb, protože se tam dalo dohledat více detailů než u Eleny. Tam jsem se k organizaci Chance Letikva dostala snadněji a hledala jsem další děti.
Už jsi mluvila o tom, že v některých případech ty děti skutečně existují, tak že by za nimi stáli konkrétní lidé?
Konkrétně u chlapce z Mexika, který se jmenoval Hector, mám dohledanou matku. Kontaktovala jsem ji, ale nereaguje. Na druhou stranu jí zemřelo dítě, takže se moc nedivím, že když jí napíše někdo z ciziny, že chce informace o tomto příběhu… Ale dohledala jsem ženu, která registrovala stránku podporující Hectora. Většinou když si někdo registruje doménu, tak si tam může skrýt veškeré údaje. To znamená, že když se podívám, kdo si doménu registroval, tak vidím jenom datum registrace, ale nevidím žádné další podrobnosti. V tomto případě nejspíš exspirovala privacy policy, tedy to zabezpečení, abych neviděla víc podrobností, protože se tam objevily údaje o Shulamit Zlotsky Segal.
To je kdo?
Je to žena, ortodoxní židovka, která má marketingovou agenturu Turbo Digital. Přes ni jsem pak mohla pospojovat další kampaně, další sbírky na děti. Celé to je propojené. Turbo Digital sponzoruje nebo ukazuje třeba příběh Hectora, který je i na Chance Letikva. Je to celé spletité a zamotané, nicméně k této ženě jsem dokázala zjistit její e-mail i telefonní číslo. Samozřejmě jsem jí napsala.
A bez reakce?
Reagovala, to mě překvapilo. Ale nepřekvapilo mě, že se k ničemu nepřiznala. Jediné, co přiznala, je, že je spojená s Hectorem a s kampaní na chlapce z Mexika, ale že to bylo před asi třemi lety. Údajně to bylo na pár měsíců, ale prý mi nemůže říct žádné údaje, že to není ani v její moci a že mám kontaktovat hlavní organizaci.
„Tato asociace není můj klient, takže vám nemůžu potvrdit, jestli je případ důvěryhodný.“
Shulamit Segalová, CEO Turbo Digital (archiv Jany Magdoňové)
Byznys
Je otázka, zda matky nemocných dětí vědí, jaké kampaně se na jejich děti pořádají. Třeba peníze vůbec nejdou k nim…?
Spojila jsem se s člověkem, který má na starosti fundraising z Bulharska, protože tyto kampaně jsou ve spoustě států v Evropě. Jmenuje se Pavel Andreev. Narazila jsem na něj tak, že když jsem našla ve spoustě zahraničních médií zmínky o těchto nejspíš podvodných kampaních, tak se právě on k některé z těchto kampaní vyjadřoval. Tento člověk mi popisoval, že zná dívku z Bulharska, která se léčila v Izraeli. Fungovalo to tak, že nemocnice, kde se léčila, pozvala platformu, která dívku nafotila a vytvořili velmi emotivní a agresivní kampaň.
To, co bylo velmi podivné a minimálně neetické, je, že dívka potřebovala asi 50 tisíc eur. Kampaň ale byla založena na 500 tisíc eur. Rodina dívky podle tohoto člověka dostala maximálně 40 procent vybrané částky. V dalších různých diskuzních fórech, kde jsem hledala, jak funguje spolupráce rodin a organizací a jestli o tom rodiny ví, jsem dohledala, že některé rodiny fotky samozřejmě poskytly – stejně jako bulharská dívka –, ale organizace jim žádné peníze nedala s tím, že jsou tu stále aktivní kampaně, že jim nemůžou nic vyplatit a tak dále.
Co se týká Hectora, chlapce z Mexika, myslím si, že na začátku opravdu s organizací nebo s lidmi, kteří stojí za touto organizací, spolupracovali. Pak to ale muselo skončit, protože matka před několika měsíci psala na Facebooku, že musí smazat veškeré fotografie svého syna, protože jsou zneužívané a neumí s tím nic udělat. Když se domáhala spravedlnosti na Facebooku, tak jí řekli, že to nejde. Zastavila tedy profil, který byl velmi otevřený. Bylo to měsíc poté, co vznikla kampaň na Hectora na Facebooku, která vypadala úplně stejně jako ta česká kampaň. Může tam být souvislost. Navíc, když jsem asi půl roku sledovala příběh Hectora, tak matka vybírala peníze přes tombolu. Prodávala klíčenky a drobnosti, aby vybrala peníze na cestu do nemocnice na chemoterapii. To znamená, že rodina nemá peníze.
Kam vybrané peníze šly? Patrně ne k rodině?
Vypadá to, že ne.
Takže to může být docela velký byznys, ne? Na začátku jsi mluvila o 200 tisících eurech pro Elenu.
260 tisíc eur, zatím vybraných. A to je jenom jedna dívka.
Takže pro lidi, kteří to organizují třeba s nekalými úmysly – a nemůžeme to v tuhle chvíli potvrdit, ale indicie k tomu nasvědčují – to může být dobrý byznys?
Je otázka, zda tyto částky sedí, ale pokud ano, tak jsou to opravdu velké peníze.
A skutečně to jsou vždycky reálné příběhy? Můžou se třeba i recyklovat?
Nenašla jsem, že by byla u jedné fotky různá jména. Ale našla jsem, že byly některé stránky přejmenovány. To znamená, že když už tam naberou určitý počet sledujících, tak potom jenom vymění fotku a příběh a stránku využijí k jinému dítěti. To, že jsou to všechno reálné děti, to neumím říct s jistotou. Nicméně i Viktorie, která byla v Česku, i Elena, pak jsem našla ještě další dívku, která zase byla v italské mutaci – tyhle dívky byly podle mě focené ve stejné nemocnici. Jde tam vidět obložení zdí, postele, stolky, některé věci se shodují, ale z fotek nikdy nejde přesně poznat, kde to je focené. U jedné dívky jsem našla značku nemocnice na polštáři, byla to nemocnice v Barceloně. Ale tuhle dívku zatím neumím ztotožnit.
Vliv na jiné sbírky
Nemůže tahle záležitost poškodit sbírky, které skutečně mají za cíl pomoct nemocným dětem? Víme, že třeba Češi jsou velmi štědří a že takhle už pomohli řadě dětem. Může to mít vliv na ochotu lidí přispívat?
Mluvila jsem o tom s ředitelkou Fóra dárců Klárou Šplíchalovou. Podle ní tyto minimálně podezřelé sbírky opravdu můžou poškodit jiné sbírky.
„Lidé zvažují, jestli tu podporu dají nebo nedají (…) Dopadá to primárně na menší a regionální organizace.“
Klára Šplíchalová, výkonná ředitelka Fóra dárců (archiv Jany Magdoňové, leden 2025)
Nejspíš nepoškodí velké platformy. Nejvíc ale poškozují menší regionální sbírky. Třeba když se ve vaší vesnici nebo ve vašem městě stane nějaké neštěstí a vy se sami rozhodnete, že podpoříte rodinu, takže něco vytvoříte dost živelně. V tomto případě jsou lidé samozřejmě obezřetnější. A těmto malým sbírkám, třeba regionálním, tyto netransparentní a velmi podezřelé, nejspíš smyšlené sbírky, spíš poškodí.
Můžou lidé nějak verifikovat? Na co by ses konkrétně zaměřila, kdybys přemýšlela nad tím, jestli podpořit zrovna tuhle nebo jinou sbírku?
Určitě bych se dívala, kdo za sbírkou stojí, jaká nadace nebo fórum, kolik informací k ní máme, jestli má webové stránky, kde jsou informace o dalších sbírkách, o úspěšných sbírkách, kde se už peníze povedlo přetavit do reálné pomoci. Kontrolovala bych, jestli třeba zveřejňují finanční uzávěrky. Každý nadační fond musí být registrován u soudu. Taky bych se zaměřila na to, jestli se o nich píše v médiích, jestli jsou příběhy verifikované třeba i novináři. Takže čím víc informací bude o konkrétní nadaci zveřejněno, tím spíš bych jí věřila. A byla bych velmi obezřetná, pokud mě platební brána – což bylo v případě Eleny – nutí platit třeba v eurech.
Pokud by došlo k podvodu, můžou se lidé, kteří byli podvedení, obrátit na policii?
Samozřejmě se můžou obrátit na policii, je pak ale otázka, jestli ten člověk vůbec ví, že naletěl. Mluvila jsem s jednou ženou, která Eleně poslala peníze. Lidé občas na stránku napíšou „posláno“ nebo „přispěla jsem, přispějte taky“. Takže jsem tuto ženu kontaktovala. Chtěla jsem vědět, jestli je to skutečný člověk, který opravdu přispěl. Je to skutečná žena, maminka malé holčičky, takže ji příběh hodně oslovil a peníze poslala. Jenže my neumíme říct, kolik takových lidí je. Ne všichni to samozřejmě napíšou do diskuze. Policie zatím tyto konkrétní podvodné sbírky podle mých informací neřeší.
A registruje je? Ví o nich?
Ví o nich. Taky když jsem poslala odkaz na tuhle sbírku, říkali, že je to s největší pravděpodobností podvod. Mluvčí policie Ondřej Moravčík ještě dodal, že lidé, kteří dělají tyto netransparentní nebo podvodné sbírky, se většinou snaží dostávat do skupin, kde očekávají, že budou lidé, kteří spíš přispějí, to znamená rodiče.
„(…) U kterých je větší šance, že na to budou reagovat (…)“
Ondřej Moravčík, mluvčí Policie ČR (archiv Jany Magdoňové, leden 2025)
Konkrétně Elena ale platila reklamy napříč celým Facebookem. Zadávali je lidem od 15 do 60 let, ať se to zobrazuje mužům, ženám, všem.
Můžou tomu pomoct třeba přísnější regule stran sociálních sítích? Protože tyhle kampaně netransparentní se asi budou objevovat dál…
U některých dětí, které jsem s těmito kampaněmi sledovala, si vždycky můžu rozkliknout knihovnu reklam a vidím, jaké reklamy zveřejňovali. U některých případů už Facebook zablokoval třeba reklamu jako video. Důvodem je, že je to nejspíš podvod.
Takže to někdo nahlásil a sociální síť to vyhodnotila tak, že patrně má pravdu a zablokoval to?
Přesně tak. Ale konkrétně u Eleny vím o lidech, kteří to nahlašovali a Facebook to nechal být.
Reporting je ale jediná šance, jak se proti tomu v tuhle chvíli bránit, aby nenaletěli třeba další…?
Ještě je tam druhá nevýhoda – Facebook má z těchto reklam samozřejmě peníze, takže jeho motivace nebude to okamžitě zastavit.
Takže je to ve výsledku hlavně na naší obezřetnosti?
Rozhodně.
V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z archivu Jany Magdoňové.
Související témata: Vinohradská 12, sbírka, charitativní sbírka, podvod, nemoc, dítě, charita