Náměstek Mora hovoří o změnách u hypoték, dlouhodobém investičním produktu a rozpočtu

Datum vydání: 26.10.2023
Zdroj: Podcast Agenda, Seznam Zprávy, moderátorka: Markéta Bidrmanová

Poslanci v těchto dnech projednávají řadu změn, které ovlivní rozpočty českých domácností, ať už to jsou změny v hypotékách, podpora dlouhodobého investičního produktu, anebo státní rozpočet. Téma pro Marka Moru, náměstka ministra financí. Dobrý den, vítejte.

Dobrý den.

Poslanci ve druhém čtení schvalovali nová pravidla pro předčasné splacení hypoték. Zatímco teď můžou klienti s hypotékou odejít před koncem fixace jen za takový malý symbolický poplatek, tak podle nových pravidel má být zavedena pokuta až ve výši 2 % nesplacené jistiny. Komu to pomůže?

Já si myslím, že to je věc, která se dotkne všech těch, kteří si berou hypotéky a v případě, že někdo chce splatit hypotéku předčasně, tak zaplatí právě ty účelně vynaložené náklady, které souvisí s tím předčasným splacením. Takže de facto to pomůže těm, kteří tu hypotéku předčasně nesplácejí, protože pokud by to tak nebylo, tak banky pravděpodobně ty náklady rozhodnou úplně na všechny účastníky trhu, resp. na všechny, kteří si berou hypotéku a nepřímo ty náklady zaplatí úplně všichni.

Není to špatně, že stát bude sankcionovat lidi, kteří chtějí ten úvěr splatit dříve.

Ono to není sankcionování. Mimochodem, už dneska existuje řada situací a ta novela zákona, o které jste mluvila, ty situace ještě rozšiřuje, kdy ten, kdo si bere hypotéku, jí může splatit bez nákladů předčasně, třeba při rozvodu a je tam celá řada jiných situací. Ty situace se nyní ještě rozšiřují. Já myslím, že je dobře, že ty náklady se budou dotýkat jenom těch, kteří to chtějí splatit. Někdo předčasně hypotéku splácet nemusí, může si nechat normálně doběhnout fixaci a splatit ji na konci fixace. To, co se dneska děje, to, že může docházet k tomu, že klienti mohou svým způsobem spekulovat, že ve chvíli, kdy dostanou nabídku od banky, tak si prostě vyberou ten nejnižší úrok tak, aby platili tu nejnižší měsíční splátku a ve chvíli, kdy nějaká konkurenční nebo i ta jejich banka jim nabídne nižší úrokovou sazbu, tak vlastně k ní mohou přejít bez nákladů a tím pádem ten smysl té fixace se úplně začne vytrácet.

Pomůže to bankám?

Myslím si, že zavedení těchto nových pravidel prostě zprůhlední trh. Myslím si, že banky by v konečném důsledku ty náklady přenesly nepřímo na všechny, jak už jsem říkal. Takže jim to asi ani nepomůže, ani neuškodí. Já myslím, že to ztransparentní trh.

Banky tu změnu obhajovaly tím, jaké mají náklady na obstarávání zdrojů právě pro ty hypotéky, že pro klienta zjednodušeně nakupují peníze na určitou dobu, za určitou cenu, a když klient odejde předčasně, tak s tím mají tedy ty zmíněné vysoké náklady. Má ale klienta zajímat, za jaké peníze si ty banky pořizují zdroje peněz pro hypotéky, nemohou tomu ty banky přizpůsobit nějak tu svoji politiku?

Jak už jsem říkal, ony ty banky pravděpodobně tu politiky přizpůsobí tak, že tyhle náklady financování, které ony prostě nutně nesou, pak rozvrhnou na všechny účastníky trhu, resp. na všechny ty, kteří si berou hypotéky. To znamená, že ty náklady předčasného splacení nepřisoudí jenom tomu, kdo tu hypotéku chce předčasně splatit, ale budeme to platit my všichni, i ti z nás, kteří žádné předčasné splácení hypotéky dělat nebudou. Takže banky se přizpůsobí a přizpůsobí se podle mě tak, že rozvrhnou ty náklady na všechny.

Tím banky hrozily a hrozily také tím, že pokud zákon neprojde, tak hrozí konec dlouhých fixací nebo konec fixací. Úplně. To je podle vás, to by podle vás bylo možné, pravděpodobné?

No, je to otázka, je to to, o čem se mluvilo. Ona pak ta fixace vlastně ztrácí smysl, protože pokud vlastně vy z toho úvěru můžete vycouvat téměř bez nákladů, tak vás to samozřejmě nutně vede k tomu, že si vyberete tu nejnižší sazbu bez ohledu na délku fixace tak, abyste platili co nejmenší měsíční splátku. A ve chvíli, kdy dostanete výhodnější nabídku, tak prostě přejdete k té konkurenci vlastně téměř bez poplatku nebo za nějaké administrativní poplatky. A tam uděláte to samé, že bez ohledu na fixaci si vyberete tu nejnižší úrokovou sazbu, respektive nejnižší měsíční splátku a tím pádem ten smysl té fixace se začne ztrácet a může to v konečném důsledku vést k tomu, že ty banky vlastně žádnou fixaci dělat nebudou a že všichni budeme na běžných úrokových sazbách, které se mohou měnit v čase. Koneckonců je to model, který funguje v řadě zemí.

To by znamenalo, že by si klient nemohl vlastně vůbec být jist tím, kolik bude každý měsíc splácet?

Vy si vlastně kupujete jistotu, ale ta jistota dneska funguje trošku jednostranně. Dochází poměrně k velkým fluktuacím a ta jistota je vlastně jenom pro toho klienta a už není pro tu banku.

Pokuta, v uvozovkách tedy, za ten předčasný odchod před koncem fixace by měla být 2 % z jistiny, která tedy zbývá k doplacení, a můžou to být desetitisíce korun. Považujete to za částku, která je nějak rozumná?

Tak ono vždycky je to otázka, co je rozumná částka. Ekonomové těžko umí odpovídat na něco, co je spravedlivé nebo rozumné a podobně.

Jestli to odpovídá těm nákladům.

Já si myslím, že je to minimálně jakýsi prvek odstrašení, aby právě nedocházelo k takové té arbitráži nebo k tomu svévolnému přebíhání klientů jenom za tou nejlepší nabídkou, že prostě ten klient si musí být vědom, že ta smlouva je prostě dvoustranná, že obě ty strany mohou nést nějaké náklady, i on v případě toho předčasného splacení. Takže v tomhle smyslu si myslím, že to přiměřené je. Vláda to schválila v téhle podobě, ale zdá se mi, že v Poslanecké sněmovně, a myslím si, že to řekl už i pan ministr Stanjura, že tenhle ten návrh, byť ho schválila pětikoalice, byť je to vládní návrh, tak už se asi zdá, že úplnou podporu ve sněmovně nemá, že to spíš bude něco nižšího.

Od kdy by ten zákon měl vstoupit v platnost?

No, podle mého názoru, pokud se sněmovna nedohodne jinak tak původní záměr byl takový, že vstoupí v platnost od 1. ledna 2024.

Poslanci také pustili do druhého čtení tzv. DIP neboli dlouhodobý investiční produkt, to je nový instrument, skrze který by lidé mohli investovat na důchod prostřednictvím akcií, dluhopisů, dalších instrumentů. Ta účinnost je plánovaná také od ledna příštího roku, takže i tady se tedy domníváte, že to stihne projít legislativním procesem?

Ano, je to součást stejného zákona, uvidíme, jestli se to teda stačí projednat. Já pořád vycházím z toho, že ta platnost by měla být od 1. ledna 2024 a je to skutečně tak, jak vy říkáte, že ten dlouhodobý investiční produkt by měl vlastně rozšiřovat státní podporu na širší škálu produktů, než je to v současné době, kdy je podporován ten tzv. třetí důchodový pilíř, to znamená doplňkové penzijní spoření a penzijní připojištění a životní pojištění. Takže tady by ještě mohly být nějaké další produkty investičního či spořicího charakteru.

Je tam jasně definováno, které?

Ano, je tam poměrně jasně definováno, které, ale pokud jsem dobře zaznamenal, tak některé ty produkty, například investice do veřejně neobchodovaných podnikových nebo korporátních dluhopisů, by z toho třeba mohly být vyňaty. Ale mohly by tam být akcie, státní dluhopisy, veřejně obchodované korporátní dluhopisy a podobně, takže to je tam v tom zákoně nadefinováno.

Je to dobře, že se tedy bude jednat pouze o veřejně obchodovatelné akcie a dluhopisy? Vnímáte to pozitivně?

No, tak dává to jistou ochranu spotřebiteli. Asi teda zákonodárce vychází z toho, že je potřeba, když ten produkt bude zaveden, aby tam prostě fungovala jistá ochrana spotřebitele a ve chvíli, kdy jsou ty produkty veřejně obchodovány, tak ta podpora je vyšší.

Poskytovatelé těchto produktů, těchto služeb budou muset mít také povinně registraci u České národní banky, co ta registrace vlastně bude těm uživatelům nebo těm investorům tedy říkat, protože to, že investice je bezpečná a že investor o peníze přijít nemůže, tohoto zárukou, předpokládám, není.

Ne, to není tak. Samozřejmě investor vždycky může přijít o peníze, tak to prostě je. Samozřejmě ve chvíli, kdy si budete kupovat akcie, tak vám nikdo nezaručí, že na tom jenom vyděláte, byť samozřejmě, pokud do těchto produktů ukládáte v dlouhém období a v dlouhém časovém horizontu, tak zatím historicky se nám ukazuje, že tyto produkty vydělávají. Samozřejmě můžete natrefit na situaci, kdy zrovna ten trh spadne a vy jdete do důchodu a potřebujete zlikvidnit ty své majetky, které máte. To znamená, potřebujete prodat a pak byste je prodávali nevýhodně, takže to se samozřejmě stát může. Žádná taková absolutní ochrana není a to, o čem jste mluvila, že je tam dohled nad těmi subjekty, které to budou nabízet, tak to je prostě standardní věc, která v České republice funguje a ten dohled bude dělat i nadále Česká národní banka.

Zahraniční zprostředkovatelé toho dlouhodobého investičního produktu budou také muset mít v Česku svoji pobočku. Není to trochu anachronismus v 21. století?

No, tak to je trošku zajímavá debata, Česká národní banka zastává toto stanovisko. Já tomu rozumím, nicméně uvidíme. Nechci se tady do svých ex kolegů v České národní bance nějak navážet, ale mám pocit, že minimálně v Evropské unii to úplná nutnost není. Není nutnost, aby tady ten poskytovatel těch služeb nutně měl pobočku.

Může, protože to je zároveň pro mnohé tedy limitující. Řada služeb by se tedy k uživatelům nemusela kvůli této podmínce dostat. Má Ministerstvo financí k dispozici nějaké odhady, kolik lidí ten DIP chystaným k tomu účelu, tedy úsporám a investicím na stáří, skutečně využije.

To jste mě teďka zaskočila, nevím o tom, že by byly odhady, jaký je potenciál toho trhu. Jestli ty odhady jsou, tak bych řekl, že by je spíše měli ti účastníci finančního trhu, to znamená banky a investiční fondy.

A není to pro stát důležité, když tedy tento produkt bude podporovat, tak aby věděl, jestli skutečně to povede k tomu účelu, který je zamýšlen.

No, tak ten účel, ke kterému by to mělo vést, je podpora rozvoje kapitálového trhu. To znamená samozřejmě jak počet těch zasažených účastníků, tak ty objemy, které každý z těch jednotlivých účastníků bude mít, by se měl zvýšit, ale uvidíme, jak to nakonec bude probíhat. Bude to trošku také souviset s tím, jak bude probíhat distribuce těchto nových produktů.

Investoři si budou moci investice do DIP odečítat z daní. Nedopadne to nakonec jako s penzijním spořením, které tu svoji funkci, tedy zabezpečit lidi na stáří, úplně tak neplní? Protože lidé mají na konci naspořeno málo, peníze si často vyberou jednorázově a nikoliv formou pravidelné renty.

Ta podpora je daňového charakteru, to znamená, že účastníci si budou moci odečíst 48 000 Kč ročně, plus si může zaměstnavatel, pokud jim bude přispívat, dát do nákladů dodatečných 50 000 Kč na toho jednotlivého účastníka a navíc ten účastník těch 50 000 Kč nemusí dávat do daně z příjmu. Nebude to zdaňovat jako svůj příjem, to znamená, že on si to dá jednak ten zaměstnavatel do nákladu a zároveň si to nemusí zdaňovat ten účastník jako svůj příjem. To znamená, že je tam vlastně jakési trojí daňové zvýhodnění. Uvidíme, jak to nakonec bude v důsledku působit. Naše očekávání je to, že ty objemy, které se na těchto trzích budou obchodovat, vzrostou.

Přesnější odhady skutečně nemáte, jak třeba vzrostou?

Odhady by měly být v důchodové zprávě. Nejsem to z hlavy nyní schopen říct, ale ta podmínka, aby teda tato zvýhodnění na účastníka mohla být aplikována, je to, že on musí ten produkt spořit aspoň 120 měsíců. To znamená 5 let a musí ho nebo vybere si ho až v 60 letech. Samozřejmě, že tam může být i ta jednorázová úprava. Já s Vámi souhlasím, také patřím k těm ekonomům, kteří by si přáli, aby stát možná více motivoval nebo tlačil na to, aby si to lidé pak brali ve formě měsíčních výplat. Ona ta otázka není nyní daňově ani možná finančně či matematicky až tak úplně jednoduchá a uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.

Máte tedy skutečně za to, že by tahle novinka mohla přimět podstatnou část Čechů k tomu, aby si začali investovat dlouhodobě?

No, tak je to účel té věci. Jestli se to nakonec povede, to uvidíme. Ale jak jsem tady říkal, ta zvýhodnění jsou poměrně výrazná. Ještě bych k tomu doplnil, že tam dochází poměrně ke zlepšení v tom stávajícím třetím pilíři, kdy se zvyšuje částka státního příspěvku a zvyšuje se od vyšších úrovní, to znamená už od 500 Kč. Dneska je to 300 Kč, kdy už stát začne přispívat. Minimální hranice od nového roku by měla být 500 a měla by jít až do 1700. To znamená, že by to mělo narůstat s každou stokorunou o 200 Kč státního příspěvku. Celkově očekávám, že ten objem, který v tom celkovém dlouhodobém investičním produktu, pod který bych podřadil nyní i ten třetí penzijní pilíř, tak by ten objem měl narůst.

Ještě poslední otázka k DIP. Ekonomové Daniel Prokop z PAQ Research a Filip Pertold z CERGE-EI tvrdí, že DIP pomůže zejména vyšší střední třídě. Není to citelná chyba toho instrumentu. A myslíte si to popřípadě také?

Asi je to pravda v tom smyslu, že právě vyšší střední třída má asi větší množství prostředků, které si může odkládat stranou na stáří. Já myslím, že je to asi přirozená věc.

Na druhou stranu zase máme problém s lidmi s nízkými příjmy, které mají extrémně nízké důchody, tak jestli by ta státní pomoc a podpora neměla směřovat spíše tam?

Já bych spíš řekl, že o tento typ lidí by se měla postarat sociální politika. Sociální příspěvky a podobně.

Takže ti nemají šanci investovat a spořit se státní podporou?

Mají stejnou šanci investovat a spořit jako ti ostatní. To se vztahuje na všechny ty výhody. Akorát, že oni těch disponibilních příjmů, které si mohou odkládat stran, prostě mají méně. Ale jak říkám, to je něco, co je vlastně věc sociální politiky.

Pojďme ke státnímu rozpočtu. Návrh státního rozpočtu je aktuálně v prvním čtení, kde tedy poslanci schvalují přímé výdaje, schodek a způsob jeho vypořádání. Potom už se tyto parametry nemohou měnit, můžou se přesouvat jenom částky uvnitř rozpočtu. Jak byste popsal své pocity ze státního rozpočtu? Vy jste z něj nadšený? Jste jen spokojený nebo nešťastný?

Tak z těch třech variant, co jste uvedla, bych použil slovo spokojený. Určitě bych nebyl nešťastný a určitě nejsem nadšený. Je to prostě realita. Myslím si, že státní rozpočet nebo vůbec ta vládní rozpočtová strategie, která je uplatňována, souvisí i s konsolidačním balíčkem, protože ten se v tom rozpočtu v příštím roce začne promítat. Takže je to strategie, která ubírá na dynamice toho vysokého zadlužování, kterou jsme viděli v posledních letech.

Takže kdybyste byl poslancem, zvedl byste pro něj ruku?

No, určitě.

Schodek je navržený na 252 miliard korun, o 43 miliard korun nižší než loni. Ještě někdy koncem května byla shoda na zhruba 200 miliardách. Neumělo si Ministerstvo financí více dupnout, aby ten původní schodek prosadilo?

Já bych Vás možná trošku poopravil, já si nejsem jist, jestli se dá říci, že někdy na konci dubna byla shoda na schodku kolem 200 miliard. To byly nějaká věci, které byly v těch dokumentech, které doprovázely ten konsolidační balíček.

Ano, myslím to, jak stáli předsedové všech těch koaličních stran a představovali tam tyto změny a padalo tam číslo kolem 200 miliard.

Tak to se musím přiznat, že si úplně nepamatuju, že by předsedové koaličních stran někde veřejně řekli, že se shodují na schodku 200 miliard. To nevím, ale abych se vrátil k vaší otázce. Jestli se Ministerstvo financí mohlo nebo mělo více dupnout, já to prostě vnímám tak, že jsou to zejména politická vyjednávání o státním rozpočtu. Státní rozpočet je prostě průsečík všech těch ekonomických a politických zájmů.

Takže v těch jednáních Ministerstvo financí neuspělo?

o bych neřekl. Vládní rozpočtová strategie určila, že maximální deficit státního rozpočtu na příští rok může být 270 miliard. To jsme dodrželi. Samozřejmě bych také byl raději, kdyby to bylo méně. Ale nezapomínejme na to, že v té situaci, ve které se nacházíme, jsou prostě dodatečné tlaky na výdaje. Máme celou řadu velkých výdajových kategorií, které jsou dneska vlastně indexovány na inflaci, ať už jsou to důchody, ať už to státní příspěvek za pojištěnce ve zdravotním pojištění, platy učitelů na úrovni 130 % průměrné mzdy, výdaje na obranu 2 % z HDP.

Tak to tam ale ty tři novinky, které si tam vláda přiklepla, nemusely být. Není to chyba, že nám stoupají ty mandatorní výdaje?

Tak samozřejmě z pohledu ekonoma to šťastné není, protože se tím logicky zužuje manévrovací prostor vlády. Na druhou stranu to, že máme 2 % výdajů na obranu, to, že máme platy učitelů na úrovni 130 % průměrné mzdy, je prostě něco, na čem byla politická shoda. Je to prostě situace nebo realita, ve které se nyní nacházíme. Já asi jako náměstek ministra financí nejsem člověk, který by to tady měl začít zpochybňovat. Já prostě respektuju tuto politickou shodu a za těchto omezení si myslím, že ten rozpočet, tak jak je nastaven, že je prostě asi maximální možná věc, které bylo možno dosáhnout.

Myslíte si, že ten rozpočet je nastaven realisticky, že skutečně ty příjmy a výdaje, které se tam píší, že je možné jich dosáhnout?

Výdajů je určitě možno dosáhnout, ale je potřeba říci, že tím, že jsou takto rozpočtovány, je nebude možno překročit.

Neobáváte se toho tedy, že by ten schodek byl ještě navyšován?

To se neobávám, aspoň ta zkušenost toho letošního roku, kde i já jsem patřil k jakýmsi mírným kritikům toho, že je to možná podceněno, tak se zdá, že nakonec to zvládneme i letos. Takže když teďka po té půlroční zkušenosti na Ministerstvu financí vidím, kolik je třeba těch neutracených prostředků, které jsou narozpočtovány, tak už se toho tolik nebojím, na té straně výdajů. Na straně příjmů si myslím, že ty odhady jsou realistické. Mimochodem, Ministerstvo financí příjmy nemůže určovat zcela svévolně. My jsme pod drobnohledem tzv. Výboru rozpočtové prognózy, který ty naše výdaje každoročně hodnotí a právě on je zhodnotil jako realistické.

No, ale ne všechny ty výdaje tam byly, jak třeba kritizoval Mojmír Hampl z Národní rozpočtové rady. Ten říkal, že v návrhu rozpočtu máte necelých 19 miliard korun, které tam nemají co dělat. Jde o příjmy z daní a z pojistného, které ovšem nebyly schválené standardně tím zmiňovaným Výborem pro rozpočtové prognózy, navíc jde o příjmy, které nemusí přijít. Co jste řekl na takovou kritiku?

Nyní se tedy bavíme o příjmech. Vláda skutečně při projednávání státního rozpočtu v průběhu měsíce září navýšila příjmy i výdaje o 19 miliard korun. Jak říkám, navyšování výdajů je jednoduché, ale jde o to, jestli jsou kredibilně navýšeny ty příjmy. Tam je potřeba to trošku rozebrat. Je to necelých 19 miliard. O jednu miliardu se navýšily příjmy a výdaje z prostředků Evropské unie. Tam je to jednoduché, protože my očekáváme, že prostě o víc než o miliardu navíc přiteče a zároveň o miliardu navíc utratíme, takže tam je jednoduché. Vláda předpokládá, že se vybere asi o 12 miliard vice, než si myslela v srpnu, na svých různých podílových účastech ve firmách. To znamená dividendy a podobně, to je 12 miliard a 6 miliard vláda dala nově na příjmech v souvislosti s tím, že očekává, že se příští rok zaměstná nově asi 40 000 zahraničních pracovníků. Původně se počítalo s 20 000 pracovníků ze zahraničí. V programu, který byl nově schválen vládou během měsíce září, se počítá s dalšími 20 000 pracovníky z Ukrajiny, kteří nejsou ještě na trhu práce a příští rok by na ten trh práce měli vstoupit. A jsou to Ukrajinci, kteří dnes už žijí na území České republiky. Takže těchto 40 000 nově zaměstnaných osob by mělo vygenerovat asi 6 miliard nových příjmů, asi 1,2 miliardy na dani z příjmu fyzických osob a 4,8, miliardy na sociální pojištění dodatečných příjmů. Takže 6 miliard těchto příjmu, což nám Výbor pro rozpočtové prognózy odsouhlasil.

To jsou tedy příjmy, které podle vás přijdou, že s nimi už tedy nyní lze počítat?

Výbor pro rozpočtové prognózy řekl, že i tohle navýšení považuje za realistické.

Když se podíváme ještě na druhou stranu, tedy na výdaje, tak tam pan Hampl kritizuje, že ani ten napsaný schodek není podle něj pravdivý. Naráží tam na 18 miliard, které vláda účetně přesunula na Státní fond dopravní infrastruktury. Není to takový podvod?

Já si myslím, že to není podvod. V Česku se operuje s těmihle absolutními částkami. 252 miliard ve státním rozpočtu, 18 miliard ve fondu dopravní infrastruktury. Samozřejmě, historicky ty fondy byly vyrovnané a všechno to na sobě měl státní rozpočet. Na příští rok se to prostě rozhodlo jinak.

Proč? Není to průhlednější, když by to všechno bylo na jednom místě? Není to proto, aby opticky ten schodek vypadal nižší?

Schodek nebo rozpočet centrální vlády, to je státní rozpočet a ty fondy bude prostě 270 miliard a bude to plnit to kritérium, které si dala vláda na začátku. Je možné, že to rozdělení na 252 miliard a 18 miliard je jakýsi optický klam a politici si s tím chtějí hrát, ale pro mě jako pro ekonoma to prostě nemá význam. Pro mě ten deficit centrální vlády prostě 270 miliard.

Marek Mora, náměstek ministra financí, moc děkuju za rozhovor.

Já děkuji také.